17 C 142/2022

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 14.245 Kč / zápůjčky

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3.600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3.600 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 10.645 Kč, úroku ve výši 10.318,18 Kč, úroku z prodlení ve výši 3.555,99 Kč, zákonných úroků z prodlení z částky 10.902,88 Kč od 7. 12. 2019 do 14. 5. 2020, zákonných úroků z prodlení z částky 7.308,88 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 9.211,15 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroků ve výši 20,98 % ročně z částky 1.691,73 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 14.245 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze smluv o půjčce ze dne 21. 11. 2014, [číslo] (dále jen: první smlouva“; týkala se zaplacení částky 12.160 Kč s přísl.) a ze dne 21. 8. 2014 [číslo] (dále jen:„ druhá smlouva“; týkala se zaplacení částky 2.085 Kč s přísl.). První smlouvou právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], jejímž nástupcem se stala [právnická osoba], [IČO]) poskytnul žalované zápůjčku ve výši 10.000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit ve formě 58 týdenních splátek po 305 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru (zápůjčky) ve výši 1.400 Kč, administrativním poplatkem 2.000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 4.000 Kč. Žalovaná uhradila na dluh podle této smlouvy částku 5.530 Kč. Druhou smlouvou právní předchůdce žalobkyně (stejný právní předchůdce) poskytnul žalované zápůjčku ve výši 5.000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit ve formě 43 týdenních splátek po 185 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru (zápůjčky) ve výši 455 Kč, administrativním poplatkem v částce 1.000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 1.500 Kč. Žalovaná uhradila na dluh podle této smlouvy částku 5.870 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 na žalobkyni. Před uzavřením obou smluv žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované.

2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.

3. První smlouvou má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o zápůjčce. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované částku ve výši 10.000 Kč, žalovaná měla vrátit zápůjčku ve formě 58 týdenních splátek po 305 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 7.400 Kč. Z připojených smluvních podmínek vyplývalo, že pro případ prodlení žalované vzniklo právo na úhradu celé nesplacené jistiny zápůjčky. Dále bylo uvedeno RPSN 75,72 %.

4. V souvislosti s první úvěrovou smlouvou byla zkoumána úvěruschopnost žalované s tím, že zkoumání bylo uvedeno v Kartě zákazníka / Žádosti o zápůjčku z 21. 11. 2014. Totožnost žalované byla ověřena dle platného občanského průkazu. Žalovaná bydlela jako nájemce, měla předcházející úvěr u poskytovatele, měla nezaopatřené dítě narozené 2007, byla majitelem motorového vozidla. Žalovaná byla zaměstnána jako dělník u„ soukromého zemědělce“, zaměstnání bylo ověřeno telefonicky. Žalovaná byla zaměstnána s příjmem 10.200 Kč, platbou státní podpory 6.136 Kč a platnou výživného 500 Kč měsíčně. Výdaje činily 5.940 Kč za nájem, 5.700 Kč jako výdaje domácnosti, splátky 800 Kč a výdaje na telefon 300 Kč měsíčně. Žalovaná předložila občanský průkaz, výplatní pásky, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu, doklad o SIPO a výměr státní podpory.

5. Druhou smlouvou má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o zápůjčce. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované částku ve výši 5.000 Kč, žalovaná měla vrátit dluh ve formě 43 týdenních splátek po 185 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2.955 Kč Smluvní podmínky byly stejné jako uvedené výše, RPSN bylo stanoveno na 91,66 %.

6. V souvislosti s druhou smlouvou byla zkoumána úvěruschopnost žalované s tím, že zkoumání bylo uvedeno v Kartě zákazníka / Žádosti o zápůjčku z 18. 8. 2014. Oproti pozdějšímu (výše uvedenému) zkoumání byl požadavek na zápůjčku stejný (10.000 Kč), nebylo mu však smlouvou vyhověno. Žalovaná měla v době posuzování půjčku u jiného poskytovatele, její příjem byl jen 9.000 Kč měsíčně, další příjem činil 4.486 Kč, dále státní podpora 6.136 Kč výdaje byly v obdobné skladbě jako výše a celkem činily 13.421 Kč. Žalovaná předložila stejné typy dokladů jako výše.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2021 a oznámením o postoupení pohledávky z 6. 12. 2019 (s podacím lístkem z 7. 1. 2020) má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, na žalobkyni.

8. Z přehledu údajů k zápůjčce (včetně poskytnutých splátek) soud zjistil, že žalobkyně poskytla na první smlouvu částku 10.000 Kč a na druhou částku 5.000 Kč, žalovaná uhradila celkem (na obě smlouvy 11.400 Kč).

9. Předžalobní upomínkou ze dne 7. 5. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby do 14. 5. 2020. Z podacího lístku z 10. 5. 2020 soud zjistil, že žalobkyně (prostřednictvím svého zástupce) odeslala upomínku dne 10. 5. 2020 poštou žalované.

10. Z Databáze časových řad [příjmení] za dobu rok 2014 soud zjistil, že průměrné úrokové sazby za úvěry poskytované bankami (spotřebitelům) činily pro období 1 – 5 let (při fixaci sazby) 13,65 % - 14,06 % p.a., při úročených úvěrech z kreditních karet maximálně 24,80 % p.a. Z Výpočtu RPSN [webová adresa]) soud zjistil, že RPSN první smlouvy činilo 205,95 %, druhé 229,54 %.

11. Soud uvedená skutková zjištění převzal za svůj skutkový závěr o věci.

12. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

14. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

15. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

16. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

18. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byly dne 21. 11. 2014 a dne 20. 8. 2014 uzavřeny smlouvy o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované finanční prostředky ve výši 10.000 Kč a 5.000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tyto zápůjčky splácet týdenními splátkami stanovenými v obou smlouvách, a to včetně poplatku za poskytnutí. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smluv řádně neplnila a uhradila částku 11.400 Kč (celkem). Pohledávky, jež jsou předmětem tohoto řízení, nejprve dle § 178 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku přešly fúzí sloučením na [právnická osoba], [IČO], pak byly na žalobkyni platně postoupeny shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku.

19. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Posuzování úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy a další ujednání smlouvy o poplatku za poskytnutí zápůjček musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele.

20. Právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované ve smyslu § 9 odst. 1, odst. 2 z. č. 145/2010 Sb. Příjmová i výdajová stránka poměrů žalované byly zkoumány dostatečně (včetně ověření hlavních položek); nebyly zjištěni ani další skutečnosti, které by činily předpoklad splacení zápůjček nepravděpobným. V tomto ohledu byl postup právního předchůdce žalobkyně řádný.

21. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

22. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává).

23. Dále tedy soud zvažoval, zda smlouvy o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na [webová adresa]). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

24. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaných smluv o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může výrazně převyšovat částku poskytnutou. Za situace, kdy bylo sjednáno týdenní splácení dluhu (zatěžující obě smluvní strany a zkreslující vyhodnocení výhodnosti zápůjčky), celkové náklady spotřebitelského úvěru činí u prvního 76,9 % a u druhého úvěru 59,9 % z poskytnuté jistiny úvěru, RPSN, která byla ve smluvních podmínkách stanovena nesprávně, činí dle § 10 odst. 1, odst. 2 z. č. 145/2010 Sb. u prvé smlouvy 205,95 %, popř. u druhé 229,54 % (odměna věřitele za poskytnutí peněz je násobně vyšší, než byla výše obvyklých úroků, jak je v rozhodném období poskytovaly banky, byť RPSN nelze s odměnou za poskytnutí peněz zaměňovat, nepochybně o ní významně vypovídá), bylo sjednáno okamžité zesplatnění dluhu v případě prodlení žalované a kdy jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy, je zřejmé, že smlouvy jsou nevyvážené a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku, je třeba obě smlouvy vyhodnotit jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku.

25. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2993 občanského zákoníku. Protože žalovaná obdržela částky 15.000 Kč a vrátila částky 11.400 Kč, přísluší žalobkyni právo na náhradu částky 3.600 Kč včetně úroku z prodlení z přiznané částky v souladu s § 1970 občanského zákoníku, přičemž splatnost byla stanovena dle předžalobní výzvy k plnění. Ve zbývající části soud žalobu zamítl jako nedůvodnou z důvodů shora uvedených.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že ji účastníkům nepřiznal, neboť žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalované žádné náklady řízení nevznikly.