17 C 211/2023

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 20.424 Kč / úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12.000 Kč od 22. 10. 2023 do zaplacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 8.424 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 16.800 Kč od 17. 12. 2022 do 21. 10. 2023, z částky 4.800 Kč od 22. 10. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, k rukám zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení částce 1.396,41 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku v částce 204 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku ne účet. [číslo] [variabilní symbol].

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 16.800 Kč a smluvní pokuty 3.624 Kč podle smlouvy o úvěru z 15. 8. 2022 [číslo]. Před uzavřením úvěrové smlouvy (spotřebitelského charakteru) žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného (lustrací v databázích a zkoumáním jeho příjmu). Podle úvěrové smlouvy žalobkyně žalovanému na jeho žádost poskytla úvěrový rámec do částky 20.000 Kč. Dne 15. 8. 2022 poskytla žalobkyně žalovanému částku 12.000 Kč s tím, že žalovaný měl podle smlouvy splácet alespoň úrok (40 % měsíčně) do 12. dne v každém měsíci. Žalovaný svůj dluh nesplácel, a proto žalobkyně rozhodla o zesplatnění úvěru k 16. 12. 2022 a požadovala též zaplacení částky smluvní pokuty 0,1 % denně z částky 12.000 Kč od 17. 12. 2022 do 15. 10. 2023.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodl podle § 115a z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o.s.ř.“), aniž nařizoval jednání.

4. Protože žalovaný se vůči žalobním tvrzením nevymezil, soud považoval žalobní tvrzení za sporná a provedl k nim důkazy označené v žalobě.

5. Z žádosti o spotřebitelský úvěr [číslo] soud zjistil, že žalovaný elektronicky požádal o úvěr (za dále uvedených podmínek). Uvedl své kontaktní údaje, identifikační údaje, byl svobodný, bydlel s rodiči, byl zaměstnán s příjmem 24.000 Kč měsíčně a s výdaji 9.000 Kč měsíčně; žalovaný nebyl v exekuci nebo insolvenci. Žalovaný poskytl žalobkyni výpisy ze svého účtu od 1. 6. 2022 do 31. 7. 2022; z výpisů vyplývaly příjmy 24.000 Kč měsíčně a výdaje žalovaného. Žalovaný dne 13. 8. 2022 uhradil částku 0,01 Kč ze svého účtu na účet žalobkyně (jako verifikační platbu). Žalovaný poskytl scan svého občanského průkazu.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] z 13. 8. 2022 soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (na webových stránkách [webová adresa]). Žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr (úvěrový limit) 20.000 Kč za úrok ve výši 40 % měsíčně na dobu do splacení úvěru. RPSN mělo činit 5 539,39 %. Žalovaný měl vrátit úvěr ve splátkách k 12. dni v měsíci minimálně ve výši přirostlého úroku (za uplynulé, tj. měsíční období). Jistina mohla být splacena kdykoliv v době trvání smlouvy. Úvěr se stával splatným, pokud žalovaný byl v prodlení po dobu dvou kalendářních měsíců. Účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaný v prodlení.

7. Z potvrzení o provedení transakce z 13. 8. 2022 soud zjistil, že žalobkyně poskytla na účet žalovaného částku 12.000 Kč.

8. Ze zesplatnění spotřebitelského úvěru [číslo] z 13. 12. 2022 soud zjistil, že žalobkyně mínila upozornit žalovaného na zesplatnění úvěru k 13. 12. 2022 (pro porušení platební povinnosti) a uplatňovala pohledávku k 13. 12. 2022 ve výši 37.002 Kč. U dopisu nebylo prokázáno jeho odeslání, popř. doručení žalovanému.

9. Z výzvy z 15. 10. 2023 soud zjistil, že žalobkyně požadovala na žalovaném zaplacení před podáním žaloby zaplacení částky 41.347,58 Kč (součet pohledávek žalobkyně ze smlouvy). Z podacího lístku soud zjistil, že předžalobní výzva byla odeslána poštou 15. 10. 2023.

10. Soud skutková zjištění výše převzal za svůj skutkový závěr.

11. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § [číslo] k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

14. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

15. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

17. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytnula žalovanému revolvingový úvěr ve výši 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto úvěr splácet minimálně měsíčním přírůstkem sjednaného úvěru.

18. Před sjednáním úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. S ohledem na výši úvěrové částky, předložení výpisu z účtu žalovaného, jeho identifikace občanským průkazem a zasláním verifikační platby soud považoval povinnosti věřitele za splněné (tj. žalobkyně zkoumala úvěruschopnost řádně), protože bylo pravděpodobné, že žalovaný s ohledem na výši svých příjmů a výdajů dluh splní.

19. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny ze smlouvy o úvěru (podle žalobkyně žalovaný nezaplatil nic). Další ujednání smlouvy o zápůjčkách musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) Národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

20. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaná se tohoto ujednání nedovolává).

21. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na [webová adresa]). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

22. Srovnání podmínek zápůjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaných smluv o zápůjčce vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka (včetně případných sankcí za porušení smlouvy) může být nepřiměřená částce poskytnuté (ilustrativní jsou předžalobní výzvy, které vycházejí z několikanásobku poskytnuté částky). Žalobkyně si vymínila výši úroků, které při třech měsících trvání úvěru převýší poskytnutou částku, RPSN převyšuje 5 000 %, t,j, několikasetnásobně její obvyklou hodnotu, smluvní pokuta sice není sama o sobě nepřiměřená, ale navyšuje již tak nepřiměřenou odměnu věřitele za poskytnutí peněz. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran. Jednotlivá smluvní ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy; to vede ke konečnému závěru o její nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku. Významné je též porovnání obvyklých úrokových sazeb a porovnání celkové výše nákladů na splacení poskytnutých úvěrů (viz např. databáze [příjmení]).

23. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku. Protože žalovaný neuhradil na úvěr nic, ale bylo mu poskytnuto 12.000 Kč, musel soud přiznat žalobkyni částku 12.000 Kč jako vypořádání plnění podle neplatné smlouvy. Soud žalobě vyhověl částečně ohledně poskytnuté částky a zákonného úroku z prodlení z přiznané částky v souladu s § 1970 občanského zákoníku, vycházel přitom ze lhůty k plnění podle předžalobní výzvy (sdělení o zesplatnění nemže být s ohledem na nedostatek svého doručení výzvou k plnění dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Pochopitelně nelze vycházet ani s ujednání smlouvy o splatnosti (protože je neplatná).

24. Ve zbytku uplatňovaného nároku na úroky z úvěru, smluvní pokutu a úhradu zbytku úroku z prodlení soud žalobu zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byl v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.396,41 Kč, přičemž tato částka představuje 17,5 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58,75 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 41,25 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.022 Kč (808 Kč již bylo zaplaceno, 204 Kč bylo výrokem IV. doměřeno) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5., § 8 odst.1, § 11 odst. 1 písm. a) d), odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20.424 Kč sestávající z částky 1.940 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 970 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 750 Kč ve výši 1.207,50 Kč.

26. Soud rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek za žalobu v částce 204 Kč dle § 4 písm. j) z. č. 549/1991 Sb. (položky 2 bod 2., položky 1 bod 1. písm. b/ Sazebníku).