17 C 148/2025

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro 45 960 Kč / úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 15 960 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 42 000 Kč od 16. 1. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 1 560,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu v částce 541 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku na účet [číslo] [variabilní symbol].

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 42 000 Kč a smluvní pokuty 3 960 Kč podle smlouvy o úvěru z 12. 9. 2024 [číslo]. Před uzavřením úvěrové smlouvy (spotřebitelského charakteru) žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované (lustrací v databázích a zkoumáním jeho příjmu). Podle úvěrové smlouvy žalobkyně žalovanému na jeho žádost poskytla úvěrový rámec do částky 4 000 Kč. Dne 12. 9. 2024 poskytla žalobkyně žalované částku 4 000 Kč, 5 000 Kč a 6 000 Kč, dne 13. 9. 2024 4 000 Kč a 1 000 Kč a dne 19. 9. 2024 6 000 Kč a 3 000 Kč, dne 24. 9. 2024 1 000 Kč s tím, že žalovaná měla podle smlouvy splácet alespoň úrok (40 % měsíčně) do 12. dne v každém měsíci. Žalovaná svůj dluh nesplácela, a proto žalobkyně rozhodla o zesplatnění úvěru k 16. 1. 2025 a požadovala též zaplacení částky smluvní pokuty 0,1 % denně z částky 30 000 Kč od 16. 1. 2025 do 28. 5. 2025.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci rozhodl podle § 115a z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o.s.ř.“), aniž nařizoval jednání.

4. Protože žalovaný se vůči žalobním tvrzením nevymezil, soud považoval žalobní tvrzení za sporná a provedl k nim důkazy označené v žalobě.

5. Žalobkyně tvrdila zkoumání úvěruschopnosti žalované a předložila k tomu listiny: Ze mzdových lístků [právnická osoba] soud zjistil, že žalované měla být zůčtována mzda 51 212 Kč, 50 506 Kč a 44 700 Kč (za měsíce srpen, červenec a červen 2024). Z přehledu transakcí na účtu žalované (červen až listopad 2022) bylo zjištěno, že žalovaná měla v této době náklady a příjmy ze sázení, dále byla podrobena vícero exekucím (transakce se soudními exekutory), dále splácela úvěry. Výsledky lustrací z registrů ohledně dluhové zátěže žalované předloženy nebyly. Žalobkyně přeložila fotografie svého občanského průkazu a rodného listu.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] z 12. 9. 2024 soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (na webových stránkách [webová adresa]). Žalobkyně poskytla žalované revolvingový úvěr (úvěrový limit) 4 000 Kč za úrok ve výši 40 % měsíčně na dobu do splacení úvěru. RPSN mělo činit 5 526,65 %. Žalovaná měla vrátit úvěr ve splátkách k 12. dni v měsíci minimálně ve výši přirostlého úroku (za uplynulé, tj. měsíční období). Jistina mohla být splacena kdykoliv v době trvání smlouvy. Úvěr se stával splatným, pokud úvěrovaný byl v prodlení po dobu dvou kalendářních měsíců. Účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je úvěrovaný v prodlení.

7. Z potvrzení o provedení transakcí z výše uvedených dat soud zjistil, že žalobkyně poskytla na účet žalované částku celkem 30 000 Kč (tedy výrazně nad rámec sjednaného limitu).

8. Ze zesplatnění spotřebitelského úvěru [číslo] z 12. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně mínila upozornit žalovanou na zesplatnění úvěru k 12. 1. 2025 (pro porušení platební povinnosti) a uplatňovala pohledávku k uvedenému datu ve výši 84 295 Kč. U dopisu nebylo prokázáno jeho odeslání, popř. doručení žalovanému.

9. Z výzvy z 28. 5. 2025 soud zjistil, že žalobkyně požadovala na žalovaném zaplacení před podáním žaloby zaplacení částky 85 518,40 Kč (součet pohledávek žalobkyně ze smlouvy). Z podacího lístku soud zjistil, že předžalobní výzva byla odeslána poštou 28. 5. 2025.

10. Soud skutková zjištění výše převzal za svůj skutkový závěr.

11. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. § 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytnula žalovanému revolvingový úvěr ve výši 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto úvěr splácet minimálně měsíčním přírůstkem sjednaného úvěru.

16. Před sjednáním úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. Žalobkyně sice úvěruschopnost zkoumala, avšak své povinnosti řádně nesplnila. I když se příjmy žalované zdají být poměrně vysoké (při uzavření smlouvy s úvěrovým limitem 4 000 Kč), s dalších dokladů předložených žalovanou (a v řízení před soudem žalobkyní) nevyplývá, jak tomu bylo s dluhovým zatížením žalované, obecně jejími náklady. Žalobkyně nepředložila výsledky lustrací žalované v registrech a spokojila se s výpisem z transakcí žalované za rok 2022 (červen až listopad 2022), ze kterých navíc vyplývalo, že žalovaná byla v té době podrobena exekucím, splácela další dluhy z půjček a dále sázela. Navíc žalobkyně evidentně poskytla žalované úvěr ve výrazně vyšší výši, než vyplývalo ze smlouvy; tím spíše bylo prověření úvěruschopnosti žalované důležité. Protože žalobkyně se nezajímala o podmínky příjmu žalobkyně a o její výdajovou stránku rozpočtu (včetně vyhodnocení rizik předložení žalované), je třeba považovat úvěrovou smlouvu ve smyslu § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., § 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 věta první občanského zákoníku za neplatnou.

17. V daném případě tedy původní věřitel neposuzoval úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů; nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně takto neposuzovala.

18. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Při vypořádání bezdůvodného obohacení soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž uzavřel, že„ ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů poskytnutých za porušení donucujících ustanovení zákona spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost jistiny úvěru v tomto rozhodnutí. Žalovaná netvrdila a neprokazovala své majetkové poměry, a proto soud stanovil splatnost dluhu podle § 160 odst. 1 z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.„).

19. Protože žalovaná ničeho neuhradila, ale byla jí poskytnuta shora uvedená částka 30 000 Kč podle neplatné smlouvy, je povinna toto poskytnuté plnění vrátit v soudem stanovené lhůtě. Požadovaný úrok, úrok z prodlení a smluvní pokutu soud žalobkyni nepřiznal (s ohledem na § 87 odst. 1 věta třetí z. č. 257/2016 Sb.).

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 560,60 Kč, přičemž tato částka představuje 30 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65 % a úspěchu žalované v rozsahu 35 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 298 Kč (včetně doměřeného) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 45 960 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.

21. Soud rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek za žalobu v částce 541 Kč dle § 4 písm. j) z. č. 549/1991 Sb. (položky 2 bod 2., položky 1 bod 1. písm. b/ Sazebníku).