17 C 112/2026

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 14 496 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 4 496 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14 200,11 Kč od 14. 1. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, k rukám zástupkyně žalobkyně, náhradu nákladů řízení v částce 506,70 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu v částce 200 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku na účet č. 3703-226341/0710, variabilní symbol 1711011226.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 14 496 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, z 14. 12. 2026 mezi společností , Anonymizováno, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným s tím, že pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 2. 2026. Žalobkyně uvedla ke zkoumání úvěruschopnosti, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána na www.nebankovni-registr.cz (provozovatele , právnická osoba, .), www. ispis.cz (, právnická osoba, .), v registru Creditinfosolutions (Creditinfo , právnická osoba, .) a European United , právnická osoba, (European United , právnická osoba, EUROPE INFO GROUP, UAB) a dále výpočtem rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji. K lustracím však důkazy označeny nebyly.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru z 14. 12. 2024, ze které bylo zjištěno uzavření úvěrové smlouvy mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným. Smlouva se týkala poskytnutí částky 10 000 Kč na dobu do 13. 1. 2025 za poplatek 3 780,10 Kč (4 200,11 Kč v případě překročení doby splatnosti) a s úrokem 295,89 Kč. Pro případ prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Z potvrzení o provedení transakce z 14. 12. 2024 vyplývalo, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 10 000 Kč. Z informace o vlastníkovi bylo zřejmé, že žalovaný je vlastníkem účtu, na který měl být úvěr vyplacen.

4. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek z 2. 2. 2026 a 4. 2. 2026 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil na žalobkyni předmětnou pohledávku. Z oznámení o postoupení pohledávky a výzvy k úhradě před podáním žaloby z 14. 2. 2026 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni a žalobkyně vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu; oba dopisy byly odeslány v jedné zásilce žalovanému 17. 2. 2026 (na adresu bydliště žalovaného uvedenou ve smlouvě, jak vyplývalo z potvrzení ZPC Group, s.r.o.).

5. Uvedená skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci.

6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla za použití prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku. Podle uvedené smlouvy věřitel poskytl žalovanému částku 10 000 Kč (na dobu do 13. 1. 2025), kterou žalovaný nevrátil. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku na žalobkyni podle § 1879 občanského zákoníku.

11. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru. V daném případě právní předchůdce žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů).

12. Úvěruschopnost žalovaného sice právní předchůdce žalobkyně měl podle tvrzení žalobkyně posuzovat, žalobkyně však konkrétně netvrdila, jaké byly výstupy zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (a ani k výstupům zkoumání úvěruschopnosti neoznačuje žádné důkazy). Bez konkrétních zjištění o poměrech žalovaného (a jejich vyhodnocení věřitelem) nelze považovat zkoumání úvěruschopnosti za řádné. Protože žalobkyně neprokázala zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobkyně, vycházel soud z toho, že právní předchůdce žalobkyně porušil § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.

13. Podle neplatné smlouvy (§ 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., § 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 věta první občanského zákoníku) jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku). Z. č. 257/2016 Sb. obsahuje k obecné úpravě vypořádání plnění podle neplatné smlouvy zvláštní ustanovení v § 87 odst. 1 věta třetí jako soukromoprávní sankce poskytovatelům úvěrů s nepřiměřenými podmínkami (uvedeným vztahem a jeho důsledky se zabýval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí z 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru (10 000 Kč) bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v hmotněprávní lhůtě odpovídající procesní pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 z. č. 99/1963 Sb., dále jen „o. s. ř.“).

14. Ostatní požadavky žalobkyně (kromě jistiny) soud vyhodnotil jako nedůvodné, a proto žalobu ve zbytku uplatňovaného nároku zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 506,70 Kč, přičemž tato částka představuje 18 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 41 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 496 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Žalobkyně uplatňuje svá práva u zdejšího soudu v 1891 věcech, z toho asi ½ představují exekuční řízení. Ve všech věcech jsou uplatňována práva z úvěrových smluv (právních předchůdců žalobkyně), která svou strukturou a obsahem svědčí pro využití výpočetní techniky k minimalizaci odborné a administrativní náročnosti sestavování žaloby. Soud posuzoval žalobu z tohoto důvodu za formulářovou.

16. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni podle § 4 odst. 1 písm. j) z. č. 549/1991 Sb. doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč dle položky č. 2 bodu 2., ve spojení s položkou 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků.