17 C 115/2022

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 6.426 Kč / elektřina

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6.426 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6.426 Kč od 21. 3. 2019 do zaplacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení částku ve výši 1.489 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky [číslo] K4 z titulu neuhrazených plateb za odběr elektřiny v odběrném místě vedeném pod č. EAN OPM: [číslo], nacházející se pod adresou: [adresa].

2. Soud ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) a rozhodl o žalobě bez nařízení jednání.

3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Účastníci řízení uzavřeli dne 29. 11. 2013 smlouvu označenou jako Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny / domácnost [číslo], jejíž součástí byly obchodní podmínky žalobkyně. Uvedenou smlouvou se původní věřitel ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) zavázal dodávat elektřinu a zajistit přenos elektřiny, distribuci elektřiny a systémové služby do výše uvedeného odběrného místa a žalovaný uhradit řádně a včas žalobkyni cenu elektřiny a související služby. Žalobkyně žalovanému vyfakturovala nedoplatek na shora uvedených platbách. Z faktury [číslo] soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 6.426 Kč za spotřebu elektřiny, a to se splatností do 20. 3. 2019. Žalovaný z tohoto titulu ničeho neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 má soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení na žalobkyni. Žalobkyně vyzývala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu před podáním žaloby.

4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Nejprve se soud zabýval tím, podle jaké právní úpravy bude právní poměr založený shora uvedenou smlouvou posuzován. Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena dne 29. 11. 2013, je třeba s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014 aplikovat na tento právní vztah úpravu účinnou v době uzavření smlouvy, tedy ustanovení občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen„ občanský zákoník“).

5. Podle ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů (ke dni uzavření smlouvy) se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. Uzavřením smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku na výrobce elektřiny nebo obchodníka s elektřinou. Smlouva o sdružených službách dodávek elektřiny musí dále obsahovat obdobné podstatné náležitosti jako smlouva o dodávce elektřiny se zákazníkem a opatření přijímaná při předcházení stavu nouze, ve stavu nouze a odstraňování následků stavu nouze..

6. Podle § 588 občanského zákoníku z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu.

7. Podle § 517 odst. 2 občanského zákoníku jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění vlastního také úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 588 občanského zákoníku. Žalovaný nesplnil svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky elektřiny, k čemuž se zmíněnou smlouvou ve spojení s obchodními podmínkami zavázal. Původnímu věřiteli tak vzniklo vedle práva na zaplacení ceny za dodanou elektřinu právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení podle § 517 odst. 2 občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedených faktur. Původní věřitel pohledávku následně v souladu s § 524 občanského zákoníku postoupil na žalobkyni. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

1. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6.426 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Žalobkyně uplatnila u zdejšího soudu žaloby v řádech stovek případů (konkrétně vede celkem 804 věcí, z toho ½ je nalézací řízení a z toho nadpoloviční většina žaloba na zaplacení dluhu z dodávky elektřiny a plynu). Srovnání jednotlivých žalob svědčí pro minimalizaci odborného a administrativního nákladu na sestavování žalob (zřejmě za využití výpočetní techniky). Soud tedy považoval žalobu za tzv. formulářovou a přizpůsobil tomu způsob výpočtu odměny za právní zastoupení. Soud respektuje právo žalobkyně na úhradu nákladů řízení ve stejné výši v obdobných případech. Soud však zdůrazňuje, že v převážném počtu věcí u zdejšího soudu jsou uvedené náklady vyhodnocovány stejně (a jedno zmiňované rozhodnutí soudu II. stupně, vydané před sedmi lety) nelze v tomto ohledu považovat za vzorové.