16 C 293/2024

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Miroslavou Köpplovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o 104 680 Kč / úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 36 720 Kč ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne v měsíci, počínaje kalendářním měsícem bezprostředně následujícím po dni, kdy tento rozsudek nabyde právní moci, do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek pro případ prodlení žalované s úhradou kterékoliv z nich.

II. Žaloba se zamítá co do částky 67 960 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 901,81 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 992,61 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 45 030,84 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a úrokem ve výši 8 % ročně z částky 43 138,73 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 1 028 Kč, na účet Okresního soudu v Karlových Varech č. 3703226341/0710, variabilní symbol 1611029324, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 104 680 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru ze dne 23. 9. 2022 vedeným pod č. , hodnota, (dále jen „spotřebitelský úvěr“) uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, a to společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se , adresa, .

2. Podle § 2 z. č. 91/2012 Sb. zákona o mezinárodním právu soukromém, se zákon použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Pokud jde o pravomoc soudů České republiky, pak dvoustranná úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních, publikovaná jako vyhláška č. 95/1983 Sb., neobsahuje ustanovení o pravomoci a rozhodném právu ve věcech úvěrových smluv. Pravomoc a příslušnost zdejšího soudu k rozhodování tohoto sporu, kdy žalovaný – státní příslušník Ruska má bydliště na území České republiky, je založena na základě článku 4 a článku 7 odst. 2 NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I), přičemž v souladu se čl. 4 bod 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 (Řím II) bylo aplikováno české právo.

3. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila.

4. Soud provedl k důkazu listiny předložené žalobkyní a na základě těchto listin pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé následující skutečnosti:A) Smlouvou o úvěru ze dne 23. 9. 2022 vedené pod č. , hodnota, má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 50 000 Kč, žalovaná měla vrátit částku ve formě 14 měsíčních splátek po 6 640 Kč hrazených k 30. dni v měsíci s první splátkou v září 2022. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr včetně úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 2 536 Kč (úrok ve výši 8 % p. a.), úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 24 500 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 6 924 Kč a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 9 000 Kč. Pro případ prodlení účastnice sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z příslušné dlužné částky, nejvýše 500 Kč za každou jednotlivou splátku, splatné v den následující po dni prodlení. RPSN činila 272,44 %.B) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, na žalobkyni, oznámením o postoupení pohledávky, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila postoupení pohledávek žalované.C) Předžalobní upomínkou ze dne 10. 9. 2024, podané k poštovní přepravě dne 11. 9. 20024 má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.D) Soud přihlédl k tvrzením žalobkyně, jež jsou v její neprospěch, s tím, že žalovaná uhradila celkem částku 6 640 Kč dne 24. 9. 2022 a částku 6 640 Kč dne 31. 10. 2022.E) Z žádosti o úvěr ze dne 23. 9. 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjem žalované ve výši 17 147 Kč z výplatní pásky za 8/2022 a z pracovní smlouvy trvání pracovního poměru od 1. 12. 2020 na neurčito u společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, . Dále bylo zjištěno, že žalovaná je vdaná, nemá povinnost výživy k jiné osobě a žije u rodičů, kterým hradí 1 000 Kč za bydlení a částkou 4 250 Kč uhrazuje dopravu, jídlo a osobní náklady. Dále částkou 3 984 Kč hradí měsíční splátky stávajících půjček. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala výdaje z výpisu z bankovního účtu žalované.

5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

7. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru. V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO , IČO, ) neposuzovala řádně úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). V dané věci měla právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO , IČO, ) při posouzení úvěruschopnosti žalované k dispozici výpis z jejího bankovního účtu, ze kterého dle tvrzení žalobkyně ověřila výdaje žalované. To žalobkyně ani přes výzvu soudu nijak neprokázala. Právní předchůdkyně žalobkyně neučinila na základě výpisu z bankovního účtu žádný závěr ohledně zjištěných schopností žalované reálně uhrazovat měsíční splátku úvěru, která činila necelých 40 % z příjmu žalované, tj. neučinila žádný závěr z toho, jaký zůstatek vykazoval bankovní účet žalované ke dni splatnosti sjednané splátky. Současně je zřejmé, že částka uváděná jako výdaje žalované odpovídá životnímu minimu jednotlivce v roce 2022 nikoliv reálným obvyklým výdajům žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně neověřovala informacemi od tzv. třetích stran ani okolnosti týkající se dosavadní platební schopnosti žalované, tedy zda řádně a včas uhrazuje splátky stávajících půjček ve výši 3 984 Kč a jaké je celkové reálné zadlužení žalované. Lze proto uzavřít, že na posuzovanou věc nelze pohlížet optikou rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 2. 4. 2024, sp. zn. 5 C 29/2022-218, protože zde právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně vyhodnotila data získaná z výpisu z bankovnímu účtu a současně výše splátky byla v poměru ke zjištěnému příjmu již ve výši reálně ohrožující schopnost žalované úvěr splácet (navíc při zatížení ještě dříve sjednanými půjčkami). Jelikož úvěruschopnost takto právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO , IČO, ) neposuzoval, je shora citovaná smlouva absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku, jak vyplývá z uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu.

8. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Při vypořádání bezdůvodného obohacení soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž uzavřel, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí ve splátkách. Při výši splátek soud přihlédl k tomu, že původní úvěruschopnost právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO , IČO, ) neposuzovala řádně, a proto soud stanovil pro žalovanou příznivější splatnost než dle neplatné smlouvy.

9. Protože žalovaná uhradila částku 13 280 Kč, ale byla jí poskytnuta částka 50 000 Kč, musel soud vypořádat vzájemně poskytnutá plnění podle neplatné smlouvy. Protože výše žalobkyní poskytnutého plnění přesahuje plnění poskytnuté žalovanou (50 000 Kč - 13 280 Kč), soud žalobě v rozdílu poskytnutých plnění vyhověl a ve zbývající části žalobu z důvodů výše uvedených zamítl.

10. Nelze zcela odhlédnout ani od toho, že sazba RPSN dosahovala 272,44 %, kdy za situace správného vyhodnocení schopnosti žalované pravidelné splátky uhrazovat by byla smlouva jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran (nevyváženost vzájemných práv a povinností), kdy jednotlivá ujednání posuzované smlouvy přitom nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí k závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku. Jedná se o smlouvu tzv. „take it or leave“, tj. žalovaná vezme peníze oproti podpisu smlouvy, aniž by mezi stranami reálně proběhlo vyjednávání o obsahu jednotlivých práv a povinností. Z jednotlivých ujednání smlouvy je zřejmé, že jsou natolik provázaná, že není možné uvažovat o jejich oddělenosti.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, když ve věci úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.

12. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 1 028 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.