17 C 105/2026

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 17 883 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 5 883 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 17 883 Kč od 2. 10. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, k rukám zástupkyně žalobkyně, náhradu nákladů řízení v částce 450,40 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu v částce 200 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku na účet č. 3703-226341/0710, variabilní symbol 1711010526.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 17 883 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 6. 6. 2024 mezi společností , právnická osoba, a žalovaným s tím, že pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Na výzvu soudu doplnila svá tvrzení v podání ze dne 27. 4. 2025 tak, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána též v dlužnických registrech (SOLUS, CNCB a CNBC), dále lustrací CEE, ISIR, CRKI, EUCB a úvěrovou historií, aniž by žalobkyně disponovala výsledky uvedených lustrací.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání se nedostavil.

3. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru č. , hodnota, a dodatkem č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru, kterými bylo zjištěno, že dne 15. 1. 2024 byla mezi společnosti , právnická osoba, , IČO: , IČO, , sídlem 5. května 1746/22, Praha 4 (dále je „původní věřitel“) a žalovaným uzavřena uvedená úvěrová smlouva, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému dne 15. 1. 2024 úvěrový rámec na dobu neurčitou ve výši 10 200 Kč, navýšený dodatkem 2. 7. 2024 na částku 12 000 Kč. Žalovaný se poskytnuté finanční prostředky zavázal původnímu věřiteli vrátit spolu s úrokem ve výši 150 % ročně (minimální měsíční splátka ve výši 1 768 Kč, popř. 1 887 Kč z navýšené částky) na dobu neurčitou, RPSN činila 311,6 % (popř. z navýšené částky 312 %). Pro případ prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.

4. Z výpisů z běžného účtu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně poskytla na účet žalovaného podle smlouvy od 6. 2. 2024 do 12. 6. 2025 postupně částku celkem 20 900 Kč. Z potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě vyplývalo, že na jistinu uvedené částky bylo žalovaným hrazeno, a tedy výše dluhu na jistině činila 12 000 Kč.

5. Předžalobní výzvou ze dne 1. 6. 2024 soud zjistil, že původní věřitel vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě zesplatněného dluhu (v částce 30 975 Kč). Dopisem ze 15. 11. 2024 žalobkyně vyzývala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu a dopisem z téhož dne původní věřitel vyrozuměl žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni; z potvrzení o podání k poštovní přepravě z 18. 11. 2024 vyplývalo odeslání dopisů z 15. 11. 2024 na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Postoupení pohledávky bylo prokazováno též zmiňovanou smlouvou a seznamem postoupených pohledávek. Žalobkyně tvrdila upomínání žalovaného o dobrovolné zaplacení dluhu před zesplatněním dopisy z 5. 1. 2025 a z 31. 8. 2025, ani by bylo prokazováno jejich doručení žalovanému. S ohledem na posouzení věci nebylo uvedené upomínání pro rozhodnutí soudu podstatné. Odeslání dopisu z 1. 10. 2025 žalovanému bylo uvedením dopisem s podacím lístkem z 1. 10. 2025 prokazováno, aniž by to pro posouzení věci bylo podstatné.

6. Uvedená skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci.

7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla za použití prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku. Podle uvedené smlouvy původní věřitel poskytl žalovanému úvěrový rámec 12 000 Kč (který žalovaný čerpal), který žalovaný v rozporu se smlouvou původnímu věřiteli nevrátil nevrátil. Původní věřitel postoupil pohledávku na žalobkyni podle § 1879 občanského zákoníku.

12. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru. V daném případě původní věřitel neposuzoval řádně úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů).

13. Úvěruschopnost žalovaného sice původní věřitel podle tvrzení žalobkyně měl posuzovat, žalobkyně však není schopna to prokázat (pouhé prohlášení žalovaného v úvěrové smlouvě týkající se jeho dluhového zatížení není s ohledem na úpravu povinností věřitele dostatečné). Protože žalobkyně neprokázala zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, vycházel soud z toho, že žalobkyně porušila § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.

14. Podle neplatné smlouvy (§ 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., § 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 věta první občanského zákoníku) jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku). Z. č. 257/2016 Sb. obsahuje k obecné úpravě vypořádání plnění podle neplatné smlouvy zvláštní ustanovení v § 87 odst. 1 věta třetí jako soukromoprávní sankce poskytovatelům úvěrů s nepřiměřenými podmínkami (uvedeným vztahem a jeho důsledky se zabýval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí z 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru (12 000 Kč) bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí. Žalovaný netvrdil a neprokazoval své majetkové poměry, a proto soud stanovil splatnost dluhu v hmotněprávní lhůtě k plnění odpovídající obvyklé lhůtě k plnění dle procesního předpisu (§ 160 odst. 1 z. č. 99/1963 Sb., dále jen „o. s. ř.“).

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 450,40 Kč, přičemž tato částka představuje 16 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 42 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 883 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Soud žalobu posuzoval jako formulářovou, protože žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu svá práva v 1891 věcech z důvodu dluhu z postoupených pohledávek (z úvěrových smluv), z nichž asi ½ představuje exekuční řízení vůči dlužníkům. Struktura a obsah žalob svědčí pro využití výpočetní techniky k minimalizace odborného a administrativního vkladu zástupce žalobkyně, což je umocněno dále tím, že žalobkyně se nezaměřuje na pohledávky spadající pod působnost zdejšího soudu.

16. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil podle § 4 odst. 1 písm. j) z. č. 549/1991 Sb. žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč dle položky č. , hodnota, bodu 2. ve spojení s položkou 1 bodem 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků.