17 C 141/2021

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr Ondřeje Doubka a přísedících Václava Hampla a Mgr. Stanislava Makovičky ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro 60.000 Kč / náhrada nákladů na právní zastoupení

I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 60.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 60.000 Kč od 23. 5. 2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému, k rukám zástupce žalovaného, náhradu nákladů řízení v částce 41.475 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky označené jako náhrada škody (újmy) v částce 60.000 Kč odpovídající (minimálním) nákladům na právní zastoupení žalobkyně v souvislosti s jednáním a přípravou dohod mezi účastníky o vypořádání sporných vztahů včetně ukončení pracovního poměru a vypořádání důsledků činnost žalovaného v pozici zaměstnance žalobkyně (zásahy do vztahů mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], sídlem [adresa], Slovenská republika, dále jen„ SES“) v letech 2017 a 2018; jednalo se o zakázky pro [příjmení] uhelnou, právního nástupce, a.s., které se týkaly složky žalobkyně pod adresou [adresa] ([příjmení] [ulice]). Žalobkyně ukončila pracovní poměr žalovaného a dále s ním jednala o dalším uspořádání vzájemných (konfliktních) vztahů. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že účastníci se dohodli, že náklady v souvislosti se smírnými jednáními a přípravou dohod o narovnání sporných vztahů mezi účastníky ponese žalovaný. Žalovaný navíc ukončil jednání mezi účastníky bez spravedlivého důvodu, po zaslání konceptů předem odsouhlasených dohod se odmlčel.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Potvrzoval, že jednání mezi účastníky v únoru a březnu 2018 skutečně probíhala, popíral však, že by se zavázal k úhradě nákladů na právní zastoupení žalobkyně v souvislosti s přípravou dohod o narovnání vztahů mezi účastníky. Uvedl dále, že jeho snahou bylo zachránit obchodní vztahy, které vyplývaly z dlouholeté důvěry mezi žalobkyní a SES; činností nového vedení byly vztahy narušeny. Protože žalobkyně nabídla žalovanému nepřijatelné podmínky vypořádání sporných vztahů a protože žalovaný navrhoval jiný způsob narovnání vztahů, který žalobkyně neakceptovala, žalovaný uzavření dohod se žalobkyní odmítl.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně je podnikatelem, který realizuje a servisuje žárotechnické vyzdívky, provádí komplexní dodávky průmyslových pecí, vnějších izolací, ocelových konstrukcí a speciálních stavebních prací (včetně zateplování fasád).

4. Mezi účastníky bylo dále nesporné, že žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán podle pracovní smlouvy z 30. 12. 2000 jako stavbyvedoucí. Mezi účastníky bylo dále nesporné, že pracovní poměr žalovaného u žalobkyně byl ukončen výpovědí z 19. 2. 2018 k 30. 4. 2018 (podle § 52 písm. g/ z. pr. pro jednání, které m.j. mělo být předmětem jednání mezi účastníky). Účastníci se neshodli na tom, kdy a s jakým konkrétním předmětem došlo ke změně pracovní smlouvy (pracovního zařazení žalovaného). Do spisu byla založena žalobkyní kopie dodatku k pracovní smlouvě z 1. 7. 2013 s účinností od 1. 7. 2013 (č.l. 9), která měla vést ke změně pracovního zařazení na realizátora staveb. Žalovaný popíral uzavření uvedeného dodatku a odkazoval na dodatek k pracovní smlouvě z 30. 11. 2006 (č.l. 94) se změnou pracovního zařazení žalovaného od 1. 12. 2006 na plánování a finanční kontrola; poukazoval na nesrovnalosti v rozporovaném dodatku smlouvy (to, že je zmiňován neplatný občanský průkaz, žalovaný doložil kopií občanského průkazu, který byl účinný v době rozporovaného dodatku, a potvrzením správního úřadu – viz č.l. 95, 96). Soud nepovažoval za podstatné pro účely tohoto řízení, jaký byl sjednán předmět pracovní činnosti žalovaného, protože jednání mezi účastníky se týkalo vypořádání sporných vztahů (bez ohledu na předmět pracovní činnosti). Ostatně žalovaný vykonával v letech 2017 / 2018 i činnosti odpovídající zařazení realizace staveb. Podstatné bylo, že žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán a že po dání výpovědi probíhala jednání účastníků o uspořádání vztahů účastníků (a dalších osob) k zakázce uvedené níže a dále v souvislosti s pracovním poměrem.

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný je (byl) společníkem a jednatelem [právnická osoba], [IČO] od 16. 10. 2017 do současné doby. Předmět podnikání uvedené společnosti, jak je (byl) vykonáván, je (byl) vykonáván též žalobkyní.

6. Mezi účastníky bylo nesporné, že mezi nimi vznikl spor o to, zda žalovaný porušil svou povinnost zaměstnance jednat v zájmu zaměstnavatele a současně zákaz konkurence při činnosti společnosti [právnická osoba] a zneužil dokumentace žalobkyně vyrobené v roce 2017 pro zakázku„ provedení vyzdívky těsnících krabic šotového přehřívače PR 3, výstupního přehřívače PR 4 a krabic průlezů – projekt pro kotle K1 – K5 v SU [ulice]“ a„ opravy vyzdívek spalinovodů u kotle K5 v SU [ulice] s vyzdívkou rovné části spalinovodů v původním složení dle projektu SES Tlmače“, vyrobenou za účelem realizace zakázky SES, t.j. pro podání nabídky uvedené společnosti z 30. 11. 2017 a 6. 12. 2017 (obdobné nabídce žalobkyně z 26. 5. 2017), zda žalovaný neoprávněně (bez důvodu) zaslal urgenci [právnická osoba] k zaplacení již zaplacených (a dosud nesplatných) pohledávek, což mělo vést k ukončení spolupráce žalobkyně a [právnická osoba] z 26. 1. 2018, a zda žalovaný odpovídá za škodu, která žalobkyni v souvislosti s nerealizováním předmětné zakázky měla vzniknout. Účastníci se lišili v hodnocení, zda žalovaný se dopustil či nedopustil porušení svých povinností zaměstnance tak, že by došlo k ukončení výše vymezené spolupráce a ke zmaření jakékoliv zakázky. Pro posuzovanou věc (o zaplacení čásky 60.000 Kč) nebyl podstatný závěr o porušení, či neporušení povinností žalovaného a o vzniku škody v důsledku takového jednání (žalobkyně tvrdila existenci dohody o úhradě nákladů, popřípadě přerušení jednání žalovaným bez spravedlivého důvodu).

7. Mezi účastníky bylo sporné, že žalovaný navrhl jednání mezi účastníky o smírném vyřízení sporu o ušlý zisk žalobkyně ze zakázky výše, souhlasil s uzavřením dohody o vyřešení uvedeného sporu, včetně odprodeje organizační složky žalobkyně ve [obec] a narovnání práv a povinností z pracovněprávního vztahu a souhlasil s tím, že výlučně ponese náklad na právní zastoupení žalobkyně (v souvislosti s přípravou listin pro realizaci narovnání předmětných vztahů mezi účastníky). Sporné bylo i to, že po vyhotovení písemného konceptu dohody nadále (bez legitimního/ spravedlivého důvodu) o předběžně odsouhlaseném způsobu vyřízení sporu odmítl jednat.

8. Z e-mailu z 19. 2. 2018 v 21:35 hodin (č.l. 144 p.v.) je zřejmé, že na základě informace od [titul]. [příjmení] se žalovaný obrátil na zástupkyni žalobkyně [titul]. [příjmení] s návrhem na jednání s cílem minimalizovat škody v souvislosti se zakázkami pro SU [ulice] (za účasti [právnická osoba]). E-mailem z 20. 2. 2018 (č.l. 144) zástupkyně žalobkyně vyslovila ochotu jednat za podmínky nastavení jasných pravidel. Z e-mailů z 21. 2. 2018 (č.l. 146 – 147) mezi žalovaným a zástupkyní žalobkyně vyplývá, že zástupkyně žalobkyně odmítla spolupracovat s žalovaným jinak než za účelem náhrady způsobené škody a snížení další vznikající škody, a požadovala návrh žalovaného na uzavření smlouvy a žalovaný navrhl uskutečnění osobního setkání k řešení vzniklého sporu.

9. Soud se zabýval dalšími důkazy, které se týkaly (osobního) jednání žalovaného a zástupkyně žalobkyně [titul]. [jméno] [příjmení], advokátky v únoru 2018 o smírném vyřešení sporu. I když se nepodařilo zjistit, zda se setkání žalovaného a uvedené zástupkyně žalobkyně konalo 23. 2. 2018 (jak by se zdálo vyplývat z korespondence žalovaného a sekretářky advokátky z 22. 2. 2018, č.l. 229 a z přípravy z č.l. 230), nebo zda se konalo 26. 2. 2018 (jak se zdálo vyplývat ze zápisu žalovaného č. l. 210 a výpisu z interního informačního systému zástupkyně žalobkyně č.l. 232), není to podstatné s ohledem na obsah další e-mailové komunikace žalovaného a zástupkyně žalobkyně. Svědkyně [titul]. [příjmení] sice bez pochyb potvrzovala žalobní tvrzení o existenci dohody o úhradě nákladů na právní zastoupení žalobkyně při uvedeném osobním jednání, takový závěr je však zpochybňován navazující e-mailovou korespondencí žalovaného a zástupkyně. Navíc uzavření uvedené dohody nepotvrzoval svědek [příjmení] [jméno] [příjmení], který měl být jednání též přítomen (ostatně jeho přítomnost si svědkyně [příjmení] nevybavovala); je pravda, že význam jeho výpovědi relativizuje skutečnost, že si svědek [příjmení] na průběh jednání nepamatuje, a tedy význam výpovědi tkví spíše v tom, že ani svědkyně [příjmení] si zřejmě průběh jednání nepamatuje věrně. V e-mailu zástupkyně žalobkyně [titul]. [příjmení] z 28. 2. 2018 z 9:19 hod. (č.l. 171) se odmítají cenové nabídky žalovaného v e-mailu z 27. 2. 2018 (č.l. 171 p.v.) a navrhuje se prodej části závadu žalobkyně žalovanému, nebo Sokobau. Pokud již při osobní schůzce měly být odsouhlaseny podstatné body dohody účastníků včetně náhrady nákladů na právní zastoupení, pak by nebylo třeba diskutovat návrhy žalovaného z 27. 2. 2018 (č.l. 65 – 66 a 171 p.v.) a podrobně rozebírat parametry nabídky žalobkyně. Ostatně ještě v e-mailu z 28. 2. 2018 z 14:51 hod. (č.l. 172 a násl.) žalovaný nadále prosazuje varianty nespojené s prodejem a má (zásadní) připomínky k podmínkám varianty prodeje části obchodního závodu.

10. V e-mailu z 1. 3. 2018 v 8:19 hodin (č.l. 174) zástupkyně žalobkyně uvádí, že žalobkyně chce jednat o prodeji části obchodního závodu (což potvrzuje, že tato alternativa nebyla dohodnuta, včetně otázky úhrady nákladů právního zastoupení žalobkyně, při osobním jednání v únoru 2018). Pokud v uvedeném e-mailu z 28. 2. 2018 (č.l. 171) zástupkyně žalobkyně uvádí požadavek, že náklady spojené s vyřešením věci (právní služby, poplatky apod.) musí nést žalovaný, svědčí to o tom, že při osobním jednání nebyla tato otázka řešena (vyřešena); v další korespondenci není o této otázce žádná zmínka (a žalovaný nikdy tento požadavek žalobkyně, její zástupkyně, neakceptoval). Obsahu korespondence účastníků neodpovídá výklad žalobkyně, že z mlčení žalovaného o požadavku na úhradu nákladů lze dovodit jeho souhlas (neplatí, že„ kdo mlčí, souhlasí“); uvedený požadavek zástupkyně žalobkyně není formulován ani jako podmínka pro pokračování v jednání. V e-mailu z 1. 3. 2018 v 11:46 hod. (č.l. 61 a násl. a 175 a násl.) žádá žalovaný potvrzení, že žalobkyně požaduje pouze (a jenom) prodej části obchodního závodu a má připomínky ke stanovení kupní ceny; nelze tak z uvedeného e-mailu dovozovat, že žalovaný souhlasil s konkrétními parametry smírného vypořádání vztahů účastníků, jak je později předložila zástupkyně žalobkyně. Teprve v e-mailu z 3. 3. 2018 v 9:06 hod. (č.l. 176) žalovaný přistupuje (na základě telefonátu 2. 3. 2018) na to, že bude s žalobkyní jednat o prodeji části obchodního závadu s tím, že má konkrétní požadavky na postup při úhradě částky kupní ceny (fakturování materiálových dodávek a materiálně – technické pomoci) a že žádá zástupkyni žalobkyně o zpracování smlouvy o narovnání (zahrnující převod části obchodního závodu a uvedené vypořádání ceny), nikoli již o úpravu dalších otázek. Z návrhu žalovaného nelze dovodit, že akceptuje požadavek zástupkyně žalobkyně na úhradu nákladů na právní zastoupení žalobkyně. Pokud nebyl výslovně požadavek zástupkyně žalobkyně z 28. 2. 2018 žalovaným akceptován, mělo být výslovné vyjádření žalovaného k této otázce ještě před sepisem návrhů vyžádáno. Není obvyklé, aby náklady jednání účastníků sporu nesla pouze jedna strana (která svou odpovědnost za ztrátu obchodní příležitosti v době jednání odmítala). Ještě 5. 3. 2018 má v e-mailu z 9:38 hodin (čl. 14 p.v. a 177) žalovaný připomínky k vypořádání ceny za obchod žalobkyně a [právnická osoba] (převod části obchodního závodu). Aniž by dále žalobkyně vypořádávala námitky a požadavky žalovaného, je doručen v příloze e-mailu z 5. 3. 2018 19:47 hodin (č.l. 14) a e-mailu z 6. 3. 2018 14:50 hodin (č.l. 15) návrh dokumentů o smírném vypořádání vztahů a související podklady (včetně těch, o kterých dosud nebylo jednáno – připravované listiny byly žalobkyní předloženy a jsou založeny na č.l. 112 – 127, jejich připojení k e-mailu z 5. 3. 2018 nebylo zřejmé; doručení návrhů bylo potvrzováno žalovaným v e-mailu z 7. 4. 2018, č.l. 16). Smlouva o koupi části obchodního závodu (č.l. 122) se týkala jako kupující [právnická osoba], žalovaný byl zúčastněnou osobou. Ujištění zástupkyně žalobkyně e-mailem z 7. 3. 2018 (č.l. 16), že dohodu účastníků o prodeji části obchodního závodu a o souvisejících otázkách lze obratem realizovat, není posledním (písemným) úkonem v jednání účastníků. Na předložené návrhy dohod reaguje žalovaný e-mailem z 8. 3. 2018 v 10.45 hodin (č.l. 180) tak, že zasílá znovu (svůj oponentní) návrh pro zajištění schůdného řešení problému pro provozní pracovníky (vzniklého 5/ 2017) a žádal o odpovědné zvážení (tj. spolupráce žalobkyně, [právnická osoba] a SES), aniž by na tuto reakci bylo zástupkyní žalobkyně stejným způsobem reagováno. Pokud je část e-mailové komunikace účastníků předkládána žalovaným až po koncentraci, jde o důkazy, které se týkají věrohodnosti dalších provedených důkazů (e-mailů a výpovědi svědkyně [titul]. [příjmení]), které původně nebyly účastníky předloženy (v koncentrační lhůtě) v úplnosti.

11. Pokud jde o zápis z jednání z 26. 2. 2018 (č.l. 210), pak skutečně byl uvedený zápis předestřen žalovaným svědkyni [titul] [příjmení] po uplynutí koncentrační lhůty, uvedená listina má však zpochybňovat věrohodnost výpovědi svědkyně, a tedy její provedení (přihlédnutí k ní) je v souladu s § 114c odst. 5 o.s.ř. Obsah uvedeného zápisu se zdá být v souladu s interpretací uvedeného osobního jednání žalovaným, tj. že k žádné definitivní dohodě a dohodě o úhradě nákladů na jednání nedošlo. V souladu se zápisem o jednání e-mailem z 27. 2. 2018 zasílá žalovaný zástupkyni žalobkyně variantní návrh. E-maily z 22. 2. 2018 (č.l. 229), navazující na e-maily z 21. 2. 2018 (č.l. 212), svědčí variantě žalovaného o termínu schůzky 23. 2. 2018, aniž by to bylo tak podstatné, ale i svědčí účasti zástupce žalovaného [příjmení] [příjmení], která byla zcela zástupkyní žalobkyně v její výpovědi popírána. I uvedené e-maily byly předloženy po koncentrační lhůtě, mají však nepochybně význam pro hodnocení věrohodnosti svědkyně [titul]. [příjmení], a tedy je jejich provedení na místě.

12. Z výpovědi předsedkyně představenstva [titul]. [jméno] [příjmení] se nepodává, že by se osobně rozhodující části jednání účastnila (ač tak nepochybně mohla až do 25. 2. 2018 činit). Zprostředkované informace od [titul]. [příjmení] (např. formou krátkých zpráv) nelze za přímou účast na jednáních zaměňovat. Z výpovědi vyplývá, že o smírném vypořádání vztahů (v důsledku vytýkaného jednání žalovaného) bylo jednáno až v souvislosti s kroky žalobkyně k ukončení pracovního poměru v druhé polovině února 2017. Pokud tedy žalobkyně zmiňuje výzvu žalovaného k jednání (o smíru) v e-mailu z 6. 2. 2018 (č.l. 45), nemohlo jít o řešení tohoto okruhu problémů (spíše řešení do té doby vzniklých neshod v souvislosti se sporem o vady akcií žalobkyně). Jednání mezi žalovaným jako zaměstnancem a předsedkyní představenstva (o dalším působení žalovaného u žalobkyně) probíhala od listopadu 2017 do poloviny února 2018 (to je zřejmé z e-mailů z 16. 11. 2017 z č.l. 156, 157, z 20. 11. 2017 z č.l. 158, z 22. 11. 2017 z č.l. 159, z 23. 11. 2017 z č.l. 160, z 24. 11. 2017 z č.l. 161 a výpovědi předsedkyně představenstva). Teprve v souvislosti se zajištěním dokumentace v kanceláři žalovaného na [obec], vrácením části listin (předávací protokoly z 19. 2. 2018 z č.l. 163 a 164) a dáním výpovědi dopisem z 19. 2. 2018 došlo k zahájení jednání o vypořádání vzájemných sporných vztahů (v důsledku tvrzeného konkurenčního jednání žalovaného).

13. Jak již bylo v odstavci 10. odůvodnění uvedeno, vyjádření žalovaného v příloze e-mailu z 3. 3. 2018 nelze chápat jako bezpodmínečnou akceptaci návrhu žalobkyně. Lze též souhlasit s argumentací žalovaného v tom, že připomínky žalovaného k navrhovanému prodeji části obchodního závodu nebyly akceptovány, a tak odmítnutí uvedené dohody (a dalších souvisejících dohod) nelze považovat za bezdůvodné odmítnutí již vyjednané dohody účastníků. Je pravda, že e-mailová korespondence zástupkyně žalobkyně a žalovaného není jediným způsobem komunikace o smírném vypořádání sporu. Kromě osobního jednání 23. 2. 2018 (popř. 26. 2. 2018) docházelo též k telefonickým kontaktům zástupkyně žalobkyně a žalovaného. Z e-mailové korespondence, která obsahuje vše podstatné o vývoji jednání, nevyplývá, že by telefonicky bylo dohodnuto něco pro věc podstatného. Telefonická komunikace zástupkyně žalobkyně a žalovaného může být pro výklad jednání významná, protože však nebyl obsah nikým z jednajících zaznamenán a protože obsah výpovědi svědkyně [titul]. [příjmení] není zcela v souladu s obsahem e-mailové komunikace (a výslechem svědka [příjmení] [příjmení]), nelze obsah této komunikace (v rozsahu, v jakém nevyplývá z e-mailů) při výkladu průběhu jednání účastníků zohlednit.

14. Soud dospěl k dílčímu skutkovému závěru, že žalovaný navrhl žalobkyni jednání o vypořádání sporných vztahů a že se nezavázal uhradit žalobkyni náhradu nákladů právního zastoupení v souvislosti se smírným jednáním účastníků v únoru a březnu 2018. Dále došlo k ukončení jednání účastníků o prodeji části obchodního závodu (a souvisejících otázkách) neshodou účastníků na konkrétních parametrech tohoto obchodu (rozdílné představy o způsobu úhrady ceny). Poslední e-mail byl učiněn žalovaným 8. 3. 2018.

15. Mezi účastníky bylo sporné, že žalobkyni vznikla vůči zástupkyni žalobkyně povinnost uhradit náklady na zastupování žalobkyně v souvislosti s jednáním o narovnání vztahů účastníků (v souvislosti se sporovaným jednáním žalovaného ad 6. odstavec odůvodnění) a v souvislosti s ukončením pracovního poměru žalovaného v částce 60.000 Kč a dále, že zástupkyně žalobkyně provedla pro žalobkyni uvedené právní služby (v souvislosti s jednáním účastníků o smírném vyřízení věci).

16. Z faktur s přílohami (č.l. 49 – 52) vyplývalo, že v návaznosti na jednání, která vyplývají z výše uvedených e-mailů, výpovědi svědkyně [titul]. [příjmení], svědka [příjmení] [příjmení] a předsedkyně představenstva žalobkyně a dále z rešerše judikatury (č.l. 223) byly žalobkyni vyúčtovány náklady na právní zastoupení. Faktura z 26. 3. 2018 se týká se předmětného sporu pouze částečně (poskytnutí právních služeb v délce 3,25 hodiny), což představuje částku 8.775 Kč bez DPH a 10.617,75Kč s DPH; po součtu s fakturou z 31. 3. 2018 náklady na právní pomoc převyšují částku 60.000 Kč. Z provedeného dokazování (výše uvedených důkazů v tomto odstavci, zejména z e-mailů zástupkyně žalobkyně z 5. 3. 2018 a 6. 3. 2018 a rešerše judikatury a z výslechu svědků) vyplývá, že zástupkyně žalobkyně provedla pro žalobkyni právní služby (příprava prodeje části závodu a yypořádání, příprava dohody o uznání dluhu a dále dohody o rozvázání pracovního poměru, dále pak posouzení předložené výpovědi a rešerše judikatury a jednání s protistranou). Ostatně z vyjádření žalovaného vyplývá, že jednání stran, sestavení návrhů dohod nebylo žalovaným ve skutečnosti sporováno. Soud dospěl k dílčímu skutkovému závěru, že žalobkyni byly její zástupkyní poskytnuty právní služby v rozsahu uvedeném ve fakturách (i když tato skutečnost s ohledem na závěr ve věci dohody a ukončení jednání žalovaným neměla význam).

17. Mezi účastníky bylo nesporné, že obvyklé náklady na právní služby činí [číslo] Kč/hod bez DPH. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně žalovaného vyzývala dopisem z 11. 5. 2018 k plnění částky náhrady škody ve výši 60.000 Kč (vzniklé náklady na právní zastoupení žalobkyně) ve lhůtě do 22. 5. 2018. Počet hodin, které byly ve vyúčtování právních služeb uplatňovány, nebyl nepřiměřený poskytnutým službám.

18. Mezi účastníky bylo nesporné, že předžalobní výzva z 21. 6. 2018 byla zástupkyní žalobkyně žalovanému doručena, a to před zahájením řízení.

19. Soud neprovedl důkaz výpisem z obchodního rejstříku ohledně žalobkyně (č.l. 7), pracovní smlouvou (č.l. 8), upozorněním na možnost výpovědi (č.l. 10), protože nemohly mít pro rozhodnutí soudu význam (předmětem řízení byla odpovědnost za náklady právního zastoupení v souvislosti s jednáním účastníků o vypořádání sporných vztahů). Soud neprovedl ani důkaz výpovědí z pracovního poměru (č.l. 11), protože mezi účastníky nebyl způsob ukončení pracovního poměru sporný. Sporné nebylo ani to, že žalobkyně navrhovala skončení pracovního poměru dohodou oproti předpokládanému skončení v důsledku výpovědi); provedení uvedené listiny by na rozhodnutí soudu nemohlo nic změnit. S ohledem na nespornost právně významných skutečností soud neprovedl důkaz výpisem z obchodního rejstříku (č.l. 13), výzvou k úhradě z 11. 5. 2018 s dodejkou a předžalobní výzvou z 21. 6. 2018 (č.l. 19 - 22). Soud neprovedl důkazy, které se týkaly vytýkaného jednání žalovaného (původní nabídkou žalobkyně z 4. 5. 2013, nabídkou Sokobau na opravu z 30. 11. 2017, výsledkem střediska žalovaného, původní nabídkou žalobkyně z 26. 5. 2017, nabídkou [právnická osoba] z 6. 12. 2017, původní nabídkou žalobkyně z poznámkami, mzdovými výměry dotčených zaměstnanců žalobkyně a jejich výkazy práce a dále znaleckým posudkem z oboru ekonomika), protože soud nepovažoval s ohledem na skutkový závěr o dohodě účastníků o finalizaci smírných jednání a o okolnostem ukončení těchto jednání za podstatné, jakého jednání se žalovaný jako zaměstnanec dopustil (příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a náhradou nákladů nebyla zjištěna, jak vyplývá z dále uvedeného právního hodnocení). V této souvislosti nebylo nutné ani dokazování ke ztrátě z dotčené smlouvy (v této souvislosti stojí za zmínku, že hlavní smlouva o koupi části obchodního závodu se jako kupující týkala [právnická osoba], která nebyla na tomto řízení zúčastněna).

20. Soud z e-mailů z 17. – 28. 5. 2018 (č.l. 17, 18 spisu) nezjistil žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí. Korespondence se týká doby po ukončení jednání účastníků, nevyplývá z ní nic o důvodech ukončení jednání účastníků; zprávy se týkaly komunikace účastníků po zaslání první výzvy k plnění, nevyplývalo z ní nic podstatného pro hodnocení jednání účastníků o smírném uspořádání sporných vztahů. Stejně tak zjištění z e-mailu z 11. 4. 2018 (č.l. 233) nejsou pro rozhodnutí soudu podstatná (zajištění prodeje nepoužitelného materiálu žalovaným nemá s tvrzenou dohodou účastníků, popř. protiprávním postupem žalovaného při ukončení jednání souvislost). E-mail z 1. 3. 2018 (č.l. 69 s přílohami) soud neprovedl jako důkaz, protože z něj nevyplývalo nic podstatného pro vyhodnocení odpovědnosti žalovaného za náklady na právní zastoupení žalobkyně. Provedení důkazu cestovním příkazem JUDr. [příjmení] (z 23. 2. 2018) soud neprovedl, protože upřesnění data osobního jednání žalovaného (, jeho zástupce) a zástupkyně žalobkyně nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu.

21. Soud nepřihlížel k důkazním návrhům (neprovedl důkazy uvedené) v podání žalovaného z 20. 4. 2021 (č.l. 32), včetně úředních záznamů o podaném vysvětlení (č.l. 35, 40), žádosti o vydání osobních věcí (č.l. 46), protože uvedené listiny se týkaly související věci náhrady škody vzniklé porušením povinností zaměstnance (uvedenou skutečnost potvrdil žalovaný při jednání soudu dne 24. 11. 2021 (strana 10) s výjimkou e-mailové korespondence účastníků do 8. 3. 2018.

22. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi účastníky byla (se souhlasem obou sporných stran) vedena jednání o vypořádání sporných vztahů mezi účastníky v souvislosti s plánovanými obchody žalobkyně a SES. Soud vycházel z toho, že 23. 2. 2018 (nebo 26. 2. 2018) došlo k setkání žalovaného (a jeho zástupce) a zástupkyně žalobkyně ([titul]. [příjmení]) v její kanceláři v [obec], na kterém však nedošlo k uzavření dohody o přesném (nebo alespoň rámcovém) obsahu dohod účastníků. Z e-mailové korespondence vyplývá, že ještě po uvedené schůzce účastníci projednávali možné alternativy řešení. I když žalobce souhlasil s tím, aby bylo projednáno řešení prosazované žalobkyní (spočívající především v prodeji části obchodního závodu žalobkyní [právnická osoba]), nikdy se nezavázal k akceptaci konkrétních podmínek realizace (např. způsobu zaplacení uvažované kupní ceny). Žalovaný výslovně uvedl, z jakých důvodů není pro něj řešení prosazované žalobkyní akceptovatelné (z hlediska uplatnění tohoto nákladu v účetnictví) a dále, že navrhuje projednat již dříve navrhované způsoby řešení (zachovávající angažmá žalobkyně). Poslední kontakt v souvislosti s jednáním byl ze strany žalovaného (e-mail z 8. 3. 2018), na který žalobkyně (její zástupkyně) podle obsahu spisu nereagovala.

23. Soud dospěl k právnímu závěru: Podle § 1759 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) smlouva strany zavazuje. Lze ji změnit nebo zrušit jen se souhlasem všech stran, anebo z jiných zákonných důvodů. Podle § 555 odst. 1 o. z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.. Podle § 556 odst. 1 o.z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Podle § 556 odst. 2 o.z. při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

24. Podle § 4 z. č. 262/2006 Sb. (dále jen„ z. pr.“) pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.

25. Podle § 250 odst. 1 z. pr. zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

26. Podle § 2910 o.z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

27. Podle § 1729 odst. 1 o.z. dospějí-li strany při jednání o smlouvě tak daleko, že se uzavření smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné, jedná nepoctivě ta strana, která přes důvodné očekávání druhé strany v uzavření smlouvy jednání o uzavření smlouvy ukončí, aniž pro to má spravedlivý důvod. Podle § 1729 odst. 2 o.z. strana, která jedná nepoctivě, nahradí druhé straně škodu, nanejvýš však v tom rozsahu, který odpovídá ztrátě z neuzavřené smlouvy v obdobných případech.

28. Účastníci (žalobkyně jako zaměstnavatel a žalovaný jako zaměstnanec) se dohodli na jednání o vypořádání sporných vztahů účastníků (za účasti společnosti [právnická osoba]), které vznikly v souvislosti s činností žalovaného v době, kdy byl zaměstnancem žalobkyně. Vypořádání vztahů se však netýkalo jen pracovně právních vztahů, i když v nich mělo základ. Žalobkyně primárně kladla žalovanému za vinu porušení zákazu konkurence a z tohoto důvodu též ukončila žalovanému pracovní poměr (výpovědí). Účastníci se nedohodli ve smyslu § 1759 o.z. (s ohledem na § 4 z. pr.) na tom, že by žalovaný nesl (bez dalšího) náklady na jednání (a přípravy konceptů dohod) zástupkyní žalobkyně. Dohodu (při osobním jednání účastníků) potvrzovala z přímých účastníků pouze zástupkyně žalobkyně (z listin, které se jednání týkají, a z výpovědi dalších osob nevyplývá). Vůle žalovaného dle § 556 odst. 1 o.z. (jím prezentovaná v soudním řízení), jak ji projevoval v e-mailové korespondenci, vyložená s přihlédnutí ke skutečnostem dle § 556 odst. 2 o.z. (zejména počátečnímu vyjednávání po doručení výpovědi a následnému odmítnutí uzavření konkrétních smluv), neodpovídala akceptaci smírčího návrhu žalované (v podobě z 5. 3. a 6. 3. 2018). Žalovaný tak nemůže odpovídat z titulu závazku ze smlouvy (dohody) tyto náklady uhradit.

29. Účastníci (a [právnická osoba]) se na konkrétním obsahu narovnání vztahů mezi účastníky nedohodli (osobní jednání, které bylo uskutečněno, bylo následováno dalším vyjednáváním o předmětu a o obsahu vypořádání sporných vztahů). I když žalovaný souhlasil s projednáním žalobkyní prosazované varianty vypořádání sporných vztahů, nedal souhlas s konkrétním obsahem tohoto narovnání (zejména způsobem úhrady kupní ceny za převod části obchodního závodu a se způsobem zajištění této povinnosti); taková dohoda nebyla uzavřena ani ústně (v souvislosti s osobním jednáním), ani písemně (v rámci e-mailové korespondence). Pokud žalovaný uvedl, že pro něj není konkrétní podoba žalobkyní prosazovaného způsobu řešení narovnání akceptovatelná, neporušil ani svou povinnost poctivého vystupování při jednání o uspořádání sporných vztahů (§ [číslo] odst.1), a tedy nebyl odpovědným za škodu ve výši nákladů na právní zastoupení žalobkyně (§ 1729 odst. 2 o.z., § 250 odst. 1 z. pr.).

30. Žalobkyně ohledně částky 60.000 Kč požadovala plnění z titulu smlouvy (mezi účastníky) a dále namítala, že vyjednávání žalovaný ukončil bez spravedlivého důvodu. Dohoda o úhradě nákladů uzavřena nebyla, důvody pro ukončení jednání o konkrétním způsobu řešení žalovaný vyjádřil (především) v e-mailové komunikaci. Soud se tak nezabýval limitem pro výši náhrady z předsmluvní odpovědnosti. Úprava předsmluvní odpovědnosti je výjimkou ze svobody projevu vůle. Postihuje pouze zjevné excesy jedné ze stran vyjednávané smlouvy. I když vyjadřování postojů a stanovisek žalovaného k vyjednávané smlouvě (vyjednávaným smlouvám) mohlo být určitější, stejné nedostatky lze shledat i v postupu žalobkyně. Ze zjištěného průběhu jednání nelze dovodit svévolný postup žalovaného, který by z konsenzuálního postupu účastníků bez vysvětlení odstoupil.

31. Podle názoru soudu nelze uvažovat ani o odpovědnosti žalovaného z titulu protiprávního jednání (porušení zákazu konkurence, popř. nekalosoutěžního jednání - § 250 odst. 1 z.pr., § 2910 věta druhá o.z.), ať již podle zákoníku práce, nebo podle občanského zákoníku, protože nebylo možné dovodit příčinnou souvislost mezi (uvažovaným) protiprávním jednáním žalovaného a vznikem nákladů právního zastoupení v souvislosti s dohodou účastníků o uskutečnění jednání o narovnání sporných vztahů. Jde o to, že mezi údajné protiprávní jednání žalovaného a vznik nákladů na právní zastoupení (v rámci jednání účastníků) vstoupila dohoda účastníků o jednání o vypořádání sporných vztahů (ta způsobila přetržení příčinné souvislosti mezi tvrzeným protiprávním jednáním a vznikem nákladů). Nelze říci, že vznik uvedených nákladů je přímým důsledkem protiprávního jednání. Pokud byla podmínkou žalobkyně náhrada těchto nákladů (ať již jednání skončí jakýmkoli způsobem), měla tuto podmínku jasně artikulovat s žádostí o její výslovnou akceptaci žalovaným. I když v polovině jednání (28. 2. 2018) tento požadavek žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně vyjádřila, v jednání pokračovala, i když žalovaný na tuto podmínku žalobkyně nepřistoupil.

32. Protože žalovaný byl ve věci úspěšný, přísluší mu podle § 142 odst. 1 z.č. 99/1963 Sb. právo na náhradu nákladů řízení v částce 41.475 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1, odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 60.000 Kč sestávající z částky 3 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3.500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 1. 4. 2021, z částky 1.750 Kč za účast při přípravě jednání dle § 11 odst. 2 písm. g) a. t. ze dne 15. 9. 2021 s tím, že odměna byla z původní částky 3.500 Kč o polovinu snížena, z částky 7.000 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 24. 11. 2021 s tím, že odměna byla z původní částky 3.500 Kč jedenkrát zvýšena (délka jednání převýšila 2 hodiny), z částky 3 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 20. 4. 2022, z částky 7.000 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 8. 6. 2022 s tím, že odměna byla z původní částky 3.500 Kč jedenkrát zvýšena (při délce jednání po dobu delší hodiny), z částky 3.500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 25. 7. 2022 (jednání trvalo po dobu delší dvou hodin) a z částky 1.750 Kč za účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t. ze dne 26. 7. 2022 včetně deseti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 34.500 Kč ve výši 7.245 Kč. Soud nepovažoval za úkon odpovídající úkonům právní služby dle § 11 odst. 1, odst. 2 a. t. vyjádření z 20. 4. 2021, které pouze stručně vysvětlovalo důvody navrhovaného postupu (které však již mohly být pojaty do předcházejícího podání).