17 C 12/2024

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] pro 110 185,92 Kč / úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši částka a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od 2. 2. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 2,75 % ročně z částky částka od 23. 1. 2023 do zaplacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od 2. 2. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 19,57 % ročně z částky částka od 23. 1. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 2,75 % ročně z částky částka od 23. 1. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši částka ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku na účet č. hodnota-226341/0710, VS var. symbol.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částka s příslušenstvím (částka jistina, částka úrok přirostlý ke dni zesplatnění, částka dlužný poplatek za pojištění, částka smluvní pokuta k 10. 9. 2023) z titulu smlouvy o úvěru ze dne 15. 12. 2021 [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec]) poskytnul žalovanému úvěr ve výši částka. Poskytnutý úvěr měl žalovaný vrátit ve formě 42 měsíčních splátek po částka spolu s úrokem 55,87 % a poplatkem za pojištění částka měsíčně (celkem mělo být zaplaceno částka). Žalovaný uhradil částka. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 na žalobkyni.

2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.

3. Soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům: a) Žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného a zjištěné údaje zaznamenala do Hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru [číslo] z 15. 12. 2021 (č.l. 16). Žalovaný byl zaměstnán u [právnická osoba] na dobu neurčitou s pravidelným čistým měsíčním příjmem částka (a pracovním poměrem na dobu neurčitou), jeho výdaje byly ohodnoceny na životní minimum částka, náklady na bydlení činily částka, jeho totožnost nebyla ověřována předložením úředního dokladu. Žalovaný žil u rodičů, byl svobodný, se středoškolským vzděláním. Příjmy žalovaného byly ověřeny z potvrzení o příchozích úhradách (mzdy) částka 10. 9. 2021, částka 11. 10. 2021, částka 10. 11. 2021 a částka 13. 12. 2021; výdaje ověřovány nebyly. Výsledek lustrace žalovaného v registru SOLUS byl negativní k 15. 12. 2021 (č.l. 21); výpis z NRKI byl též negativní k 24. 11. 2021 se skóre 390 (tedy pásmo průměrného rizika). b) Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru z 15. 12. 2021 soud zjistil, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru částka a podle akceptační doložky na smlouvě z 16. 11. 2021 byla žádost právním předchůdce žalobkyně akceptována. Právní předchůdce žalobkyně měla žalovanému poskytnout uvedenou částku, kterou měl žalovaný vrátit v 42 splátkách po částka (včetně úhrady za pojištění) včetně úroku 55,87 % ročně (RPSN 72,65 %) s tím, že měl být celkem vrácena částka částka. Úroky byly limitovány 120 % celkové částky, kterou má žalovaný podle smlouvy zaplatit. K zajištění (utvrzení) dluhu žalovaného byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení (částka za každou dlužnou splátku s délkou prodlení přesahující 30 dnů; maximálně částka za každý kalendářní rok; částka za každé prodlení s úhradou splátky v délce 15 dnů). Při prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů dojde automaticky k zesplatnění úvěru (s povinností věřitele předtím ve třicetidenní lhůtě žalovaného ke splnění dluhu vyzvat). Zesplatněním se součástí jistiny stávala dosud nezaplacená jistina, úroky a smluvní pokuty a náklady nákladů. Pokud nová jistina (vzniklá zesplatněním) nebyla uhrazena v den zesplatnění, vznikala povinnost k úhradě smluvní pokuty 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Výše smluvních pokut neměla přesáhnout 50 % celkové částky, která měla být podle úvěrové smlouvy zaplacena (nejvýše částka). Účastníci ujednali poplatky za předčasné zesplatnění úvěru (0,5 %, popř. 1 % z předčasně uhrazené částky, a to podle míry předčasnosti). Smlouva měla být uzavřena tak, že žalovaný bude žalobkyní písemně vyrozuměn o akceptaci svého návrhu na uzavření smlouvy. Z přílohy č. 1 k návrhu vyplývalo, že bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěr. c) Z Databáze časových řad ARAD vyplývala průměrná sazba spotřebitelských úvěrů v prosinci 2021 ve výši 7,91 % p.a. d) Z dokladu o vyplacení úvěru z 16. 12. 2021 soud zjistil, že žalovanému byla uvedeného dne převedena částka částka na účet 0 [bankovní účet] (uvedený ve smlouvě jako účet žalované). e) Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovanému měla být převedena částka částka a žalovaný zaplatil od ledna 2022 do listopadu 2022 (kromě června 2022) 10 splátek úvěru po částka a dále dne 10. 1. 2023 částku částka Kč. f) Z oznámení z 22. 1. 2023 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění dluhu podle smlouvy (pro prodlení se splácením po dobu delší 65 dnů). g) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 a společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek z 1. 8. 2023 bylo prokázáno, že předmětná pohledávka (dle žaloby) byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky a dokladu o jejím odeslání téhož dne soud zjistil, že žalobkyně oznámila (podle plné moci udělené původním věřitelem) žalovanému postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy. h) Předžalobní upomínkou ze dne 3. 11. 2023 má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby, a to ve lhůtě do 18. 11. 2023 (podle podacího lístku byl dopis odeslán 6. 11. 2023).

4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

6. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

7. Podle § 110 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

8. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 16. 12. 2021 uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému finanční prostředky ve výši částka, přičemž žalovaný se zavázala dluh splácet splátkami stanovenými ve smlouvě, a to včetně úroku a úhrady za pojištění. Žalovaný své povinnosti řádně neplnil a uhradil pouze částka. So ohledem na prodlení žalovaného došlo podle ujednání účastníků ve smlouvě k zesplatnění dluhu (s účinky odstoupení od smlouvy). Pohledávka, jež byla předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni platně postoupena shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku.

9. Právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Ověřil pouze jeho příjmy, nikoli již výdaje (§ 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.). Osvědčený příjem žalovaného však byl natolik vysoký, že by pokryl obvyklé náklady na bydlení a živobytí i pro případ převzetí úvěru a jeho splácení. I když nelze považovat za správné akceptování pouhých tvrzení žalovaného o jeho výdajích, lze příjem považovat za dostatečný za pokrytí obvyklých nákladů žalovaného i v případě splácení úvěru. Výsledkem ověřování úvěruschopnosti je (správný) závěr o pravděpodobnosti vrácení poskytnutého úvěru.

10. Žalobkyně má nepochybně (vždy) právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o úrocích, poplatcích a sankcích musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

11. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává).

12. Nejprve soud zvažoval, zda ujednání smlouvy o úvěru jsou v souladu s dobrými mravy a dále zda jsou v případě negativního závěru nežádoucí ujednání oddělitelné od ostatních (§ 576 občanského zákoníku). Ujednání úroku je v zásadě oddělitelné od ujednání sankčních ustanovení (poplatky, smluvní pokuty, přirůstání příslušenství k jistině úvěru). Sjednaná úroková sazba převyšuje obvyklou úrokovou sazbu (spotřebitelských úvěrů bez zohlednění doby splácení) 7x. Pro takový případ je na místě vyhodnotit ujednání o úroku jako neplatné dle § 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 věta první občanského zákoníku jako rozporné s dobrými mravy. Proto dochází k vypořádání práv a povinností účastníků z úvěrové smlouvy ustanovení § 110 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. a žalobkyni přísluší pouze úhrada jistiny (se zohledněním poskytnutých splátek v konkrétních termínech) a úroku ve výši reposazby ode dne poskytnutí úvěru do zaplacení; od ostatních smluvních ujednání o plněních ve prospěch věřitele je třeba odhlédnout (neaplikují se). V souladu s § 1970 občanského zákoníku přísluší žalobkyni též právo na úrok z prodlení z jistiny dluhu od data následujícího po zesplatnění dluhu do zaplacení.

13. Výrokem II. tedy požadavek žalobkyně nad rámec zůstatku jistiny, sníženého úroku a úroku z prodlení byl ve zbytku zamítnut.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla z větší části neúspěšná (s přihlédnutím k požadovaným a nepřiznaným úrokům), avšak žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

15. O doplatku soudního poplatku za žalobu bylo rozhodnuto podle § 4 písm. j) z. č. 549/1991 Sb. a podle položky 2 bod 2., položky 1 bod 1. písm. a) Sazebníku. Doplatek soudního poplatku má být zaplacen na účet soudu č. 3703-226341/0710, VS 1711022723. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.