16 C 355/2019

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Lukášem Ludvíkem v právní věci údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi údaje o zástupci , o určení vlastnického práva k nemovitým věcem <b>I. Určuje se, že manželé [celé jméno žalobce], [datum narození] a [celé jméno žalobkyně], [datum narození], jsou vlastníky ve formě společného jmění manželů:</b> <b>-) pozemku parc. [číslo] – ostatní plocha o výměře 100 m2,</b> <b>-) pozemku parc. [číslo] – ostatní plocha o výměře 142 m2,</b> <b>-) pozemku parc. [číslo] – trvalý travní porost o výměře 899 m2, vzniklého podle geometrického plánu [číslo] [rok], mapový list DKM- [obec a číslo], [číslo], vyhotoveného Ing. [jméno] [příjmení], který je nedílnou součástí tohoto rozsudku jako jeho příloha [číslo]</b> <b>-) pozemku parc. [číslo] – ostatní plocha o výměře 160 m2, vzniklého podle geometrického plánu [číslo] [rok], mapový list DKM- [obec a číslo], [číslo], vyhotoveného Ing. [jméno] [příjmení], který je nedílnou součástí tohoto rozsudku jako jeho příloha [číslo]</b> <b>-) pozemku parc. [číslo] – ostatní plocha o výměře 32 m2, vzniklého podle geometrického plánu [číslo] [rok], mapový list DKM- [obec a číslo], [číslo], vyhotoveného Ing. [jméno] [příjmení], který je nedílnou součástí tohoto rozsudku jako jeho příloha [číslo]</b> <b>vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, [stát. instituce], pro [katastrální uzemí], [územní celek], na [list vlastnictví].</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 88.529 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců.</b> Žalobci se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 22. 11. 2019, jejíž změna byla připuštěna usnesením soudu ze dne 7. 9. 2022, domáhali určení, že jsou vlastníky nemovitých věcí uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku (dále také jen„ Pozemky“) s odůvodněním, že žalobci mají ve společném jmění manželů pozemky p.č.st. [anonymizováno] o výměře 418 m2, jehož součástí je budova [adresa], parc. [číslo] o výměře 79 m2, parc. [číslo] o výměře 2.944 m2 a parc. [číslo] o výměře 72 m2, vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, [stát. instituce], pro [katastrální uzemí], [územní celek], na [list vlastnictví] Tyto nemovité věci získali žalobci na základě kupní smlouvy uzavřené dne 26. 9. 1991 s [jméno] [příjmení] Tyto nemovité věci podle zmíněné kupní smlouvy nabyli se všemi součástmi a příslušenstvím. Jednalo se o celistvý prostor a zahrada tvořila jeden oplocený celek. Od té doby žalobci předmětné nemovité věci (jak pozemky shora uvedené, tak i Pozemky) řádně užívají, udržují je a mají je oplocené. Od uzavření shora uvedené kupní smlouvy jsou žalobci přesvědčeni, že všechny tyto nemovité věci jsou v jejich vlastnictví. V lednu 2019 žalovaný zjistil, že přes Pozemky, které podle zápisu v katastru nemovitostí jsou v jeho vlastnictví, je vedeno oplocení ve vlastnictví žalobců. Žalovaný tedy vyzval žalobce dopisem ze dne 2. 2. 2019 k vyklizení pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí]. Na tuto výzvu žalobci reagovali dopisem ze dne 28. 3. 2019 zpracovaného jejich právním zástupcem, v němž sdělili, že výzvu žalovaného jako nedůvodnou odmítají vzhledem k tomu, že mají za to, že vlastnické právo k tomuto pozemku i k ostatním Pozemkům vydrželi. Jelikož žalobci takto zjistili, že kromě nemovitých věcí, které jsou zapsány v katastru nemovitostí jako jejich vlastnictví, užívají také Pozemky, které jsou v katastru nemovitostí zapsány jako vlastnictví žalovaného, zadali vypracování vytyčení hranic nemovitých věcí, aby zjistili, jakou část nemovitých věcí žalovaného v dobré víře od roku 1991 užívají a v jakém rozsahu tedy vlastnické právo k Pozemkům vydrželi na základě kupní smlouvy z roku 1991. Na základě vytyčovacího náčrtu ze dne 3. 8. 2019 zpracovaného Ing. [jméno] [příjmení], jehož přílohou je protokol o vytyčení hranice pozemku, zjistili žalobci, že kromě nemovitých věcí, které jsou podle zápisu v katastru nemovitostí v jejich vlastnictví, skutečně užívají i Pozemky. Od uzavření kupní smlouvy ze dne 26. 9. 1991 měli žalobci za to, že Pozemky užívají jako pozemky vlastní s tím, že tyto Pozemky vždy řádně užívali, udržovali a pečovali i o ovocný sad zde se nacházející. Pozemky měli vždy řádně oplocené. Proti tomuto oplocení žalovaný až do roku 2019 nikdy nic nenamítal. Umístění plotu se od roku 1991 nezměnilo. Žalobci vždy byli přesvědčeni o svém vlastnictví Pozemků, když jejich držba se zakládala na postačujícím právním důvodu, tedy na základě kupní smlouvy ze dne 26. 9. 1991. Svoji dobrou víru žalobci vyvozovali i ze skutečnosti, že žalovaný se o Pozemky nikdy nestaral a ani je neudržoval. Na Pozemcích se dlouhodobě nachází ovocný sad ve vlastnictví žalobců, kteří se o něj vždy řádně starali. Žalovaný uvedl, že nárok žalobců neuznává. Podal proti žalobcům žalobu na vyklizení Pozemků u zdejšího soudu, která je projednávána pod sp. zn. 13 C 193/2019. Žalovaný argumentuje značným rozdílem ve výměře mezi pozemky zakoupenými žalobci v roce 1991 a Pozemky a má za to, že právě s ohledem na tuto výměru nemohli být žalobci v dobré víře, že Pozemky užívají oprávněně. Dále žalovaný uvedl, že dcera žalobců podala dne 25. 8. 2008 žalovanému žádost o odprodej Pozemků za účelem budoucí stavby rodinného domu. Tato skutečnost tedy vylučuje tvrzení žalobců o dobré víře ve vlastnictví Pozemků. I kdyby snad žalobci Pozemky vydrželi, tak následně došlo k jejich zpětnému vydržení žalovaným. Zdejší soud ve věci rozhodl rozsudkem č.j. 16 C 355/2019-89 ze dne 24. 6. 2020 tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl. K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni usnesením č.j. 56 Co 236/2020-103 ze dne 11. 11. 2020 rozsudek zdejšího soudu zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Soud ve věci nařídil další jednání, vycházel z již provedeného dokazování, dokazování rovněž doplnil a vázán právním názorem odvolacího soudu dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům. Soud je povinen nejprve posoudit, zda žalobci mají na požadovaném určení vlastnického práva naléhavý právní zájem (§ 80 o.s.ř.). Žalobci tuto zákonnou podmínku splnili. Žalobci jsou přesvědčeni, že jsou vlastníky Pozemků. V katastru nemovitostí je však jako vlastník pozemků zapsán žalovaný. Za situace, kdy se na vlastnickém právu účastníci řízení neshodnou, je podání určovací žaloby jediným způsobem, jak se žalobci eventuálně mohou domoci toho, aby stav zápisu v katastru nemovitostí reflektoval skutečný právní stav. Mezi účastníky řízení je nesporné, že žalobci užívají Pozemky, které jsou v katastru nemovitostí zapsány jako vlastnictví žalovaného. Spornou mezi účastníky zůstala otázka vydržení vlastnického práva k Pozemkům žalobci. Z částečného výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že Pozemky jsou ve vlastnictví žalovaného. Tato skutečnost pak vyplývá i z aktuálního stavu parcel v majetku [územní celek], a to parcel v [katastrální uzemí]. Z notářského zápisu ze dne 26. 9. 1991 pořízeného notářkou JUDr. [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že jeho předmětem je kupní smlouva, podle které je [jméno] [příjmení] na základě kupní smlouvy ze dne 3. 1. 1974 a rozhodnutí o projednání dědictví ze dne 15. 2. 1989 výlučnou vlastnicí rodinného domu [adresa] v [katastrální uzemí] se stavební parc. [číslo] o výměře 418 m2, pozemku parc. [číslo] o výměře 79 m2, pozemku parc. [číslo] o výměře 2 944 m2 a pozemku parc. [číslo] o výměře 72 m2 zapsaných tehdy u střediska geodézie v [obec] na LV [číslo] Tyto nemovitosti se všemi součástmi a příslušenstvím, tedy ploty a studnami, zděnou kolnou, venkovními úpravami, pozemky a trvalými porosty prodala jmenovaná žalobcům do bezpodílového spoluvlastnictví za dohodnutou kupní cenu ve výši 500.000 Kč. Dále bylo v této kupní smlouvě uvedeno, jakým způsobem bude dohodnutá kupní cena uhrazena. Z kupní smlouvy uzavřené dne 12. 9. 2007 mezi žalobci jako prodávajícími a [právnická osoba] [anonymizováno], se sídlem [adresa], bylo zjištěno, že žalobci jako vlastníci budovy [adresa] postavené na pozemku p.č.st. [anonymizováno], dále budovy bez č.p./ č.e. postavené na pozemku p.č.st [číslo], pozemku p.č.st [anonymizováno], pozemku p.č.st. [číslo], pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí] zapsaných u příslušného katastrálního úřadu na [list vlastnictví], prodávají tyto pozemky kupující společnosti za kupní cenu ve výši 1.584.087,80 Kč. Celou kupní cenu uhradil kupující prodávajícím před uzavřením této smlouvy. Ze žádosti [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození], ze dne 25. 8. 2008, adresované žalovanému, bylo zjištěno, že předmětem této žádosti je koupě parcel [číslo] v [katastrální uzemí], a to s odůvodněním, že v roce 1991 rodiče žadatelky - žalobci koupili nemovitost [adresa] spolu s pozemky v domnění, že uvedené parcely k nemovitosti patří. Původní majitelé tyto pozemky označili jako pozemky náležející k prodávanému majetku. Tyto parcely byly původními majiteli oploceny, a tudíž byl plot zbudován v témže místě. Žalobci záměrně hledali větší pozemek, protože počítali s tím, že žadatelka i její bratr by v budoucnu mohli parcelu použít pro stavbu rodinného domu. O to má žadatelka také enormní zájem. Žalobci se o celý pozemek od roku 1991 až do současnosti starají. Na pozemku [číslo] se nachází celá řada vzrostlých ovocných stromů. Z kupní smlouvy ze dne 13. 11. 2009 uzavřené mezi [právnická osoba] s.r.o., se sídlem [adresa] 1 jako prodávajícím a žalobci jako kupujícími soud zjistil, že prodávající společnost je výlučným vlastníkem budovy [adresa] postavené na pozemku p.č.st [anonymizováno], pozemku p.č.st [anonymizováno], pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí] zapsaných u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, [stát. instituce] v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí] a prodává tyto pozemky kupujícím za dohodnutou kupní cenu ve výši 1.850.000 Kč. Kupní cena bude zaplacena prostřednictvím čerpání hypotečního úvěru u [právnická osoba] Z výzvy žalovaného žalobcům k vyklizení pozemku parc. [číslo] o výměře 857 m2 v [katastrální uzemí] ze dne 27. 2. 2019 soud zjistil, že žalovaný uváděl, že tento pozemek je ve vlastnictví žalovaného a žalobci ho užívají, aniž by za jeho užívání hradili odpovídající náhradu. Pozemek je oplocen a žalovaný k němu nemá přístup. Žalobci se tedy vyzývají, aby ve lhůtě 30 dnů od doručení této výzvy napravili závadový stav, tedy předali pozemek v původním stavu žalovanému. Dále žalovaný ve výzvě uvedl, že nesouhlasí s názorem žalobců o vydržení vlastnického práva k předmětnému pozemku. Z vytyčovacího náčrtu [číslo] 2019 zpracovaného Ing. [jméno] [příjmení] dne 3. 8. 2019 pak soud zjistil vytyčení hranic mj. i Pozemků, a to na podkladě katastrální mapy a souboru geodetických informací pro [katastrální uzemí]. Z geometrického plánu [číslo] 2019 zpracovaného Ing. [jméno] [příjmení] pak vyplývají přesné hranice Pozemků a jejich výměra. Ze sdělení [stát. instituce], odboru výstavby, ze dne 19. 2. 2020 pak bylo zjištěno, že na Pozemcích nebyl vydán územní souhlas ani územní rozhodnutí k umístění stavby oplocení ani žádné jiné povolení stavebního úřadu. Soud provedl důkaz rovněž souborem barevných fotografií, které z různých pohledů zachycují současný stav jak nemovitých věcí ve vlastnictví žalobců, tak i Pozemků. Tyto fotografie umožnily soudu udělat si přesnou představu o poměrech na místě, provedení ohledání na místě proto není nutné, ostatně ani účastníci již na provedení tohoto důkazu netrvali. Důkaz byl proveden také historickými leteckými snímky [územní celek], poskytnutými Zeměměřickým ústavem, avšak pokud si zejména žalovaný od nich sliboval, že z nich bude zjistitelná podoba Pozemků okolo roku 1991, tak nízký stupeň rozlišení snímků, zachycujících de facto celé město, neumožňuje získat z nich jakékoliv použitelné informace. Žalobce jako účastník řízení vypověděl, že v roce 1990 dal inzerát, že shání dům a velký pozemek. Předmětný dům i s pozemky koupil od paní [příjmení]. Když se jí ptal na rozsah pozemků, tak říkala, že pozemky sahají až za ovocné stromy, kde asi po 10 metrech byl kamenný val, na něm plot z pražců, mezi kterými bylo pletivo. Žalobce na stejném místě zbudoval asi deseticentimetrovou podezdívku a nový plot. S tím mu pomáhali [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Tento dům i pozemky žalobci dosud užívají. Pozemky žalovaný nikdy neudržoval. Nad pozemky sídlí technická služba, takže se opakovaně stalo, že vítr sfouknul na pozemky žalobců množství plastů. [ulice] služba na žádost žalobců tento odpad vždy bez problémů odstranila. V letech 2007 až 2009 potřeboval žalobce peníze, tak se domluvil s [jméno] [příjmení], známým z Německa, s tím, že mu peníze půjčí, žalobce se za to zaručil právě předmětným domem a pozemky. Tyto nemovitosti mu převedl, a když půjčku zaplatil, tak nemovitosti byly převedeny zpátky na žalobce. Od počátku byl přesvědčen, že od paní [příjmení] kupuje pozemky, které jsou oplocené. Při svém opakovaném výslechu žalobce uvedl, že níže uvedené skutečnosti ve výpovědi svědka [příjmení] [příjmení] nejsou pravdivé, nikdy s ním o koupi pozemku parc. [číslo] nejednal, protože se vždy domníval, že žalobcům pozemky patří. O žádosti dcery o koupi pozemku parc. [číslo] nevěděl. Z výpovědi svědka [jméno] [celé jméno žalobce], bratra žalobce, pak bylo zjištěno, že pozemky žalobců jsou oploceny a plot nebyl nikdy přemisťován. Žalobci pomáhal svědek zbudovat plot nový a přitom pomáhali i další. Původní plot byl z pražců a na nich byl drátěný plot. Ovocný sad byl na těchto pozemcích už v době, kdy bratr svědka pozemky kupoval a o tyto pozemky se také stará. Svědkovi není známo, že by se žalovaný o tyto pozemky někdy staral nebo se jich domáhal. Není mu ani známo, že by bratr, tedy žalobce, nebo někdo z jemu blízkých osob jednal se žalovaným o odkupu pozemků. Svědkyně [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobkyně], dcera žalobců, uvedla, že rodiče na Pozemcích vybudovali nový plot na stejném místě, jako byl plot předešlý, o Pozemky se starali pouze rodiče. Při svém opakovaném výslechu svědkyně uvedla, že v roce 2008 se od pána, který u nemovitých věcí rodičů něco zaměřoval, dozvěděla, že by část těchto nemovitých věcí nemusela být ve vlastnictví rodičů. Zašla proto na městský úřad v Ostrově, kde s úředníkem nahlédla do katastrální mapy, přičemž zjistili, že skutečně část oplocených pozemků je evidována ve vlastnictví žalovaného. Jelikož měla zájem na Pozemcích postavit rodinný dům, tak na radu úředníka (který uváděl, že jde o volné nemovité věci) a s jeho pomocí sepsala hned na místě žádost o odkup tří pozemků ve vlastnictví žalovaného. Později obdržela informaci, že její žádost byla zaevidována a bude posouzena, ale nic dalšího se již nestalo. Sama se již také o věc nezajímala, měla nějaké osobní problémy. Její zájem o výstavbu rodinného domu však stále trvá. O návštěvě na městském úřadě a o podání žádosti s rodiči nehovořila, v roce 2008 končila studium vysoké školy v [obec] a doma se příliš nezdržovala. Svědek [celé jméno žalobce], syn žalobců, uvedl, že rodiče na Pozemcích vybudovali nový plot na stejném místě, jako byl plot předešlý, o Pozemky se starali pouze rodiče, nic bližšího mu ke sporu o vlastnictví mezi rodiči a žalovaným není známo. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je synem bývalé majitelky pozemků. Potvrdil, že s oplocením těchto pozemků se nikdy nehýbalo. Plot byl postaven z pražců, pletiva a ostnatého drátu, byl celistvý a nebyly tam žádné dělící cesty. Byl tam ovocný sad, který vysázel jeho otec, když svědek byl na vojně, tedy v letech 1974 – 1976. Údržbu pozemků obstarával otec. Žalovaný se o tyto pozemky nikdy nezajímal a nestaral. Je mu známo, že byl zbudován nový plot žalobcem, ale tento plot je na stejném místě, jako býval za vlastnictví rodičů svědka. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] pak bylo zjištěno, že pomáhal žalobci udělat elektřinu v koupeném domě. Byl se také podívat na zahradu, kde byl dalšími osobami budován plot. Podle svědka tam původně byly pražce a nějaké pletivo. Svědek má za to, že nový plot byl postaven na stejném místě, ale nijak to detailně nezkoumal. Není mu známo nic o tom, že by žalobce měl ohledně pozemků nějaký problém se žalovaným. Je mu známo, že na pozemcích byly nějaké stromy, ale nedokázal říci, zda byly ovocné. Ani jemu nebylo známo, že by žalobce jednal se žalovaným ohledně odkupu pozemků. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že když žalobce koupil předmětný dům, tak mu tam svědek sekal trávu a pomáhal se stříháním stromů. Svědek věděl o tom, že se měnil plot, ale s pracemi nepomáhal. Podle něj tam původně byly pražce a pletivo a nový plot se stavěl na stejném místě. Na pozemku bylo dost ovocných stromů. Žalobce se před svědkem nikdy nezmínil o tom, že by se žalovaný někdy pozemků dožadoval. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení], starosta žalovaného v době jeho výpovědi, avšak již bývalý starosta k datu vyhlášení rozsudku, uvedl, že pozemek parc. [číslo] figuroval v územním plánu žalovaného jako stavební parcela již od 90. let minulého století, přičemž se od roku 2008 do roku 2019 podnikaly konkrétní kroky směřující k zástavbě tohoto pozemku (geodetické zaměření, studie zastavení, měření hluku, aj.), kdy záměry žalovaného byly zveřejňovány. Při geodetickém zaměření bylo třeba po pozemku chodit, o čemž museli žalobci vědět. V roce 2008 podala dcera žalobců žádost o koupi pozemku, tento záměr závěrem roku 2008 svědkovi osobně potvrdil i žalobce. Žalovaný platí za pozemek od roku 1992 daň z nemovitostí, ale svědek připouští, že oplocení pozemku bylo pro žalovaného výhodné, protože se o pozemek starali žalobci. <b>Podle § 3028 odst. 1, 2 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb., dále je„ NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.</b> <b>Podle § 130 odst. 1 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (zákon č. 40/1964 Sb., dále jen„ OZ“) je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.</b> <b>Podle § 134 odst. 1 OZ se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.</b> Právní otázka vydržení Pozemků žalobci se podle ustanovení § 3028 odst. 1, 2 NOZ řídí OZ (viz zejména shora uvedená ustanovení), neboť se jedná o tvrzený vznik vlastnického práva žalobců před 1. 1. 2014. Žalobci tvrdí, že po dobu 10 let, která započala běžet dne 26. 9. 1991, kdy žalobci uzavřeli kupní smlouvu s [jméno] [příjmení], byli se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že jim Pozemky patří, byli tedy oprávněnými držiteli Pozemků a jako takoví se ke dni 26. 9. 2001 stali vlastníky Pozemků jejich vydržením. [příjmení] byli žalobci v řízení neúspěšní, musí žalovaný prokázat, že žalobci oprávněnými držiteli Pozemků nebyli, neboť v pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Soud je přesvědčen, že se žalovanému nepodařilo oprávněnost držby Pozemků žalobci vyvrátit. Žalovaný tvrdí, že žalobci nemohli být v dobré víře o tom, že jim Pozemky patří, již od samotného uzavření kupní smlouvy s [jméno] [příjmení], neboť výměra Pozemků je zhruba 1.300 m2 a činí tak více než třetinu výměry pozemků, které žalobci podle kupní smlouvy nabyli. Žalobcům tak muselo být ihned zřejmé, že nemovité věci, které od [jméno] [příjmení] převzali oplocené, jsou podstatně rozlehlejší, než by odpovídalo kupní smlouvě. Žalobci tedy mohli a měli při zachování náležité opatrnosti zjistit, že výměra jimi držených nemovitých věcí neodpovídá výměře uvedené v kupní smlouvě. Tento právní závěr opírá žalovaný o usnesení NS ČR sp. zn. 22 Cdo 1689/2000 ze dne 27. 2. 2002. Žalovaný však při citaci usnesení vybral pouze jednu větu, která mu nejvíce konvenuje. Celá citace relevantního odstavce usnesení zní takto:„ Nejvyšší soud uvedl v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 1848/98 ze dne 9. 3. 2000, uveřejněném pod C 631 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, že“ pokud se nabyvatel nemovitosti chopí držby části parcely, kterou nekoupil, může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i této části. Jedním z hledisek pro posouzení omluvitelnosti omylu držitele je v takovém případě i poměr plochy koupeného a skutečně drženého pozemku. Dobrá víra držitele musí být posuzována i z hlediska, zda držitel při zachování náležité opatrnosti, kterou lze s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu po každém subjektu práva požadovat, měl nebo mohl mít pochybnosti, že plocha (výměra) držených pozemků odpovídá ploše uvedené v kupní smlouvě”.“ Rozhodující tedy není absolutní velikost nekoupených nemovitých věcí (zde Pozemků), ale poměr plochy koupených a skutečně držených pozemků, tedy vyjádření procentní. Tento poměr zde činí cca 37 % NS ČR přitom v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 3079/2014 ze dne 28. 1. 2015 uvedl, že„ jedním z hledisek pro posouzení omluvitelnosti omylu držitele je v takovém případě i poměr plochy koupeného a skutečně drženého pozemku. Při posouzení oprávněnosti držby záleží i na tvaru pozemků a jejich umístění v terénu. U pozemku pravidelného tvaru lze zpravidla lépe odhadnout výměru než u pozemku nepravidelného; to platí i o pozemku na rovině oproti členitému terénu. Význam hraje i společné oplocení, rozsah užívání právním předchůdcem apod. Jestliže ani vlastník sousedního (drženého) pozemku si neuvědomil, že nabyvatel (jeho předchůdci) drží i část jeho pozemku, bude to nasvědčovat objektivní omluvitelnosti omylu. Judikatura Nejvyššího soudu toleruje podle okolností případu i překročení ve výši až do 50 % výměry nabytého pozemku, výjimečně i více (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. září 2002, sp. zn. 22 Cdo 2941/2000, uveřejněný v Souboru pod pod č. C 1399, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. června 2004, sp. zn. 22 Cdo 496/2004, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, 2005, č. 3, str. 101). Ani samotná skutečnost, že držitel nenechal vytyčit hranice jím držených pozemků a nezjistil tak, že drží i část pozemku, jehož vlastníkem není, nevylučuje jeho oprávněnou držbu (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. května 2002, sp. zn. 22 Cdo 2211/2000, uveřejněný v Souboru pod pořadovým č. C 1181). Závěr o tom, že není nezbytným požadavkem seznámení se s obsahem katastrální mapy, akceptoval Ústavní soud České republiky v nálezu ze dne 16. července 2013, sp. zn. I. ÚS 4365/12, jímž rozhodoval o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2197/2010 (nalus.usoud.cz).“ V této věci se tedy poměr plochy žalobci koupených pozemků a skutečně držených Pozemků pohodlně„ vejde“ do rozmezí stanoveného shora citovanou judikaturou. Žalobci nebyli povinni se před uzavřením kupní smlouvy v roce 1991 seznamovat s obsahem katastrální mapy (a nebyli tak povinni ani nikdy poté), ani nebyli povinni po uzavření kupní smlouvy držené nemovité věci přeměřovat a vytyčovat jejich hranice. I další kritéria shora citovaného rozsudku NS ČR svědčí ve prospěch objektivní omluvitelnosti omylu žalobců o tom, že vlastní i Pozemky. Pozemky žalobci vlastněné i Pozemky jsou sice poměrně pravidelného tvaru, nikoliv však umístěné v rovině. Z fotodokumentace je zřetelné, že směrem od silnice (ulice [anonymizována dvě slova]) nemovité věci užívané žalobci nabírají vzestupný sklon, který je v horní části již velice výrazný. Tam jsou nemovité věci také víceméně neudržované a poměrně zarostlé (viz zejména fotografie č. 13 a 14). Laik jistě nedokáže v tak svažitém terénu odhadnout výměru nemovitých věcí, tím méně si uvědomit, že bez Pozemků by jeho horní vlastnická hranice byla jaksi zubatá. Žalobci rovněž nabyli od [jméno] [příjmení] všechny nemovité věci včetně Pozemků společně oplocené, přičemž ta je takto užívala přinejmenším od 70. let 20. století. Ani žalovaný si zjevně neuvědomil, že žalobci drží i část jeho nemovitých věcí, nebo pokud si to uvědomil, rozhodně o tom nijak nevyrozuměl žalobce (více k tomu níže). Vše tedy ukazuje na skutečnost, že žalobci byli při uzavření kupní smlouvy s [jméno] [příjmení] v dobré víře, že jsou vlastníky i Pozemků. Tuto dobrou víru žalobci neztratili ani následně během vydržecí lhůty. Žalovaný se domnívá, že se tak muselo stát při stavbě nového plotu na hranici držby žalobců, kdy žalobci museli plot přeměřit, aby zjistili, kolik materiálu potřebují na plot nový, čímž museli zjistit větší výměru jimi držených nemovitých věcí, než by odpovídalo kupní smlouvě. Tento argument se však vzpírá základní logice. Je potvrzeno všemi shora uvedenými svědky, že žalobci postavili plot nový přesně na místě toho starého. Žalobci tedy věděli, že plot měří např. 100 metrů (číslo zcela soudem vymyšlené), takže koupili 100 metrů nového materiálu. Dovodit z toho, že tímto museli získat pochybnosti o výměře jimi skutečně vlastněných pozemků, by však přisuzovalo žalobcům míru jasnozřivosti, kterou obyčejní lidé v postavení žalobců nedisponují. Žalobci jen nahradili jeden plot druhým na stejném místě, s pravděpodobností hraničící s jistotou při tom neměli důvod začít pochybovat o rozsahu jejich vlastnictví. Mezi účastníky je také nesporné, že v letech 1991 – 2001 žalovaný žalobce nijak neupozornil, že drží rovněž části pozemků ve vlastnictví žalovaného. Žalovaný je vedl ve své majetkové evidenci, v 90. letech minulého století se možná začaly rodit první představy žalovaného o jejich případném budoucím stavebním využití, avšak své vlastnické právo žalovaný směrem k žalobcům nijak nekomunikoval, tím spíše se ani nechopil držby Pozemků (je nesporné, že o Pozemky se vždy starali žalobci). Soud má tedy za prokázané, že žalobci byli po celou dobu od 26. 9. 1991 do 26. 9. 2001 se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že jim Pozemky patří, byli tedy oprávněnými držiteli Pozemků a jako takoví se ke dni 26. 9. 2001 stali vlastníky Pozemků jejich vydržením. Žalovaný se domnívá, že dobré víry museli žalobci pozbýt nejpozději v letech 2007 – 2009, kdy odprodali pozemky nabyté v roce 1991 od [jméno] [příjmení] [právnická osoba] [anonymizováno] a po zhruba dvou letech je od ní koupili zpět. Žalobci při těchto transakcích nemuseli pracovat s katastrální mapou, jak je přesvědčen žalovaný, neboť netvořili návrhy kupních smluv. I kdyby návrhy tvořili, tak by stejně s katastrální mapou pracovat nepotřebovali, neboť jmenované společnosti prodávali pozemky přesně v rozsahu kupní smlouvy z roku 1991. Stačilo by tedy mít kupní smlouvu z roku 1991 a údaje z ní převzít. Nic by při tom nemohlo u žalobců vzbudit pochybnosti o oprávněnosti jejich držby Pozemků. Co je však podstatné, i kdyby snad nějakým způsobem žalobci dobrou víru v tomto časovém rozmezí pozbyli, tak by to bylo zcela bez právní relevance, neboť by se tak stalo šest až osm let poté, co žalobci Pozemky vydrželi. Do tohoto časového období spadá i žádost dcery žalobců o odkup tří Pozemků. Dcera žalobců při svém opakovaném výslechu přesvědčivě vysvětlila, že se v roce 2008 dozvěděla od muže, který u nemovitých věcí žalobců něco zaměřoval, že by část těchto nemovitých věcí nemusela být ve vlastnictví žalobců, což se skutečně nahlédnutím do katastrální mapy u žalovaného potvrdilo. Jelikož měla zájem na Pozemcích postavit rodinný dům, tak na radu zaměstnance žalovaného (který uváděl, že jde o volné nemovité věci) a s jeho pomocí sepsala hned na místě žádost o odkup tří Pozemků. Soud nemá důvod pochybovat o jejím tvrzení, že o návštěvě u žalovaného a o podání žádosti se žalobci vůbec nehovořila, když v roce 2008 končila studium vysoké školy v [obec] a doma se příliš nezdržovala, což koresponduje i s účastnickým výslechem žalobce, který byl proveden před výslechem dcery žalobců. I u této události však platí to, co bylo řečeno výše: I kdyby žalobci o žádosti jejich dcery o odkup některých Pozemků (a tedy o tom, že jim tyto ve skutečnosti dle stavu zápisu v katastru nemovitostí nemají patřit) věděli, tak by jejich povědomost neměla žádné právní účinky, neboť žalobci již byli zhruba sedm let ex lege vlastníky Pozemků. Úspěšná nemůže být ani druhá linie obrany žalovaného. Žalovaný tvrdí, že i kdyby žalobci Pozemky v roce 2001 vydrželi, tak je uplynutím další desetileté lhůty žalovaný vydržel zpět. Držba věci však pojmově vyžaduje, aby se držitel držby skutečně chopil a s věcí jako se svou vlastní nakládal. Tak činili a činí žalobci po dobu více než 30 let, kdy se o Pozemky starají a obhospodařují je. Žalovaný tak nečinil, což připustil i nyní už bývalý starosta žalovaného [příjmení] [příjmení], který uvedl, že oplocení Pozemků bylo pro žalovaného výhodné, protože se o Pozemky starali žalobci. Kroky, které žalovaný činil mezi roky 2008 a 2019, tedy geodetické zaměření lokality, studie jejího zastavění a měření hluku, nemohou postačovat pro závěr o zpětném vydržení Pozemků žalovaným. Žalovaný nikdy až do roku 2019 neinformoval žalobce o tom, že by drželi Pozemky ve vlastnictví žalovaného. Jako nebyli žalobci povinni nahlížet do katastrálních map, tak nebyli povinni seznamovat se se studií zastavění a výsledky měření hluku v lokalitě, které projednala rada žalovaného, a možná byly vyvěšeny na úřední desce žalovaného. S mužem zaměřujícím Pozemky se v roce 2008 setkala pouze dcera žalobců, která o tom žalobce neinformovala. Neaktivita žalovaného pokračovala právě i poté, co se na něj dcera žalobců obrátila s žádostí o odkup některých Pozemků. Nenásledovala žádná výzva žalobcům k vyklizení Pozemků, naopak, dcera žalobců byla žalovaným ujištěna, že Pozemky jsou volně ke koupi. První výzva k vyklizení (a to jen jednoho Pozemku, nikoliv všech) přišla až v roce 2019, mnoho let po uplynutí desetileté lhůty pro případně zpětné vydržení Pozemků žalovaným. Celý postup žalovaného lze charakterizovat tak, že si téměř několik desítek let připravoval rozvojové plány pro lokalitu Pozemků, avšak zcela bez povědomí žalobců, vyhovovalo mu, že se žalobci o Pozemky starají, a když měl rozvojové plány připravené, tak vyzval žalobce k vyklizení jednoho z Pozemků. Pokud žalovaný vyhotovil studii zastavění lokality, tak se lze podivit nad tím, že po nutném zjištění, že žalobci užívají Pozemky, tyto nevyzval k jejich vyklizení, příp. jinému právnímu řešení situace. Nemůže obstát argumentace žalovaného, že se držby Pozemků aktivně nechopil, protože vlastní tisíce nemovitých věcí, o které se nemůže postarat tak, jak to činí ostatní vlastníci. Argumentace naráží na ústavní limity, protože vlastnictví zavazuje a vlastnické právo všech vlastníků má stejný obsah a ochranu (čl. 11 Listiny základních práv a svobod). Pokud by soud takto rozlišoval mezi vlastnictvím municipalit a jiných vlastníků a k žalovanému přistupoval shovívavěji, tak by se dopustil nepřípustného zvýhodňování jednoho subjektu práva před jinými. Jednoduchou odpovědí na stesky žalovaného je možnost zaměstnat více osob, které by se o městský majetek dokázaly postarat. Vždy se jedná o otázku priorit v alokaci (samozřejmě omezených) finančních prostředků žalovaného. Pokud se žalovaný o svůj majetek nechce nebo nedokáže postarat, musí nést právní následky své nečinnosti. Byl zcela přirozený postup žalobců, kteří až do roku 2019 neměli důvod jakkoliv řešit otázku vlastnictví Pozemků, neboť od roku 1991 byli přesvědčeni o tom, že jim Pozemky patří. Až v reakci na výzvu žalovaného k vyklizení jednoho z Pozemků (která mimochodem na tento Pozemek lokalizovala plot, který se na něm nenachází, což příliš nesvědčí o znalosti žalovaného místních poměrů), nechali žalobci vypracovat geometrické zaměření Pozemků a o ochranu jejich vlastnického práva se počali brát touto žalobou. Obecně lze říci, že pokud soud žalobě vyhoví a žalobce určí jako vlastníky Pozemků, bude to souladné s ideou spravedlnosti, jejíž dosažení, či alespoň přiblížení se k ní, by mělo být konstantní snahou soudu. Žalobci takto zůstanou v držení Pozemků, které kontinuálně drží a starají se o ně od roku 1991, přičemž jejich právní předchůdkyně tak ve stejných hranicích činila přinejmenším od 70. let minulého století. Nelze zcela pominout ani určité citové vazby žalobců a jejich dětí, které se pojí s držbou Pozemků (ovocný sad, možnost postavení vlastního bydlení, apod.). Na druhou stranu rozvojové snahy žalovaného v lokalitě budou bez Pozemků dotčeny jen minimálně, pokud vůbec, neboť výměra Pozemků není taková, aby tyto snahy významně omezila, když navíc např. pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] ani nejsou takto pro žalovaného prakticky využitelné, neboť jsou obklopeny pozemky ve vlastnictví žalobců. Žalobci tedy prokázali, že nabyli vlastnictví k Pozemkům ex lege vydržením ke dni 26. 9. 2001. Jelikož formální stav zápisu vlastnictví k Pozemkům v katastru nemovitostí neodpovídá stavu faktickému, lze při neshodě účastníků změnu provést pouze na základě deklaratorního rozhodnutí soudu, kterým bude určeno, že žalobci jsou vlastníky Pozemků. Žalobci se takového určení důvodně domáhali a soud proto žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku). Výrok II. rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobci měli ve věci plný úspěch, přísluší jim tedy plná náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5.000 Kč, zaplacené úhrady geodetovi Ing. [jméno] [příjmení] za vytýčení hranic Pozemků ve výši 5.000 Kč (bez tohoto vytýčení by se nemohli žalobci s úspěchem domáhat určení vlastnického práva k Pozemkům, jedná se tedy o náklady účelně vynaložené), odměny za zastoupení účastníků advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. b) a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 58.900 Kč (odměna za osmnáct úkonů právní služby v plné výši - převzetí zastoupení, podání žaloby, vyjádření ze dne 23. 12. 2019, vyjádření ze dne 7. 2. 2020, nahlížení zástupce žalobců do spisu dne 4. 3. 2020, vyjádření – závěrečný návrh ze dne 17. 6. 2020, vyjádření ze dne 5. 5. 2021, nahlížení zástupce žalobců do spisu dne 30. 9. 2021, vyjádření ze dne 28. 6. 2022, vyjádření – závěrečný návrh ze dne 8. 11. 2022, účast zástupce žalobců na jednáních zdejšího soudu ve dnech 10. 2. 2020, 9. 3. 2020, 20. 5. 2020, 17. 6. 2020, 5. 5. 2021, 23. 6. 2021, 4. 10. 2021 a 7. 9. 2022, odměna za dva úkony právní služby v poloviční výši - účast zástupce žalobců na jednáních zdejšího soudu – vyhlášení rozsudků ve dnech 2. 6. 2020 a 23. 11. 2022), náhrady hotových výdajů advokáta za dvacet úkonů právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a 21 % DPH z odměny a náhrady, neboť zástupce žalobců je plátcem této daně. Celkem byla žalobcům přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 88.529 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobců, a to v běžné třídenní lhůtě běžící od právní moci tohoto rozsudku dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.