17 C 12/2025

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro určení dědice I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je dědičkou ze zákona po zůstaviteli , jméno FO, , nar. 9. 11. 1957, zemřelém dne 21. 10. 2023, se zamítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 1., k rukám zástupce žalovaného 1., náhradu nákladů řízení v částce 90 988,48 ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2., k rukám zástupce žalované 2., náhradu nákladů řízení v částce 80 945,48 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, Anonymizováno 1. Žalobkyně se domáhala na žalovaných 1. a 2. určení, že je dědičkou za zákona (ve třetí dědické třídě) po zůstaviteli , jméno FO, , nar. , Anonymizováno, , zemř. , datum, . Žalobkyně tvrdila, že v pozůstalostním řízení uplatňovala, že žila ve společné domácnosti se zůstavitelem v partnerském vztahu, který trval až do smrti zůstavitele. Žalovaní však tuto skutečnost zpochybnili (popřeli). Usnesením Okresního soudu v Karlových Varech z 19. 11. 2024, č. j. 30 D 1172/2023-105 bylo rozhodnuto o odkázání žalobkyně na sporné řízení, protože její dědické právo je slabší (než dědické právo žalovaných, odvozené od příbuzenského vztahu k zůstaviteli). Žalobkyně ve lhůtě dvou měsíců od právní moci usnesení (6. 12. 2024) podala žalobu na určení svého dědického práva (8. 1. 2025). Žalobkyně setrvala na svých tvrzeních z pozůstalostního řízení o trvání soužití (partnerského vztahu) ve společné domácnosti, včetně péče o společnou domácnost a existence spotřebního společenství se zůstavitelem i v posledním roce života zůstavitele.

2. Žalovaní popírali, že by žalobkyně se zůstavitelem žila po dobu posledního roku života zůstavitele ve společné domácnosti. Uváděli, že žalobkyně se odstěhovala od zůstavitele přibližně tři roky před smrtí zůstavitele, kdy získala dům po svém otci (, adresa, ). Sama žalobkyně při jednání u soudního komisaře (v rámci pozůstalostního řízení) uvedla, že se od zůstavitele v uvedené souvislosti odstěhovala.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaní jsou sourozenci zůstavitele , jméno FO, , narozeného , datum, , který zemřel , datum, .

4. Mezi účastníky bylo sporné, že žalobkyně byla partnerkou (spolužijící osobou) zůstavitele v době před jeho smrtí (a že pečovala z tohoto důvodu o společnou domácnost žalobkyně a zůstavitele). Žalobkyně tvrdila existenci společné domácnosti účastníků a společnou péči o ni po dobu téměř třiceti let s tím, že partnerský vztah a vedení společné domácnosti (v domě žalobce pod adresou , adresa, ) trvaly až do smrti zůstavitele. Žalovaní tvrdili ukončení partnerského vztahu a ukončení vedení společné domácnosti v době, kdy žalobkyně získala nemovitou věc (, adresa, ) po svém otci, tedy asi tři roky před smrtí zůstavitele.

5. K uvedené sporné skutečnosti označili účastníci řadu důkazů dále uvedených. Pro hodnocení důkazů (především) výslechy svědků byl významný důkaz listinou – protokolem o jednání před soudním komisařem dne 23. 4. 2024 (č. l. 55 dědického spisu), protože se při tomto jednání žalobkyně vyjadřovala ke svému soužití se zůstavitelem (a to ještě před konstatováním neshody mezi dotčenými osobami o existenci dědického práva žalobkyně soudním komisařem). Z uvedeného protokolu je zřejmé, že soudní komisař jednal se žalobkyní na základě jejího prohlášení z 26. 2. 2024, podle kterého žalobkyně a zůstavitel žili společně až do smrti zůstavitele; žalovaný 1. za sebe i žalovanou 2., kterou v pozůstalostním řízení zastupoval, uvedené prohlášení popíral. Žalobkyně se v souvislosti s konkretizací obsahu vztahu k zůstaviteli při jednání v pozůstalostním řízení vyjádřila (výslovně) tak, že se zůstavitelem nebydlela od doby, kdy získala dům po svém otci (před třemi roky), do kterého se odstěhovala; žalobkyně zmiňovala, že spolu žili jako partneři (včetně vaření a občasného přespávání žalobkyně v domě zůstavitele); kupovali některé věci společně a žalobkyně pracovala (i) na nemovitých věcech zůstavitele. Dále prohlásila, že se zůstavitelem měli oddělené peníze (byť nákupy obstarávali spolu). Takové prohlášení žalobkyně evidentně učinila před tím, než se o podmínkách vzniku dědického práva poradila s advokátem (a lze předpokládat, že takové vyjádření bylo ve své podstatě spontánní a odpovídalo poměrům zůstavitele v posledním roce před jeho úmrtím). Výslechy svědků totiž nebyly v otázce soužití žalobkyně a zůstavitele jednoznačné ve smyslu souladu výpovědi všech svědků v parametrech tohoto soužití.

6. Výslechy svědků v tomto šlo rozdělit do dvou skupin podle toho, kdo uvedeného svědka označil k prokázání své skutkové verze (zda žalobkyně, nebo žalovaní). Svědci označení žalobkyní (převážně) potvrzovali, že k ukončení vedení společné domácnosti žalobkyně a zůstavitele nedošlo, svědci označení žalovanými (převážně) opak. Hodnocení výpovědí svědků bylo třeba též konfrontovat se zmiňovaným prohlášením žalobkyně při jednání v dědickém řízení.

7. Svědci označení žalobkyní: Z výpovědi svědkyně , jméno FO, (obyvatelky domu , adresa, v blízkosti , adresa, ) a svědkyně , jméno FO, (sousedky z , adresa, ) vyplývalo, že žalobkyně měla v rozhodném období dvě místa pobytu, docházela (a přespávala) k žalobci (a u žalobce); svědkyně , jméno FO, před osobním kontaktem s žalobkyní telefonicky zjišťovala místo jejího aktuálního pobytu. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, (dcery žalobkyně žijící v , adresa, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, ) a , jméno FO, (zetě žalobkyně, žijícího tamtéž) vyplynulo, že jezdili na návštěvy do , adresa, ; žalobkyně měla přecházet mezi domy , adresa, a , adresa, ; soužití se zůstavitelem bylo s ohledem na zneužívání alkoholu zůstavitelem obtížné (jak uváděla svědkyně , jméno FO, ). Z výslechu svědka , jméno FO, (známého žalobkyně) vyplynulo, že při svých návštěvách žalobkyně a zůstavitele v , adresa, v rozhodném období (nejméně 1x měsíčně) věděl o tom, že žalobkyně má dům v , adresa, a stará se o něj; žalobkyně se starala o zůstavitele a soužití účastníků trvalo. Z výpovědi svědků , jméno FO, a , jméno FO, (známých zůstavitele a žalobkyně) vyplývalo, že se několikrát v posledním roce života zůstavitele setkali se zůstavitelem a žalobkyní, ti vystupovali jako pár; obdobné skutečností uváděl též svědek , tituly před jménem, , jméno FO, (známý zůstavitele a žalobkyně), který je navštěvoval (v posledním roce života 3x – 4x) u zůstavitele (, adresa, ) i u žalobkyně (, adresa, ).

8. Otázka věrohodnosti svědka , jméno FO, (významu jeho výpovědi pro skutkový závěr a pro rozhodnutí ve věci) a jeho poměru k žalobkyni nebyla nijak zásadní; ostatně obsah jeho výslechu byl nekonkrétní, dopustil se i omylu týkajícího se vnitřní dispozice domu žalobce (jeho přízemí a možnosti přespání tam). Je jasné (i z fotografií předložených žalobkyní v podání z 10. 11. 2025, č. l. 112 p. v., 113), že se v určité míře zapojil do rodinného života žalobkyně a zůstavitele, zřejmě se však jednalo o dobu mimo rozhodné období (to bylo zřejmé z porovnání podoby , jméno FO, a , jméno FO, z fotografií s podobou v době řízení u soudu). Uvedené fotografie pak samy o sobě nemohly vést k vyvrácení, ale ani k potvrzení užšího vztahu mezi , jméno FO, a rodinou žalobkyně. Určitá míra zaujatosti svědkyně , jméno FO, (vůči žalobkyni) byla zřejmá již z jejího výslechu, aniž by na hodnocení její výpovědi samy fotografie něco měnily; z fotografií se zdá vyplývat, že minimálně v době pořízení fotografií nebyly vztahy uvedených svědků nijak konfliktní.

9. Z výpovědi svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, (pro zproštění povinnosti mlčenlivosti jako osoby realizující zdravotní služby postačoval souhlas pouze jedné osoby blízké) a z lékařské zprávy č. l. 7 z 30. 4. 2023 soud zjistil, že žalobkyně byla zůstavitelem určena jako osoba oprávněná vyžadovat (a dostávat) informace o jeho zdravotním stavu v souvislosti s diabetologickou péčí (v diabetologické ambulanci); v roce 2019 zůstavitel sdělil (v souvislosti se sdělováním informací o zdraví), že žije v partnerském vztahu s žalobkyní; uvedená informace již nebyla až do smrti zůstavitele aktualizována. Z těchto důkazů je zřejmé, že se netýkají společného soužití účastníků v posledním roce života zůstavitele (byť z nic nelze dovodit ani jeho ukončení).

10. Z výpovědi žalobkyně vyplynulo, že po získání domu , adresa, pobývala (i) tam, v posledním roce života zůstavitele přespávala u zůstavitele i u sebe; zůstavitel se do , adresa, odstěhovat nechtěl. Žalobkyně se o zůstavitele starala v souvislosti se zdravotnickou péčí.

11. Svědci označení žalovanými: Z výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, (manželky , tituly před jménem, , jméno FO, , přítele zůstavitele, a rekreační obyvatelky , adresa, ) vyplynulo, že žalobkyně se odstěhovala tři roky před smrtí zůstavitele do , adresa, (domu po rodičích), manžel svědkyně často do domu zůstavitele docházel , adresa, (kromě dvou ordinačních dnů v Karlových Varech), jedl se zůstavitelem u něj doma; sama svědkyně se v domě s žalobkyní nesetkávala; zůstavitel se vyjadřoval o žalobkyni jako o své bejvalce. Z výpovědi svědků , jméno FO, a , jméno FO, (obyvatel , adresa, ) vyplývalo, že žalobkyni u zůstavitele vídali jen občas (spíše se svědkům vyhýbala); svědek , jméno FO, zůstaviteli pomáhal s fyzicky náročnějšími pracemi u domu (při hospodaření). Z výpovědi svědků , jméno FO, (dcery žalobkyně), , jméno FO, (zetě žalobkyně), , jméno FO, a , jméno FO, (vnuků žalobkyně), kteří aktuálně obývají dům zůstavitele (a se kterými bylo v souvislosti s dědickým řízením uvažováno jako s budoucími vlastníky uvedeného domu) soud zjistil, že žalobkyně se po získání , adresa, odstěhovala do tohoto domu z , adresa, , v , adresa, se vyskytovala pouze občas; v posledním roce života zůstavitele bydlel v , adresa, , jméno FO, , , jméno FO, bydlel u žalobkyně v , adresa, . Z výpovědi svědků Mgr. , jméno FO, a , jméno FO, (švagrové a bratra žalované) vyplývalo, že žalobkyně užívala dům Týniště č. p. 39 po smrti rodičů. Z výpovědi svědka , jméno FO, (starosty obce , adresa, , jejíž součástí , adresa, je) soud zjistil, že realizoval na žádost žalobkyně stavební úpravy , adresa, po smrti jejího otce, žalobkyně se tam také odstěhovala; žalobkyni u zůstavitele v posledním roce jeho života nepotkával.

12. Soud realizoval výslechy svědků a provedení dalších důkazů označených po koncentraci řízení skončením jednání ve věci dne 19. 3. 2025 (§ 118b odst. 1 z. č. 99/1963 Sb., dále jen „o. s. ř.“; výjimky jsou a/ zpochybnění věrohodnosti provedených důkazů, b/ bez své viny účastník nemohl uplatnit, c/ po poučení dle § 118a o. s. ř.): Soud provedl výslech svědka , jméno FO, , protože žalovaní tvrdili, že se dozvěděli až po koncentraci, že i , jméno FO, se může vyjádřit k soužití žalobkyně a zůstavitele. Soud dále provedl i výslech svědka , jméno FO, , jehož výslech byl navržen (po koncentraci) až poté, co se žalovaní dozvěděli o vědomostech svědka o soužití účastníků (odděleném životě žalobkyně). Totéž platilo i o fotografii auta ZZS Karlovarského kraje z 4. 10. 2023 (č. l. 109, 110) byť tato fotografie (týkající se data počátku hospitalizace zůstavitele) nevedla ke zpochybnění věrohodnosti výpovědi svědkyně , jméno FO, (z její výpovědi nebylo možné jednoznačně dovodit, kterého dne došlo k návštěvě svědkyně a z obsahu výpovědi nadto neplynulo, jaké bylo uspořádání života žalobkyně a zůstavitele). Pokud jde o svědka Mgr. , jméno FO, , pak uvedený důkaz označila žalobkyně až poté, co se mohla seznámit s obsahy výpovědí (jiných) svědků, což při významu obsahu výpovědí svědků pro úspěch nároku lze považovat za dostatečný důvod pro prolomení koncentrace: lze připustit, že účastník označí další důkazy, které se budou kromě věrohodnosti provedených důkazů týkat i skutkové verze účastníka; ostatně svědek byl označován též k otázce věrohodnosti výpovědi svědkyně , jméno FO, ; svědek v rámci své výpovědi zmiňoval osoby, které u zůstavitele při svých návštěvách potkával: převážně osoby, které svědčily ve prospěch žalovaných). Totéž platí o pro svědka , jméno FO, , který se sice podle žalobkyně měl vyjadřovat k věrohodnosti výpovědi svědkyně , jméno FO, , fakticky se však vyjadřoval ke skutkové verzi žalobkyně; soud dospěl k závěru, že šlo o důkazy, které bez své viny nemohla žalobkyně označit dříve, protože potřeba provádění dalších důkazů byla převážně závislá na obsahu důkazů provedených. Klást již v době koncentrace požadavek na účastníka řízení požadavek na označení vždy všech svědků, kteří by mohli o sporné skutečnosti něco vědět, by bylo nepřiměřené (vlastně by mohli být vyslechnuti všichni obyvatelé části obce). Fotografie společenské akce v , adresa, (č. l. 112 p. v. a č. l. 113) označené žalobkyní se skutečně týkaly otázky věrohodnosti provedených důkazů.

13. Fotografie, které byly žalobkyní označeny k soužití žalobkyně a zůstavitele (č. l. 4, 8 – 12) neměly pro řešení uvedené sporné skutečnosti význam, protože se (i podle vyjádření žalobkyně) netýkaly rozhodného období (soužití po dobu alespoň jednoho roku před smrtí zůstavitele).

14. Je zřejmé, že svědci v rámci svých výpovědí činili hodnotící soudy, zda intenzita pobytu žalobkyně u zůstavitele (v posledním roce jeho života) měla kvalitu „společného bydlení“. Vyhodnocení kvality vztahu mezi žalobkyní a zůstavitelem je věcí právního posouzení. Přitom však nelze odhlédnout od toho, že osoby, které v místě bydlely (a i sama žalobkyně), uváděly, popř. připouštěly intenzivní vztah žalobkyně k jejímu domu , adresa, . I pokud by se odhlédlo od obsahu výpovědí osob, které měly zjevně negativní vztah k žalobkyni (, jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, ), stále jsou k dispozici informace od svědků, kteří byli se zůstavitelem v častém kontaktu (, tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, ) a kteří stabilní partnerský vztah (společné bydlení a hospodaření) vylučovali. Sama žalobkyně připouštěla, že přibližně v polovině nocí trávila ze zdravotních důvodů a pro nedostatek soukromí mimo Týniště č. p. 2; dále připouštěla, že úhrada běžných životních potřeb, a to v souvislosti se společnými nákupy, byla hrazena žalobkyní a zůstavitelem napůl (své finanční prostředky k úhradě společných potřeb nemísili), a tedy společné nákupy se spíš daly chápat jako sousedská výpomoc (šetření prostředků při jedné oproti dvěma cestám na nákup). Žalobkyní zmiňovaný nákup zůstavitele pro žalobkyni (bojler) a žalobkyně pro zůstavitele (některé vybavení domu zůstavitele) nesvědčí pro pravidelné míšení prostředků účastníků k úhradě společných potřeb (ostatně se to netýkalo posledního roku života zůstavitele).

15. Výslechy návštěvníků žalobkyně a zůstavitele (manželé , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , Anonymizováno, a , jméno FO, ) zajisté ani nemohly poskytnout informace o každodenním soužití žalobkyně a zůstavitele (byť manželé , jméno FO, byli a jsou žalobkyni blízcí).

16. Není možné přeceňovat obsah smuteční řeči , tituly před jménem, , jméno FO, , č. l. 27 (její pasáže týkající se vaření, která měla zřejmě řeč „odlehčit“), mimo to se v řeči objevila i pasáž, ze které by trvání partnerství mezi účastníky bylo možné potvrdit (pasáž o družce , Anonymizováno, , kterou však lze též chápat jako upínající se k době výchovy dcer žalobkyně), ale i obsah uvedené smuteční řeči potvrzuje to, co před soudním komisařem uvedla sama žalobkyně, tedy že společné soužití zůstavitele a žalobkyně bylo omezeno na časté kontakty (bez kvality soustavného soužití a péče o společnou domácnost). Z připojeného e-mailu z 24. 10. 2023 (č. l. 29) pak vyplynulo, že autor řeči , tituly před jménem, , jméno FO, zasílal řeč k autorizaci a opravě žalovanému 1., nikoli žalobkyni. Z dokladů o úhradě nákladů na pohřeb z 27. 10. 2023 (č. l. 23 pozůstalostního spisu) vyplývalo, že náklady na pohřeb ve výši 19 281 Kč byly vyúčtovány , jméno FO, (firmou Fořt a synové – krematorium).

17. Výslech svědka , jméno FO, soud nemohl provést s ohledem na jeho zdravotní stav, posléze svědek (ještě před svým výslechem) zemřel.

18. Soud dospěl k dílčímu skutkovému závěru (týkajícímu se existence společné domácnosti a péče o ni zůstavitelem a žalobkyní), že žalobkyně a zůstavitel v posledním roce života zůstavitele společně nebydleli (pouze se navštěvovali) a se svými prostředky hospodařili samostatně (odděleně).

19. Mezi účastníky bylo nesporné, že zůstavitel nezanechal závěť, resp. účastníci neví o tom, že by zůstavitel závěť pořídil.

20. Mezi účastníky bylo nesporné, že pozůstalostní věc zůstavitele , Jméno žalované A, byla projednávána zdejším soudem pod sp. zn. 30 D 1172/2023, soudním komisařem byla ustanovena Mgr. Adéla Gabányiová, notářka v Karlových Varech. Žádný z účastníků dědictví neodmítl. Usnesením ze dne 19. 11. 2024, č. j. 30 D 1172/2023-105 byla žalobkyně odkázána se svým dědickým nárokem na řízení před soudem s tím, že žaloba měla být podána ve lhůtě dvou měsíců od právní moci usnesení; usnesení nabylo právní moci 6. 12. 2024 (bylo doručeno 19. 11. 2024 zástupci žalobkyně). Žaloba byla podána u Okresního soudu v Karlových Varech 8. 1. 2025.

21. Soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci skutečnosti mezi účastníky nesporné a dílčí skutkové závěry výše.

22. Soud dospěl k právnímu závěru: Podle § 168 z. č. 292/2013 Sb. (dále jen „z. ř. s.“) soud vyšetří dědická práva všech, kteří řádně uplatnili své dědické právo, jestliže dědictví neodmítli nebo zaniklo-li jim právo odmítnout dědictví nebo je-li odmítnutí dědictví neplatné anebo jestliže se k odmítnutí dědictví nepřihlíží. Nemohou-li všechna dědická práva vedle sebe obstát, je tu spor o dědické právo. Podle § 170 odst. 1 z. ř. s. v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než dva měsíce.

23. Podle § 1633 odst. 1 věta první z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) kde nedojde k posloupnosti podle dědické smlouvy nebo podle závěti, nastane zákonná dědická posloupnost k pozůstalosti nebo její části. Podle § 1637 odst. 1 o. z. nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí ve třetí třídě stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.

24. Podle § 1672 věta první o. z. uplatňuje-li právo na dědictví více osob a odporují-li si, odkáže soud toho z dědiců, jehož právní důvod je slabší, aby své právo uplatnil žalobou.

25. Mezi účastníky vznikl spor o dědické právo ve smyslu § 168 věta druhá z. ř. s., a proto soud žalobkyni, která odvozuje svoje dědické právo ze skutečností sporných (život ve společné domácnosti se zůstavitelem po dobu nejméně jednoho roku před úmrtním zůstavitele a péče o společnou domácnost), odkázal ve syslu § 170 odst. 1 z. ř. s. na uplatnění svého dědického práva v řízení před soudem (na určení dědického práva). Žalobkyně včas (v soudem určené lhůtě a soudem určeným způsobem) žalobu podala, a tedy byl důvod pro projednání tvrzeného práva žalobkyně (pro vyšetření sporných skutečností). Žaloba není určovací žalobou ve smyslu § 80 o. s. ř., a tedy soud se nemusel zabývat existencí naléhavého právního zájmu na určení.

26. Posouzení, zda žalobkyně je dědicem zůstavitele, bylo závislé na prokázání podmínek stanovených § 1637 o. z.: života ve společné domácnosti (nejméně po dobu jednoho roku před smrtí zůstavitele) a péče o společnou domácnost (odkázanost výživou byla u žalobkyně vyloučena, nebyla ani tvrzena). Uvedené podmínky jsou vzájemně propojeny; zpravidla bude důležitější podmínka společného soužití (ve společné domácnosti), od které se bude odvozovat posuzování péče o ni.

27. Pokud jde o život ve společné domácnosti, pak bez ohledu na faktický poměr mezi spolužijícími osobami je důležité, aby spolu trvale bydleli (třeba i ve více bytech nebo domech). Pouze výjimečně lze uvažovat o tom, že spolužijící osoby bydlí každé ve vlastním bytě (domě), a přesto jejich společenství může být natolik blízké (zpravidla častými kontakty a společným hospodařením), že i v takovém případě bude možné hovořit o vedení společné domácnosti (fakticky odlišná místa pobytu se intenzivním kontaktem a společným hospodařením prolnou – viz rozsudek Nejvyššího soudu z 28. 2. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4795/2009, publikovaný, stejně jako i další zmiňované rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz; naopak pouhé sdílení některých majetkových hodnot nestačí pro závěr o vedení společné domácnosti – viz např. usnesení Nejvyššího soudu z 26. 8. 2020, sp. zn. 24 Cdo 1496/2020). Uvedené podmínky splněny u žalobkyně a zůstavitele nebyly, protože v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně od roku 2020 bydlela ve svém domě a že hospodaření žalobkyně a zůstavitele bylo (do značné míry, zcela převážně) oddělené, byť určitá míra pomoci mezi účastníky stále přetrvávala (pomoc žalobkyni v domácnosti zůstavitele, pořízení některých majetkových hodnot v domácnostech žalobkyně a zůstavitele byť v době mimo rozhodné období, poskytování výpěstků žalobkyni, společné nakupování s dělbou nákladů, zajišťování návštěv u lékaře).

28. Skutečnost, že žalobkyně byla i po svém odstěhování do , adresa, nadále v častém styku se zůstavitelem (včetně občasného přespání a občasné péče o domácnost zůstavitele), není pro vznik dědického práva podstatná. V řízení nevyšlo najevo, že by žalobkyně a zůstavitel společně bydleli střídavě ve svých domech, dlouhodobější pobyt zůstavitele v domě žalobkyně najevo nevyšel (a žalobkyně ho ani netvrdila). Intenzita vztahů mezi účastníky nebyla kvantifikována (např. co do počtu hodin v týdnu či měsíci, nebo dnů v roce). To zpětně ani nebylo možné ověřit. Bylo však možné vycházet z prohlášení samotné žalobkyně v dědickém řízení, že došlo k odstěhování, byť nadstandardní vztah mezi partnery (kteří dříve společně vychovávali děti) trval. Aby bylo možné uvažovat o vedení společné domácnosti, musela by doba trávená mimo případnou výdělečnou činnost být výrazně zacílená na místo (společného) bydliště, nebo by míra propojení oddělených hospodářských sfér žalobkyně a zůstavitele musela být výrazná (jako tomu bylo ve zmiňovaném případě společné domácnosti s odděleným bydlení, které by se jinak mohlo posuzované věci blížit). Tak tomu u žalobkyně nebylo, protože minimálně dělila (dobu svého pobytu) mezi svůj dům a hospodářství žalobce, aniž by propojení hospodářských sfér výrazně přesahovalo sousedskou výpomoc (poskytovanou mezi žalobcem a jeho kamarády, popř. poskytovanou rodinou , jméno FO, ). Např. doba pobytu , tituly před jménem, , jméno FO, u žalobce byla minimálně srovnatelná s dobou trávenou tam žalobkyní (aniž by u , tituly před jménem, , jméno FO, bylo možné učinit hypotetický závěr o vzniku statusu spolužijící osoby).

29. Oddělenost životů žalobkyně a zůstavitele lze dovodit i ze vztahu žalobkyně k organizaci pohřbu zůstavitele, který byl oproti obvyklému zapojení spolužijící osoby (družky) významně menší. Na tom nic nemění ani údajné přání zůstavitele neorganizovat pohřeb, které však žádným ověřitelným způsobem neučinil.

30. V řízení tak nebyly kontakty žalobkyně a zůstavitele po roce 2020 natolik intenzívní a hospodářsky propojené, aby bylo možné dovodit splnění podmínek pro kvalifikaci žalobkyně jako spolužijící osoby zůstavitele. Protože žalobkyně nežila ve společné domácnosti se zůstavitelem (v rozhodné době) a protože ani nepečovala o tuto společnou domácnost (ve smyslu prostředí společného života žalobkyně a zůstavitele), soud žalobu zamítl (žalobkyni dědické právo nevzniklo).

31. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vzniklo úspěšným žalovaným vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaní mají právo na náhradu vzniklých nákladů. Náklady, které vznikly žalovaným společně, sestávaly z odměny za úkony právní služby, paušálních náhrad hotových výdajů advokáta, náhrady za ztrátu času v souvislosti s cestou zástupce žalovaných k jednání soudu, cestovních náhrad v téže souvislosti a z DPH z uvedených částek. Zástupce žalovaných vykonal celkem 17 úkonů právní služby (společně pro žalované 1. a 2.); odměna ve výši 6 660 Kč za úkon se počítá z tarifní hodnoty 65 000 Kč (§ 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., dále jen „a. t.“) a činí dle § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g), odst. 2 písm. f), § 12 odst. 4 a. t. 3 700 Kč + 2 960 Kč. Jednotlivé úkony právní služby jsou: 1. převzetí zastoupení, 2. písemné podání z 20. 2. 2025, 3. účast na jednání soudu dne 19. 5. 2025, 4. – 6. účast na jednání soudu dne 23. 6. 2025 pod dobu delší čtyř hodin (jde tak o tři úkony právní služby), 7. – 9. účast na jednání soudu dne 15. 9. 2025 po dobu delší čtyř hodin (jde o tři úkony právní služby), 10. – 12. účast na jednání soudu dne 1. 10. 2025 po dobu delší čtyř hodin (jde o tři úkony právní služby), 13. účast na jednání soudu dne 24. 11. 2025 (jednání s ohledem na přestávky trvalo pouze 115 minut, jde o jeden úkon právní služby), 14. – 16. účast na jednání soudu dne 12. 1. 2026 po dobu delší čtyř hodin (jde tak o tři úkony právní služby), 17. účast na vyhlášení rozsudku (jde o úkon právní služby s poloviční odměnou – 3 330 Kč). Podle § 13 odst. 4 a. t. přísluší žalovaným 17 paušálních náhrad hotových výdajů advokáta po 450 Kč ve výši 7 650 Kč. Podle § 14 odst. 2 písm. a) a. t. přísluší žalovaným náhrada cestovních nákladů: a) vykonaných motorovým vozidlem Hyundai i30 v souvislosti s účastí na jednáních soudu na trase Rakovník – Karlovy Vary a zpět (s výhradou vyhlášení rozsudku): I. za cesty v roce 2025 jde o 5x 1225,60 Kč (5,2 l/100 km x 35,80 Kč/l x 1,6 100 km; 5,80 Kč/km x 160 km), II. za cestu v roce 2026 1 232,70 Kč (5,2 l/100 km x 34,70 Kč x 1,6 100 km; 5,90 Kč/km x 160 km), b) vykonaných motorovým vozidlem BMW (v souvislosti s vyhlášením rozsudku) 1 293,18 Kč (6,4 l/100 km x 34,10 Kč/l x 1,6 100 km; 5,90 Kč/km x 160 km); celkem činí cestovní náhrady 8 654,18 Kč. Dále žalovaným vznikly náklady na parkovné 1 300 Kč (v souvislosti s účastí u jednání soudu a na vyhlášení rozsudku). Celková částka činí 161 890,96 Kč (včetně DPH dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. ve výši 28 096,78 Kč).

32. Dále zástupce žalovaných poskytl pro žalovaného 1. dále dva úkony právní služby v souvislosti s další poradou přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. Žalovanému 1. tak přísluší další náhrada ve výši odměny 2x 3 700 Kč a paušálních náhrad 2x 450 Kč, včetně DPH 1 743 Kč, celkem ve výši 10 043 Kč.

33. Každému ze žalovaných přísluší ½ nákladů vzniklých v souvislosti se společným zastupováním 80 945,48 Kč, u žalovaného 1. je dále navyšována o další uvedené náklady na 90 988,48 Kč.