16 C 351/2024

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Miroslavou Köpplovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno se sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Anonymizováno , narozený Anonymizováno trvale bytem Anonymizováno o 23 000 Kč / půjčka

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 600 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky 9 600 Kč od 8. 5. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do jistiny ve výši 13 400 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 828 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 23 000 Kč od 2. 7. 2015 do 7. 5. 2024 zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 23 000 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne 23. 11. 2009. Touto smlouvou právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, , IČ: , IČO, , poskytnul žalovanému půjčku ve výši 23 000 Kč, žalovaný měla vrátit půjčku ve formě 59 týdenních splátek po 713 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou půjčku včetně smluvního poplatku ve výši 19 228 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 13 400 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2015 na společnost , Anonymizováno, , která následně pohledávku postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 na žalobkyni, a to společnost , Anonymizováno, .

2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.

3. Soud rozhodl za splnění podmínky uvedené v ust. § 115a o. s. ř. bez nařízení ústního jednání.

4. Ze smlouvy o půjčce ze dne č. , hodnota, ze dne 23. 11. 2009 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce. Právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, , IČO , IČO, , poskytnul žalovanému půjčku ve výši 23 000 Kč, žalovaná měla vrátit půjčku ve formě 59 týdenních splátek po 713 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou půjčku včetně smluvního poplatku ve výši 19 228 Kč. RPSN činí dle smlouvy 218,47 %. Žalovaný uhradil celkem částku 13 400 Kč.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2015 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, postoupil pohledávku za žalovaným, jež tvoří předmět tohoto řízení, společnosti , Anonymizováno, , která ji následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2019 postoupila na žalobkyni a že právní předchůdce žalobkyně oznámil postoupení pohledávek žalovanému.

6. Žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu ve lhůtě do 7. 5. 2024 před podáním žaloby výzvou ze dne 25. 4. 2024.

7. Vzhledem k tomu, že skutková zjištění si vzájemně neodporují, odkazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.

8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Nejprve se soud zabýval tím, podle jaké právní úpravy bude právní poměr založený shora uvedenou smlouvou posuzován. Vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce byla uzavřena dne 23. 11. 2009, je třeba s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „občanský zákoník“) aplikovat na tento právní vztah právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy, tedy ustanovení občanského zákoníku č. 40/1964Sb. (dále jen „o. z. 1964“).

9. Podle § 657 o. z. 1964 smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

10. Podle ustanovení § 517 odst. 2 o. z. 1964 jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění vlastního také úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

11. Podle § 56 odst. 1 o. z. 1964 spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

12. Podle § 451 odst. 1 o. z. 1964 kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle § 457 o. z. 1964 je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

13. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení § 657 o. z. 1964. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované půjčku ve výši 23 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto půjčku splácet v 59 týdenních splátkách po 713 Kč, včetně souhrnného poplatku ve výši 19 228 Kč. Žalovaná na dluh uhradila částku 13 400 Kč. Pohledávka, jež je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni a rovněž na její právní předchůdkyni platně postoupena shora citovanými smlouvami o postoupení pohledávky v souladu s § 524 a násl. o. z. 1964.

14. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení dosud neuhrazené jistiny. Další ujednání smlouvy, zejména o souhrnném poplatku musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 51a a násl. o. z. 1964) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

15. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 51a a násl. o. z. 1964, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 56 o. z. 1964. Oproti příloze směrnice ustanovení § 56 o. z. 1964 mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 56 o. z. 1964, ale i směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 55 odst. 2 občanského zákoníku, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.

16. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o půjčce jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4 950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

17. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o půjčce. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Ujednání o souhrnném poplatku ve výši 19 228 Kč (představuje 83,6 % zapůjčené jistiny), RPSN dle smlouvy činí 218,47 %, je pro rozpor s dobrými mravy neplatné a pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vede soud pro nevyváženost vzájemných práv a povinností k závěru, že smlouva je jako celek neplatná.

18. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 457 občanského zákoníku). Protože žalovaný uhradil částku 13 400 Kč, ale byla jí poskytnuta částka 23 000 Kč, vyhověl soud žalobě v rozdílu poskytnutých plnění, tj. do částky 9 600 Kč. Zároveň přiznal žalobkyni úrok prodlení v závislosti na předžalobní výzvě k plnění, když původně sjednaná splatnost vycházela z neplatné smlouvy. Ve zbývající části (požadované úroky z prodlení od 1. 7. 2015) proto žalobu zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že ji účastníkům nepřiznal, neboť ve věci úspěšnému žalovanému žádné náklady spojené s řízením nevznikly.