17 C 20/2022

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro 59 701 Kč / příspěvky na správu domu a pozemku a vyúčtování nákladů na služby

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 376 Kč s úrokem z prodlení v výši 8,25 % ročně z částky 1 188 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení a z částky 1 188 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 57 325 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 325 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení, z částky 1 325 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení, z částky 1 325 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení, z částky 1 325 Kč od 1. 10. 2020 do zaplacení, z částky 1 325 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, z částky 137 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení, z částky 137 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení, ve výši 8,5 % ročně z částky 9 546 Kč od 11. 12. 2021 do zaplacení, z částky 25 244 Kč od 11. 12. 2021 do zaplacení, z částky 15 636 Kč od 11. 12. 2021 do zaplacení.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované, k rukám zástupce žalované, částečnou náhradu nákladů řízení ve výši 56 280,21 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v , jméno FO, , jméno FO, náhradu nákladů řízení v částce 15 238 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku na účet číslo 19-226341/0710, VS 1711002022.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v , jméno FO, , jméno FO, náhradu nákladů řízení v částce 635 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku na účet číslo 19-226341/0710, VS 1711002022.

1. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky 59 701 Kč s příslušenstvím z titulu plateb žalované jako člena žalobce (žalovaná byla v rozhodném období vlastníkem bytové jednotky [číslo] v domě [adresa] v k. ú. [obec]). Žalobce se konkrétně domáhal nedoplatku z vyúčtování služeb (nákladů na ně) za rok 2018 ve výši 9 546 Kč (včetně částek žalovanou zaplacených, nebo na ní vymožených), nedoplatku vyúčtování služeb (nákladů na ně) za rok 2019 ve výši 25 244 Kč, nedoplatku vyúčtování služeb (nákladů na ně) za rok 2020 ve výši 15 636 Kč, nedoplatku příspěvků na správu domu a pozemku ve smyslu § 1180 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. (do fondu oprav) ve výši 7x 1 188 Kč (za dobu 6/ 2020 – 12/ 2020), tedy 8 316 Kč, nedoplatku plateb na poplatcích za správu - odměnu správcovské společnosti ve výši 7x 137 Kč (za dobu 6/ 2020 – 12/ 2020), tedy 959 Kč. Žalobce požadoval z jednotlivých částek úrok z prodlení, a to z jednotlivých částek splatných měsíčně od počátku měsíce následujícího a z částek nedoplatků výsledků (nedoplatků) vyúčtování od 11. 12. 2021.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhovala její (úplné) zamítnutí (za vznesení řady procesních i hmotněprávních námitek). a) Namítala překážku věci rozsouzené (ve vztahu k nedoplatkům vyúčtování za roky 2018 a 2019, které byly předmětem řízení již ve věci zdejšího soudu sp. zn. 9 C 44/2020 b) Vznesla námitku promlčení uplatňovaných nároků. c) Namítala, že došlo k zániku pohledávky žalobce započtením práva žalované na smluvní pokutu z opožděného vyhotovení vyúčtování nákladů na služby (za všechna uplatňovaná období). Konečně namítala, že d) všechna uplatňovaná vyúčtování nejsou řádná, protože jsou nepřehledná, matoucí a neurčitá (používají řadu rozporných údajů, které adresátu vyúčtování znemožňují orientaci). Vyúčtování obsahují nesoulad mezi vymezením období vyúčtování jako (vždy) kalendářního roku a obdobím vyúčtování nákladů na jednotlivé služby; žalovaná se dovolávala rozhodovací praxe Krajského soudu v Plzni, která uvedený nedostatek přijala jako vadu vyúčtování. Žalovaná namítala řadu dalších formálních chyb vyúčtování, které vyplývaly ze znaleckého posudku (nedostatek tzv. přepočítacích koeficientů, chybný postup při nápravě chyb předcházejících vyúčtování, chybný postup při zpracování vyúčtování s ohledem na stanovení spotřeby vody a tepla při neprovedení odečtu měřidel), a dále též nesoulad číselných údajů podstatných pro rozúčtování a vyúčtování s prvotními doklady (fakturami dodavatelů služeb). Žalovaná vyčítala žalobci, že nikdy nebylo řádně rozhodnuto o výši plateb na správu domu a pozemku (a jde tak o platby dobrovolné), o druzích služeb a výši zálohových plateb na ně, rozhodnuto nebylo ani o rozdělení základní a spotřební složky nákladů na teplo (v roce 2016). Žalovaná vyčítala žalobci též nedostatek informací v souvislosti s odečty měřidel vody a tepla a v souvislosti s výměnou vodoměru teplé vody v bytě ve vlastnictví žalované.

3. Pokud jde o procesní námitky, pak námitka překážky věci rozsouzené ve smyslu § 159a odst. 4 z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) ve výše zmíněné věci zdejšího soudu sp. zn. 9 C 44/2020 nemá opodstatnění, protože původní požadavky na nedoplatek z vyúčtování služeb za roky 2018 a 2019 vycházel z obsahově jiných vyúčtování (jen těžko lze přijmout názor, že vyúčtovat lze náklady na služby pouze 1x za stejné období, i pokud je výsledek chybný); ostatně odchylnost vyúčtování účastníci učinili nespornou). Již z jiného data a z výslovného údaje o zálohách a též z nedostatku konkretizace námitek žalované (např. že vyúčtování za rok 2018 a 2019 je obsahově totožné s vyúčtováními uplatňovanými v této věci) lze uzavřít, že námitka není důvodná; změny výslovně vyplývají též ze zprávy [právnická osoba] z 14. 4. 2022 (č. l. 83).

4. Žalovaná uplatnila podáním ze dne 21. 3. 2022 (č. l. 46) vůči žalobkyni pohledávku na zaplacení smluvní pokuty v souvislosti s vyúčtováním nákladů na služby za roky 2018, 2019 a 2020 (celkem 66 000 Kč za dobu od 1. 5. 2019 do 14. 7. 2021, ohledně roku 2018 40 250 Kč, ohledně roku 2019 22 000 Kč a ohledně roku 2020 3 750 Kč). V této souvislosti byla dopisem ze dne 21. 3. 2022 učiněna výzva žalované žalobci k zaplacení smluvní pokuty ve lhůtě sedmi dnů od doručení výzvy (č. l. 51), ke kterému došlo 22. 3. 2022 (dle žalobce, č. l. 50).

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce je společenstvím vlastníků jednotek ve smyslu § 1194 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), byť vzniklým již 23. 6. 2003 (jak je zřejmé z výpisu z rejstříku společenství vlastníků jednotek) za účinnosti (a podle) z. č. 72/1994 Sb., které provádí správu předmětu bytového spoluvlastnictví v domě [adresa], [obec] (a souvisejícího pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec]). Z rejstříku společenství vlastníků jednotek soud zjistil, že žalobce vznikl 23. 6. 2003, předsedou výboru je od 15. 10. 2003 [jméno] [příjmení], člen výboru [jméno] [příjmení], od 24. 12. 2020 též [jméno] [příjmení].

6. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná je vlastníkem bytové jednotky [číslo] v k. ú. [obec] a byla jím již před 1. 1. 2018; nesporné bylo i to, že žalovaná nabyla vlastnické právo k bytu v roce 2007. Z oznámení o změně vlastnictví bytové jednotky z 28. 2. 2007 (č. l. 69 spisu sp. zn. 9 C 44/2020) soud zjistil, že [jméno] [příjmení] (předcházející vlastník) a žalovaná oznámily žalobci, že [jméno] [příjmení] prodala předmětnou bytovou jednotku žalované.

7. Mezi účastníky bylo nesporné, že vztahy žalobce a žalované se (aktuálně) řídí stanovami z 24. 10. 2014 (č. l. 5 a násl. spisu). Předcházející stanovy z 15. 10. 2003 (které byly přijaty nově ustanoveným žalobcem, č. l. 249) upravovaly vnitřní uspořádání žalobce do přijetí stanov z 24. 10. 2014. Před přijetím stanov upravovala vnitřní poměry žalobce dohoda z 16. 4. 2003 (č. l. 208) spoluvlastníků o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví budovy podle § 5 odst. 2 zákona o vlastnictví bytů (vznik bytového vlastnictví).

8. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná nezaplatila žalobci za měsíce 6–12 2020 příspěvky na správu domu a pozemku (do fondu oprav ve výši 1 188 Kč měsíčně a poplatek za správu 137 Kč měsíčně, tedy nedoplatek těchto poplatků činil ve vyčíslení žalobce 9 275 Kč).

9. Mezi účastníky bylo sporné, že žalobcem (jeho orgány) bylo rozhodnuto o výši měsíční platby na správu domu a pozemku (do fondu oprav, na budoucí náklady na tuto správu) v částce 1 188 Kč. Dále bylo mezi účastníky sporné, zda a jakým způsobem byl stanoven příspěvek na správu domu o pozemku (odměnu správce , právnická osoba, .) v částce 137 Kč měsíčně.

10. Mezi účastníky bylo v této souvislosti nesporné, že byl ve věci zdejšího soudu sp. zn. 9 C 44/2020 veden mezi týmiž účastníky spor o zaplacení dluhu 60 968 Kč jako nezaplacených měsíčních plateb (příspěvků) v souvislosti s užívání bytu v období 10 – 12/ 2018, 1 – 12/ 2019, 1 - 5/ 2020 a nedoplatku vyúčtování služeb za rok 2018 a 2019; soud I. stupně rozsudkem č.j. 9 C 44/2020-87 žalobě žalobce zcela vyhověl, soud II. stupně rozsudkem č.j. 14 Co 17/2021-116 změnil rozhodnutí soudu I. stupně tak, že přiznal žalobci částku 26 500 Kč jako příspěvky do fondu oprav (platby na správu domu a pozemku dle § 1180 odst. 1 o. z.) po 1.188 Kč měsíčně a poplatek za správu (jako odměna správce ve smyslu § 1180 odst. 2 o. z.) po 137 Kč měsíčně za uvedenou dobu; ohledně zbylé částky 34 468 Kč (nedoplatek vyúčtování nákladů na služby za roky 2018 a 2019) byla žaloba zamítnuta pro předčasnost, protože vyúčtování služeb za rok 2018 a 2019 nebylo provedeno řádně (a/ nebylo jasné, zda a kolik zaplatil žalovaný v jednotlivých vyúčtovávaných obdobích - kalendářních rocích - na zálohách, b/ nebyl uveden jednoznačný údaj o výměně měřidla teplé užitkové vody). Soudy se nevymezovaly vůči existující rozhodovací praxi Nejvyššího soudu. Z rozhodnutí Krajského soudu v Plzni z 30. 10. 2015, sp. zn. 46 Cm 219/2014 (č.l 219 p.v.) nevyplývá, že by se soud zabýval otázkou rozhodnutí o výši plateb žalované jako člena žalobce pro žalobce. Ani v žalobě z 4. 11. 2014 (č. l. 216) se o okolnostech rozhodnutí o této povinnosti nepojednává (ani o tom, že by práva a povinnosti spoluvlastníků z doby před vznikem společenství vlastníků jednotek měla přejít na žalobce a na jeho členy); v podání z 2. 12. 2014 (č. l. 217 p.v.) v uvedené věci vyplývá, že žalobce tvrdil, že o příspěvku do fondu oprav bylo rozhodnuto před vznikem žalobce, aniž by se touto okolností soud v uvedené věci zabýval. (Z podání z 3. 4. 2015, č. l. 218 pouze vyplývalo, že žalovaná podpisem evidenčního listu z 12. 3. 2007 vzala na vědomí výši předpisu, který se pak měnil pouze v navýšení záloh na služby; z podání z 7. 4. 2015, č.l. 219 pouze vyplývala praxe zveřejňování pozvánek na schůze shromáždění: na nástěnce.) Z protokolu o jednání z 16. 9. 2015, č. l. 222 v uvedené věci nevyplynulo nic podstatného pro rozhodnutí soudu ve věci.

11. Ze stanov z 24. 10. 2014 (č. l. 5 a násl. spisu) vyplývá, že o příspěvcích na správu domu a zálohách na úhradu za služby a o vyúčtování a vypořádání nevyčerpaných příspěvků rozhoduje shromáždění, určuje osobu, která má zajišťovat některé činnosti správy domu, schválení smlouvy s touto osobou, schválení změny a vypovězení této smlouvy (čl. VII. odst. 2. písm. d/, i/, j/), povinnost hradit příspěvky členům vyplývala v obecné poloze ze stanov rovněž (čl. XI odst. 4. písm. b/) (Účastníci učinili původně nesporným měsíční splatnost záloh, což však ze stanov nevyplývalo.) Předcházející stanovy z 15. 10. 2003 (které byly přijaty nově ustanoveným žalobcem), č.l. 249 upravovaly rozhodování shromáždění o příspěvku na správu v čl. V. odst. 2. písm. e), povinnost příspěvky hradit vyplývala z čl. IX. odst. 2. písm. d).

12. Z dohody spoluvlastníků budovy o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví budovy podle § 5 odst. 2 zákona o vlastnictví bytů (vznik bytového spoluvlastnictví) z 16. 4. 2003 (č. l. 208) soud zjistil, že spoluvlastníci předmětné budovy a pozemků se dohodli na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví vytvořením jednotek (bytového spoluvlastnictví). Spoluvlastníci se dohodli že správcem bude , právnická osoba, ., že spoluvlastníci budou povinni jako vlastníci jednotek přispívat na náklady spojené se správou domu a pozemku podle velikosti svým podílů na společných částech domu a pozemku měsíčně na účet správce (včetně záloh na služby). S určeným správcem měli jednotliví spoluvlastníci uzavřít smlouvu o správě domu.

13. Soud zjistil ze zmiňovaných rozhodnutí uvedených v odstavci 10. odůvodnění (v jiných věcech účastníků o zaplacení plateb člena žalobce), že soudy vycházely z řádnosti stanovení plateb na správu domu a pozemku (do fondu oprav a na odměnu správce), aniž by však bylo argumentováno, kdy a jaké rozhodnutí spoluvlastníků bylo vydáno a na jakém základě tedy konkrétní povinnost pro členy společenství vlastníků jednotek (žalobce) vznikla, např. s uvedením důvodů pro odklon od obecně formulované závěry v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 201/2006 z 28. 2. 2007, rozsudky Nejvyššího soudu jsou dostupné na www.nsoud.cz (v obou případech jde o rozhodnutí o hospodaření se společnou věcí, která nebyla do dne vzniku společenství vlastníků realizována – rozhodnutí o opětující se povinnosti něco hradit je rozhodnutí, které není po dobu své účinnosti konzumováno).

14. Ze zápisu z informativní schůzky spoluvlastníků z 24. 10. 2002 (č. l. 68 spisu sp. zn. 9 C 44/2020) skutečně vyplývalo, že spoluvlastníci rozhodovali (většinou) o povinnostech spoluvlastníků (v souvislosti s náklady na správu domu a pozemku), a to z doby před vznikem žalobce (žalobce vznikl, jak vyplynulo z výpisu z rejstříku společenství vlastníků jednotek, až dne 23. 6. 2003), a to tak, že stanovili výši sazby za m2 podlahové plochy užívaného bytu (v domě), konkrétně 16 Kč/m2 s účinností od ledna 2003 (což odpovídalo u bytu žalované 1 188 Kč při 74,25 m2 podlahové plochy dle evidenčního listu bytu žalovaného). Z uvedeného rozhodnutí spoluvlastníků z doby před vznikem žalobce bylo nepochybně vycházeno i po vzniku žalobce, jak je zřejmé z evidenčního listu z 12. 3. 2007 (č. l. 69 p. v. spisu sp. zn. 9 C 44/2020) a z dopisu z 28. 2. 2007 (č. l. 69 sp. zn. 9 C 44/2020). Jak připustil ve svých tvrzením žalobce a jak vyplynulo z výslechů členů žalobce (předsedy výboru [jméno] [příjmení], člena výboru [jméno] [příjmení], člena výboru [jméno] [příjmení], svědka [jméno] [příjmení]) po vzniku společenství bylo o výši platby na správu domu a pozemku ve smyslu § 1180 odst. 1 o. z. (tedy mimo platby na účely dle § 1180 odst. 2 o. z.) rozhodováno s účinky od 1. 11. 2020; ze zápisu ze schůze z 30. 9. 2020 (č. l. 490) vyplývá rozhodnutí o zvýšení sazby za m2 rozhodné podlahové plochy bytu na 25 Kč/m2 od 1. 11. 2023, což by odpovídalo 1 856,25 Kč měsíčně (projednání této otázky na schůzi je zřejmé též z pozvánky na tuto schůzi 30. 9. 2020, č.l. 491).

15. Pokud jde o odměnu správce v částce 137 Kč/byt, pak ze smlouvy z 18. 8. 2004 (č. l. 225) vyplývalo, že žalobce jako společenství a , právnická osoba, . jako správce uzavřeli smlouvu o provádění správy (za cenu 115 Kč za jednotku bez DPH).

16. Soud dospěl k dílčímu skutkovému závěru, že o příspěvcích na správu dobu a pozemku a) na budoucí náklady spojené se správou, b) na odměnu provozního správce nebylo orgánem žalobce, který měl pravomoc o tom rozhodnout, (shromážděním) nebylo rozhodnuto.

17. Mezi účastníky bylo sporné, že v rámci orgánů žalobce bylo rozhodnuto o tom, že žalobce zajišťuje druhy služeb, které jsou vypořádávány v dále uvedených vyúčtováních (2018 – 2020); sporné bylo i to, zda výchozí údaje pro rozúčtování a vyúčtování odpovídají primárním dokladům.

18. O uvedené otázce (pokud jde o předmětné služby, o úklidu bylo rozhodováno 30. 9. 2020, zápis na č. l. 231 na základě pozvánky, č. l. 232; smlouva o úklidu byla uzavřena 30. 10. 2020, č. l. 232 p. v.) rozhodnuto nebylo (druhy poskytovaných služeb byly převzaty z doby spoluvlastnictví), jak nakonec vyplynulo i z tvrzení žalobce (což je dílčí skutkový závěr o této otázce); nic jiného nevyplynulo ani z výslechu členů žalobce (předsedy výboru [jméno] [příjmení], člena výboru [jméno] [příjmení], člena výboru [jméno] [příjmení], i když v aktuálních stanovách (čl. III. odst. 5.; stejně jako v čl. VII. odst. 8 písm. d/ - g/ dohody spoluvlastníků budovy, č. l. 208) je demonstrativní („ jako jsou…“) výčet poskytovaných služeb uveden (asi v návaznosti na § 3 odst. 1 z. č. 67/2013 Sb., dále jen „zákon o službách“). I když se ve stanovách stanoví pravidla rozdělení jednotlivých předpokládaných nákladů (v uvedeném ustanovení stanov), nejde nepochybně o nepřímé stanovení druhů realizovaných služeb, protože například demonstrativně zahrnutá služba úklidu byla zavedena až od 1. 1. 2021 Ani podpůrné použití uvedeného ustanovení § 3 odst. 1 zákona o službách neřeší rozsah poskytovaných služeb, protože dle § 3 odst. 2 cit. zák. je třeba o rozsahu poskytovaných služeb ujednat (nebo rozhodnout v rámci společenství vlastníků jednotek). Takové rozhodnutí přijato nikdy nebylo. I stávající stanovy v čl. VII odst. 2 písm. f) počítají s tím, že potřebné služby (a výše záloh na jejich úhradu) musejí být schváleny rozhodnutím shromáždění (předcházející stanovy č. l. 249 v čl. III. odst. 4. počítaly se zajišťováním dodávky služeb na základě„ pověření vlastníků jednotek“, tedy i ony předpokládaly rozhodnutí shromáždění ve smyslu čl. V. odst. 2 písm. e/; dle čl. VI. odst. 7 písm. c/ o výši záloh rozhodoval v té době výbor).

19. Z Evidenčního listu bytu – vlastníka z 12. 3. 2007 (č. l. 69 p. v. spisu sp. zn. 9 C 44/2020), vystaveného správcem, převzatého oproti podpisu žalovanou, vyplývala sice aktuální výše předpisu plateb pro žalobce v celkové výši 2 946 Kč sestávající z platby za televizní anténu 10 Kč, výtah 10 Kč, osvětlení 15 Kč, odvoz odpadu 75 Kč, správy 137 Kč, studenou vodu 130 Kč, tepla pro teplou užitkovou vodu, dále jen„ TUV“ 103 Kč, teplo 1 278 Kč a FDZ – fondu 1 188 Kč; podlahová plocha bytu byla 73,28 m2, aniž by však šlo o rozhodnutí orgánu žalobce (nebo dohodu účastníků). Z Evidenčního listu bytu – vlastník z 7. 2. 2020 (č. l. 13 p. v. spisu sp. zn. 9 C 44/2020) vyplývala výše 2 791 Kč (sestávající z platby za anténu 10 Kč, za správu 137 Kč, za teplo 1 456 Kč a FDZ – fond 1 188 Kč, stejná podlahová plocha); uvedený evidenční list nebyl převzat žalovanou.

20. Soud dospěl k dílčímu skutkovému závěru, že žalobce nerozhodl o druhu služeb poskytovaných žalobcem příjemcům služeb (obyvatelům domu, zejména členům). Došlo k převzetí struktury a výše plateb za služby z praxe spoluvlastníků před vznikem bytového spoluvlastnictví). Soud se s ohledem na skutková zjištění o podmínkách dodávky služeb a na závěry znaleckého posudku o vadách vyúčtování za roku 2018 – 2020 již nezabýval souladem údajů ve vyúčtováních s primárními doklady (které byly žalobcem předloženy). I když znalec uvedené prověření neprovedl, nebylo ho potřebné doplňovat, protože to na posouzení vyúčtování nemohlo nic změnit. Ostatně znalec upozornil, že správnost vyúčtování by byla závislá m. j. i na ověřený správnosti stanovení hodnot podlahových ploch v dotčeném domě.

21. Mezi účastníky bylo sporné, že by žalovaný byl vyrozuměn o termínu (datu), kdy byla vyžadována součinnost od žalované o umožnění odečtu měřidel umístěných v bytě žalované za roky 2018 a 2019. Dále bylo mezi účastníky sporné, že žalovaný neposkytl součinnost pro odečet měřidel v předmětném bytě za rok 2020.

22. Ze smlouvy o dílo mezi , právnická osoba, a žalobcem jako objednatelem z 6. 2. 2009 a 15. 6. 2009 soud zjistil, že , právnická osoba, mimo jiné prováděl pro žalobce odečty měřidel tepla a vody s tím, že objednatel měl zhotoviteli předat pro příslušná zúčtovací období zásady způsobu rozúčtování nákladů na dodávku tepla. K odečtům za roky 2018, 2019 i 2020 lze uvést, že žalobce nepostupoval podle Zásad upravujících způsob rozúčtování nákladů na dodávku tepla k vytápění, nákladů na přípravu a dodávku teplé vody a nákladů na dodávku studené vody pro objekt [ulice a číslo], [obec] pro zúčtovací období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2017 a následující (č. l. 169 a č. l. 74), které považoval za závazné pro sebe i své členy. Uvedené Zásady však nebyly nikdy jako celek projednány na schůzi shromáždění a nebyly převzaty do rozhodnutí shromáždění; pouze byl probrán a přítomnými odsouhlasen poměr základní a spotřební složky nákladů na vytápění na tzv. informativní schůzce členů žalobce (v roce 2016), jak vyplývá z výslechu předsedy výboru [jméno] [příjmení] (projednání na informativní schůzce potvrdil též člen výboru [jméno] [příjmení] a svědek [jméno] [příjmení] a požadavek projednání vyplývá též z dopisu , právnická osoba, z roku 2016, č. l. 168). Předcházející Zásady (pro roky předcházející roku 2016) nebyly k dispozici a nevyšlo najevo ani to, zda a kdy byly shromážděním žalobce přijaty. Žalobce měl podle uvedených aktuálních Zásad mimořádný (3. termín) odečtu objednávat u , právnická osoba, a sdělovat koncovému spotřebiteli. Tak se to však nedělo (výzva k objednávce 3. termínu směřovala na koncového spotřebitele a byla závislá na jeho aktivitě; tato praxe byla potvrzena též vyjádřením , právnická osoba, z 8. 3. 2023, č. l. 237). Protože však Zásady jako celek přijaty nebyly (ostatně byly probírány na tzv. informativní schůzce, nikoli na schůzi shromáždění), bylo podstatné, jaký byl faktický postup a zda žalovaná jako koncový spotřebitel součinnost poskytla.

23. Z výslechu předsedy výboru [jméno] [příjmení], obsahu vyrozumění o termínech odečtů (č. l. 164 pro datum 10. 12. 2018, č. l. 165 pro datum 9. 1. 2020, č. l. 165 p. v. pro 4. 12. 2020), vyjádřením , právnická osoba, ze 7. 12. 2022 (č. l. 163), e-mailem z 16. 1. 2019 (č. l. 164 p. v.) (přílohy podání z 8. 12. 2022), ale i z potvrzení postupu při oznamování termínů odečtů členem výboru [jméno] [příjmení] a svědkem [jméno] [příjmení], vyplývá, že žalovaná o termínech odečtů ve vztahu ke všem vyúčtováním věděla (prostřednictvím jednatele). Žalovaná součinnost k provedení odečtů přesto neposkytla (přestože nad rámec obvyklého postupu při oznamování odečtů na vchodových dveřích a nástěnce u vchodu předseda výboru vyrozumíval jednatele žalované prostřednictvím zprávami What´sApp (to bylo potvrzováno i fotografiemi displeje mobilního telefonu předsedy výbory [jméno] [příjmení] ohledně odečtů ITN a bytových vodoměrů 10. 12. 2018, č. l. 267, 9. 1. 2020, č.l. 268 p. v., 4. 12. 2020, č. l. 269, 21. 11. 2021, č. l. 269 p. v.). Ani sdělení žalované o obtížích při zajištění součinnosti z 3. 12. 2020 (č. l. 194) nelze považovat za dostatečné pro odvrácení náhradního výpočtu (pro neumožnění odečtů), protože žalovaná a) neměla jen poskytnout informaci, že byt není užíván, protože to není pro účely (ne) provedení odečtů podstatné, b) s ohledem na překážky na své straně byla povinna vlastní aktivitou zjednat nápravu (a dohodnout si termín); z vyúčtování za rok 2020 a ze zprávy , právnická osoba, z 26. 4. 2023 (č. l. 264) však vyplývá, že žalobce (osoba provádějící odečty) akceptoval nulovou spotřebu (vody) za rok 2020. Nakonec uvedené skutečnosti nebyly podstatné, protože vyúčtování mají vady, které je činí neplatnými (nemohou způsobit splatnost nedoplatku).

24. Z e-mailu žalované z 3. 12. 2018 (č. l. 28 spisu sp. zn. 9 C 44/2020) sice vyplývá, že žalovaná oznamovala úmrtí otce jednatele žalované; odvolávala se však na nespecifikovaný způsob předání a doložení informací. Pokud jde o dopisy žalované z 6. 8. 2019 (č. l. 244) a z 8. 4. 2019 (č. l. 245), pak z nich vyplývá nesouhlas žalované s vyúčtováním služeb (2017 a 2018) a realizací správy správcem domu a dále tvrzení o úmrtí otce jednatele žalované jako obyvatele předmětného bytu (v 10/ 2017), aniž by to ve vztahu k potřebě odečtů (zpřístupnění měřidel) mělo nějakou relevanci. Z e-mailu správce z 24. 5. 2019 (č. l. 30 spisu sp. zn. 9 C 44/2020) bylo ostatně zřejmé, že správce popíral předání listin v souvislosti s úmrtím otce jednatele žalované (neobývání předmětného bytu).

25. Soud dospěl k dílčímu skutkovému závěru, že žalovaná neposkytla k provedení odečtů měřidel za roky 2018 až 2020, byť toto zjištění není za předpokladu neplatnosti vyúčtování podstatné.

26. Pokud šlo o listiny v souvislosti s odečty za rok 2021 (plakátek odečtů za rok 2021 vč. náhradního termínu č. l. 166 a 166 p. v.) a dále What´sAppové zprávy týkající se odečtů za rok 2021 (č.l. 167), e-mail z 14. 2. 2022, dopis z , právnická osoba, . 2022, dopis z 8. 4. 2022, listiny z náhradnímu termínu odečtu (č. l. 224, 224 p. v.), pak uvedené listiny neměly pro rozhodnutí soudu význam s ohledem na projednávaná období účtování (2018 2020).

27. Mezi účastníky bylo sporné, že žalovaná byla vyzvána k umožnění výměny vodoměru TUV v bytě žalované v roce 2019, tedy že žalobce vyzval (bez úspěchu) žalovanou ke zpřístupnění bytu za účelem výměny vodoměru TUV.

28. V předcházejícím řízení sp. zn. 9 C 44/2020 nebylo zřejmé, zda byl v roce 2019 vyměněn vodoměr TUV v bytě žalované. Ze zprávy , právnická osoba, z 12. 7. 2022 (č. l. 70) vyplynulo, že k uvedené výměně nedošlo, protože nebyla poskytnuta součinnost žalovanou (nebyl umožněn přístup do bytu), což potvrdil též předseda výboru [jméno] [příjmení] ve své výpovědi; bylo vysvětleno též to, že číslo vodoměru ve vyúčtování 2018 a 2019 bylo zatíženo písařskou chybou (správné číslo vodoměru vyplývá z fotografie předložené v roce 2020 žalovanou (č. l. 60 spisu sp. zn. 9 C 44/2020, č. l. 121); ze zprávy , právnická osoba, z 17. 10. 2022 (č. l. 139) vyplynulo, že vodoměr TV byl v domě a v bytě žalované č. 5 měněn 18. 3. 2013 (rok výměny je zřejmý též z čísla vodoměru), následně v domě (nikoliv však též v bytě žalované) až v roce 2019.

29. Ze stanov žalobce z 24. 10. 2014 (č. l. 5) soud zjistil, že podle čl. XI odst. 4 písm. f) je člen společenství povinen umožnit instalaci a údržbu zařízení pro měření tepla a vody v jednotce, kontrolu měřičů a odečet naměřených hodnot.

30. Žalobce označil důkazy ke sporné skutečnosti umožnění odečtů oznámením o výměně bytových vodoměrů TUV (č. l. 167 p. v.), zprávou , právnická osoba, z 12. 7. 2022, objednávkou výměny vodoměrů z 28. 1. 2013 (č. l. 182), informací , právnická osoba, z 19. 3. 2013 (č. l. 182 p. v.) a výslechem předsedy výboru žalobce [jméno] [příjmení]. V řízení bylo uvedenými důkazy prokázáno (což je současně dílčím skutkovým závěrem), že žalovaná byla vyzvána k výměně vodoměru (TUV) oznámením na nástěnce a vchodových dveřích bytu (a zprávou prostřednictvím aplikace What´sApp č. l. 267 p. v. a č. l. 268) a neposkytla k výměně součinnost. Je třeba zdůraznit, že žalovaná je osobou se spoluodpovědností za správu domu a pozemku a je povinna vyvinout aktivitu, která ke zdárnému průběhu správy domu a pozemku vede. Měřidlo spotřeby TUV v bytě žalované tedy nebylo z důvodů na straně žalované použitelné (i kdyby k odečtům došlo), pro měření spotřeby (za rok 2019 a 2020). S ohledem na vady vyúčtování však ani tato skutečnost nebyla pro posouzení nároku žalobce podstatná.

31. Mezi účastníky bylo sporné, že žalobce rozhodl ve věcech pravidel rozúčtování nákladů na služby, konkrétně zda a kdy stanovil poměr základní a spotřební složky v souvislosti s rozúčtováním nákladů na teplo pro vytápění.

32. Žalobce označil důkazy k prokázání existence rozhodnutí o uvedených otázkách v roce 2016: Zásadami z č. l. 169, dopisem , právnická osoba, . (č. l. 168), výslechem předsedy výboru [jméno] [příjmení], člena výboru žalobce [jméno] [příjmení] a svědka [jméno] [příjmení]. Soud nemá za prokázané (což je současně dílčím skutkovým závěrem), že by žalobce rozhodl o rozdělení základní a spotřební složky nákladů na vytápění při schůzi shromáždění, protože žalobce sice projednal uvedené skutečnosti se svými členy (aniž bylo prokázáno jakými) při tzv. informativní schůzce, která však nemá oporu ve stanovách žalobce (ať již původních nebo aktuálních). Vysvětlení rozlišení mezi schůzí shromáždění a informativní schůzkou (řádný a mimořádný termín shromáždění) [jméno] [příjmení] (předsedou výboru žalobce) nenapravuje nedostatek rozporu se stanovami (i zákonem).

33. Mezi účastníky bylo nesporné, že dne 29. 6. 2021 žalobce vyhotovil nová vyúčtování služeb za roky 2018 a 2019 (nová oproti vyúčtováním, která byla předmětem projednání v uvedené věci sp. zn. 9 C 44/2020), dále vyúčtování služeb za rok 2020 a doručil je žalované dne 14. 7. 2021 a dále e-mailem zástupci žalované 13. 7. 2021. Mezi účastníky bylo sporné, zda uvedená vyúčtování jsou řádná (tj. zda odpovídají právnímu předpisu).

34. Z vyúčtování služeb za rok 2018 z 29. 6. 2021 (č. l. 12) vyplývalo, že obsahuje vyčíslení nákladů na služby dodávaných do bytu žalované 25 989 Kč, zúčtování záloh 3 654 Kč a 12 789 Kč (zálohy na služby 1 - 9/ 2018, které byly vymoženy exekučně), tj. nedoplatek činil 9 546 Kč. Uvedené vyúčtování obsahovalo v příloze rozúčtování (nákladů na teplo a vodu) od , právnická osoba, (č. l. 12 p. v.). Vyúčtování služeb za rok 2019 z 29. 6. 2021 (č. l. 13) obsahovalo vyčíslení nedoplatku (t. j. nekrytých) nákladů na služby dodávaných do bytu žalované 25 244 Kč, žádné zálohy nebyly zaplaceny, tedy nedoplatek se rovnal výši nákladů na služby; v příloze bylo rozúčtování nákladů na teplo a vodu , právnická osoba, (č. l. 13 p. v.). Vyúčtování služeb za rok 2020 z 29. 6. 2021 (č. l. 14) obsahovalo vyčíslení nákladů na služby dodávaných do bytu žalované 15 636 Kč, žádné zálohy nebyly zaplaceny, tedy nedoplatek se rovnal výši nákladů na služby; rozúčtování , právnická osoba, bylo na č.l. 14 p.v., v příloze vyúčtování. Přehledy výsledků vyúčtování byly uvedeny v tabulkách na č. l. 17, 23, 29.

35. Z evidenčních listů (z 12. 10. 2018, č l. 476, č. l. 13 p. v., č. l. 69 p. v. spisu sp. zn. 9 C 44/2020) soud zjistil, že u jednotlivých místností bytu žalované byly uvedeny přepočítací koeficienty36. Z dopisu , právnická osoba, z 11. 9. 2019 (č. l. 472; doklady o doručení č. l. 474 a 475) a z dále uvedených vyúčtování za roky 2018 2020 soud zjistil, že s ohledem na neobývání předmětného bytu (úmrtí otce jednatele žalované, který v bytě bydlel) nebyly žalované účtování služby odvoz odpadu, společné osvětlení a úklid.

37. Mezi účastníky bylo v této souvislosti nesporné, že žalobce provedl (prostřednictvím pověřených osob) úpravy vyúčtování za rok 2018 a 2019; provedl přesun chybně stanovených nákladů a reklamací do jiných let – viz podání žalobce z 21. 12. 2022 (č. l. 181) a podání žalobce z 26. 10. 2022 (č. l. 144). Uvedené operace byly projednány znalcem ve znaleckém posudku, k tomu lze dodat, že v jednotlivých letech se může lišit okruh členů žalobce. V souvislosti s odečty v bytu č. 9 ([příjmení]) v letech 2016 a 2017 (viz reklamace č. l. 20) došlo ke stanovení spotřeby studené vody odborným odhadem; následně v roce 2019 bylo zjištěno, že spotřeba vody byla vyšší, než byl odborný odhad, a proto částka nákladů na vodu v roce 2019 byla snížena o 5 799 Kč a jako reklamace byla zohledněna v neprospěch [příjmení] částka 5 900 Kč (zaokrouhlená). Dále v roce 2018 (viz reklamace č. l. 19 p. v.) ve vyúčtování došlo k omylu v důsledky chyby u správce domu , právnická osoba, ., který nahlásil k rozúčtování částku nákladů na ohřev TUV o 1 000 Kč více, uvedený rozdíl byl vyrovnán ve vyúčtování v roce 2019 snížením nákladů na vytápění o 1 000 Kč.

38. Ze stanov z 24. 10. 2014 (č. l. 5 a násl. spisu) vyplynulo, že vyúčtování má být uskutečněno do čtyř měsíců následujících po skončení zúčtovacího období a splatnost výsledku vyúčtování služeb je do 31. 7. následujícího roku (čl. XIV stanov žalobkyně). Předcházející stanovy z 15. 10. 2003 (které byly přijaty nově ustanoveným žalobcem), č. l. 249 upravovaly povinnosti členů přispívat na služby a hradit vyúčtování v čl. IX. odst. 2. písm. e); podle čl. VI. odst. 7. písm. c) rozhodoval o výši záloh na úhradu za služby a o způsobu rozúčtování úhrad výbor. Podle čl. XI. odst. 4. bylo uvedeno, že vyúčtování bude provedeno do 90 dnů od skončení zúčtovacího období.

39. Ze zprávy , právnická osoba, z 12. 7. 2022 (č. l. 70) vyplynulo, že ve všech posuzovaných obdobích odečitatel stavu měřidel použil odborný odhad (nedošlo k faktickému odečtu měřidel); ve věci spotřební složky nákladů bytu na teplo (pro neumožnění přístupu) byl použit odborný odhad bez sankčního navýšení za roky 2018 a 2019 a dopočet nevytápěného bytu za rok 2020, ohledně spotřeby ohřevu vody byl použit odborný odhad (podle spotřeby předešlých let) bez navýšení pro roky 2018 a 2019 a nulová spotřeba v roce 2020.

40. Z faktur Vodáren a kanalizací , jméno FO, , jméno FO, , a.s. (č. l. 18 a násl.) z 31. 8. 2018 (za dobu od 13. 2. 2018 do 30. 8. 2018) se zálohou 22. 2. 2018, z 26. 2. 2019 (za dobu od 31. 8. 2018 do 16. 2. 2019) se zálohou 5. 9. 2018, z 20. 8. 2019 (za dobu 16. 2. 2019 – 20. 8. 2019) se zálohou z 7. 2. 2019, z 25. 2. 2020 (za dobu od 21. 8. 2019 do 19. 2. 2020) se zálohou z 3. 9. 2019, zohledněných ve vyúčtování za rok 2019, z 18. 9. 2020 (za dobu od 20. 2. 2020 do 15. 9. 2020) se zálohou z 10. 3. 2020, z 19. 2. 2021 (za dobu od 16. 9. 2020 do 19. 2. 2021) se zálohou 1. 10. 2020 soud zjistil, že období vyúčtování vody neodpovídalo kalendářním rokům vyúčtování 2018 – 2020, byť zálohové platby byly uhrazeny v příslušném kalendářním roce, druhá z faktur (zohledňovaná v uvedeném roce, kdy byla zaplacena záloha) byla splatná a uhrazená až v dalším zúčtovacím období. Z faktur , jméno FO, a.s., odštěpný závod Teplárna , jméno FO, , jméno FO, (č.l. 20 p. v. a násl.) z 5. 2. 2019, z 13. 2. 2020 a z 25. 1. 2021 soud zjistil, že období vyúčtování odpovídalo kalendářnímu roku s tím, že faktura za uvedené zúčtovací období byla vystavena po jeho skončení (a byla též uhrazena). Z faktury , právnická osoba, . z 18. 7. 2018 (č. l. 31) a z faktury SVJ domu [ulice a číslo], [PSČ] [obec] z 22. 8. 2018 (č. l. 30 p. v.) soud zjistil, že žalobci byl vyúčtován podíl na opravě společné televizní antény 1 596 Kč (1/2 vynaložených nákladů na opravu), uvedený náklady byl zohledněn ve vyúčtování za rok 2018.

41. Ze zprávy , jméno FO, a. s. z 2. 8. 2023 (č. l. 308) soud zjistil, že zúčtovací období vyúčtování nákladů do dodávku tepla odpovídá kalendářnímu roku, ze zprávy Vodárny a kanalizace , jméno FO, , a.s. z 18. 8. 2023 (č. l. 311) vyplývá, že standardní fakturační období je šestiměsíční (výjimečně měsíční) a klient si nemůže sjednat konkrétní fakturační období vyúčtování nákladů na vodné a stočné, ze zprávy , právnická osoba, z 21. 8. 2023 (č. l. 306) vyplynulo, že konkrétní termíny pro provedení odečtů měřidel není možné zachovávat v každém kalendářním roce (závisí to na provozních podmínkách odečitatele).

42. Ze znaleckého posudku z 25. 1. 2024 [číslo] (č. l. 349), vyjádření znalce 22. 2. 2024 (č. l. 395) a z 28. 3. 2024 (č. l. 406), výslechu znalce při jednání soudu dne 26. 6. 2024 soud zjistil, že vyúčtování nákladů na služby za všechny posuzované roky neobsahují náležitost podle zákona o službách a § 6 písm. g) vyhlášky č. 269/2015 Sb., přílohy 1, odst. A, bod 2 (s přihlédnutím k metodickému pokynu Ministerstva pro místní rozvoj), tedy hodnotu koeficientů pro výpočet započitatelné podlahové plochy. Dále za roky 2018 a 2019 je chybně reagováno na neumožnění odečtů měřidel koncovým spotřebitelem (nebyly správně stanoveny náhradní hodnoty spotřebované studené vody). Konečně v letech 2018 a 2019 nebylo správně postupováno v souvislosti s nápravou chyb vyúčtování v předcházejících obdobích (znalec se sice nevyjadřoval k postupu ve věci zohlednění chybného odborného odhadu zpracovatele rozúčtování v letech 2016 a 2017 a jejich zohlednění ve vyúčtování v roce 2019, ale metoda správného postupu je stejná jako v případě opravy chyby ve vyúčtování z roku 2018 v roce 2019). Znalec dále shrnul, že výpočet výsledku vyúčtování nákladů za roky 2018 a 2019 je nesprávný (pro nesprávnost náhradního výpočtu po neumožnění odečtů) a za rok 2020 správný (aniž znalec provedl kontrolu výchozích hodnot pro výpočet); znalec realizovat simulaci výsledku vyúčtování za roku 2018 a za rok 2018 ve dvou variantních postupech (při různých způsobech stanovení hodnoty spotřebované vody v případě nemožnosti odečtů měřidel). Znalec označil použitou hodnotu podlahové plochy bytu žalované (72,30 m2) za správnou ve smyslu správnosti použití nekrácené výše (aniž by však pro účely znaleckého posudku považoval za potřebné hodnotu ověřit měřením) a provedl kontrolní výpočty, které demonstrovaly nesprávnost opravy chyby v číselné hodnotě použité pro výpočet v jednom roce její opravou přičtením či odečtením od téže hodnoty v jiném zúčtovacím období (je třeba zachovat vzájemné poměry spotřeby z období dotčeného chybou).

43. K námitkám žalobce vůči znalci (t. j. k jeho negativnímu vztahu k poskytovatelům služeb, který měl vyplývat z jeho angažování ve sporu o zaplacení nedoplatku vyúčtování v souvislosti s jeho členstvím v jiném společenství vlastníků jednotek) lze uvést, že znalec postupoval v souladu s vymezením znaleckého úkolu (snad pouze neprovedl simulaci správného výsledku vyúčtování v plném rozsahu, což však v rámci svého výslechu odůvodnil). V jeho postupu při posuzování písemných vyúčtování žádný negativní vztah k žalobci zjištěn nebyl. Jenom ze skutečnosti, že znalec zastává nějaký názor na náležitosti vyúčtování (a způsob jejich vyjádření) nemůže diskvalifikovat výsledek jeho znalecké činnosti, pokud jsou jeho závěry logické, vnitřně souladné a souladné s právními předpisy. Soudu nepřísluší provádět revizi jeho odborných závěrů a z jeho odborného odůvodnění závěrů musí vycházet (jelikož sám soudce nedisponuje odbornými znalostmi, které by mu dovolovali závěry znalce revidovat). Je pravda, že znalecký posudek není jediným důkazem, který spor rozhoduje, i když nelze popřít, že posouzení řádnosti vyúčtování znalcem je pro (ne) úspěch žalobce ústřední. Námitky, že znalec se odvolává na závěry rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu, nejsou důvodné. Znalec pochopitelně musí uvedenou rozhodovací činnost znát, protože při posuzování řádnosti vyúčtování též aplikuje právní předpisy, což by při ignorování soudní praxe mohlo vést k nesprávným závěrům znalecké činnosti.

44. Soud dospěl k dílčímu skutkovému závěru, že vyúčtování za roky 2018, 2019 a 2020 jsou dotčená nedostatkem náležitosti (neuvedením koeficientu pro výpočet započitatelné podlahové plochy bytu), vyúčtování za roku 2018 a 2019 chybným postupem náhradního výpočtu a chybným odstraněním chyb ve vyúčtování v jiných obdobích (šlo o dvě chyby, z nichž jedna byla opravou chyby z roku 2018 v roce 2019 a druhá opravou chyb z let 2016 a 2017 v roce 2019). Dále byla všechna vyúčtování dotčena zjištěnými nedostatky: a) nedostatek rozhodnutí o stanovení základní a spotřební složky v souvislosti s rozúčtováním nákladů na teplo pro vytápění, b) nedostatek rozhodnutí žalobce o druzích dodávaných služeb (s výjimkou úklidu, který se netýkal rozhodného období), c) nesoulad období vyúčtování nákladů na dodávku vody s obdobím vyúčtování (kalendářním rokem).

45. Mezi účastníky bylo nesporné, že po neúspěšném mimosoudním jednání žalobkyně doručila žalované předžalobní výzvu e-mailem zástupci žalované dne 7. 12. 2021 (byť žalovaná sporovala, že by e-mail mohl být podle svého obsahu předžalobní výzvou).

46. Pokud soud neprovedl důkazy označené žalobcem informací o jednotce (č. l. 4 p. v.), podacím lístkem z 12. 7. 2021 (č. l. 15), dokladem o vhození do schránky (č. l. 15 p. v.), e-mailem z 13. 7. 2021 (č. l. 16), zápisem z jednání z 25. 8. 2021 (č. l. 16 p. v.), e-mailem z 22. 9. 2021 (č. l. 28), emailem z 3. 11. 2021 (č. l. 35), e-mailem z 4. 11. 2021 (č. l. 35 p. v.), e-mailem z 7. 12. 2021 (č. l. 36), protože nemohly ovlivnit rozhodnutí ve věci (nesporné skutečnosti a komunikace týkající se doby před podáním žaloby), tabulkou (č. l. 145), protože se jednalo o přehled nákladů na vodu a teplo za předmětné roky v porovnání s prvotními doklady (a tedy uvedené informace nebyly pro rozhodnutí soudu v důsledku skutkových zjištění podstatné), What´sAppovými zprávami týkajícími se odečtů za rok 2021 (č. l. 167), protože se postup netýkal období rozhodného pro rozhodnutí soudu, Zásadami účinným do roku 2016, protože nebyly k dispozici (a ani u těchto zásah nebylo tvrzeno, že by byly přijaty shromážděním žalobce), a návrhem na zpracování dodatku znaleckého posudku z oboru ekonomika, protože zjištěné nedostatky vyúčtování za roky 2018 – 2020 jsou dostatečné pro posouzení věci (rozhodnutí ve věci samé). Soud neprovedl důkaz (označený žalovanou) evidenčním listem žalované (č.l. 105) a vyúčtováním služeb za rok 2021, protože z uvedených listin nemohlo vyplynout nic podstatného pro rozhodnutí soudu o žalobě.

47. Soud za svůj skutkový závěr ve věci převzal dílčí skutková zjištění a nesporné skutečnosti (výše).

48. Soud dospěl k právnímu závěru: Podle § 3041 odst. 1 věta první o. z. právní povaha právnických osob upravených tímto zákonem se řídí ustanoveními tohoto zákona ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 1194 odst. 1 o. z. společenství vlastníků je právnická osoba založená za účelem zajišťování správy domu a pozemku; při naplňování svého účelu je způsobilá nabývat práva a zavazovat se k povinnostem. Podle § 1194 odst. 2 věta první o. z. členství ve společenství vlastníků je neoddělitelně spojeno s vlastnictvím jednotky.

49. Žalobce je právnickou osobou ve smyslu § 1194 odst. 1 o. z., byť vznikla již před 1. 1. 2014 (podle z. č. 72/1994 Sb.). Žalovaná je členem žalobce ve smyslu § 1194 odst. 2 o. z. (byť i toto členství vzniklo v režimu z. č. 72/1994 Sb. již v roce 2007). Právní režim vztahů mezi účastníky se řídí ustanoveními o bytovém spoluvlastnictví (§ 1158 a násl. o. z.) a dále je regulován zákonem o službách a jeho prováděcími předpisy (v souvislosti s vypořádáním nákladů na služby).

50. Podle § 1180 odst. 1 o. z. vlastník jednotky přispívá na správu domu a pozemku v poměru odpovídajícím jeho podílu na společných částech, nebylo-li v prohlášení určeno jinak, zejména se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění společné části, která slouží jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, a k rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad. Podle § 1180 odst. 2 o. z. příspěvky určené na odměňování osoby, která dům spravuje, nebo členů jejích orgánů, na vedení účetnictví a na podobné náklady vlastní správní činnosti se rozvrhnou na každou jednotku stejně.

51. Podle § 1181 o. z. vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala.

52. Nejprve se soud zabýval námitkou žalované, že jsou uplatněné nároky žalobce promlčeny (§ 609, § 610 odst. 1, § 619 odst. 1, § 629 odst. 1 o. z.). Uvedená námitka není relevantní, protože k promlčení práva na vyúčtování nedoplatku (nejstaršího) vyúčtování (2018) došlo až 1. 5. 2022 (podle stanov je povinnost uskutečnit vyúčtování do 30. 4. následujícího roku; splatnost nedoplatku je do 31. 7. uvedeného roku – čl. XIV odst. 5 stávajících stanov); pokud jde o doplnění tvrzení žalobce o rozhodnutí o příspěvku na správu domu a pozemku (do fondu oprav) z 30. 9. 2020 (s účinností od 11/ 2020) za měsíce 11, 12/ 2020, pak ani tam nedošlo k promlčení (nejde o změnu žaloby, skutek zůstal stejný – příspěvek podle rozhodnutí shromáždění žalobkyně o příspěvku). Výsledky dalších vyúčtování za roky 2019 a 2020 a dále platby na správu domu o pozemku se stávaly vynutitelnými (uplatnitelnými u soudu) ještě později, tudíž promlčené být nemohou (otázka důvodnosti nároku je něco jiného).

53. Poté se soud zabýval tím, zda žalobce má právo na úhradu příspěvku na správu domu a pozemku a) v podobě příspěvku na úhradu budoucích nákladů na tyto účely (1 188 Kč měsíčně), b) v podobě nákladu na vlastní správu domu a pozemku (137 Kč měsíčně/byt). § 1180 odst. 1, odst. 2 o. z. stanoví, že náklady na správu domu a pozemku hradí členové žalobce. Podle § 1208 písm. c) o. z. spadá takové rozhodování do působnosti shromáždění. Uvedená úprava má svůj odraz ve stanovách žalobce (původních i aktuálních).

54. Dle výsledku dokazování v rozhodném období neexistovalo až do 30. 9. 2020 rozhodnutí shromáždění (žalobce) týkající se těchto příspěvků dle § 1180 odst. 1 o. z. (na budoucí náklady na správu domu a pozemku), žalobce vycházel z účinnosti rozhodnutí spoluvlastníků o této otázce z doby před vznikem žalobce. Z judikatury (rozsudek Nejvyššího soudu z 28. 2. 2007, sp. zn. 22 Cdo 201/2006) vyplývá, že nerealizované dohody (rozhodnutí) spoluvlastníků pozbývají v poměrech bytového spoluvlastnictví účinků a společenství musí ve věci tyto otázky výslovným rozhodnutím (nově) vyřešit; šlo tedy o to, aby výše (a skladba) příspěvků na správu domu a pozemku (dlouhodobých záloh na budoucí náklady správy) byla výslovně stanovena (alespoň celkovou částkou na dům, protože poměr jednotlivých spoluvlastníků byl dán dohodou spoluvlastníků o zrušení podílového spoluvlastnictví budovy a pozemků a jeho vypořádání způsobem podle § 5 odst. 1 z. č. 72/1994 Sb., zákonem i stanovami žalobce). Uvedené soudní rozhodnutí se sice týká právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 (za účinnosti z. č. 72/1994 Sb. a z. č. 40/1964 Sb.), ostatně právě této úpravy se s ohledem na datum vzniku žalobce účinky rozhodnutí z doby před vznikem bytového spoluvlastnictví týkají (rozhodnutí je ale aplikovatelné i na současnou úpravu, argumentace je plně použitelná). Spoluvlastníci musí předmět nerealizovaných rozhodnutí (tj. takových, z nichž práva a povinnosti ještě nebyla v době vzniku bytového spoluvlastnictví konzumována; nejde tak o to, že podle takových rozhodnutí bylo již v minulosti postupováno, ale k úplnému naplnění /konzumování/ nedošlo jako je tomu v případě rozhodnutí o opakovaných příspěvcích na náklady správy domu a pozemku a na úhradu nákladů služeb) učinit předmětem rozhodnutí nově ustanovených orgánů společenství (popř. mohou tyto otázky pojmout též do dohody spoluvlastníků o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví). Žalobce (zakládající spoluvlastníci) o takové otázce v souvislosti se vznikem bytového spoluvlastnictví a ani později nerozhodl v mylném přesvědčení, že rozhodnutí spoluvlastníků vážou členy společenství vlastníků.

55. Pokud jde o rozhodnutí shromáždění z 30. 9. 2020 (s účinností od 1. 11. 2020), pak je problematické s ohledem na svou stručnost. Lze však z něj výkladem (s přihlédnutí k obvyklé praxi spoluvlastníků i společenství vlastníků jednotek) dovodit výši, měsíční frekvenci a též splatnost (do konce měsíce, jehož se týká, jelikož jde o měsíční platbu). Soud tedy uznal za důvodný nárok žalobce na příspěvku na úhradu nákladů na správu domu a pozemku (fond oprav zahrnující zálohové platby na úhradu budoucích nákladů správy) za 11 a 12/ 2020 (včetně úroku z prodlení dle § 1970 o. z., § 2 nař. vl. č. 352/2013 Sb.).

56. O odměně za správu (o odměně realitní kanceláře jako správce domu) nebylo dosud žalobcem rozhodnuto. Navíc spoluvlastníci v dohodě o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví sice určili osobu správce (, právnická osoba, .), avšak smlouva o správě domu měla být uzavírána každým ze spoluvlastníků (k čemuž evidentně nedošlo následně byla uzavřena smlouva žalobcem bez předcházejícího rozhodnutí, jak je zřejmé z výsledku dokazování). Pokud tedy rozhodnutí o konkrétních podmínkách (výši částky na jednotku) není, není povinnost konkrétní částku pro tento účel hradit. Ostatně i aktuální stanovy (č. l. 5, čl. VII odst. 2 písm. j/) upravují potřebu schválení uzavření smlouvy se správcem (což bude zahrnovat o rozhodnutí o výši odměny správce; z uvedeného principu rozhodnutí o příspěvku vycházely i předcházející stanovy).

57. Skutečnost, že podle původního rozhodnutí o příspěvcích na správu domu a pozemku (plateb do fondu oprav) a dále bez uvedeného rozhodnutí podle realizované praxe (pokud jde o odměnu správce) členové žalobce postupovali, neznamená, že by uzavřeli dohodu o povinnosti hradit příspěvky dle § 1180 odst. 1, odst. 2 o. z. Uvedený postup by musel vést k nepochybnému závěru (§ 546 o. z.), že členové žalobce chtěli právě takovou dohodu uzavřít. Nic takového ve věci najevo nevyšlo. Je nepochybně nežádoucí, aby potřeba rozhodnutí orgánu žalobce byla nahrazována faktickými postupy členů žalobce (které nejsou rozhodováním formalizovaným v rámci řádně svolaného shromáždění), i když soudní praxe výslovné dohody členů žalobce nevylučují.

58. Soud souhlasí s námitkou žalované, že jí nemohla (do 31. 10. 2020) vzniknout povinnost hradit příspěvky na správu domu a pozemku, protože o této povinnosti ve smyslu její konkretizace nebylo rozhodnuto. Proto soud žalobu v části uvedených příspěvků zamítl (včetně odpovídajícího příslušenství). Soud však považuje za důvodný nárok žalobce na úhradu příspěvků na správu domu a pozemku (zálohové platby na budoucí náklady s tím spojené) za měsíce 11, 12/ 2020, protože rozhodnutí shromáždění z 30. 9. 2020 je natolik konkrétní (v kontextu obvyklých postupů společenství vlastníků jednotek), že umožňuje uzavřít o rozhodnutí o konkrétní povinnosti členů žalobce (včetně žalované) takový příspěvek hradit. Nově stanovená částka sice vede k vyšší výši příspěvku, to ale nebrání vyhovět žalobě v rozsahu uplatněného nároku. Ani v tomto období 11/ 2020 a 12/ 2020 však nepřísluší žalobci právo na příspěvek na náklady správy domu a pozemku externí realitní kanceláří (správce domu) ve výši 137 Kč měsíčně, protože tato otázka předmětem uplatňovaného rozhodnutí shromáždění nebyla.

59. Z výše zmiňovaných rozhodnutí soudů ve věcech účastníků, které se týkaly sporů z bytového spoluvlastnictví (odstavec 10. odůvodnění), vyplývá, že soudy sice v dřívější deklaraci obsahu vztahů mezi účastníky vycházely z existence rozhodnutí ve věci příspěvků na správu domu a pozemku (jak na budoucí náklady tak na odměnu správce), aniž by vysvětlily svoje hodnocení účinků uvedeného rozhodnutí a vypořádali se zmiňovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu ve věci účinků rozhodnutí spoluvlastníků pro poměry bytového spoluvlastnictví. Soud tedy nemohl (s ohledem na obsah námitek žalované) uvedená rozhodnutí vzít za základ pro své rozhodnutí (v jiné věci) a nemohl se vypořádat s jejich argumentací (o významu rozhodnutí spoluvlastníků).

60. Lze souhlasit s námitkou žalované, že i dlouhodobé zálohy (příspěvky na správu domu a pozemku, kterou jsou spořením na budoucí náklady) mají být vyúčtovány. Byť se uvedené platby (zpravidla) spoluvlastníkům nevrací, je třeba je pravidelně vyúčtovat (konkretizovat jejich spotřebování při správě). Nejde však o vyúčtování ve smyslu zákona o službách, které by v případě své absence vedlo k nesprávnosti vyúčtování dle § 7 zákona o službách (povinnost vyúčtovat však žalobci nevyplývá z aktuální právní úpravy a je tak vhodné o této otázce rozhodnout na schůzi shromáždění).

61. Podle § 7 odst. 1 zákona o službách není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Podle § 7 odst. 2 zákona o službách poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Podle § 7 odst. 3 zákona o službách ve znění účinném do 31. 12. 2022 finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb.

62. Podle § 6 vyhl. č. 269/2015 Sb. ve znění účinném do 2. 11. 2021 ve vyúčtování poskytovatel služeb, kromě náležitostí stanovených zákonem, uvede…g) koeficienty a součinitele použité pro přepočty podlahové plochy nebo započitatelné podlahové plochy konkrétního bytu či nebytového prostoru a pro přepočty odečtů měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění u příjemce služeb.

63. Dále se soud zabýval správností (řádností, platností) vyúčtování nákladů na služby (včetně zohlednění zaplacených záloh). Nejprve je třeba uvést, že i případný nedostatek námitek dle § 8 odst. 2 z. č. 67/2013 Sb. nezakládá fikci správnosti vyúčtování (vizte rozsudek Nejvyššího soudu z 26. 8. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2778/2019). Vyúčtování za roky 2018 – 2019 mají dle závěrů znaleckého posudku a výsledků dokazování obdobné nedostatky (ve smyslu § 7 odst. 2 zákona o službách a § 6 vyhl. č. 269/2015 Sb.). Podle závěrů znaleckého posudku (a výslechu znalce) trpí uvedená vyúčtování třemi vadami: a) způsob vypořádání částek vstupujících z jiných období vyúčtování (již tento problém vede k nesprávným výsledkům vyúčtování, a tedy nelze z tohoto důvodu z vyúčtování vycházet; byť znalec se zabýval pouze jednou opravou chyby v částce nákladů ve výši 1 000 Kč z roku 2018 v roce 2019, problém vznikl dále v souvislosti se zohledněním dodatečného zjištění spotřeby jednoho člena ve výši 5 900 Kč (správně však 5 799 Kč – č. l. 181) z let 2016, 2017 opravenou v roce 2019, pro kterou platí závěry znalce o první vadě, b) neuvedení koeficientů dle § 7 odst. 2 zákona o službách, § 6 písm. g) vyhl. č. 269/2015 Sb., c) chybný postup v souvislosti s neumožněním odečtu měřidel médií (m. j. nedodržení postupu podle právního předpisu, nebo neexistence dohody nebo rozhodnutí včetně poukazu na neurčitost tzv. odborného odhadu (není ani jasné za kolik let je předcházející spotřeba významná a proč, dále proč je odborný odhad použit i pro 2019). I když sankci v souvislosti s nemožností odečtu zaviněného žalovanou nemusí žalobce využít, mělo by o takovém postupu být rozhodnuto orgánem, který může o způsobu rozúčtování rozhodnout (nejlépe předem do budoucnosti).

64. Dále lze doplnit vady vyúčtování vyšlé v průběhu řízení najevo: d) shromáždění žalobce nerozhodlo na členské schůzi o poměrech základní a spotřební složky nákladů na teplo dle § 3 odst. 1 vyhl. č. 269/2015 Sb; pokud byla svolána (tzv.) informativní schůzka, jde o formu projednání záležitostí žalobce, kterou stanovy neznají, a tedy není možné s uvedenou schůzkou spojovat stanovení uvedeného poměru (jde v tomto směru o nicotné rozhodnutí orgánu, který nebyl ustanoven). e) Žalobce (spoluvlastníci v souvislosti se zrušením a vypořádáním spoluvlastnictví) nerozhodl o druhu služeb, které budou členům žalobce poskytovány (s výjimkou služby úklidu). f) Konečně období vyúčtování neodpovídá období vzniku nákladů na (studenou) vodu. I když lze připustit, že není v silách žalobce jako dodavatele služeb zajistit soulad období vyúčtování (kalendářní rok) s obdobím vyúčtování jednotlivých producentů médií, lze do vyúčtování promítnout platby uskutečněné v příslušném kalendářním roce, popř. alespoň týkající se uvedeného období (což se v případě nákladů na vodné a stočné nestalo). Je diskuzní, jakým způsobem uvést do souladu období vyúčtování jednotlivých nákladů na jednotlivé služby, protože ze zákona o službách se zdá vyplývat, že vyúčtování služeb by mělo být jedno (obsahující všechny realizované služby); řešením by mohlo být právě zohlednění skutečně realizovaných plateb (v příslušném roce).

65. Podle § 7 odst. 2 zákona o službách je nezbytné, aby členění vyúčtování zahrnovalo veškeré předepsané náležitosti dle § 6 cit. vyhl.) a aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Z toho je zřejmé, že zjištěné postupy jsou v rozporu s účelem vyúčtování. Pokud do vyúčtování vstupují chyby a korekce předcházejících vyúčtování, pokud nejsou uvedeny předepsané náležitosti vyúčtování stanovené právním předpisem (byť jejich pochopení a využití příjemcem služeb může být jenom potencionální), pokud dochází k realizaci náhradních postupů při nemožnosti měřidla odečíst způsobem, který z vyúčtování nevyplývá a není ani kontrolovatelný, pokud není k dispozici rozhodnutí příslušného orgánu poskytovatele služeb o významném předpokladu realizace rozúčtování a pokud jsou do vyúčtování zahrnovány platby, které byly poskytnuty mimo vyúčtovávané období a ohledně období vybočujícího z období vyúčtování (ostatně rozsudkem zdejšího soudu z 26. 10. 2022, č.j. 18 C 168/2022-30 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 3. 2023, č.j. 14 Co 20/2023-81 vyplývá, že dokonce zahrnutí vyúčtování období dodávky vody, které se nekryje s vymezeným obdobím vyúčtování zakládá vadnost tohoto vyúčtování), jde to proti intenci právního předpisu, protože takové vady činí vyúčtování nekontrolovatelné pro temnost postupů, které vedly k určitému početnímu výsledku (který navíc ohledně posuzovaných období 2018 a 2019 ani nemůže být správný s ohledem na vady ad a/).

66. Soud se dále zabýval argumenty žalobce, proč by vyúčtování za uvedené roky měla být správná. Ad b) K argumentu, že koeficienty jsou známé z evidenčního listu (vztahujícího se k jednotlivým členům žalobce), je třeba doplnit, že koeficienty musí být v každém vyúčtování, protože může (z různých důvodů) dojít k jejich změně a protože ve vyúčtování mají být náležitosti vyúčtování právě proto, aby informace ve vyúčtování postačovaly pro kontrolu správnosti vyúčtování (byť neumožní kontrolu souladu vyúčtován s tzv. primárními doklady). Uvedení konkrétních koeficientů umožňuje jejich použití při kontrole výpočtu. Podrobněji bude uvedená námitka řešena v souvislosti s vyúčtováním za rok 2020. Ad c) Předně je třeba, aby v případě, že nějaký postup v souvislosti s vyúčtováním neupravuje právní předpis, pokud postup ovlivňuje (může ovlivnit) výsledek vyúčtování, aby postup byl projednán shromážděním a to o něm rozhodlo (popř. došlo k dohodě o postupu odchylném od právního předpisu). Sice lze připustit, že by soud neměl odmítnout vyúčtování, které není v přímém rozporu s právním předpisem (a odpovídá dohodě nebo rozhodnutí společenství), dodavatel služeb však nemůže ponechat příslušná rozhodnutí na zpracovateli vyúčtování (jeho části) nebo na rozhodnutí statutárního orgánu žalobce (který uvedenou pravomoc nemá). § 14 odst. 1 vyhl. č. 428/2001 Sb. počítá s použitím hodnoty odběru (vody) ve srovnatelném období, pokud se nezměnily podmínky odběru (takové posouzení vyúčtování neobsahuje a ani o jeho algoritmu neumožňuje učinit žádný závěr); neobsahuje ani informaci o nemožnosti odečtu (prošlém měřidle TUV); pokud poukazuje žalobce na to, že v bytě nikdo nebydlel (od roku 2018), pak není odůvodněné použití„ srovnatelného“ období, kdy v bytě někdo bydlel (smysl má případný sankční postup).

67. Vyúčtování za roky 2018 a 2019 tedy nejsou z uvedených důvodů řádná (platná dle § 580 odst. 1, § 588 věta první o. z.) a nemohla vést ke splatnosti nedoplatku za uvedené období vyúčtování (a to ani potencionálně).

68. Pokud jde o vyúčtování nákladů na služby za rok 2020, pak podle závěrů znaleckého posudku (a výslechu znalce) má uvedené vyúčtování vadu neuvedení koeficientů dle § 7 zákona o službách, § 6 písm. g) vyhl. č. 269/2015 Sb. (tedy chybějící náležitost vyúčtování). Platí tedy totéž, co bylo uvedeno výše ke stejné vadě za předcházející roky. Pokud jde o namítaný formalismus (při zohlednění neuvedení přepočítacích koeficientů), pak je třeba požadavek náležitostí chápat v kontextu. Právní předpis stanoví náležitosti vyúčtování, tedy nastavuje standardy, v jaké míře podrobnosti a určitosti má být vyúčtování zpracováno. Uvedená pravidla mohou být sice co do svého významu diskutována, avšak stanovena prostě byla. Znalec se vyjádřil k významu uvedených koeficientů, tedy potvrdil, že uvedený údaj význam při kontrole vyúčtování má (nepominutelný).

69. Je pravda, že u vyúčtování za rok 2020 je jedinou znalci (známou) vadou právě vada neuvedení přepočtových koeficientů, a tedy by mohla být podstatná argumentace žalobce poukazem na ustanovení § 7 odst. 3 věta druhá zákona o službách v aktuálním znění. Uvedený argument souvisí s tím, že vyúčtování by nemělo být zbytečně opakováno, pokud by se jednalo o omyl, zjevné přehlédnutí, překlep atp. Je otázka, zda vady náležitostí vyúčtování se správným výsledkem by měly být přehlíženy. Pak by totiž postačoval dopis s výslednou (správnou) částkou. I vyúčtování, které obsahuje správný výsledek, by mělo obsahovat náležitosti podle zákona (vyhlášky). Rozhodně to platí pro dobu do 31. 12. 2022, protože z takové úpravy a ustálené judikatury soudy vycházely. Důvody novelizace vyplývají z důvodové zprávy k novele zákona a bylo jimi významné rozšíření náležitostí vyúčtování (a obavy, aby výrazný nárůst náležitostí nevedl k blokování realizace věcně správného, byť co do náležitostí nekompletního vyúčtování); nesouviselo to s dosavadním postupem soudů ve věci přezkoumávání platnosti vyúčtování.

70. Platí, že i ve vyúčtování nákladů na služby za rok 2020 jsou významné vady nedostatku rozhodnutí žalobce o druhu poskytovaných služeb (a jejich výši), dále nesoulad mezi obdobím vyúčtování a obdobím zohledňovaných nákladů na (studenou) vodu a konečně nebylo rozhodnuto o rozdělení základní a spotřební složky nákladů na vytápění (§ 3 odst. 1 vyhl č. 269/2015 Sb. ve znění účinném do 1. 11. 2021). I vyúčtování za rok 2020 není z tohoto důvodu řádné (platné dle § 580 odst. 1, § 588 věta první o. z.) a nemohlo způsobit (ani potencionálně) splatnost nedoplatku.

71. Pokud jde o námitku žalobce, že by soudy měly rozhodovat o nároku poskytovatele služeb (společenství vlastníků jednotek) jako nároku, jehož vypořádání vyplývá ze zákona (jako zúčtovací spor), pak takový názor se neprosadil a soud I. stupně nemá relevantní důvod zažitou judikaturu měnit. Zažitá praxe vychází již z rozhodování před rokem 1990 a aktuálně je vyjádřena v rozhodnutích: rozsudku Nejvyššího soudu z 21. 11. 2018, sp. zn. 26 Cdo 356/2018, rozsudku Nejvyššího soudu z 5. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4827/2018, rozsudku Nejvyššího soudu z 26. 8. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2778/19 (přehled předcházející judikatury je obsažen v jejich odůvodněních); na posouzení věci nic nemění, zda žalovaná plnila svou povinnost přispívat na náklady správy nebo dodávky služeb; m. j. i proto, že o příspěvcích na správu i o druzích služeb nebylo žalobcem řádně rozhodnuto. Dle vyjádření znalce poskytují právní normy na většinu problémů odpovědi, neřešené otázky lze nahradit výslovnou dohodou členů žalobce nebo alespoň rozhodnutím orgánu společenství. I když žalobce poukazuje na účelový postup žalované v souvislosti s úhradou nákladů na potřeby žalobce, sám žalobce postupoval opakovaně nesprávně. Takový postup sice je možný v případě, že členové společenství si důvěřují a akceptují i faktické postupy, které zákonu neodpovídají, nelze takový postup považovat za měřítko, kterým se budou posuzovat spory mezi společenstvím a jeho členem, pokud takové vztahy důvěry nejsou.

72. S ohledem na obsah podání žalované z 21. 3. 2022 (č. l. 46) nepovažoval soud obranu žalované započtením jejích pohledávek ze smluvní pokuty (§ 13 odst. 1, odst. 2 zákona o službách) za řádné (nejde v důsledku neurčitosti o právní jednání započtení), protože byla uplatněna nesplatná pohledávka (a čas plnění započítávaných pohledávek je stanoven ve prospěch žalobce jako dlužníka ve smyslu § 1962 odst. 2 z. č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“) a protože nedošlo k vymezení jednotlivých pohledávek, které se měly při započtení setkat (§ 553 odst. 1 o. z.; dispozitivní ustanovení § 1933 odst. 1, § 1932 odst. 1 o. z. problém neurčitosti neřeší, pokud je pluralita pohledávek uplatňována proti pluralitě pohledávek věřitele - žalobce). Žalovaná následně vůči žalobci dále žádnou částku k zaplacení nebo započtení neuplatňovala. I když lze (i na základě výsledku tohoto řízení dospět) k závěru, že žalované právo na zaplacení smluvní pokuty vůči žalobci vzniklo, pak nelze pominout, že smluvní pokuta vyplývající z porušení různých povinností žalobce (§ 13 odst. 1, odst. 2 zákona o službách, v souvislosti s prodlením s vyhotovením a doručením řádného vyúčtování nákladů na služby za roky 2018 – 2020) vzniká denně a má (za každý den z každé porušené povinnosti) samostatný právní osud. I když žalovaná skutečně uplatnila obranu v době, kdy pohledávka na zaplacení smluvní pokuty nebyla splatná, pak dále uplatnila pluralitu svých pohledávek vůči řadě samostatných pohledávek žalobce. Pokud nebylo možné určit, která pohledávka žalované je započítávána vůči které z více pohledávek žalobce, nemohla být obrana žalované úspěšná.

73. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 56 208,21 Kč (92 % nákladů řízení jako poměru úspěchu v rozsahu 96 % a neúspěchu 4 %). Náklady řízení žalované vznikly v částce 61 174,14 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 59 701 Kč sestávající z částky 3 500 Kč za každý z patnácti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, odpor a jeho doplnění, vyjádření z 26. 9. 2022, 10. 12. 2022 a 18. 8. 2023, účast na devíti soudních jednáních) včetně patnácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a cestovní náhrady v celkové výši 4 174,13 Kč (za cestu k jednání soudu v devíti případech), a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 27. 6. 2022 náhrada 452,28 Kč za 36 ujetých km v částce 252,28 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,9 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 16. 11. 2022 náhrada 452,28 Kč za 36 ujetých km v částce 252,28 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,9 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 13. 2. 2023 náhrada 464,99 Kč za 36 ujetých km v částce 264,99 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,9 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 29. 3. 2023 náhrada 464,99 Kč za 36 ujetých km v částce 264,99 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,9 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 24. 4. 2023 náhrada 464,99 Kč za 36 ujetých km v částce 264,99 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,9 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 12. 6. 2023 náhrada 464,99 Kč za 36 ujetých km v částce 264,99 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,9 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 26. 6. 2024 náhrada 469,87 Kč za 36 ujetých km v částce 269,87 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,9 l /100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 16. 9. 2024 náhrada 469,87 Kč za 36 ujetých km v částce 269,87 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,9 l /100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 18. 10. 2024 náhrada 469,87 Kč za 36 ujetých km v částce 269,87 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,9 l /100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t.

74. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. je třeba vzniklé státu (nekryté zálohami účastníků) rozdělit mezi účastníky podle míry jejich neúspěchu ve věci. Náklady řízení vznikly ve výši 15 873 Kč (v souvislosti se znaleckým dokazováním v rozsahu, v jaké nebyly kryty zálohou složenou žalobcem). Na žalobce tak připadá částka 15 238 Kč a na žalovanou 635 Kč.