17 C 12/2024

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] pro 110 185,92 Kč / úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši , částka, a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od 2. 2. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 2,75 % ročně z částky , částka, od 23. 1. 2023 do zaplacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od 2. 2. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 19,57 % ročně z částky , částka, od 23. 1. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 2,75 % ročně z částky , částka, od 23. 1. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši , částka, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku na účet č. , hodnota, -226341/0710, VS , var. symbol, .

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím (, částka, jistina, , částka, úrok přirostlý ke dni zesplatnění, , částka, dlužný poplatek za pojištění, , částka, smluvní pokuta k 10. 9. 2023) z titulu smlouvy o úvěru ze dne 15. 12. 2021 [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec]) poskytnul žalovanému úvěr ve výši , částka, . Poskytnutý úvěr měl žalovaný vrátit ve formě 42 měsíčních splátek po , částka, spolu s úrokem 55,87 % a poplatkem za pojištění , částka, měsíčně (celkem mělo být zaplaceno , částka, ). Žalovaný uhradil , částka, . Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 na žalobkyni.

2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.

3. Soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům:a) Žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného a zjištěné údaje zaznamenala do Hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru [číslo] z 15. 12. 2021 (č.l. 16). Žalovaný byl zaměstnán u [právnická osoba] na dobu neurčitou s pravidelným čistým měsíčním příjmem , částka, (a pracovním poměrem na dobu neurčitou), jeho výdaje byly ohodnoceny na životní minimum , částka, , náklady na bydlení činily , částka, , jeho totožnost nebyla ověřována předložením úředního dokladu. Žalovaný žil u rodičů, byl svobodný, se středoškolským vzděláním. Příjmy žalovaného byly ověřeny z potvrzení o příchozích úhradách (mzdy) , částka, 10. 9. 2021, , částka, 11. 10. 2021, , částka, 10. 11. 2021 a , částka, 13. 12. 2021; výdaje ověřovány nebyly. Výsledek lustrace žalovaného v registru SOLUS byl negativní k 15. 12. 2021 (č.l. 21); výpis z NRKI byl též negativní k 24. 11. 2021 se skóre 390 (tedy pásmo průměrného rizika).b) Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru z 15. 12. 2021 soud zjistil, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru , částka, a podle akceptační doložky na smlouvě z 16. 11. 2021 byla žádost právním předchůdce žalobkyně akceptována. Právní předchůdce žalobkyně měla žalovanému poskytnout uvedenou částku, kterou měl žalovaný vrátit v 42 splátkách po , částka, (včetně úhrady za pojištění) včetně úroku 55,87 % ročně (RPSN 72,65 %) s tím, že měl být celkem vrácena částka , částka, . Úroky byly limitovány 120 % celkové částky, kterou má žalovaný podle smlouvy zaplatit. K zajištění (utvrzení) dluhu žalovaného byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení (, částka, za každou dlužnou splátku s délkou prodlení přesahující 30 dnů; maximálně , částka, za každý kalendářní rok; , částka, za každé prodlení s úhradou splátky v délce 15 dnů). Při prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů dojde automaticky k zesplatnění úvěru (s povinností věřitele předtím ve třicetidenní lhůtě žalovaného ke splnění dluhu vyzvat). Zesplatněním se součástí jistiny stávala dosud nezaplacená jistina, úroky a smluvní pokuty a náklady nákladů. Pokud nová jistina (vzniklá zesplatněním) nebyla uhrazena v den zesplatnění, vznikala povinnost k úhradě smluvní pokuty 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Výše smluvních pokut neměla přesáhnout 50 % celkové částky, která měla být podle úvěrové smlouvy zaplacena (nejvýše , částka, ). Účastníci ujednali poplatky za předčasné zesplatnění úvěru (0,5 %, popř. 1 % z předčasně uhrazené částky, a to podle míry předčasnosti). Smlouva měla být uzavřena tak, že žalovaný bude žalobkyní písemně vyrozuměn o akceptaci svého návrhu na uzavření smlouvy. Z přílohy č. 1 k návrhu vyplývalo, že bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěr.c) Z Databáze časových řad ARAD vyplývala průměrná sazba spotřebitelských úvěrů v prosinci 2021 ve výši 7,91 % p.a.d) Z dokladu o vyplacení úvěru z 16. 12. 2021 soud zjistil, že žalovanému byla uvedeného dne převedena částka , částka, na účet 0 [bankovní účet] (uvedený ve smlouvě jako účet žalované).e) Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovanému měla být převedena částka , částka, a žalovaný zaplatil od ledna 2022 do listopadu 2022 (kromě června 2022) 10 splátek úvěru po , částka, a dále dne 10. 1. 2023 částku , částka, Kč.f) Z oznámení z 22. 1. 2023 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění dluhu podle smlouvy (pro prodlení se splácením po dobu delší 65 dnů).g) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 a společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek z 1. 8. 2023 bylo prokázáno, že předmětná pohledávka (dle žaloby) byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky a dokladu o jejím odeslání téhož dne soud zjistil, že žalobkyně oznámila (podle plné moci udělené původním věřitelem) žalovanému postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy.h) Předžalobní upomínkou ze dne 3. 11. 2023 má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby, a to ve lhůtě do 18. 11. 2023 (podle podacího lístku byl dopis odeslán 6. 11. 2023).

4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

6. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

7. Podle § 110 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

8. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 16. 12. 2021 uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, , přičemž žalovaný se zavázala dluh splácet splátkami stanovenými ve smlouvě, a to včetně úroku a úhrady za pojištění. Žalovaný své povinnosti řádně neplnil a uhradil pouze , částka, . So ohledem na prodlení žalovaného došlo podle ujednání účastníků ve smlouvě k zesplatnění dluhu (s účinky odstoupení od smlouvy). Pohledávka, jež byla předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni platně postoupena shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku.

9. Právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Ověřil pouze jeho příjmy, nikoli již výdaje (§ 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.). Osvědčený příjem žalovaného však byl natolik vysoký, že by pokryl obvyklé náklady na bydlení a živobytí i pro případ převzetí úvěru a jeho splácení. I když nelze považovat za správné akceptování pouhých tvrzení žalovaného o jeho výdajích, lze příjem považovat za dostatečný za pokrytí obvyklých nákladů žalovaného i v případě splácení úvěru. Výsledkem ověřování úvěruschopnosti je (správný) závěr o pravděpodobnosti vrácení poskytnutého úvěru.

10. Žalobkyně má nepochybně (vždy) právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o úrocích, poplatcích a sankcích musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

11. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává).

12. Nejprve soud zvažoval, zda ujednání smlouvy o úvěru jsou v souladu s dobrými mravy a dále zda jsou v případě negativního závěru nežádoucí ujednání oddělitelné od ostatních (§ 576 občanského zákoníku). Ujednání úroku je v zásadě oddělitelné od ujednání sankčních ustanovení (poplatky, smluvní pokuty, přirůstání příslušenství k jistině úvěru). Sjednaná úroková sazba převyšuje obvyklou úrokovou sazbu (spotřebitelských úvěrů bez zohlednění doby splácení) 7x. Pro takový případ je na místě vyhodnotit ujednání o úroku jako neplatné dle § 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 věta první občanského zákoníku jako rozporné s dobrými mravy. Proto dochází k vypořádání práv a povinností účastníků z úvěrové smlouvy ustanovení § 110 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. a žalobkyni přísluší pouze úhrada jistiny (se zohledněním poskytnutých splátek v konkrétních termínech) a úroku ve výši reposazby ode dne poskytnutí úvěru do zaplacení; od ostatních smluvních ujednání o plněních ve prospěch věřitele je třeba odhlédnout (neaplikují se). V souladu s § 1970 občanského zákoníku přísluší žalobkyni též právo na úrok z prodlení z jistiny dluhu od data následujícího po zesplatnění dluhu do zaplacení.

13. Výrokem II. tedy požadavek žalobkyně nad rámec zůstatku jistiny, sníženého úroku a úroku z prodlení byl ve zbytku zamítnut.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla z větší části neúspěšná (s přihlédnutím k požadovaným a nepřiznaným úrokům), avšak žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

15. O doplatku soudního poplatku za žalobu bylo rozhodnuto podle § 4 písm. j) z. č. 549/1991 Sb. a podle položky 2 bod 2., položky 1 bod 1. písm. a) Sazebníku. Doplatek soudního poplatku má být zaplacen na účet soudu č. 3703-226341/0710, VS 1711022723.