16 C 38/2024

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Miroslavou Köpplovou ve věci žalobkyně: údaje o žalobkyni zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 trvale bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 40 000 Kč / úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 32 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32 000 Kč od 4. 12. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 8 000 Kč spolu se zákonným úrokem ve výši 15 % ročně z prodlení z částky 8 000 Kč od 04. 12. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 266,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 40 000 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 4. 2023. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 40 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit v 72 měsíčních splátkách ve výši 1 730 Kč. Žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho.Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

2. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 4. 2023 bylo zjištěno, že na jejím základě a po tvrzeném posouzení úvěruschopnosti žalované (průměrný příjem ze zaměstnání 22 778 Kč, závazky z mikroúvěrů, bez záznamu v evidencích) se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 40 000 Kč, a to tak, že pouze částka ve výši 11 136 Kč měla být vyplacena na účet žalované, částka 20 864 Kč měla být vyplacena ve prospěch žalobkyně coby věřitele žalované ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 18. 4. 2023 poté, co by žalovaná prokazatelně písemně předložila žalobkyni veškerou dokumentaci, potřebnou k úhradě smlouvy č. , adresa, ze dne 18. 4. 2023 a částku ve výši 8 000 Kč započetla žalobkyně na své náklady v souvislosti se zkoumáním úvěruschopnosti žalované. Žalovaná se zavázala splatit úvěr v 72 měsíčních splátkách po 1 049 Kč a dále se zavázala platit měsíčně částku 681 Kč za doplňkové služby PODPORA; celkem tedy měla žalobkyni platit částku 1 730 Kč měsíčně., právnická osoba, potvrzení o vyplacení úvěru a výpisů z internetového bankovnictví bylo zjištěno, že žalované byla dne 24. 4. 2023 na účet uhrazena částka 11 136 Kč a částka 20 864 Kč byla téhož dne poukázána na úhradu spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 4. 2023.

4. Z výzvy k úhradě ze dne 22 5. 2023 a 5. 6. 2023, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné splátky, splatné dne 15. 5. 2023 a současně vyzvala žalovanou k úhradě nákladů za upomínku (v případě první upomínky se jednalo o částku 500 Kč a v případě druhé upomínky se jednalo o částku 750 Kč).

5. Z výzvy k úhradě ze dne 21. 10. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně zesplatnila úvěr a vyzvala žalovanou k úhradě částky 46 000 Kč nejpozději do 3. 12. 2023.

6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

7. Na posuzovanou smlouvu dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a násl. občanského zákoníku). Soud zvažoval, zda smlouva o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena, jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

8. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran § 580 odst. 1 občanského zákoníku; jednotlivá ujednání nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku) a pro rozpor s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 občanského zákoníku).

9. V daném případě se žalované dostalo fakticky plnění ze dvou v rozmezí 6 dnů uzavřených úvěrových smluv (ze smlouvy uzavřené dne 18. 4. 2023 pod číslem smlouvy 149857 je tvrzen závazek žalované ve výši 20 864 Kč a z předmětné smlouvy závazek 40 000 Kč). Žalobkyně dle svého tvrzení zkoumala úvěruschopnost žalované, podle názoru soudu však byla zjištěná úvěruschopnost žalované v rozporu se zkoumanými podklady, když při jejím přezkoumávání v předmětné věci se nijak nezabývala právě závazkem sjednaným dne 18. 4. 2023 zatěžujícím žalovanou. Také nebyly žalobkyní ověřeny pravidelné měsíční výdaje žalované, když vyjma úhrady pravidelných finančních závazků ve výši 4 937 Kč (splátka úvěru) bylo zjištěno pouze, že žalovaná na nákladech za bydlení vynakládá pravidelně částku 4 300 Kč a je zde předpoklad finanční rezervy žalované ve výši 11 811 Kč z jejího příjmu ve výši 22 778 Kč. Žalobkyně vůbec neověřovala způsob bydlení (zda se jedná o výlučné vlastnictví obydlí nebo na základě nájemní smlouvy, atp.), ani to zda se na úhradě bydlení nepodílejí další osoby a zda je částka 4 300 Kč formě bydlení žalované skutečně odpovídající. Již z uvedených hledisek má soud za to, že je smlouva neplatná podle zákona o spotřebitelském úvěru.

10. Soud dále zohlednil také blízkou časovou souvislost obou smluv o úvěru i jejich propojenost (když závazek z první ze smluv měl být o šest dnů později uhrazen smlouvou následující) pro výpočet RPSN, která činí 135,29 % (žalované skutečně poskytnutá částka 11 136 Kč a částka co měla být vyplacena na předchozí závazek 20 864 Kč, již se žalovaný zavázal splácet v 72 splátkách po 1 730 Kč při poplatku za vyřizování úvěru). Za nepřiměřené považuje soud dále požadované náklady na zkoumání úvěruschopnosti žalované, a to zvláště v situaci, když byla tato úvěruschopnost přezkoumávána v případě druhé smlouvy po šesti dnech. Přezkoumávaná smlouva je značně nepřehledná, a jako taková je ve spotřebitelských vztazích nepřijatelná: např. „fakultativní“ smlouva o podporách byla zařazena jako příloha 2 smlouvy, aniž by z textu smlouvy a přílohy bylo na první pohled patrné, že nejsou obligatorní částí smlouvy (zjištění jejich fakultativního charakteru žádalo pročtení textu – formulace nadto není úplně jednoznačná (v rozporu s § 1813 věta druhá občanského zákoníku) – viz čl. VII. smlouvy a dále body 1.3, 1. 4, 2.3 přílohy č. 2 a teprve za touto přílohou zařazená žádost o zřízení služby Podpora). I když z návrhu úvěrové smlouvy plyne možnost úprav smlouvy (na návrh úvěrované), při rozsahu zaslaného textu (včetně metodiky a vysvětlivek k vyhodnocení úvěruschopnosti spotřebitele) je pro spotřebitele nemyslitelné, aby v přiměřené době (pokud vůbec) identifikovala podstatné a nepodstatné části textu a jejich důsledky pro případ nesplnění smluvních povinností.

11. Ze všech uvedených důvodů se smlouva stává zjevně nespravedlivou v testu, který vymezil ve svých výše uvedených rozhodnutích Ústavní soud. K vyvážení nedojde ani ujednáním smluvních pokut k zajištění povinností poskytovatele úvěru, protože se týkají (již s ohledem na asymetričnost vztahu z úvěru) spíše marginálních otázek (vracení části úroků a poskytnutí informací), pro jejichž řešení je ostatně žalobkyně vybavena profesionálním aparátem. To, co činí smluvní ujednání zjevně nespravedlivými, nejsou jednotlivá ujednání ve smlouvě (např. úroková sazba sama o sobě je evidentně v pořádku a přijatelná), ale kombinace smluvních ujednání, zejména ve vztahu k sankcím v důsledku porušení smlouvy. Ani porušení smlouvy by nemělo znamenat, že je dovoleno vše (pokud se tak účastníci dohodnou).

12. Vzhledem ke skutečnosti, že žalované se dostalo plnění ve výši 32 000 Kč (jak již bylo vysvětleno výše) v souladu s neplatnou smlouvou dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (z důvodů uvedených shora), je žalovaná povinna poskytnuté plnění žalobkyni podle § 2993 věta první občanského zákoníku vrátit, včetně úroku z prodlení požadovaného v souladu s § 1970 občanského zákoníku, jak uvedeno ve výroku I, a to od data stanoveného ve výzvě ze dne 21. 10. 2023, tj. od 4. 12. 2023. Ve zbývající části jistiny 8 000 Kč, jakož i ohledně zbývajícího nároku na úhradu úroků z částky 8 000 Kč od 4. 12. 2023 do zaplacení byla žaloba zamítnuta, neboť předmětná smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru je neplatná, jak uvedeno výše.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 266,80 Kč, přičemž tato částka představuje 60 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80 % a úspěchu žalované v rozsahu 20 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 600 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 40 000 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.