17 C 111/2022

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 35.733 Kč / úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5.000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 30.733 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4.938,51 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, úroku 29 % ročně z částky 9.938,51 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 753,72 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu v částce 357 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 35.733 Kč (9.938,51 Kč jistina, 12.394,49 Kč poplatky, 10.000 Kč smluvní pokuta, 753,72 Kč kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, 3.400 Kč sankční poplatky) s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze Smlouvy [číslo] (produktový název [příjmení] [příjmení] v hotovosti týdenní [číslo]) uzavřené dne 20. 5. 2019 mezi společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným s tím, že pohledávka byla na žalobkyni postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze Smlouvy ze dne 20. 5. 2019 soud zjistil, že uvedeného dne byla mezi právním předchůdcem žalobkyně, který byl zastoupen [jméno] [příjmení] jako vázaným zástupcem podle zákona o spotřebitelském úvěru (č.l. 23), a žalovaným uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ([příjmení] v hotovosti), na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 20.000 Kč a žalovaný se zavázal finanční prostředky vrátit ve formě 60 týdenních splátek po 623 Kč (poslední ve výši 576 Kč) včetně poplatku ve výši 17.333 Kč (kapitalizované úroky ve výši 3.577 Kč při úrokové sazbě 29 % ročně, poplatek za administrativní činnost, zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 7.860 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5.896 Kč), RPSN byla vyjádřena sazbou 231,71 % Smluvním podmínkám odpovídaly Standardní informace o spotřebitelském úvěru.

4. Ze smluvních podmínek (připojených za text smlouvy) soud zjistil, že účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, poplatky za upomínky (minimálně 300 Kč) a vymáhání (1.000 Kč).

5. Z přehledu splátek soud zjistil, že žalovaný splátky řádně nehradil a zaplatil v nepravidelných splátkách 15.000 Kč (3.000 Kč 3. 6. 2019, 8.000 Kč 17. 8. 2019, 3.000 Kč 20. 8. 2019 a 1.000 Kč 8. 9. 2019).

6. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr z 20. 5. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně zkoumal před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného (prostřednictvím [jméno] [příjmení] jako vázaného zástupce právního předchůdce žalobkyně, který podnikal jako živnostník). Žalovaný žil v domě, který spoluvlastnil, neměl vyživovací povinnost, byl svobodný a učňovským vzděláním. Žalovaný působil jako podnikatel ([příjmení] [číslo], což bylo ověřeno – vizte výpis z veřejné části Živnostenského rejstříku č.l. 24). [příjmení] měsíční příjem byl 16.650 Kč, což bylo dle svědka [jméno] [příjmení] ověřeno z předloženého daňového přiznání. Další příjem žadatele byl podle něho 10.000 Kč, aniž by svědek dokázal vysvětlit zdroj tohoto příjmu. Měsíční výdaje žalovaného byly odhadnuty vázaným zástupcem podle údajů od žalovaného na 6.500 Kč měsíčně, jak uvedl ve své výpovědi právě vázaný zástupce. Žalovaný neměl vedený účet. Vázaný zástupce uvedl, že poměry žalovaného mu byly dobře známy (z poskytování předchozích zápůjček); žalovaný bydlel v domě, jehož byl spoluvlastníkem, a jeho matka hradila náklady na provoz domu.

7. Žalobkyně tvrdila, že byla zkoumána evidence žalovaného v [příjmení] (bez pozitivního údaje), avšak byl předložen aktuální výpis z 13. 7. 2022 (se záznamy o třech exekucích, které byly zahájeny 10. 9.2020, 26. 1. 2022 a 7. 4. 2022).

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 (včetně dokladu o odeslání) soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně převedl pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

9. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022 (a dokladu o odeslání dopisu poštou) soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dluhu do 17. 3. 2022. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 5. 2022 (včetně podacího lístku) soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu před podáním žaloby.

10. Z databáze časových řad [příjmení] soud zjistil, že v roce 2019 byl průměrný úrok korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice, pokud jde o úroky úvěrů nad jeden rok do pěti let včetně (s fixací sazby), činil úrok 8,20 – 8,81 % p.a., pokud jde o úročené úvěry z kreditních karet, činil úrok 23,97 až 24,11 % p.a.

11. Z článku Na trhu stále existují problematické půjčky, varuje Člověk v tísni z 25. 11. 2019 (dostupný na [webová adresa]) soud zjistil, že při hodnocení 35 společností, které poskytují nezajištěné splátkové úvěru, byl právní předchůdce žalobkyně vyhodnocen na 17 místě, tj. jako průměrný poskytovatel.

12. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Podle 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

15. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

16. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

18. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému finanční prostředky ve výši 20.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky splácet týdenními splátkami stanovenými smlouvou, a to včetně smluvního úroku a poplatků. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smluv neplnil a uhradil právnímu předchůdci žalobkyně celkem částku 15.000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni platně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku.

19. Právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 odst. 1, odst. 2 z.č. 257/2016 Sb., protože základní informace o poměrech žalovaného (ovlivňujících pravděpodobnost vrácení zápůjčky, tj. příjmy a výdaje) byly náležitě zjištěny a ověřeny. V této souvislosti bylo nadbytečné polemizovat s právními závěry soudních rozhodnutí, kterými žalobkyně podporovala svoji argumentaci. Lze uvést, že vázaný zástupce ověřil existenci hlavního příjmu (i když další příjem domácnosti ověřen nebyl); s ohledem na známost poměrů žalovaného postačoval odhad výdajů žalovaného, jak jej provedl vázaný zástupce. Soud neměl za prokázané, že by žalovaný měl v době zkoumání úvěruschopnosti závazky, které by splácení dluhu ovlivňovaly (byť výpis z [příjmení] z 13. 7. 2022 o tom poznatky přinést nemohl).

20. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o smluvním úroku a poplatku musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává).

21. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o zápůjčce jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na [webová adresa]). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

22. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaných smlouvy o zápůjčce vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může výrazně převyšovat částku poskytnutou. Účastníci sjednali smluvní podmínky, ze kterých plynulo, že RPSN činí 231,71 %, celkové náklady zápůjčky 86,67 % poskytnuté jistiny zápůjčky při třináctiměsíční splatnosti, úrok činil 29 %, byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení ve výši 0,1 % denně, poplatky za upomínky ve výši 300 Kč a poplatky za vymáhání ve výši 1.000 Kč. Uvedené skutečnosti v souhrnu s tím vedou k nárůstu uplatňované částky téměř na 178 % částky poskytnuté (při uplynutí přibližně 16 měsíců od splatnosti poslední splátky a vrácení částky 15.000 Kč). Již porovnání odměny právního předchůdce žalobkyně za poskytnutí peněz s průměrnou odměnou bank bude k vyhodnocení předmětných podmínek jako nepřiměřených (byť jinak souhrnné hodnocení produktů právního předchůdce žalobkyně bylo průměrné). Jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku (obdobně posoudil věc Krajský soud v Plzni ve svém rozhodnutí z 21. 9. 2022, č.j. 25 Co 198/2022-71). Smlouvu je nutné vyhodnotit jako neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 věta první občanského zákoníku. Právní předchůdce žalobkyně je sice vyhodnocován jako průměrný poskytovatel úvěrů (i při zohlednění některých bankovních poskytovatelů), konkrétní sjednané podmínky jsou pak excesivní (nepřiměřené), jak je zřejmé ze srovnání s nejdražšími poskytovanými úvěry (od bank).

23. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni vrátit si vzájemně poskytnutá plnění z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 občanského zákoníku. Žalovanému se dostalo plnění ve výši 20.000 Kč v souladu s neplatnou smlouvou, na kterou dosud zaplatil částku 15.000 Kč, proto je povinen vrátit částku 5.000 Kč. Podle § 1958 odst. 2, § 1970 občanského zákoníku soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení v návaznosti na výzvu žalobkyni žalovanému k plnění. Ve zbytku soud vyhodnotil požadavky žalobkyně jeho nedůvodné (a v této části žalobu zamítl).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť ve věci převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

25. Výrok o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek v částce 357 Kč vychází z § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., podle něhož je k úhradě soudního poplatku povinen navrhovatel (žalobkyně), přičemž výše soudního poplatku činí dle položky 2 odst.

2. Sazebníku ve spojení s položkou 1 odst. 1. písm. b) Sazebníku 5 % ze základu, tj. částku 1.787 Kč. Žalobkyně, která dosud na soudním poplatku zaplatila pouze částku 1.430 Kč, je proto povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 357 Kč.