17 C 145/2025

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro 53 818,51 Kč / úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 23 010,98 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 28 908,64 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 25 310,45 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a částky 1 898,89 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu v částce 538 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku na účet č. 3703-226341/0710, variabilní symbol 1711014525.

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 53 818,51 Kč s příslušenstvím (sestávající z jistiny 23 010,75 Kč, smluvního úroku 26 609,15 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 382,79 Kč a poplatku za službu Presto 1 916,93 Kč a smluvní pokuty 1 898,89 Kč) z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o spotřebitelském (revolvingovém) úvěru [číslo] ze dne 17. 6. 2024 s úvěrovým rámcem do výše 20 000 Kč, která byla uzavřena distančním způsobem. Na základě této smlouvy žalobkyně postupně žalované vyplatila úvěr ve výši 23 145 Kč, žalovaná měla úvěr vrátit v denních splátkách podle smlouvy, ve výši určené všeobecnými obchodními podmínkami spolu s úrokem ve výši 0,983 % denně. Žalobkyně si ověřovala úvěruschopnost žalované nahlédnutím do veřejně přístupných registrů, dále vyšla z informací žalované o jejích příjmech a výdajích. Účastníci dále sjednali poplatek za službu„ Presto“ ve výši 165 Kč za každé expresní vyplacení úvěru a poplatek 1,99 % za vyplacení každé tranše úvěru z čerpané částky. Pro případ prodlení žalované se zaplacením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení. Pro prodlení žalované žalobkyně vypověděla smlouvu dopisem ze dne 27. 1. 2025. Na jistinu byla zaplacena částka 134,02 Kč.

2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.

3. Z autorizace ověření totožnosti vyplývalo, že totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím služby BankID , právnická osoba, . Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované z 17. 6. 2024 soud zjistil, že žalovaná žila v domácnosti sama. Žalovaná měla vynakládat na bydlení 8 000 Kč měsíčně, další nezbytné výdaje činily 1 000 Kč, zbytné 0 Kč a výše nákladů na splátky půjček 10 500 Kč měsíčně. Výše měsíčního příjmu žalované činila 25 500 Kč podle žalované a částka 53 066 Kč byla ověřena jako čistý měsíční příjem z účtu žalované (jako identifikovaný příjem), aniž by výpočet uvedené částky byl vysvětlen. Vypočtené minimální výdaje činily 14 610 Kč (aniž by bylo vysvětleno, jak je žalobkyně vypočetla). V příloze bylo prohlášení o existenci ověřeného čistého měsíčního příjmu 53 066 Kč.

4. Žalobkyně z výzvě soudu tvrdila s odkazem na výpis z účtu žalované, že žalovaná disponuje ověřeným příjmem 53 066 Kč čistého měsíčně, dále tvrdila (aniž by to prokazovala předložením listin) prověření Centrální evidence exekucí, Insolvenčního rejstříku, Registru neplatných dokladů, Registru TelcoScore, , právnická osoba, ., Registru hledaných osob, Registru politicky aktivních osob, Katastrálního rejstříku pro platnost adresy a Registru„ sankčních seznamů“.

5. Z výpisu z účtu žalované od 20. 3. 2024 do 17. 6. 2024 soud zjistil, že žalovaná vkládala měsíčně částku odpovídající výší příjmu z povolání (zaměstnání): 29 200 Kč, 19 000 Kč, 36 700 Kč a dále obdržela příchozí platby, které však nemohly být co do svého zdroje a důvodu připsání vyhodnoceny. Z účtu vyplývala platba (odepsání) částek 15 400 Kč za„ byt 3 – Honza“ a příjem ze spotřebitelského úvěru (, právnická osoba, .). Na účtu se nacházela řada příchozích plateb, výběrů a vkladů bez možnosti (jen z výpisu) účel pohybů vyhodnotit. Z uvedených výpisů nevyplýval čistý měsíční příjem v prezentované výši (ověřeného zjištění věřitele), ani příjem ze zaměstnání a vyplýval naopak pravděpodobný vyšší výdaj za bydlení (než žalovaná uváděla).

6. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 17. 6. 2024 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru za použití prostředků komunikace na dálku. Touto smlouvou žalobkyně poskytnula žalované úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč, který měla žalovaná vrátit nejpozději do 19. 2. 2025. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr v denních splátkách ve výši určené všeobecnými obchodními podmínkami spolu s úrokem ve výši 0,0983 % denně a poplatkem 1,99 % z každé čerpané částky. Účastníci sjednali poplatek za službu Presto ve výši 165 Kč za každou tranši úvěru. Pro případ prodlení žalované se zaplacením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení. RPSN činí dle smlouvy 1 644,49 %. Výše denních splátek vyplývala z předpisu denních splátek.

7. Z dopisu ze dne 17. 1. 2025 (zaslaného e-mailem) soud zjistil, že žalobkyně rozhodla o splatnosti úvěru pro prodlení žalované se splácením po dobu 93 dnů.

8. Z předžalobní upomínky ze dne 21. 5. 2025 soud zjistil, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.

9. Uvedená skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci.

10. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Mezi účastníky byla za použití prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku. Podle uvedené smlouvě žalobkyně poskytla žalované částku podle smlouvy 23 145 Kč. Žalovaná vrátila podle smlouvy (na jistinu) částku celkem 134,02 Kč.

15. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru. V daném případě žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů).

16. Úvěruschopnost žalované žalobkyně sice posuzovala, spokojila se pouze s formálním součtem příchozích plateb na účet žalované (za tři měsíce), aniž by vůbec příjem ze soustavné výdělečné činnosti z výpisu vyplýval; ověřila dokonce bez jasného postupu při výpočtu příjem ve výši dvojnásobku příjmu uváděného žalovanou jako příjem ze zaměstnání. I když na účet žalované přicházely další částky z neznámého (neosvětleného) důvodu, nejednalo se nepochybně (ani podle prohlášení žalované při zkoumání úvěruschopnosti) o pravidelný příjem. Žalobkyně si neověřila skutečnou výši příjmu žalované (např. dotazem na žalovanou) a neověřila též nákladovou a dluhovou zátěž žalované, protože v řízení nebylo prokázáno, jaká byla skutečná výše nákladů řízení (např. na bydlení a dluhovou službu) a dále jaká byla dluhová zátěž žalované. Pokud žalovaná hradila splátku (na jistinu) pouze 2x, nelze považovat ověření poměrů žalované za dostatečné. Pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti žalované je úvěrová smlouva neplatná.

17. Podle neplatné smlouvy (§ 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., § 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 věta první občanského zákoníku) jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku). Z. č. 257/2016 Sb. obsahuje k obecné úpravě vypořádání plnění podle neplatné smlouvy zvláštní ustanovení v § 87 odst. 1 věta třetí jako soukromoprávní sankce poskytovatelům úvěrů s nepřiměřenými podmínkami (uvedeným vztahem a jeho důsledky se zabýval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí z 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru (23 010,98 Kč, se zohledněním plateb uváděných žalobkyní) bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí. Žalovaná netvrdila a neprokazovala své majetkové poměry, a proto soud stanovil splatnost dluhu v zákonné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 z. č. 99/1963 Sb., dále jen „o. s. ř.“). Soud přisoudil nevrácenou část jistiny, ve zbytku byla žaloba zamítnuta s ohledem na závěr o neplatnosti dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla z větší části neúspěšná (s přihlédnutím k požadovaným a nepřiznaným úrokům), avšak žalované žádné náklady řízení nevznikly.

19. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni podle § 4 odst. 1 písm. j) z. č. 549/1991 Sb. doplatek soudního poplatku ve výši 538 Kč dle položky [číslo] bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků.