17 C 213/2023

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] pro 32 478 Kč / úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 194,66 Kč s úrokem ve výši 2 % ročně z částky 17 064,50 Kč od 25. 2. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 145,50 Kč od 25. 2. 2020 do 30. 3. 2021, z částky 17 600,74 Kč od 31. 3. 2021 do 14. 10. 2022, z částky 17 529,23 Kč od 15. 10. 2022 do 13. 12. 2022, z částky 17 194,66 Kč od 14. 12. 2022 do zaplacení, to vše ve formě splátek ve výši 2.000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci k rukám žalobkyně, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 6 281,34 Kč s úrokem ve výši 83,71 % ročně z částky 2 590,56 Kč od 25. 2. 2020 do zaplacení, ve výši 81,71 % ročně z částky 17 064,50 Kč od 25. 2. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 281,34 Kč od 25. 2. 2020 do zaplacení a zaplacení částky smluvní pokuty 9 002 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 32 478 Kč s příslušenstvím (22 478,20 Kč nová jistina úvěru včetně přirostlého úroku 3 773,98 Kč, 998 Kč smluvní pokuta dle bod 6.

1. úvěrové smlouvy, 9 002 Kč smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy) z titulu smlouvy o úvěru [číslo] podepsané žalovaným 29. 9. 2019, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Poskytnutý úvěr měl žalovaný vrátit ve formě 24 měsíčních splátek po 1 740 Kč spolu s úrokem 124,6 % (vyjádřeným jako efektivní úroková sazba), celkem mělo být zaplaceno 41 760 Kč. Žalovaný uhradil 2 000 Kč dne 15. 10. 2019 a po zesplatnění dále 544,76 Kč, 71,51 Kč a 334,57 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.

2. Žalovaný potvrdil uzavření smlouvy. Povinnosti podle smlouvy neplnil, protože se dostal do finančních obtíží (měl více závazků, které musel plnit). Insolvenční řízení jeho problémy nevyřešilo, protože nebyl schopen plnit jeho podmínky. Aktuálně je žalovaný zaměstnán s příjmem cca 20 000 Kč (z toho 5 000 Kč měsíčně platí na výživné pro nezletilé dítě). Žalovaný bydlí u matky (s manželkou se rozešel) a je schopen platit na umoření dluhu 2 000 – 3 000 Kč měsíčně (bez zohlednění povinnosti hradit další dluh vůči žalobkyni z jiného úvěrového vztahu).

3. Soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům:a) Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného (totožnost žalovaného byla ověřována z občanského průkazu – č.l. 25, 26) a zjištěné údaje zaznamenala do Hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru [číslo] (č.l. 18). Žalovaný byl zaměstnán u OK STS Toužim, a.s. na dobu určitou s pravidelným čistým měsíčním příjmem 19 000 Kč (zaměstnání bylo ověřováno ze smlouvy č.l. 29 a jejího dodatku z 27. 8. 2019; příjem byl ověřovány z výplatních pásek 7/2019 a 8/2019 – č.l. 23, 31 a snímku obrazovky MBT – č.l. 16 a 30), jeho výdaje byly ohodnoceny na životní minimum 3 410 Kč, náklady na bydlení činily 1 800 Kč a splátky jiného úvěru poskytnutého žalobkyní ve výši 3 663 Kč. Žalovaný bydlel u rodičů, byl svobodný, se základním vzděláním. Výsledek lustrace žalovaného v registru SOLUS byl negativní k 29. 9. 2019 (č.l. 32); výpis z NRKI byl též negativní k 18. 9. 2019 se skóre 271 (tedy pásmo vyššího rizika nesplácení).b) Mezi účastníky bylo nesporné uzavření smlouvy o úvěru: z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru z 29. 9. 2019 soud zjistil, že žalovaný požádal žalobkyni (jako osobu oprávněnou poskytovat nebankoví spotřebitelské úvěry – č.l. 37) o poskytnutí úvěru 20 000 Kč a podle akceptační doložky na smlouvě z 1. 10. 2019 byla žádost právním předchůdce žalobkyně akceptována (to vyplývalo též z oznámení o schválení z 2. 10. 2019, č.l. 9 a dodejky z 3. 10. 2019, č.l. 13). Právní předchůdce žalobkyně měla žalovanému poskytnout uvedenou částku, kterou měl žalovaný vrátit v 24 splátkách po 1 740 Kč včetně úroku (vyjádřeného jako efektivní úroková sazba, ke které se vyjadřoval znalec v listině z 25. 10. 2018, č.l. 38: sazbě 125 % p.a. odpovídala nominální úroková sazba 83,8958 % p.a.) ve výši 124,6 % ročně (RPSN 124,6 %) s tím, že měla být celkem vrácena částka 41 760 Kč. Úroky byly limitovány 120 % celkové částky, kterou má žalovaná podle smlouvy zaplatit. K zajištění (utvrzení) dluhu žalované byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení (499 Kč za každou dlužnou splátku s délkou prodlení přesahující 30 dnů; maximálně 2.999 Kč za každý kalendářní rok; 200 Kč za každé prodlení s úhradou splátky v délce 15 dnů). Při prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů dojde automaticky k zesplatnění úvěru (s povinností věřitele předtím ve třicetidenní lhůtě žalovaného ke splnění dluhu vyzvat). Zesplatněním se součástí jistiny stávala dosud nezaplacená jistina, úroky a smluvní pokuty a náklady nákladů. Pokud nová jistina (vzniklá zesplatněním) nebyla uhrazena v den zesplatnění, vznikala povinnost k úhradě smluvní pokuty 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Výše smluvních pokut neměla přesáhnout 50 % celkové částky, která měla být podle úvěrové smlouvy zaplacena (nejvýše 200.000 Kč). Účastníci ujednali poplatky za předčasné zesplatnění úvěru (0,5 %, popř. 1 % z předčasně uhrazené částky, a to podle míry předčasnosti). Smlouva měla být uzavřena tak, že žalovaný bude žalobkyní písemně vyrozuměna o akceptaci svého návrhu na uzavření smlouvy. Uvedeným podmínkám odpovídal předsmluvní formulář (č.l. 20).c) Z Databáze časových řad ARAD (č.l. 63) vyplývala průměrná sazba spotřebitelských úvěrů v prosinci 2021 ve výši 8,35 % p.a. Z detailu insolvenčního řízení (č.l. 49) a usnesení o zrušení schváleného oddlužení (č.l. 51) vyplývalo, že oddlužení žalovaného bylo pravomocně zrušeno (pro neplnění podmínek).d) Mezi účastníky nebylo sporné vyplacení úvěru, to vyplývalo i z dokladu o vyplacení úvěru z 1. 10. 2019 (č.l. 34) soud zjistil, že žalovanému byla uvedeného dne převedena částka 20 000 Kč na účet uvedený ve smlouvě jako účet žalované.e) Z karty klienta (č.l. 11) soud zjistil, že žalovaný uhradil 2 000 Kč dne 14. 10. 2019, v rámci insolvence byly uhrazeny částky 71,51 Kč, 544,76 Kč, 334,57 Kč.f) Z oznámení z 23. 2. 2020 (č.l. 12) soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění dluhu podle smlouvy (pro prodlení delší 65 dnů).g) Předžalobní upomínkou ze dne 4. 6. 2021 (č.l. 35) má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby (podle podacího archu byl dopis odeslán 14. 11. 2023).

4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

6. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

7. Podle § 110 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

8. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal dluh splácet splátkami stanovenými ve smlouvě, a to včetně úroku. Žalovaný své povinnosti řádně neplnil a uhradil pouze 2 000 Kč (do splatnosti) a po zesplatnění částky uvedené výše (prostřednictvím insolvenční správkyně).

9. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Ověřila pouze jeho příjmy, nikoli již výdaje (§ 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.). Osvědčený příjem žalovaného však byl natolik vysoký, že by pokryl obvyklé náklady na bydlení a živobytí včetně exekuční srážky výživného i pro případ převzetí úvěru a jeho splácení. I když nelze považovat za správné akceptování pouhých tvrzení žalovaného o jeho výdajích, lze příjem považovat za dostatečný pro pokrytí obvyklých nákladů žalovaného i v případě splácení úvěru. Výsledkem ověřování úvěruschopnosti je (v zásadě správný) závěr o pravděpodobnosti vrácení poskytnutého úvěru.

10. Žalobkyně má nepochybně (vždy) právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o poplatku za poskytnutí zápůjček musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

11. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává).

12. Nejprve soud zvažoval, zda ujednání smlouvy o úvěru jsou v souladu s dobrými mravy a dále zda jsou v případě negativního závěru nežádoucí ujednání oddělitelné od ostatních (§ 576 občanského zákoníku). Ujednání úroku je v zásadě oddělitelné od ujednání sankčních ustanovení (poplatky, smluvní pokuty, přirůstání k jistině úvěru). Sjednaná úroková sazba v nominální výši převyšuje obvyklou úrokovou sazbu (spotřebitelských úvěrů bez zohlednění doby splácení a vyjádřenou v nominální sazbě) 10x. Pro takový případ (excesivního rozdílu) je na místě vyhodnotit ujednání o úroku jako neplatné dle § 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 věta první občanského zákoníku jako rozporné s dobrými mravy. Proto dochází k vypořádání práv a povinností účastníků z úvěrové smlouvy ustanovení § 110 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. a žalobkyni přísluší pouze úhrada jistiny (se zohledněním poskytnutých splátek v konkrétních termínech) a úroku ve výši reposazby ode dne poskytnutí úvěru do zaplacení; od ostatních smluvních ujednání o plněních ve prospěch věřitele je třeba odhlédnout (neaplikují se). V souladu s § 1970 občanského zákoníku přísluší žalobkyni též právo na úrok z prodlení z jistiny dluhu od data následujícího po zesplatnění dluhu do zaplacení. Výrokem II. tedy požadavek žalobkyně nad rámec zůstatku jistiny sníženého úroku a úroku z prodlení byl ve zbytku zamítnut.

13. Podle § 160 odst. 1 z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) soud rozhodl o splácení dluhu podle návrhu žalovaného s přihlédnutí k jeho poměrům a s přihlédnutím k dalšímu závazku vůči žalobkyni tak, aby závazek vůči žalobkyni byl v přiměřené době splněn (včetně stanovení ztráty výhody splátek).

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla z větší části neúspěšná (s přihlédnutím k požadovaným a nepřiznaným úrokům), avšak žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.