17 C 204/2025

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro 36 638,84 Kč / úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 999,98 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 19 638,86 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 338,27 Kč od 14. 1. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu v částce 366 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku na účet [číslo] [variabilní symbol].

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 36 638,84 Kč s příslušenstvím (sestávající z jistiny 16 999,98 Kč, smluvního úroku 18 927,41 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 338,29 Kč a smluvní pokuty 373,16 Kč) z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o spotřebitelském (revolvingovém) úvěru [číslo] ze dne 12. 9. 2024 s úvěrovým rámcem do výše 52 200 Kč, která byla uzavřena distančním způsobem. Na základě této smlouvy žalobkyně postupně žalované úvěr ve výši 17 000 Kč, žalovaná měl vrátit úvěr nejpozději do 6. 3. 2026. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr v denních splátkách ve výši určené všeobecnými obchodními podmínkami spolu s úrokem ve výši 0,933 % denně. Žalobkyně si ověřovala úvěruschopnost žalované nahlédnutím do databází vedených CNCB - Czech Non_Banking Credit Bureau (NRKI a BRKI), do insolvenčního rejstříku, CEE a z informací o účtu žalované, dále vyšla z informací žalované o jejích příjmech a výdajích. Účastníci sjednali poplatek za vyplacení tranše úvěru. Pro případ prodlení žalované se zaplacením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení. Pro prodlení žalované žalobkyně vypověděla smlouvu dopisem ze dne 13. 1. 2025. Na jistinu byla zaplacena částka 0,02 Kč.

2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.

3. Z autorizace ověření totožnosti vyplývalo, že totožnost žalované byla autorizována prostřednictvím zaslání autorizační platby z bankovního účtu (11. 9. 2024); totožnost žalované byla dále ověřena z občanského průkazu (jeho skenu poskytnutého žalobkyni). Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované z 12. 9. 2024 soud zjistil, že žalovaná žila v domácnosti s další osobou, pouze jedna ze spolužijících osob měla příjem. Žalovaná měla vynakládat na bydlení 5 900 Kč, další nezbytné výdaje činily 2 000 Kč, zbytné 1 000 Kč, náklady na splácení půjček 4 000 Kč měsíčně. Výše ověřeného měsíčního příjmu činila 29 604 Kč čistého (uváděná výše příjmu činila 29 700 Kč čistého měsíčně). Vypočtené minimální výdaje činily 14 760 Kč. V příloze bylo prohlášení o existenci ověřeného čistého měsíčního příjmu 29 604 Kč.

4. Žalobkyně z výzvě soudu tvrdila s odkazem na výpis z účtu žalované, že disponuje ověřeným příjmem 29 604 Kč čistého měsíčně, dále tvrdila (aniž by to prokazovala předložením listin) prověření Centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, Registru neplatných dokladů, Registru TelcoScore, Společnosti pro informační databáze, a.s., Registru hledaných osob, Registru politicky aktivních osob, Katastrálního rejstříku pro platnost adresy a Registru„ sankčních seznamů.

5. Z výpisu z účtu žalované od 8. 9. 2023 do 11. 9. 2024 (na který chodila žalované výplata od Čistonoš s.r.o.), soud zjistil, že žalovaná byla zaměstnána, výše jejího příjmu však nedosahovala částky prezentované žalobkyní (zpravidla se jednalo o příjmu do částky (20 000 Kč). Dále z výpisu z účtu byly zřejmé tři spotřebitelské úvěry (13. 3. 2024, 6. 9. 2024 a 9. 9. 2024), aniž by bylo zřejmé, zda došlo k ověření měsíčního zatížení žalované splátkami (v přehledu zkoumání úvěruschopnosti je pouze informace od žalované o splátkách 4 000 Kč měsíčně). Z výpisu z účtu (ani z dalších listin žalobkyně) nevyplývá ověření nákladů na bydlení.

6. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 19. 5. 2024 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru za použití prostředků komunikace na dálku. Touto smlouvou žalobkyně poskytnula žalované úvěrový rámec ve výši 52 200 Kč, který měla žalovaná vrátit nejpozději do 6. 3. 2026. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr v denních splátkách ve výši určené všeobecnými obchodními podmínkami spolu s úrokem ve výši 0,0933 % denně a poplatkem 1,99 % z každé čerpané částky. Pro případ prodlení žalované se zaplacením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení. RPSN činí dle smlouvy 1422,87 %. Výše denních splátek vyplývala z předpisu denních splátek.

7. Z dopisu ze dne 13. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně rozhodla o splatnosti úvěru pro prodlení žalované se splácením po dobu 93 dnů.

8. Z předžalobní upomínky ze dne 21. 5. 2025 soud zjistil, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.

9. Uvedená skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci.

10. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Mezi účastníky byla za použití prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku. Podle uvedené smlouvě žalobkyně poskytla žalované částku podle smlouvy 17 000 Kč (v rámci limitu 52 200 Kč). Žalovaná vrátila podle smlouvy (na jistinu) částku celkem 0,02 Kč.

15. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru. V daném případě žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů).

16. Úvěruschopnost žalované žalobkyně sice posuzovala, spokojila se pouze s ověřením příjmu žalované ze zaměstnání (který byl však převážně nižší, než uváděný žalovanou a ověřovaný žalobkyní). I když na účet žalované přicházely další částky z neznámého (neosvětleného důvodu), nejednalo se nepochybně (ani podle prohlášení žalované při zkoumání úvěruschopnosti) o pravidelný příjem. Žalobkyně si neověřila prokazatelně též dluhovou zátěž žalované, protože z účtu vyplývá účast žalované na nově čerpaných úvěrech (z žalobních tvrzení nevyplývalo, zda tyto úvěry, čerpané v září 2024 byly uvažovány v dluhovém zatížení žalované). Z výpisu z účtu nevyplývá výše nákladů žalované na bydlení (a žalobkyní nebyla ani jiným způsobem ověřena). Navíc žalovaná své povinnosti podle smlouvy velmi záhy přestala plnit (13. 1. 2025 již byla 93 dnů v prodlení). Pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti žalované je úvěrová smlouva neplatná.

17. Podle neplatné smlouvy (§ 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., § 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 věta první občanského zákoníku) jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku). Z. č. 257/2016 Sb. obsahuje k obecné úpravě vypořádání plnění podle neplatné smlouvy zvláštní ustanovení v § 87 odst. 1 věta třetí jako soukromoprávní sankce poskytovatelům úvěrů s nepřiměřenými podmínkami (uvedeným vztahem a jeho důsledky se zabýval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí z 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru (10 987,89 Kč, se zohledněním plateb uváděných žalobkyní) bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí. Žalovaná netvrdila a neprokazovala své majetkové poměry, a proto soud stanovil splatnost dluhu v zákonné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 z. č. 99/1963 Sb., dále jen „o. s. ř.“).

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla z větší části neúspěšná (s přihlédnutím k požadovaným a nepřiznaným úrokům), avšak žalované žádné náklady řízení nevznikly.

19. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni podle § 4 odst. 1 písm. j) z. č. 549/1991 Sb. doplatek soudního poplatku ve výši 366 Kč dle položky č. 2 bodu 2., ve spojení s položkou 1 bodem 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků.