17 C 108/2025

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro 100 593 Kč / úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 088 Kč s úrokem ve výši 7 % ročně z částky 60 000 Kč od 20. 3. 2023 do 25. 5. 2023, z částky 58 000 Kč od 26. 5. 2023 do 12. 6. 2023, z částky 56 000 Kč od 13. 6. 2023 do 20. 6. 2023, z částky 50 088 Kč od 21. 6. 2023 do 31. 7. 2023, z částky 48 588 Kč od 1. 8. 2023 do 2. 8. 2023, z částky 46 588 Kč od 3. 8. 2023 do 9. 8. 2023, z částky 45 088 Kč od 10. 8. 2023 do 4. 9. 2023, z částky 40 088 Kč od 5. 9. 2023 do 11. 9. 2023, z částky 35 088 Kč od 12. 9. 2023 do 16. 11. 2023, z částky 30 088 Kč od 17. 11. 2023 do zaplacení ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 32 777,56 Kč, rozdílu mezi úrokem ve výši 10 222,44 Kč za dobu od 20. 3. 2023 do 26. 12. 2023 a úrokem uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku za stejné období, úroku ve výši 83,54 % ročně z částky 28 683,12 Kč od 28. 12. 2023 do 20. 1. 2024, úroku ve výši 15 % ročně z částky 28 683,12 Kč od 21. 1. 2024 do zaplacení, rozdílu mezi úrokem ve výši 83,54 % ročně z částky 30 088 Kč od 28. 12. 2023 do 20. 1. 2024 a úrokem uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku za též období, rozdílu mezi úrokem ve výši 15 % ročně z částky 30 088 Kč od 21. 1. 2024 do zaplacení a úrokem uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku za stejné období, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 73 088 Kč od 28. 12. 2023 do zaplacení, smluvní pokuty 27 505 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 100 593 Kč s příslušenstvím (68 993,56 Kč nová jistina úvěru včetně přirostlého úroku ke dni zesplatnění 10 222,44 Kč, 2 495 Kč smluvní pokuta dle bodu 6.

1. úvěrové smlouvy, 1 600 Kč náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy, 27 505 Kč smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy) z titulu smlouvy o úvěru [číslo] podepsané žalovanou 20. 3. 2023, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 60 000 Kč. Poskytnutý úvěr měla žalovaná vrátit ve formě čtyřiceti osmi měsíčních splátek po 4 956 Kč (včetně úhrady za pojištění 607 Kč měsíčně) spolu s úrokem 83,54 % p. a. (vyjádřeným jako efektivní úroková sazba), celkem mělo být zaplaceno 208 752 Kč. Žalovaná uhradila ve splátkách částku 29 912 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům:a) Soud provedl důkazy ke zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyní. Totožnost žalované byla ověřována z občanského průkazu – č. l. 22, 23). Základní kontaktní údaje byly založeny do Základních informací o klientovi (č. l. 6). Informace od žalované a zjištěné údaje zaznamenala žalobkyně do Hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru [číslo] (č. l. 25). Žalovaná byla zaměstnána u , právnická osoba, na dobu neurčitou s pravidelným čistým měsíčním příjmem 28 000 Kč; žalovaná měla bydlet ve vlastním, neměla bydlet s partnerem a její náklady na bydlení činily 4 172 Kč (celkem s životním minimem náklady měly činit 9 032 Kč). Z výpisu záznamů z registru SOLUS z 20. 3. 2023 soud zjistil, že nebyly sděleny žádné informace (o dluhové zátěži žalované), z výpisu z Nebankovního registru klientských informací (NRKI) z 20. 3. 2023 (č. l. 18) soud zjistil, že skóre žalované byla 494, t. j. existovalo nízké riziko úvěrové delikvence. Z vybraných pohybů na účtu (č. l. 24) soud zjistil, že na účet žalované přišla v prosinci 2022 až březnu 2023 výplata od uvedeného zaměstnavatele v rozmezí 29 474,17 Kč až 46 635,18 Kč.b) Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru z 20. 3. 2023 (č. l. 44) soud zjistil, že žalovaná požádala žalobkyni (jako osobu oprávněnou poskytovat nebankovní spotřebitelské úvěry – č. l. 17) o poskytnutí úvěru 60 000 Kč a podle akceptační doložky na smlouvě z 20. 3. 2023 byla její žádost žalobkyní akceptována (to vyplývalo též z oznámení o schválení z 21. 3. 2023, č. l. 38 a dodejky, závady z 22. 3. 2023, č. l. 35). Z dokladu o vyplacení úvěru z 20. 3. 2023 (č. l. 19) vyplývalo, že žalobkyně vyplatila ujednanou částku 60 000 Kč na účet žalované uvedený ve smlouvě. Žalobkyně měla žalované poskytnout uvedenou částku, kterou měla žalovaná vrátit v 48 splátkách po 4 956 Kč včetně úroku 83,54 % p. a. (vyjádřeného jako efektivní úroková sazba; RPSN 124,25 %) s tím, že měla být celkem vrácena částka 208 752 Kč. Úroky byly limitovány 120 % celkové částky, kterou má žalovaná podle smlouvy zaplatit. K zajištění (utvrzení) dluhu žalované byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení (499 Kč za každou dlužnou splátku s délkou prodlení přesahující 30 dnů, maximálně 2.999 Kč za každý kalendářní rok; 200 Kč za každé prodlení s úhradou splátky v délce 15 dnů). Při prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů docházelo automaticky k zesplatnění úvěru (s povinností věřitele předtím ve třicetidenní lhůtě žalovanou ke splnění dluhu vyzvat). Zesplatněním se součástí jistiny stávala dosud nezaplacená jistina, úroky a smluvní pokuty a náklady nákladů. Pokud nová jistina (vzniklá zesplatněním) nebyla uhrazena v den zesplatnění, vznikala žalované povinnost k úhradě smluvní pokuty 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Výše smluvních pokut neměla přesáhnout 50 % celkové částky, která měla být podle úvěrové smlouvy zaplacena (nejvýše 200.000 Kč). Smlouva měla být uzavřena tak, že žalovaná bude žalobkyní písemně vyrozuměna o akceptaci návrhu na uzavření smlouvy. Smlouva měla být uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, což bylo konkretizováno informacemi Podpis na dálku (č. l. 9) a dodatkem č. 1 k Návrhu smlouvy o úvěru u 20. 3. 2023 (č. l. 10). Z přílohy č. 1 k Návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru (č. l. 12), přihlášky do pojištění z 20. 3. 2023 (č. l. 14) a informací k pojištění (č. l. 40, 41) vyplývalo, že účastníci ujednali v souvislosti s poskytnutím úvěru účast žalované na pojištění. Z důkazu o odeslání 1 Kč 20. 3. 2025 (č. l. 6 p. v.) a zaslané SMS (informace o vyplacení, č. l. 7) soud zjistil, že žalovaná byla žalobkyní informovaná o úvěru platbou na účet a dále SMS zprávou o uzavírání půjčky. SMS zprávou z 20. 3. 2023 z telefonního čísla žalované uvedeného v žádosti o úvěr byla zaslána zpráva o souhlasu se smlouvou. Uvedeným podmínkám poskytnutí a vrácení úvěru odpovídal předsmluvní formulář (č. l. 26).c) Z Databáze časových řad ARAD (č. l. 56) vyplývala průměrná sazba spotřebitelských úvěrů v roce 2023 mezi 9 a 10 % p. a. (nejvyšší sazby byly u úvěrů z kreditních karet ve výši sazby výši mezi 17 a 18,5 % p. a.).d) Z karty klienta (č. l. 36) soud zjistil, že žalovaná uhradila splátky mezi 12. 6. 2023 a 16. 11. 2023 v celkové výši 29 912 Kč.e) Z oznámení z 26. 12. 2023 (č. l. 5) soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované zesplatnění dluhu podle smlouvy (pro prodlení delší 65 dnů). Dopisy z 23. 5. 2023, 24. 7. 2023, 22. 8. 2023, 23. 10. 2023 byla žalovaná vyzývána k úhradě dluhu na splátkách (podle smlouvy).f) Předžalobní upomínkou ze dne 13. 5. 2024 (č. l. 37) má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby (podle podacího archu č. l. 16 byl dopis odeslán 13. 5. 2024).

4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

7. Podle § 110 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

8. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku (včetně výše uvedených vedlejších ujednání), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 60 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala dluh splácet splátkami stanovenými ve smlouvě, a to včetně úroku (a dalších dohodnutých plateb). Žalovaná své povinnosti řádně neplnila a uhradila pouze 29 912 Kč (do splatnosti).

9. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované. Ověřila pouze její příjmy, nikoli již deklarované výdaje s výjimkou dluhového zatížení (§ 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.). Osvědčený příjem žalované však byl natolik vysoký, že by pokryl vedla předpokládaných splátek úvěru obvyklé náklady na bydlení a živobytí. Navíc žalobkyně ověřila v dluhových registrech dluhové zatížení žalované. I když nelze považovat za správné akceptování tvrzení žalované o jejích výdajích, lze příjem považovat za dostatečný pro pokrytí obvyklých nákladů žalované i v případě splácení úvěru. Výsledkem ověřování úvěruschopnosti je (v zásadě správný) závěr o pravděpodobnosti vrácení poskytnutého úvěru.

10. Žalobkyně má nepochybně (vždy) právo na vrácení nesplacené části jistiny. Další ujednání smlouvy o platbách v souvislosti s poskytnutím úvěru musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

11. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává).

12. Nejprve soud zvažoval, zda ujednání smlouvy o úvěru jsou v souladu s dobrými mravy a dále zda jsou v případě negativního závěru nežádoucí ujednání oddělitelné od ostatních (§ 576 občanského zákoníku). Ujednání úroku je v zásadě oddělitelné od dalších ujednání ve smlouvě, zejména sankčních ustanovení (poplatky, smluvní pokuty, přirůstání k jistině úvěru). Sjednaná úroková sazba v nominální výši převyšuje obvyklou úrokovou sazbu (spotřebitelských úvěrů bez zohlednění doby splácení a vyjádřenou v nominální sazbě) více než 10x (maximální výši úroků z úvěrů čerpaných kreditními kartami přibližně 5x. Pro takový případ (excesivního rozdílu) je na místě vyhodnotit ujednání o úroku jako neplatné dle § 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 věta první občanského zákoníku, rozporné s dobrými mravy. Proto dochází k vypořádání práv a povinností účastníků z úvěrové smlouvy ustanovení § 110 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. a žalobkyni přísluší pouze úhrada jistiny (se zohledněním poskytnutých splátek v konkrétních termínech) a úroku ve výši reposazby ode dne poskytnutí úvěru do zaplacení; od ostatních smluvních ujednání o plněních ve prospěch věřitele je třeba odhlédnout (neaplikují se). Výrokem II. tedy požadavek žalobkyně nad rámec zůstatku jistiny a sníženého úroku byl ve zbytku zamítnut.

13. Podle § 160 odst. 1 z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) soud rozhodl o zaplacení dluhu žalovanou v zákonné pariční lhůtě (žalovaná se v řízení nijak nebránila).

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla z větší části neúspěšná, avšak žalované žádné náklady řízení nevznikly.