17 C 132/2023

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený kolizním údaje o zástupci pro určení (spolu) vlastnického práva k nemovité věci

I. Soud určuje, že žalobkyně je spoluvlastníkem nemovité věci - bytové jednotky číslo v budově adresa, postavené na pozemku p.č.st. 257, se spoluvlastnickým podílem číslo na společných částech uvedené budovy a na uvedeném pozemku v katastrálním území Nová Role, obec Nová Role - s podílem ½.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení bylo určení (spolu) vlastnického práva k nemovité věci (bytové jednotce) uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Podstatou sporu bylo, zda darovací smlouva, kterou žalovaný nabyl od žalobkyně spoluvlastnické právo k nemovité věci, je neplatná. Žalobkyně se odvolávala na rozsudek ve věci sp. zn. 20 P 19/2007, podle kterého v době uzavření darovací smlouvy byl žalovaný nezpůsobilý k nabytí předmětné věci. V té době totiž jeho způsobilost k právním úkonům byla omezena tak, že nebyl schopen činit jiné, než jen jednoduché právní úkony související se spravováním a obstaráváním běžných záležitostí k zajištění každodenních běžných potřeb odpovídajících jeho schopnosti hospodařit s finančními prostředky do výše 1.000 Kč. V ostatních věcech bylo potřebné jeho zastoupení opatrovníkem. Kolizní opatrovník žalovaného se žalobou nesouhlasil a odvolával se na skutečnost, že nabytím vlastnického práva nebyla způsobena žalovanému žádná újma a žádná újma mu nevzniká ani v souvislosti s vlastnictvím uvedeného podílu (§ 65 a § 3032 odst. 2 z.č. 89/2012 Sb., dále jen „o.z.“).

2. Žalovaného zastupoval kolizní opatrovník jmenovaný usnesením Okresního soudu Plzeň – město, z 16. 10. 2023, č.j. 99 P 69/2021-575. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla manželkou stálého opatrovníka žalovaného celé jméno žalovaného, datum narození, inicioval nalézací soud ustanovení kolizního opatrníka pro možný střet zájmů. Ostatně stanovisko stálého opatrovníka bylo k žalobě v zásadě pozitivní; souhlasil s vyhodnocením darovací smlouvy jako neplatné.

3. Soud ve věci nařídil jednání, při kterém vymezil sporné a nesporné skutečnosti a učinil dále uvedená skutková zjištění. Mezi účastníky byla nesporná nesvéprávnost žalovaného a jeho nezpůsobilost uzavřít samostatně darovací smlouvu ohledně nemovité věci již po prvním rozhodnutí o omezení svéprávnosti žalovaného, popř. o omezení jeho způsobilosti k právním úkonům. Tato skutečnost byla potvrzována rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech z 16. 1. 2007, č.j. 20 Nc 1501/2006-50, který nabyl právní moci 7. 3. 2007. Tímto rozhodnutím došlo k omezení žalovaného ve způsobilosti k právním úkonům tak, že byl schopen činit jednoduché právní úkony související se spravováním a obstaráváním běžných záležitostí, zajištění každodenních potřeb; byl oprávněn disponovat s finančními prostředky do výše 1.000 Kč měsíčně; v ostatních věcech bylo třeba zastoupení opatrovníkem. Toto rozhodnutí bylo v režimu o. z. fakticky potvrzeno rozsudkem téhož soudu z 9. 2. 2016, sp.zn. 20 P 19/2007 (došlo pouze k precizování způsobilosti žalovaného k právním jednáním a částka, se kterou byl oprávněn disponovat, byla zvýšena na 2.000 Kč měsíčně). Obdobně bylo rozhodnuto (o prodloužení omezení svéprávnosti žalovaného) rozsudkem zdejšího soudu z 9. 5. 2019, č.j. 20 P 19/2007-380. Skutečnost, že žalovaný trpí trvale duševní poruchou, která ho činí nezpůsobilým k uzavření darovací smlouvy týkající se nemovitých věcí, byla zřejmá ze znaleckých posudků zpracovaných v uvedené opatrovnické věci vedené aktuálně u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 99 P 69/2021 (dříve vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 20 P 19/2007 a 20 Nc 1501/2006), a to z roku 2006 (č.l. 28 opatrovnického spisu), z 9. 12. 2015 (č.l. 239 opatrovnického spisu) a znalecký posudek z roku 2010 (č.l. 84 opatrovnického spisu).

4. Mezi účastníky bylo nesporné předmětné darování mezi žalobkyní a žalovaným. Darování bylo též potvrzováno darovací smlouvou z 14. 3. 2011 a 13. 3. 2011, na základě které byl i podle výpisu z katastru nemovitostí z 29. 8. 2023 realizován vklad vlastnického práva žalovaného s právními účinky vkladu k 15. 3. 2011 (darován spoluvlastnický podíl ve výši ½). To potvrzoval i návrh na vklad do katastru nemovitostí z 14. 3. 2011, doručený katastrálnímu úřadu 15. 3. 2011.

5. Mezi účastníky bylo sporné vystupování žalovaného po předmětném darování tak, že se nepřiměřeně a důvěřivě zavazuje. Uvedenou skutečnost měl soud za prokázanou z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech z 26. 9. 2022, č.j. 11 C 101/2021-206 ve znění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 12. 2022, č.j. 64 Co 291/2002-299 a dále z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 25. 3. 2021, č. j. 10 C 221/2020-49 ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 8. 2021, č.j. 64 Co 155/2021-97 a dále bylo zřejmé též ze zprávy NRKI-BRKI z 22. 5. 2020 (č.l. 62). Proti žalovanému bylo opakovaně uplatňováno zaplacení částek podle úvěrových smluv, které byly se žalovaným uzavírány přesto, že žalovaný způsobilost k těmto právním jednáním neměl a ani v současně době nemá (byť ve dvou zmiňovaných věcech soud rozhodl ve prospěch žalovaného). Rozsudkem Okresního soudu Plzeň – město z 13. 6. 2023, č.j. 99 P 69/2021-529 ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 8. 2023, č.j. 18 Co 173/2023-551 bylo rozhodnuto o neschválení právního jednání, kterým žalovaný (zastoupený stálým opatrovníkem) převáděl předmětný spoluvlastnický podíl na žalobkyni s odůvodněním, že pozbytí majetkové hodnoty (přes prezentovaná nebezpečí vyvolávaná žalovaným) není v zájmu žalovaného (jako nesvéprávného).

6. Mezi účastníky bylo nesporné uzavření smlouvy o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene (z 11. 4. 2024 a z 12. 4. 2024) za účasti žalobkyně, druhé spoluvlastnice bytové jednotky, stálého opatrovníka žalovaného a kolizního opatrovníka žalovaného. Uvedená smlouva byla též v řízení prezentována tak, že k jejímu uzavření došlo ve prospěch žalovaného pro případ, že bude určeno, že vlastníkem jeho podílu na předmětné nemovité věci je žalobkyně.

7. Soud neprovedl důkaz výslechem svědka celé jméno žalovaného (stálého opatrovníka), protože omezení ve schopnostech žalovaného jsou zřejmá z opatrovnických rozhodnutí (a též znaleckých posudků). Soud dále neprovedl důkaz protokoly o jednání ve věci (ne) schválení právního jednání za žalovaného, protože průběh řízení (včetně stanovisek zúčastněných osob) vyplýval z uvedených soudních rozhodnutí. Zprávy stálého opatrovníka o hospodaření s majetkem žalovaného nebyly potřebné, protože žádné újmy v souvislosti s výkonem (spolu) vlastnického práva (zjistitelné ze zpráv opatrovníka) nebyly tvrzeny (namítáno bylo možné dotčení tohoto práva jednáním žalovaného).

8. Soud posoudil po právní stránce věc takto: Podle § 38 odst. 1 z.č. 40/1964 Sb. (dále jen „o.z. 1964“) neplatný je právní úkon, pokud ten, kdo jej učinil, nemá způsobilost k právním úkonům.

9. Podle § 38 odst. 1 o.z. 1964 byly právní úkony činěné osobami, které k tomu neměly způsobilost (na základě omezení rozhodnutím soudu), absolutně neplatné, aniž by právní předpis a soudní judikatura připouštěly možnost jakýchkoliv výjimek (např. dodatečné schválení). I když kolizní opatrovník žalovaného správně poukazuje na aktuální ochranu osoby omezené ve svéprávnosti ve smyslu § 65 o.z., z přechodných ustanovení o. z. nevyplývá, že by tuto ochranu bylo možné poskytovat osobě omezené na svéprávnosti (omezené ve způsobilosti k právním úkonům) ohledně právních jednání (právních úkonů) učiněných do 31. 12. 2013. Ustanovení § 3028 odst. 1 – 3 o.z. vede k závěru, že podmínky platnosti právního úkonu učiněného do 31. 12. 2013 se nepochybně řídí právními předpisy účinnými v době učinění tohoto právního úkonu. Ustanovení § 3032 odst. 2 o.z. neřeší otázku případné platnosti právních úkonů učiněných do 31. 12. 2013, ale pouze transformaci omezení ve způsobilosti k právním úkonům na omezení svéprávnosti.

10. Byť lze právní úpravou účinnou do 31. 12. 2013 označit za nevyhovující pro nerozlišování různých důsledků právních úkonů pro osobu omezenou ve způsobilosti k právním úkonům, je uvedené pravidlo zcela jednoznačné a má též své teoretické opodstatnění. Česká republika je účastna na mezinárodních závazcích, které jí ukládají věnovat zvláštní péči k ochraně osob, které jsou omezené na svéprávnosti. Především jde o Úmluvu ze dne 13. prosince 2006 o právech osob se zdravotním postižením, publikovaná pod číslo 2010 Sb. m. s., konkrétně čl. 4 odst. 2, čl. 12 odst. 5 Úmluvy (tj. o podporu státních orgánů při zajišťování rovnocenného obsahu základních práv osob se zdravotním postižením, v tomto případě práva vlastnického). I toto pravidlo musel soud při úvaze o rozhodnutí o žalobě zvažovat. Bylo možné uvažovat i o tom, že by žaloba vůči žalovanému byla zamítána pro rozpor s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 o.z.). Pokud však soud uvážil potencionální nebezpečí pro majetek žalovaného, který pochopitelně v řízení opatrovnickém nemohl být akcentován jako nejdůležitější (protože pouze potencionální), pak řešení, které bylo přijato druhou spoluvlastnicí předmětných nemovitých věcí, stálým opatrovníkem žalovaného a žalobkyní za účasti kolizního opatrovníka, tedy uzavření smlouvy o smlouvě budoucí, poskytuje ochranu zájmům žalovaného v přiměřeném rozsahu. Respektuje právní úpravu účinnou v době, kdy byl právní úkon učiněn, řeší problém potencionálních důsledků opakovaného zavazování žalovaného k právním jednáním, ke kterým není způsobilý, a současně zajištění maxima práv žalovaného při užívání předmětné nemovité věci s tím, že podle budoucí úpravy uspořádání vztahů k nemovité věci žalovaný není omezován spoluvlastnickým právem druhého spoluvlastníka a jeho právo užívat předmětnou nemovitou věc je neomezené.

11. Podle § 142 odst. 1 z.č. 99/1963 Sb. přísluší úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se však tohoto svého práva vzdala a tak bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Proti tomuto rozsudku nelze podat odvolání, protože práva odvolání se žalobkyně i kolizní opatrovník žalovaného vzdali po vyhlášení rozhodnutí.