17 C 193/2020

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr Ondřejem Doubkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 9.768 Kč / fond oprav a služeb

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9.768 Kč s úrokem prodlení ve výši 8. 25 % z částky 9.768 Kč od 16. 10. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení v částce 909,21 Kč, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci, k rukám zástupkyně žalobce, náhradu nákladů řízení v částce 9.386,50 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 9.768 Kč s příslušenstvím v souvislosti s bytovým spoluvlastnictvím, tj. spoluvlastnickým vztahem žalovaného k domu [adresa] na pozemcích p.p. [číslo] v katastrálním území Vintířov u Sokolova, obec Vintířov. Žalovaný byl vlastníkem bytové jednotky v uvedeném domě [číslo] vč. podílu na společných částech domu a na pozemku o velikosti [číslo]. Konkrétně dlužná částka sestávala z výsledku vyúčtování za rok 2018, nedoplatku ve výši 1.064 Kč, výsledku vyúčtování za rok 2019, nedoplatku v částce 3.304 Kč a dále dluhu na zálohových platbách (na správu domu a pozemku a na náklady služeb) za období měsíců únor, duben a květen 2019 v částce 1.800 Kč za každý z těchto měsíců.

2. Soud dospěl ke skutkovému závěru: Žalobce je jako společenství vlastníků správcem domu [adresa] na pozemcích p.p. [číslo] v katastrálním území Vintířov u Sokolova. Žalovaný byl do 20. května 2019 vlastníkem bytové jednotky [číslo] v uvedeném bytovém domě. Fakticky žalovaný podle dohody s nabyvatelem uvedené bytové jednotky [jméno] [příjmení] užíval předmětnou bytovou jednotku až do konce měsíce června 2019. Žalovaný v pozici vlastníka bytové jednotky byl povinen hradit částku 970 Kč jako zálohu na služby a částku 830 Kč jako platbu na náklady spojené se správou domu a pozemku. Žalovaný uvedené zálohové platby v roce 2019 nezaplatil za měsíce únor, duben a květen. Žalobce vyúčtoval žalovanému nedoplatek na nákladech za dodávku služeb v roce 2018 ve výši 1.064 Kč, dále žalobce vyúčtoval žalovanému nedoplatek na nákladech za dodávku služeb za období od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 v částce 3.304 Kč. Uvedená vyúčtování vycházela z předepsaných, nikoli fakticky zaplacených záloh. Žalobce vyzýval žalovaného, dopisem z 21. 8. 2020, k dobrovolnému zaplacení dluhu.

3. Soud dospěl k právnímu závěru: Podle § 1180 odst. 1 věta první z.č. 89/2012 Sb. ve znění účinném do 30. 6. 2020 (dále jen o.z.) nebylo-li jinak určeno, přispívá vlastník jednotky na správu domu a pozemku ve výši odpovídající jeho podílu na společných částech. Podle § 1180 odst. 2 o.z. příspěvky určené na odměňování osoby která dům spravuje, nebo členu jejich orgánu na vedení účetnictví a na podobné vlastní náklady vlastní správní činnosti se rozvrhnou na každou jednotku stejně. Podle § 1181 odst. 1 o.z. vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená, nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala, zpravidla nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Podle § 1181 odst. 2 o.z. není-li určena doba splatnosti nedoplatku nebo přeplatku záloh, jsou splatné k témuž dni do 3 měsíců po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 1.

4. Podle § 7 odst. 1 z.č. 67/2013 Sb. není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Podle § 7 odst. 2 citovaného zákona poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši záloh na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi vč. uvedením celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby do výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobu a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Podle § 7 odst. 3 citovaného zákona, finanční vyrovnání provede poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb.

5. Žalovaný jako vlastník bytové jednotky byl povinen plnit své povinnosti z bytového spoluvlastnictví společenství vlastníků jednotek (žalobci), které bylo určeno ke správě jednotek vymezených v domě. Žalovaný nesplnil svou povinnost zaplatit zálohové platby podle § 1180 a § 1181 o.z. za výše uvedené měsíce. Dále pak žalovaný nesplnil svou povinnost zaplatit v souladu s o.z. a v souladu se zákonem č. 67/2013 Sb. splatné vyúčtování nedoplatků služeb (za roky 2018, 2019). V této souvislosti soud uvažoval, zda lze příslušné vyúčtování brát za relevantní za situace, kdy není striktně v souladu s ustanovením § 7 odst. 2 z.č. 67/2013 Sb. Jde totiž o to, že žalobce, který rozúčtování a vyúčtování služeb prováděl prostřednictvím obce Vintířov, ve vyúčtování neuvedl rozsah předepsaných záloh s poukazem na to, že ve vyúčtování figurují předepsané nikoliv zaplacené zálohy. V soudní praxi byla vydána rozhodnutí, která pro případ sporu mezi vyúčtovatelem a spotřebitelem se přiklonila k tomu, že pokud konkrétní výše záloh není z vyúčtování zřejmá, nelze takové vyúčtování považovat za řádné (rozsudek Nejvyššího soudu z 26. 8. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2778/2019, usnesení Ústavního soudu z 22. 10. 2019, sp. zn. IV. ÚS 2488/18). Protože však v předmětné věci žalovaný žádné námitky nevznesl, z provedených důkazů je zřejmé, jaký je dluh žalovaného vůči žalobci soud z vyúčtování (v kontextu z dalších provedených listin) dovodil soud, že nárok žalobce je po právu.

6. V souladu s § 1970 o.z. přisoudil soud žalobci též právo na úrok z prodlení, a to ode dne následujícího od splatnosti jednotlivých dlužných částek. Soud přitom vycházel z pravidel (pro určení splatnosti), které žalobce v rámci své činnosti aplikuje (žalobkyně uplatňovala v souladu se stanovami splatnost 31. 7. kalendářního roku u vyúčtování; počátek prodlení k 1. 8. 2019 byl uplatněn u zálohových plateb za rok 2019 a v tomto ohledu byl soud vázán rozsahem požadavku žalobkyně dle § 153 odst. 2 o.s.ř.).

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9.368,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 4., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g), odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9.768 Kč sestávající z částky 1.500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 750 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 5. 5. 2021 náhrada 439,67 Kč za 41 ujetých km v částce 239,67 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 5,2 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., parkovné v částce 41,32 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6.930,99 Kč ve výši 1.455,08 Kč a dále parkovné v částce 41,32 Kč.