17 C 173/2020

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci manželky: osobní údaje manželky zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa a manžela: osobní údaje manžela zastoupený advokátem údaje o zástupci pro: rozvod manželství

I. Manželství manželů [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno manželky], rozené [příjmení], uzavřené dne 14. 4. 1995 v Saidě, v Libanonské republice, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Manželka se domáhala rozvodu manželství s odůvodněním, že manželství účastníků již přestalo plnit svoji funkci, více než šest měsíců spolu účastníci nežijí jako manželé, intimně spolu nežijí a netvoří manželské (rodinné) společenství. Z manželství se nenarodily děti, které by byly v době zahájení řízení nezletilé. Manželka uváděla, že od roku 2007 se manžel vůči ní dopouštěl násilí. K poslednímu fyzickému napadení došlo dne 16. 10. 2020, poté manželka opustila společnou domácnost.

2. Manžel s rozvodem manželství souhlasil. Původně se sám domáhal rozvodu manželství, avšak návrh podal později než manželka a řízení o jeho návrhu bylo zastaveno. Manžel popíral, že by odpovídal za rozvrat manželství, popíral, že by se dopouštěl násilí vůči manželce; tvrzení manželky považoval za útok na svou morální integritu. Poukazoval na nevěru manželky, která podle jeho názoru měla být důvodem rozvratu manželství. Dále manžel poukazoval na to, že manželka v průběhu manželství nepracovala (popř. pečovala o své nemocné rodiče), byla po materiální stránce zajišťována manželem.

3. Mezi manželi bylo nesporné (tj. odpovídalo shodným tvrzením účastníků a nebylo v rozporu s výsledky dokazování a dalšími skutečnostmi, které v řízení vyšly najevo): a) Manželství bylo uzavřeno dne 20. 8. 2010 v Saidě v Libanonské republice; tato skutečnost byla potvrzována oddacím listem (č.l. 164). b) Z manželství se nenarodilo žádné dítě. [jméno] [příjmení], syn manželky, který byl manželem osvojen, byl již v době zahájení řízení zletilý. c) Manželé spolu žili již před uzavřením manželství (nejpozději od roku 1990). d) Manžel byl v polovině devadesátých let vazebně vězněn. e) Manželka nebyla pracovně činná jako podnikatel, nebo jako zaměstnanec mimo rámec rodiny (sporné již bylo, zda byla pracovně činná v rámci rodiny, popř. v rámci podnikání svého partnera). f) Manželka od roku 2004 začala pečovat o své rodiče, péče byla intenzivnější od roku 2007 do roku 2018 (kdy manželka zajišťovala (dělila se o) péči o svého otce). g) Manželé jezdili v zásadě každoročně na návštěvu rodné země manžela v Libanonu. V roce 2019 manželé byli společně v Iránu, v dřívější době v Itálii. h) V druhé polovině roku 2020 oznámila manželka manželu, že je angažována ve vztahu k [jméno] [příjmení] a že odchází ze společné domácnosti. i) Mezi manžely začaly v roce 2020 vznikat spory o nakládání s věcmi, které byly (jsou) umístěny ve společném domě v [obec] – [část obce]. Již dříve v průběhu manželství vznikaly mezi manžely spory o hospodaření se společnými a výlučnými prostředky (tvrzení manžela o neoprávněném užití milionu Kč manželkou, tvrzení manželky o vynucení odeslání částky z dědictví do Libanonu). j) Ani jeden z manželů neměl zájem o obnovení manželského soužití.

4. Soud ve věci prováděl dokazování v rozsahu navrhovaném účastníky (s dále uvedenou výhradou). Důkazy účastníků se netýkaly otázky existence rozvratu, tj. toho, že manželé nadále nechtějí setrvávat v manželství z důvodů, které nejsou (s vysokou mírou pravděpodobnosti) zvratitelné, ale týkaly se příčin rozvratu manželství. Manželka uplatňovala dominantní a násilné chování manžela (včetně fyzických útoků na integritu manželky) a manžel uplatňoval pasivní chování manželky v průběhu manželství (nedostatek pracovní aktivity manželky a její zapojení do péče o rodiče) a dále zejména nevěru manželky (její angažování ve vztahu s jiným mužem). Každý z manželů označoval důkazy, které (v zásadě) prokazovaly jeho verzi příčin rozvratu manželství.

5. Pokud jde o příčiny ukončení soužití manželů (rozvratu manželství) tvrzené manželkou: Mezi manžely nebylo sporu o tom, že 16. 10. 2020 došlo mezi nimi k incidentu. Okolnosti vzniku incidentu popisovali oba manželé (i v rámci své výpovědi, i v rámci podání vysvětlení u Policie – manžel dne 23. 10. 2020, čl. 48, manželka 18. 10. 2020, č.l. 50) odlišně, shodli se však na tom, že k fyzickému kontaktu nedošlo jen ze strany manžela ale i manželky (sejmutí brýlí z obličeje, viz též foto manžela z č.l. 53). I když soud nemá pochybnosti o fyzické převaze manžela jako muže, nelze následky na těle manželky, které jsou zřejmé ze zdravotní zprávy z 18. 10. 2020 (č.l. 2) a z fotografií (č.l. 196, 197), přičítat jednostrannému bezdůvodnému útoku manžela vůči manželce. V rámci posouzení odpovědnosti manžela za přestupek (v souvislosti s incidentem dne 16. 10. 2020) došlo k zastavení řízení s ohledem na neprokázání, že by se manžel dopustil přestupku (usnesení Magistrátu města Karlovy Vary z 28. 7. 2021, č.j. 2498/OVV-P/21, č.l. 181). Výpovědi svědků (manželů Marchevkových, [ulice], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]) k této otázce ostatně byly až následné a nikdo další (mimo účastníky řízení) incidentu přítomen nebyl. Další konkrétní označený útok manžela na manželku z Libanonu v roce 2019 byl sice potvrzován fotografiemi obličeje manželky (č.l. 194 - 196) a její výpovědí, nelze však z toho činit s ohledem na pasivitu manželky v souvislosti s řešením tohoto útoku činit závěry ve smyslu prokázání souvislosti podlitin na obličeji s útokem manžela, byť se vznik podlitin s odstupem několika měsíců od operace obličeje nejeví být jako pravděpodobný. Soud nepovažoval v této souvislosti za vhodné provádět znalecký posudek z oboru zdravotnictví, protože by byl posuzován možný důsledek operace pouze v rovině pravděpodobnosti a velkým časovým odstupem. Definitivní závěr o jednání manžela vůči manželce není možné dovodit ani z výpovědi svědkyně [příjmení], protože ta útoku (ani jeho následkům v časové souvislosti s útokem) nebyla bezprostředně přítomna.

6. Nicméně z výslechů manželky a svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] má soud za prokázané, že žalovaný se dopouštěl na manželce fyzického násilí v rámci neshod manželů (které měly za následek modřiny). Uvedení svědci (a manželka též) potvrzovali ostatně, že fyzické násilí nebylo pro nastavení vztahů v rodině podstatné, protože významnější byl způsob chování manžela k manželce, který byl výrazem dominance nad manželkou, tj. prosazováním představ o jejím žádoucím chování (zahrnující omezování aktivit manželky a omezování její finanční samostatnosti). Uvedené osoby byly s oběma manželi v úzkém kontaktu a tak (přes jejich v současné době negativní vztah k manželu) lze z jejich výpovědi vycházet. Schopnost manžela vystoupit ze své role flegmatického člověka potvrdil, kromě uvedených svědků, též svědek [jméno] [příjmení] (současný přítel manželky) v souvislosti s výstupy před domem v [ulice] ulici v [obec] – [část obce]. Výslechy svědků manželů [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], dále i výslech svědka [jméno] [příjmení] potvrdily, že manžel byl ve styku se třetími osoba zpravidla korektní a že rovněž manželka plnila svou roli manželky bez stížností na chování manžela. Rozhodně však z výpovědí nelze dovodit, že jednání manžela bylo vždy v pořádku (např. manželé [příjmení] se nestýkali s účastníky po nespecifikovanou dobu, v poslední době pak bez přítomnosti manželky, svědkyně [příjmení] a svědek [příjmení] neměli informace o soužití manželů v poslední době). Ostatně i svědci označení manželkou zdůrazňovali, že soužití nebylo po celou dobu konfliktní; opakovaně bylo soužití přirovnáno k používání houpačky.

7. Z listin, které pocházejí z rozvodového spisu manžela, který byl veden Obvodním soudem pro Prahu 10 pod sp. zn. 5 C 361/86, zejména z rozsudku ze dne 19. 5. 1985, č.j. 5 C 361/86-27, protokolu o jednání z 25. 11. 1986 (výpověď [jméno] [celé jméno manželky]) a návrhu na rozvod z 16. 9. 1986 je jasné, že manželu nebylo násilné chování cizí (ostatní listiny ze spisu svědčí spíše pro obstrukční jednání manžela, které mělo oddálit rozhodnutí o rozvodu). Soud měl podmínky pro provedení důkazu listinami ve spise Obvodního soudu pro Prahu 10 za splněné, vycházel přitom z přehledu použitelnosti důkazů získaných v rozporu se zákonem v článku Mgr. [jméno] [příjmení]: Pořízení zvukového záznamu soukromou osobou a obecné možnosti jeho použití jako důkazního prostředku v civilním soudním řízení, Právní rozhledy 13 - [číslo], str. 481 a dále jeho článku Soukromě pořízený zvukový a zvukově obrazový záznam jako důkazní prostředek a důkaz v civilním soudním řízení, Právní rozhledy [číslo], str.

705. Soud považuje uvedené důkazy s odkazem na výše uvedené články za řádně označené a provedené. Lze dále uvést: a) rozsudek je veřejnou listinou ve věci ukončení předchozího manželství manžela, spis se týká téhož, b) uvedená veřejná listina nebyla manželem ukrývána (utajována) před manželkou (pokud manžel namítal, že rozsudek mu byl zadržen manželkou ještě před uzavřením manželstvím a že se o jeho osud a obsah až dosud nezajímal, je taková skutečnost nevěrohodná), c) v posuzovaném případě není faktického rozdílu mezi přímým použitím listiny a použitím informací, se kterými se manželka mohla (a i měla) seznámit v souvislosti se soužitím a uzavřením manželství s manželem, d) manželka má (a měla) právo na informace od manžela (§ 2 odst. 1 z. č. 94/1963 Sb., § 687 odst. 2, § 688 z.č. 89/2012 Sb.), e) v souvislosti s předmětem dokazování by manželka měla v rámci rovnosti zbraní právo na informace o předchozím manželství manžela a způsobu jeho ukončení, f) nejde o přímý důkaz tvrzených skutečností a současně se nejedná o důkaz jediný, g) test proporcionality (tedy principy vhodnosti, potřebnosti a přiměřenosti) svědčí pro právo manželky předchozím manželstvím (a okolnostmi jeho ukončení) v řízení argumentovat (včetně předložení rozsudku ve věci předchozího manželství manžela). Právo manžela na ochranu soukromí se dostalo do kolize s právem manželky na ochranu její osobní integrity (poukaz na důvody ukončení předchozího manželství manžela potvrzoval její verzi o agresivním chování manžela). Použití informací z uvedeného rozsudku, byť se manželka nemůže vykázat souhlasem manžela s okopírování rozsudku, není nepřiměřené okolnostem získání a důvodům jeho použití. Manžel sice namítal intervenci manželky v souvislosti s neoprávněným získáním rozsudku, nedokázal však věrohodně vysvětlit, že on sám neměl možnost se s rozsudkem seznámit (pokud podle obsahu spisu byl doručován jeho právnímu zástupci a manželu muselo být známo vydání rozhodnutí i zpětvzetí odvolání proti rozsudku), a tedy jak vlastně došlo k tomu, že mohl před zápisem uzavřeného manželství osvědčit, že byl oprávněn nové manželství uzavřít. Soud souhlasí s tím, že události, které byly v rozsudku popisovány, se odehrály před velmi dlouhou dobou. V souvislosti s hodnocením důkazů k otázce důvodů rozpadu manželství, zejména při vyhodnocování důkazů o (ne) konfliktním vystupování manžela (v závislosti na jeho povahovém založení), které bylo manželem prezentováno a prokazováno, však uvedené rozhodnutí není bez významu.

8. Výrazem určité neúcty manžela k manželce je fotografie manžela s mladou ženou (č.l. 256), jejíž odeslání manželce (jak manžel připustil) nebylo manželem věrohodně vysvětleno, ať se se jednalo skutečně o přítelkyni jeho bratra, nebo nejednalo.

9. Na uvedených závěrech nic nemění ani čestné prohlášení manželky z 30. 10. 2019 (č.l. 46). Je zřejmé, že uvedené prohlášení nebylo formulováno samotnou manželkou. V souladu s jejím prohlášením lze dovodit vyhotovení listiny osobou znalou práva. Údaje v čestném prohlášení neznamenají, že v manželství účastníků nebyly v uvedené době problémy. Zájem manželky na prospěchu manžela byl v té době nepochybně významnější, než manželčina snaha emancipovat se a nově uspořádat dlouholeté vztahy mezi manžely.

10. Lze však dát za pravdu manželu, že pokud manželka uvedenou manželovu dominanci po dlouhou dobu před uzavřením manželství a dále po uzavření manželství v zásadě akceptovala ve smyslu setrvávání v soužití, neměl manžel důvod svůj vztah k manželce měnit. Lze připomenout, že manželka měla opakovaně možnost se z údajně tíživého vztahu vymanit, protože byla bez přímé kontroly manžela v průběhu let i po dobu několika měsíců (frekvence zahraničních cest manžela vyplývá i z kopie částí jeho cestovního pasu z č.l. 245 a násl.). Jen těžko lze akceptovat vysvětlení, že manželka byla„ hluboce zmanipulována“ a právě to jí bránilo v emancipaci; nad to i podle obsahu svědectví svědkyně [příjmení] manželka byla po dobu několika měsíců mimo domov pro spory s manželem, a přes to se k manželu vrátila. Manželka měla v obdobích odděleného soužití podporu širší rodiny. Pokud manželka nevykazuje některý z patologických rysů osobnost, a to nebylo v řízení tvrzeno a prokázáno, není důvod pro závěr, že manžel těchto slabostí manželky dlouhodobě zneužíval. Pokud manželce uvedený dlouholetý model vzájemných vztahů přestal vyhovovat a manžel své vystupování odmítl změnit, lze chování manžela a související rozpory mezi manžely považovat za příčinu rozvratu manželství.

11. Pokud jde o příčinu rozvratu, kterou tvrdil manžel: Jen těžko lze považovat za příčinu rozvratu manželství vztah manželky vůči jinému muži, byť striktně vzato není v souladu s manželským slibem, pokud k navázání vztahu došlo po dlouholetých sporech manželů v samém závěru soužití účastníků. Navázání nového vztahu lze v tomto případě spíše považovat za výraz rezignace manželky na možnost úpravy nastavení vzájemných vztahů tak, aby bylo možno v manželství pokračovat. Popis okolností vzniku mimomanželského vztahu manželky manželkou a svědkem [příjmení] logicky zapadá do zjištění, která soud učinil ve věci zkoumání příčin rozvratu manželství podle manželky. Pokud by manželka byla v manželství spokojená, bez potřeby pracovat, bez odpovídající akceptace jejích psychických potřeb ze strany manžela, jen těžko by, i ohledem na svou faktickou závislost na manželu, riskovala navázání nového vztahu se ztrátou uvedených zajištění. Manžel má však pravdu v tom, že manželka neuváděla o okolnostech ukončení soužití v návrhu na rozvod manželství pravdu: incident dne 16. 10. 2020 nevedl k ukončení soužití, k tomu došlo již dříve, v září 2021 (jak je i zřejmé z výpovědi svědka [příjmení]); odlišný časový údaj o červenci 2021, který uváděl manžel, nebyl potvrzován dalšími důkazy (ostatně tento rozpor nebyl pro rozhodnutí soudu podstatný).

12. V řízení bylo prokázáno, že manželka projevovala snahu o získání pracovního místa (svědkyně [ulice] a [příjmení], svědci [příjmení] a [příjmení]) s tím, že tyto snahy nebyly dotaženy do konce pro negativní stanovisko manžela (svědci [ulice], [příjmení] a [příjmení]). Manžel se o těchto snahách v průběhu řízení nezmínil a nezaujal k nim žádné stanovisko. Ostatně po rozpadu vztahu manželů si manželka našla pracovní místo a je pracovně činná.

13. Fotografie z výletů a dovolených (Itálie, [obec], Irán) z č.l. 52 a násl. nesvědčí o vztazích mezi účastníky. Mezi účastníky byly uvedené dovolené nesporné. Nepochybně byly i manželkou akceptovány a odpovídaly její vůli. I když se jako jeden z možných důvodů pro udržování soužití její být právě uvedené dovolené, není bez významu, že se jednalo o dvě zahraniční dovolené za dobu trvání manželství. Návštěvy Libanonu (státu rodiště manžela) za dovolené (i s ohledem na téměř úplný nedostatek komentáře manžela a dalších svědků o způsobu jejich prožití) označit nelze.

14. Listiny týkající se přestavby budovy, ve které se nacházela rodinná domácnost manželů (stavební povolení č.l. 252, výpisy z katastru nemovitostí č.l. 242, 243) svědčí tomu, že manželka se nevyjadřovala přesně o tom, že manžel neplnil svůj příslib výstavby nového domu. Z listin je zřejmé, že v době trvání manželství došlo k přístavbě (rozšíření) domu. Z výpovědi manžela dále vyplynulo, že v době trvání manželství došlo k významnému rozšíření zahrady u společného domu (a uvedené skutečnosti manželka nijak nerozporovala). Je zřejmé, že ze strany manžela byla vyvíjena náležitá péče o zajištění podmínek pro bydlení rodiny a že obsah výpovědi manželky, že manžel neinvestoval do společného bydliště, je v této části nepravdivý.

15. Z dopisu ze dne 5. 11. 2020 (č.l. 47) a z dopisu z 29. 10. 2020 (č.l. 51) soud nedovodil žádnou pro spor významnou skutečnost. [příjmení] mezi manžely o nakládání se společným, nebo výlučným majetkem přesahují rámec řízení o rozvod manželství, byť byly a jsou nespornou skutečností. Navíc ve věci tohoto nakládání nelze učinit žádné definitivní závěry již i proto, že uvedené spory nebyly řešitelné (a ani přímo prokazované) v rámci řízení o rozvod manželství.

16. Soud ve věci neprovedl důkazy hlasovými zprávami manžela adresovanými na mobilní telefon svědkyně [jméno] [příjmení] v aplikaci WhatsApp (k návrhu manželky), zprávou GiSant - kliniky plastické a estetické chirurgie, fakturou od téže, znaleckým posudkem k posouzení příčin podlitin ohledně fotografií z Libanonu a znaleckým posudkem z oboru psychologie (k návrhu manžela). Neprovedené důkazy nesměřovaly k přímému prokázání tvrzených příčin rozvratu manželství, spíše se měly týkat věrohodnost některých provedených důkazů (hlasové zprávy věrohodnosti manžela, důkazní návrhy manžela věrohodnosti manželky, popř. znalecký posudek z oboru psychologie též věrohodnosti manžela). Zprávy týkající se zdravotních výkonů navíc zasahovaly do lékařského tajemství, protože manželka se zkoumáním svého zdravotního stavu nesouhlasila. Protože manželství mělo být rozvedeno (na tom se manželé shodli) a protože provedené důkazy umožňovaly vyhodnotit rozporná tvrzení manželů o příčinách rozvratu manželství, soud tyto důkazy považoval za nadbytečné.

17. Soud převzal za svůj skutkový závěr skutečnosti mezi manželi nesporná (resp. shodná), dále uzavřel, že soužití mezi manželi bylo konfliktní, byť ne stále. Soužití manželů bylo uspořádáno tak, že manželka nepracovala (dlouhodobě též zajišťovala péči o své rodiče), manžel se staral o zajištění rodiny (včetně zabezpečení svého adoptivního syna). Manžel byl v manželství dominantní, což se projevovalo požadavky na chování manželky, snižováním jejího sebevědomí a omezováním samostatnosti; výjimečné nebyly ani fyzické útoky na manželku (byť útoky konkrétně zmiňované manželkou v řízení konkrétně nebylo možné vyhodnotit jako prokázané, pokud jde o útok v Bejrútu, nebo jednostranné, pokud jde o konflikt 16. 10. 2020). Příčinou rozpadu manželství bylo dominantní jednání manžela vůči manželce, které manželka přestala akceptovat. Byť manželka v září 2020 navázala vztah k jinému muži, nejde o příčinu rozpadu vztahu mezi manželi.

18. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Soud se nejprve zabýval svou pravomocí (pravomocí soudů České republiky) ve věci vést řízení a rozhodnout, dále též rozhodným právem pro posouzení věci. Podle čl. 1 bod 1. písm. a) nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 (dále jen„ nařízení“) se uvedené nařízení vztahuje na občanskoprávní věci týkající se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné. Podle čl. 3 odst. 1. písm. a) nařízení ve věcech týkajících se rozvodu jsou (mimo jiné) příslušné soudu toho členského státu, na jehož území mají manželé obvyklé bydliště. Podle § 50 odst. 1 z. č. 91/2012 Sb. (dále jen„ ZMPS“) rozvod manželství se řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Podle § 49 odst. 1 ZPMS se osobní poměry manželů řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem.

19. Z uvedených norem je zřejmé, že je dána pravomoc soudů České republiky (manželé mají v České republice své obvyklé bydliště) a dále že se rozvod manželství řídí právním řádem České republiky (oba manželé jsou občany České republiky, současně mají v České republice svůj obvyklý pobyt).

20. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.

21. Z tvrzení manželů i provedených důkazů (kromě výslechů manželů též výpověďmi svědkyně [příjmení], svědka [příjmení], svědka [příjmení] i svědka [příjmení]) manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, neboť účastníci spolu jako manželé nežijí ve smyslu ustanovení § 758 o. z., netvoří manželské společenství (a nemíní ho ani obnovit). Protože byla splněna podmínka § 755 odst. 1 o. z., soud návrhu na rozvod, se kterým (jako takovým) manžel souhlasil, vyhověl. Soud se zabýval dle § 758 o. z. příčinami rozvratu manželství a dospěl k závěru, že příčinou rozvratu manželství je dominantní chování manžela k manželce (za situace, kdy manželka v posledních letech manželství odmítala takové chování akceptovat).

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 23 z. č. 292/2013 Sb.