17 C 13/2021

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro 12.676,76 Kč / bezdůvodné obohacení

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12.676,76 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12.676,76 Kč od 8. 2. 2020 do zaplacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech soudní poplatek za žalobu v částce 1.000 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala (prostřednictvím příslušné organizační složky státu) na žalovaném zaplacení částky 12.676,76 Kč s poukazem na zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni z 29. 1. 2017, č.j 57 Af 3/2018-57, podle kterého žalobkyně (konkrétně Odvolací finanční ředitelství) vyplatilo žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 36.545 Kč. [příjmení] byla 29. 3. 2019 vyplacena na účet žalovaného. O zrušení uvedeného rozhodnutí bylo rozhodnuto rozsudkem Nejvyššího správního soudu z 5. 8. 2019, č.j. 1 Afs 75/2019-34. Protože dodatečně bylo rozhodnuto Krajským soudem v Plzni rozsudkem z 17. 12. 2019, č.j. 57 Af 3/2018-98 tak, že žalobkyně (Odvolací finanční ředitelství) je povinna zaplatit žalovanému částku 23.865,24 Kč, vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení ve výši žalované částky (rozdíl částky vyplacené a částky v posledku přiznané). Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou doručenou žalovanému 5. 3. 2021 ke vrácení bezdůvodného obohacení na straně žalovaného; bezvýsledně. Žalovaný je v insolvenčním řízení, což však není překážkou pro předmětné řízení. O úpadku žalovaného bylo rozhodnuto 26. 3. 2019, pohledávka žalobkyně byla postavena najisto až 17. 12. 2019 Lhůta pro přihlášku pohledávky v době vzniku pohledávka žalobkyně již uplynula (rozhodnutí Nejvyššího soudu z 31. 7. 2019, sp. zn. 29 Cdo 3651/2017).

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Na předmětnou pohledávku dopadá ustanovení § 140c insolvenčního zákona, protože žalovaný je v oddlužení podle usnesení Krajského soudu v Plzni z 26. 3. 2019, č.j. [insolvenční spisová značka]. To, že pohledávka žalobkyně může vzniknout, mohla žalobkyně předpokládat v okamžiku podání kasační stížnosti. Žalobkyně tak měla přihlásit do insolvence pohledávku podle původního (následně zrušeného) rozhodnutí správního soudu. Protože uvedenou pohledávku nepřihlásila do 26. 5. 2019 (lhůty podle rozhodnutí o úpadku, která počala běžet 26. 3. 2019), a učinit tak s ohledem na podání kasační stížnosti 11. 3. 2019 mohla, nemůže se žalobou domáhat přisouzení pohledávky v nalézacím soudním řízení (mimo rámec oddlužení); taková žaloba je nepřípustná. Žalovaný odkazoval na usnesení Okresního soudu v Karlových Varech z 28. 5. 2020, č.j. 19 C 66/2020-37 a usnesení Krajského soudu v Plzni z 29. 10. 2020, č.j. 56 Co 141/2020-49, které posoudily důvody pro zastavení řízení v případě obdobné pohledávky, která nebyla přihlášena do insolvenčního řízení (jako podmíněná).

3. Soud ve věci postupoval podle § 115a z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodl o žalobě bez nařízení jednání s ohledem na (předpokládaný) souhlas účastníků s rozhodnutím bez nařízení jednání.

4. Soud vycházel z těchto skutečností, které byly mezi účastníky nesporné (a současně nebyly ani v rozporu s listinami, které byly účastníky řízení předloženy): a) Žalovaný vedl s Českou republikou – Odvolacím finančním ředitelstvím (dále jen„ OFŘ”) soudní spor ve věci řízení o žalobě proti rozhodnutím OFŘ ze dne 31. 10. 2017, č. j. 44547/17/5100-41453-711866 a č. j. 41453/17/5100-41453-711866. b) Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 1. 2019, č. j. 57 Af 3/2018-57 byla žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 36 545 Kč. Tuto částku OFŘ dne 29. 3. 2019 poukázalo na bankovní účet žalovaného. c) Později byl však výše uvedený rozsudek na základě rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 8. 2019, č.j. 1 Afs 75/2019-34 zrušen a věc byla vrácena k dalšímu řízení Krajskému soudu v Plzni. d) Následně však rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 12. 2019, čj. 57 Af 3/2018-98 byla žalovanému opět přiznána náhrada nákladů řízení, tentokrát ve výši 23 865,24 Kč a výše bezdůvodného obohacení žalovaného se snížila na 12 679,76 Kč (jedná se o rozdíl výše nákladů zaplacených žalobcem žalovanému a výše nákladů žalovanému přiznaných). e) Výzvou z 28. 1. 2020, která byla doručena žalovanému 7. 2. 2020, byl žalovaný vyzván ke vrácení rozdílu mezi vyšší částkou původně přisouzených nákladů řízení a nižší částkou nákladů řízení podle konečného (nezrušeného) soudního rozhodnutí. Dne 16. 2. 2020 zaslalo OFŘ žalovanému výzvu k zaplacení dlužné částky – urgenci vrácení uhrazených nákladů soudního řízení. Výzva byla doručena žalovanému dne 5. 3. 2020. Žalovaný na předmětnou předžalobní výzvu nereagoval a ve lhůtě mu dané dlužnou částku neuhradil. f) Dne 17. 9. 2020 zaslalo Generální finanční ředitelství (dále jen„ GFŘ“), organizační složka státu oprávněná vymáhat dluh po žalovaném dle § 1 odst. 1, odst. 4 z. č. 456/2011 Sb.), žalovanému předžalobní výzvu, kterou žalovaného vyzvalo k úhradě dlužné částky (přeplatku na nákladech soudního řízení). Výzva byla žalovanému doručena dne 27. 9. 2020. Žalovaný na předmětnou předžalobní výzvu nereagoval a ve lhůtě mu dané dlužnou částku neuhradil. g) Rozhodnutím Krajského soudu v Plzni č. j.: [insolvenční spisová značka] ze dne 26. 3. 2019 bylo žalovanému povoleno oddlužení, věřitelé žalovaného, kteří dosud své pohledávky nepřihlásili, byli vyzváni k činění přihlášek do 30 dnů od zveřejnění rozhodnutí (tj. do 25. 4. 2019), byť by se jednalo o pohledávku podmíněnou nebo nesplatnou. Insolvenční řízení stále probíhá (nebylo ukončeno).

5. V obdobných věcech dosud u zdejšího soudu byly projednávány dvě věci, které se týkaly přihlášení (podmíněných) pohledávek v insolvenčním řízení. Jde o věc označenou žalovaným, která se týkala pohledávek ze smlouvy o důchodu, která byla uzavřena před zahájením insolvenčního řízení dlužníkem jako povinnou osobou se závazkem úhrady konkrétních opětujících se plnění; spor se týkal přihlášení splátek důchodu, které nebyly před uplynutím lhůty pro přihlášení pohledávek splatné. Dále jde o věc, která byla projednávána u zdejšího soudu pod sp. zn. 12 C 325/2020; věc se týkala úhrad poplatků za svoz a likvidaci komunálního odpadu podle smlouvy, která byla úpadcem uzavřena před zahájením insolvenčního řízení a podle které mělo dojít k úhradě plateb za svoz v období po uplynutí lhůty pro přihlášení pohledávek. Soud druhého stupně dospěl v uvedené druhé věci k závěru, že přihlašování pohledávek v insolvenčním řízení se může týkat pouze pohledávek, které existují, byť jsou v době plynutí lhůty k přihlášení pohledávek nesplatné, nebo podmíněné. Ve obou věcech bylo zmiňováno rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci z 28. 5. 2014, č.j. 1 VSOL 336/2014-B-57, které se týkalo zrušení schváleného oddlužení, avšak v tomto rámci byla řešena otázka přihlášení nedoplatku z vyúčtování služeb v souvislosti s užíváním bytu za období, které předcházelo počátku běhu lhůty k přihlášení pohledávek v insolvenčním řízení; mělo jít o existující, byť dosud nesplatnou, pohledávku.

6. Soud dospěl k právnímu závěru: Dle § 141a insolvenčního zákona po právní moci rozhodnutí o úpadku zastaví soud nebo jiný k tomu příslušný orgán řízení o pohledávkách nebo jiných právech, která byla zahájena v rozporu s omezením podle § 109 odst. 1 písm. a) a podle § 140c.

7. Dle § 140c insolvenčního zákona v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku nelze zahájit soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, nejde-li o incidenční spory, ani řízení o pohledávkách, které se v insolvenčních řízeních neuspokojují (§ 170).

8. Dle § 173 odst. 3 insolvenčního zákona přihlásit lze i pohledávku nesplatnou nebo pohledávku vázanou na podmínku. Pohledávky věřitelů vázané na splnění rozvazovací podmínky se považují v insolvenčním řízení za nepodmíněné, dokud rozvazovací podmínka není splněna. Na pohledávky věřitelů vázané na splnění odkládací podmínky nemá zahájení insolvenčního řízení vliv.

9. V souladu s § 1 odst. 1, odst. 4 z. č. 456/2011 Sb. je jako organizační složka státu oprávněno za stát vystupovat GFŘ. Protože lhůta pro přihlášení pohledávek v insolvenčním řízení, které se týká žalovaného, uplynula již 25. 4. 2019, nemohla žalobkyně svou pohledávku do insolvenčního řízení přihlásit. Ke zrušení rozhodnutí, které zakládalo právo žalovaného na plnění od žalobkyně, došlo až dne 5. 8. 2019. Před tímto dnem žádná pohledávka, kterou by žalobkyně za žalovaným mohla uplatňovat, neexistovala. Přihlášky ve smyslu § 173 odst. 3 insolvenčního zákona se týkají pouze existujících pohledávek (byť nejsou uplatnitelné u soudu pro svou podmíněnost či pro svou nesplatnost).

10. Ve vztahu k pohledávce žalobkyně, která je uplatňována v tomto řízení, nenastaly účinky, které se váží na zjištění úpadku žalovaného (popř. zahájení insolvenčního řízení ve smyslu § 109 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona); žalobkyně svou pohledávku vůči žalovanému nemohla uplatnit přihláškou, protože vznikla až po zjištění úpadku žalovaného a po uplynutí lhůty k přihlášení pohledávek v insolvenčním řízení. Nejedná se tak o pohledávku týkající se majetkové podstaty, které mohla být v insolvenčním řízení uplatněna přihláškou, a proto § 140c insolvenčního zákona nelze aplikovat. Postup žalobkyně, která žalobou zahájila řízení o zaplacení bezdůvodného obohacení, není v rozporu s omezením dle citovaných ustanovení insolvenčního zákona.

11. Žalovaným odkazované rozhodnutí se týkalo pohledávky, která v době pro přihlašování pohledávek v insolvenčním řízení existovala (byť nesplatná) a kterou tak bylo možné v insolvenčním řízení uplatnit (a nebylo tak možné ji uplatnit mimo tento rámec). Totéž platí pro výše zmíněné rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci. Žalobkyně nemůže do insolvenčního řízení přihlašovat pohledávky, které by v budoucnosti mohly hypoteticky vzniknout. Žalovaný je i po dobu trvání oddlužení je osobou s dispozičním oprávněním s majetkovou podstatou a je také povinen i v době trvání oddlužení plnit své nově vznikající závazky.

12. Protože žalovaný se podle § 2991 odst. 1, odst. 2 z. č. 89/2012 Sb. se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil (právní důvod pro přijetí plnění odpadl), má žalobkyně jako ochuzená právo na vrácení takového plnění po žalovaném jeho obohaceném (byť žalobkyně dobrovolně požaduje plnění pouze v rozsahu, v jakém jí nevznikl závazek podle následného rozhodnutí náklady předmětného řízení ve správním soudnictví uhradit).

13. Žalobkyni přísluší dle § 1958 odst. 2, § 1970 z. č. 89/2012 Sb., § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. právo na úhradu úroku z prodlení. Žalovaný se dostal do prodlení se vrácením bezdůvodného obohacení na základě výzvy z 28. 1. 2020.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 1 odst. 3 písm. a), § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (výzva k zaplacení dluhu, podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, vyjádření k námitkám žalovaného v soudním řízení).

15. Povinnost žalovaného k úhradě soudního poplatku vyplývá z ustanovení § 2 odstavce 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, (dále jen„ ZoSP”) s ohledem na skutečnost, že žalobkyně byla od této povinnosti podle § 11 odst. 2 písm. a) ZoSP osvobozena. Povinnost k zaplacení soudního poplatku přechází na žalovaného v souvislosti s úspěchem žalobkyně ve věci samé (§ 4 odst. 1 písm. j/ ZoSP) ve výši dle položky 1 bod 1. písm. a/ Sazebníku).