17 C 151/2023

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 10.500,15 Kč / úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10.000 Kč od 24. 8. 2023 do zaplacení ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.294,11 Kč, a ve výši 7.390 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od 28. 4. 2023 do 23. 8. 2023, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, smluvní pokuty ve výši 500,15 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu v částce 200 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 10.717,15 Kč s přísl. (10.000 Kč jistina, 217 Kč náklady spojené s uplatněním pohledávky a 500,15 Kč smluvní pokuta) z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru ze dne 7. 2. 2022, [číslo] která byla uzavřena právním předchůdcem žalobkyně Emma´s credit s.r.o., [IČO] a žalovaným ohledně poskytnutí částky 10.000 Kč (žalobkyně pak uplatňovala pouze část nároků podle smlouvy). Na žalobkyni byla pohledávka postoupena rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek z 18. 7. 2022 a dílčí smlouvou o postoupení pohledávek z 26. 4. 2023. Právní předchůdce žalobkyně zkoumal před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z žádosti o spotřebitelském úvěru [číslo] (č.l. 16) soud zjistil, že žalovaný žádal o poskytnutí úvěru ve výši 10.000 Kč za podmínek: na dobu 30 dnů ode dne odeslání finančních prostředků, za úrok 36 % ročně (295,89 Kč) a poplatek 1.997,06 Kč (RPSN 1 132,58 %); pro případ překročení doby splatnosti činila výše poplatku 3.994,11 Kč (RPSN 7 595,30 %); žalovaný uvedl, že je zaměstnán u Imperial [obec] s příjmem 22.320 Kč (čistého) a s výdaji 3.500 Kč měsíčně (1.500 Kč náklady na bydlení a 2.000 Kč ostatní výdaje). Z úvěruschopnosti klienta k půjčce [číslo] (č.l. 17) soud zjistil, že žalovaný není na seznamu hledaných osob, že jeho občanský průkaz je platný, není v insolvenci, není v centrální evidenci exekucí, čerpal 4 půjčky, je aktuálně v prodlení s částkou 5.000 Kč (25 dnů prodlení); bylo pracováno se skutečnostmi sdělenými žalovaným o výši příjmů a výdajů. Byla vypočtena maximální částka, která může být poskytnuta na 12.395,29 Kč (75 % rozdílu mezi příjmy a výdaji včetně poplatků za úvěr); v jiné úvěruschopnosti (č.l. 18) byla jako maximální částka určena 14.115 Kč (75 % rozdílu mezi udanými příjmy a výdaji).

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 7. 5. 2022 [číslo] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím komunikačních prostředku na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru ohledně částky 10.000 Kč na dobu 30 dnů od odeslání částky na účet žalovaného; podmínky byly sjednány shodným způsobem, jak byly obsaženy v žádosti žalovaného o poskytnutí spotřebitelského úvěru (odlišná výše poplatku při dodržení lhůty splatnosti a při překročení lhůty splatnosti. Žalovaný se zavázal hradit náklady a výdaje vynaložené právním předchůdcem žalobkyně (uvedené v Sazebníku) a dále smluvní pokutu 0,1 % denně z celkové dlužné částky do zaplacení (maximálně do výše 50 % celkové částky úvěru). Podle Sazebníku (připojeného za textem smlouvy) byly stanoveny částky za prodloužení doby splatnosti úvěru (660 Kč za každých pět dnů prodloužení), dále částka za odeslání doporučení upomínky činila 500 Kč, administrativní náklady na přípravu podkladů pro inkasní agenturu 1.500 Kč, náklady na vymáhání prostřednictvím inkasní agentury 2.000 Kč, inspektorský výjezd 500 – 1.300 Kč.

5. Z výpisu z účtu právního předchůdce žalobkyně soud zjistil, že uhradila částku 10.000 Kč na účet žalovaného (uvedený ve smlouvě) uhradil 26. 5. 2022 verifikační platbu 0,01 Kč a 26. 5. 2022 uhradil právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 12.000 Kč na účet podle smlouvy.

6. Z placených upomínek z 14. 3. 2022, 19. 3. 2022, 29. 3. 2022 a z 8. 4. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyhotovila dopisy vyzývající žalovaného k úhradě dluhu podle smlouvy (14.910,77 Kč podle prvního až 17.014,59 Kč podle posledního). Z obsahu žaloby nevyplýval způsob odeslání (doručení) uvedených upomínek. Z dopisu z 20. 5. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vystavila výzvu žalovanému k dobrovolné úhradě pohledávky do 7. 6. 2023, aniž by byl k dispozici doklad o odeslání (doručení) výzvy žalovanému (na rozdíl od oznámení o postoupení a předžalobní výzvy). Z Výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky z 25. 8. 2023 soud zjistil, že podle evidence žalobkyně došlo 25. 7. 2023 k cestě pověřené osoby do bydliště žalované (aniž by však v této evidenci byla informace o předcházejícím upomínání, která má vyplývat z dopisů výše).

7. Z rámcové a dílčí smlouvy o postoupení pohledávky a z dopisu z 3. 5. 2023 (včetně dokladu o odeslání žalovanému dne 4. 5. 2023 poštou) soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku (která je předmětem řízení) na žalobkyni.

8. Z dopisu z 15. 8. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu před podáním žaloby (uvedený dopis byl podle podacího archu odeslán poštou žalovanému 16. 8. 2023).

9. Uvedená skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci.

10. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 cit. zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § [číslo] k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

13. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

14. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporujezákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

16. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Povinností právního předchůdce žalobkyně je zkoumat podle § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb., zda poměry žalovaného (úvěrovaného) jsou takové, že je v době uzavření úvěrové smlouvy pravděpodobné, že úvěrovaný peněžní prostředky v souladu se smlouvou vrátí. Uvedené zkoumání má vyloučit vznik závazku, který by s vysokou pravděpodobností nemohl úvěrovaný splnit, a tak se přenáší odpovědnost za vznik závazku též na úvěrujícího (pokud by totiž postupoval neuváženě, důsledky porušení zákonných povinností by vedly k zásahu do jeho majetkové sféry – smlouva by byla neplatná). Právní předchůdce žalobkyně disponoval dvojím vyhodnocováním úvěruschopnosti, pokaždé byla určena odlišná disponibilní částka jako minimální; protože však i nižší minimální částce výše úvěru odpovídala, nebylo to samo o sobě na závadu. Není již ale v pořádku, pokud právní předchůdce žalobkyně nijak skutečnosti uváděné žalovaným o jeho poměrech neověřoval (zejména výši jeho příjmu a výši jeho nákladu na bydlení). Za situace, kdy byl žalovaný již téměř měsíc v prodlení se splátkou dluhu ve výši 5.000 Kč, měl právní předchůdce žalobkyně pečlivě ověřit údaje o poměrech žalovaného tak, aby vyloučil vznik závazku, který by žalovaný nemohl splnit. Právní předchůdce žalobkyně sice ověřil angažovanost žalovaného v registrech (insolvence, exekuce, EUCB), další skutečnosti však již ověřovány nebyly. Za situace kdy žalovaný vynakládal (údajně) pouze částku 3.500 Kč na své výdaje (z toho 1.500 Kč na bydlení), bylo doložení poměrů žalovaného (např. výpisem z účtu, předložením dokladu o úhradě nákladů na bydlení atp.) na místě. Pokud tak právní předchůdce žalobkyně neučinil, zatížil tím následně sjednaný závazek neplatností (§ 580 odst.1, § 588 občanského zákoníku) pro rozpor s § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. března 2020, C [číslo] dospěl k závěru, že porušení povinností úvěrujícího vede k závěru o (absolutní) neplatnosti závazku, nikoli pouze k relativní neplatnosti.

17. Na základě uvedené úvěrové smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splácet způsobem stanoveným smlouvou, a to včetně smluvního úroku a smluvní pokuty. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a nic právnímu předchůdci žalobkyně (popřípadě žalobkyni) nevrátil. Pohledávky, jež jsou předmětem tohoto řízení, byly na žalobkyni platně postoupeny shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku.

18. Již výše soud uzavřel, že smlouva je neplatná pro porušení povinností budoucího věřitele podle zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Soud dále zkoumal též ujednání smlouvy o smluvním úroku, smluvní pokutě a dalších ujednání, která vedla (mohou vést) k platební povinnosti, z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

19. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaná se tohoto ujednání nedovolává).

20. Soud zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na [webová adresa]). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

21. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované smlouvy o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být v krátké době po poskytnutí převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, souhrnný poplatek (úrok a poplatek za poskytnutí úvěru) činí při dodržení doby splatnosti (30 dnů) téměř 23 % ze zapůjčené částky (při nedodržení 43 %), RPSN činí 1 132,58 % (při nedodržení 7 595,30 %), úrok 36 % p.a. (avšak současně byl požadován poplatek za úvěr, který výrazně převyšoval výši sjednaného úroku), smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,1% denně z dlužné částky, byly sjednány další sankční poplatky (500 Kč za upomínku, 1.500 Kč za přípravu podkladů pro inkasní agenturu, 2.000 Kč náklady na vymáhání prostřednictvím inkasní agentury, výjezd 500 – 1.300 Kč); jednotlivá ujednání nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku) a pro rozpor s dobrými mravy (§ 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku).

22. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku). Protože žalovaný neuhradila na poskytnutou částku nic, má žalobkyně právo na vrácení poskytnuté částky 10.000 Kč. Soud žalobě vyhověl i ohledně zákonného úroku z prodlení z přiznané částky v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, který žalobkyně požadovala od prvního dne po dni zesplatnění úvěru z částky jistiny, přičemž za výzvu k plnění (vydání bezdůvodného obohacení) považuje soud předžalobní výzvu, protože ta byla prokazatelně odeslána žalovanému (na rozdíl od časově předcházejících dopisů; výzva právního předchůdce žalobkyně v oznámení o postoupení pohledávky není zohlednitelná, protože oznámením o postoupení přešlo právo požadovat zaplacení na žalobkyni). Všechna ostatní plnění žalobkyně požaduje podle neplatné smlouvy, a proto v této části soud žalobu zamítnul.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, když úspěch ve věci žalobkyně i žalované byl přibližně stejný.

20. O povinnosti žalobkyně doplatit státu soudní poplatek bylo rozhodnuto podle § 4 písm. j) zák. č. 549/1991 Sb. ve spojení s položkou [číslo] bod 2., [číslo] bod 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků.