17 C 220/2025

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovnicí obcí Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta pro 24 225 Kč / bezdůvodné obohacení (původně o 64 549 Kč / úvěr Anonymizováno

I. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 24 225 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24 225 Kč od 18. 1. 2024 do zaplacení.

II. Řízení se zastavuje v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 22 322 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 22 322 Kč od 18. 1. 2024 do zaplacení, částky 18 002 Kč a úroku ve výši 83,56 % ročně z částky 37 374,53 Kč od 18. 1. 2024 do 10. 2. 2024 ve výši 1 987,44 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 37 374,53 Kč od 11. 2. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 18. 1. 2024 dosáhne částky 158 688 Kč.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému, k rukám zástupce žalovaného, náhradu nákladů řízení v částce 10 131,57 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyni bude po právní moci usnesení vrácena část soudního poplatku za žalobu ve výši 1 016 Kč.

1. Žalobkyně se po žalovaném původně domáhala částky ve výši 64 549 Kč podle úvěrové smlouvy z 29. 3. 2023 č. hodnota, podle které žalobkyně poskytla na účet žalovaného částku 38 000 Kč. Žalobkyně zkoumala před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného (na dálku). V průběhu řízení, po zjištění, že žalovaný trpěl v době uzavření úvěrové smlouvy duševní poruchou, vzala žalobkyně podáním z 24. 11. 2025 žalobu částečně zpět (v rozsahu výroku II. tohoto rozsudku) a požadovala pouze vrácení nesplacené části jistiny s úrokem z prodlení (v návaznosti na smluvní zesplatnění dluhu).

2. Žalovaný, zastupovaný opatrovnicí (ustanovenou v průběhu řízení v rámci řízení ve věcech svéprávnosti), navrhoval zamítnutí žaloby. Žalovaný namítal, že v době uzavření smlouvy trpěl duševní poruchou, které jej činila neschopným právně jednat. Odkazoval na výsledky šetření okolností uzavření předmětné (ale i dalších) úvěrových smluv Policií a poukazoval na angažmá jméno FO. Žalovaný neměl s ohledem na svou duševní poruchu schopnosti reálně s poskytnutou částkou (na účtu) disponovat (a je otázka, jestli jméno FO něco žalovanému z poskytnutých peněz poskytl); s účtem žalovaného a penězi na něm evidentně disponoval jméno FO (včetně poskytnutí části splátek).

3. Usnesením ze dne 25. 2. 2026, č. j. 17 C 220/2025-126 bylo rozhodnuto o částečném zastavení řízení ohledně částky 22 322 Kč s příslušenstvím a o vrácení poměrné části soudního poplatku za žalobu. Usnesení nabylo právní moci 18. 3. 2026.

4. Žalobkyně je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr, jak je zřejmé z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu (registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru) od 11. 5. 2018 (č. l. 37).

5. Žalovaný poskytl žalobkyni (v souvislosti se zkoumáním úvěruschopnosti) elektronicky (č. l. 23, 24) svůj naskenovaný občanský průkaz. Z hodnocení klienta z 29. 3. 2023 (č. l. 9) soud zjistil, že žalobkyně měla zjistit od žalovaného jeho příjmy v částce 12 937 Kč, dále jako výdaje bylo zohledňováno životní minimum 4 860 Kč, náklady bydlení 3 915 Kč. Žalovaný měl být svobodný, měl žít sám, bydlet ve vlastním. Z výpisu z účtu žalovaného č. 186587662/0300 (č. l. 8) soud zjistil, že žalovaný měl příjem z důchodu 13 538 Kč jako invalidního důchodu 3. stupně, vybíral hotovost výplatním šekem, trvalé příkazy činily částku 8 300 Kč, výdaje za leden 2023 převyšovaly příjmy. Z výpisu z téhož učtu za únor 2023 (č. l. 23) soud zjistil, shodné skutečnosti jako z březnového výpisu, pouze příjmy převyšovaly výdaje. Z výpisu z účtu č. 2902264477/2010 na jméno žalovaného, č. l. 25 (9/2022) soud zjistil, že s prostředky na účtu bylo disponováno v souvislosti s platbami a výběry v Chodově, Horním Slavkově, Jenišově a Staré Roli; na účet nechodil důchod žalovaného, pouze příjmy v souvislosti se stavební činností a byly hrazeny náklady na stavebniny; z uvedeného účtu byl dobíjen telefon č. 723 351 145. Z výpisu záznamů z registru SOLUS (č. l. 18) soud zjistil, že ohledně žalovaného byly evidovány informace (příznak D), dlužné splátky nebyly k 10. 3. 2023 evidovány; z výpisu z NRKI (pouze titulní strana) soud zjistil, že žalovaný měl CBS skóre 204 (u dolní hranice nejhorší bonitní kategorie). Z předsmluvního formuláře z 29. 3. 2023 (č. l. 10) vyplývalo, že žalovaný byl seznámen se smluvními podmínkami (shodnými s dále uvedenou úvěrovou smlouvou). Bezprostředně před uzavřením smlouvy žalovaný prohlašoval (č. l. 21), že byl informován dle § 92 z. č. 257/2016 Sb., že nemá splatné dluhy, nenachází se v úpadku, jím poskytnuté informace jsou pravdivé.

6. Z návrhu na uzavření úvěrové smlouvy / smlouvy o úvěru ze dne 29. 3. 2023 č. hodnota (č. l. 44) soud zjistil, že žalovaný navrhoval žalobkyni (prostřednictvím prostředků komunikace na dálku) uzavření úvěrové smlouvy (o spotřebitelském úvěru) ohledně částky 38 000 Kč, která měla být vrácena (s úrokem ve výši 83,56 % p. a.) ve formě 48 splátek po 2 755 Kč měsíčně. Na smlouvě byla vytištěna akceptační doložka žalobkyně z 29. 3. 2023. Z oznámení o schválení úvěru z 30. 3. 2023 (č. l. 47) s dodejkou z 14. 4. 2023 (č. l. 7) soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému uzavření smlouvy (akceptaci návrhu). Z dodatku č. hodnota k návrhu smlouvy z 29. 3. 2023 (č. l. 35) a z podpisu na dálku (č. l. 39) vyplývalo zajištění postupu při podepisování v souvislosti s úvěrovými vztahem účastníky (prostřednictvím prostředků komunikace na dálku).

7. Z důkazu o odeslání 1 Kč dne 29. 3. 2023 (č. l. 42 p. v.) na účet u právnická osoba. (s textovou zprávou) a z SMS zprávy z 29. 3. 2023 (č. l. 43) zaslané na t. č. hodnota s údajem o podpisovém kódu odpovědní SMS v souvislosti s uzavřením úvěrové smlouvy. Z uvedeného telefonního čísla bylo potvrzeno, že žalovaný souhlasí s uzavřením úvěrové smlouvy.

8. Ze základních informací o klientovi (č. l. 42) vyplynuly informace o žalovaném (včetně identifikace účtu právnická osoba., telefonu a e-mailu jméno FO).

9. Z otisku dat z elektronického výpisu (č. l. 20) a z výpisu z účtu žalobkyně (č. l. 64) soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 38 000 Kč na účet č. Anonymizováno (odlišný od účtu, z něhož byl předložen výpis při zkoumání úvěruschopnosti). Z karty klienta (č. l. 49) vyplynulo, že žalobkyni byla celkem vrácena částka 13 775 Kč; z karty klienta vyplývala náhradní kontaktní adresa a e-mailová adresa jméno FO.

10. Z dopisu z 20. 10. (bez letopočtu, č. l. 17) soud zjistil, že žalovaný písemně žádal o odklad splátek pro finanční problémy (se službami a energií), žádost byla podepsána jiným rukopisem než text žádosti. Z dopisu z 25. 10. 2023 (č. l. 16) soud zjistil, že žalobkyně akceptovala žádost o odklad splátek žalovaného; připojen byl upravený splátkový kalendář, č. l. 6 (vypuštění splátky splatné v říjnu 2023).

11. Z výzvy z 12. 1. 2023, 13. 12. 2023 a dopisu z 16. 1. 2024 (č. l. 5, 15, 16) vyplývalo, že žalovaný se dostal se splácením do prodlení a žalobkyně mu oznámila zesplatnění dluhu.

12. Z předžalobní výzvy z 10. 6. 2024 (č. l. 38) soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu před podáním žaloby a z podacího archu (č. l. 34) odeslání upomínky žalovanému 10. 6. 2024).

13. Z rozsudku zdejšího soudu z 10. 11. 2025, č. j. 27 Nc 3603/2024-128 soud zjistil, že byla omezena svéprávnost žalovaného na dobu pěti let m. j. tak, že není způsobilý nakládat s majetkem bez ohledu na jeho hodnotu, hospodařit s finančními prostředky přesahujícími částku 300 Kč týdně a majetkoprávně jednat v jakékoli podobě a formě bez ohledu na výši (s výjimkou běžných záležitostí). Opatrovníkem byla ustanovena obec Hájek. Rozhodnutí nabylo právní moci 20. 1. 2026. Ze znaleckého posudku MUDr. jméno FO z oboru zdravotnictví a odvětví psychiatrie z 20. 5. 2025 (v uvedené opatrovnické věci) soud zjistil, že žalovaný již od dětství lehkou až středně těžkou mentální retardací odpovídající mentální úrovni dítěte mladšího školního věku; není tak schopen vyřizovat složitější záležitosti běžného života (včetně např. většího nákupu).

14. Ze zprávy právnická osoba. z 27. 4. 2026 sodu zjistil, že k účtu č. 2902264477/2010 má (a měl) dispoziční právo žalovaný.

15. Z usnesení právnická osoba z 14. 5. 2025, č.j. KRPK-40478-138/TČ-2024-190381 (č. l. 81) soud zjistil, že žalovaný dne 4. 4. 2024 oznámil Policii zneužití své identity pro sjednání úvěrů (fakticky) ve prospěch jméno FO, nar. 13. 5. 1971, konkrétně šlo o finanční prostředky poukazované úvěrovými společnostmi na účet č. 2902264477/2010. Z vysvětlení jméno FO vyplynulo, že žalované zná a že uvedený bankovní účet skutečně pomohl zřídit žalovanému, aby tento účet využíval (výlučně) on sám. Půjčky skutečně sjednával na jméno žalovaného, žalovanému se snažil nějaké finanční prostředky dát; splácení realizoval sám, dokud se nedostal do finančních obtíží (část úhrad činil z účtu žalovaného, který užíval, část internetového bankovnictví týkající se primárního účtu žalovaného). Všechny operace prováděl s vědomím a souhlasem žalovaného. Z výpovědi matky žalovaného soud zjistil, že žalovaný má myšlení na úrovni dítěte, neumí ovládat internetové bankovnictví, žalovaný má příjem pouze z invalidního důchodu, výběry z účtu žalovaný prováděl výplatními šeky, které mu matka pomáhala vyplňovat (a vybíral je pak na poště v Ostrově). Věc oznámení žalovaného byla odložena, protože nebylo prokázáno, že by jméno FO jednal ke škodě žalovaného a bez jeho vědomí, podezření ze spáchání trestných činů ke škodě žalovaného nebylo prokázáno. Usnesení nabylo právní moci 13. 6. 2025.

16. Uvedená skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci.

17. Soud dospěl k právnímu závěru: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 581 občanského zákoníku je neplatné právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

18. V projednávané věci soud na základě provedených důkazů (rozhodnutí ve věci omezení svéprávnosti a v rámci svéprávnostního řízení zpracovaného posudku) uzavřel, že žalovaný v době uzavření úvěrové smlouvy jednal v duševní poruše, jež jej činila neschopným (pro nedostatečnou ovládací a rozpoznávací složku vůle – duševní schopnosti odpovídající mladšímu školními dítěti) právně jednat ve vztahu k takovému právnímu jednání, jakým je uzavření spotřebitelského úvěru (navíc na vysokou částku 38 000 Kč, a to jak ve vztahu k výše příjmů žalovaného, tak i absolutně ve vztahu k průměrnému příjmu), navíc spojeného i se splácením dluhu (po dlouhou dobu). Nešlo přitom o pouhé oslabení rozumových schopností či nižší finanční gramotnost, nýbrž o stav (v souladu se závěry znaleckého posudku ze svéprávnostního řízení), který zásadně vylučoval, aby žalovaný reálně pochopil význam smlouvy, ekonomické zatížení z ní plynoucí i následky případného prodlení.

19. Soud proto dospěl k závěru, že předmětná smlouva je neplatná podle § 581 občanského zákoníku. Protože jde o neplatnost stanovenou k ochraně osoby jednající v duševní poruše, soud vycházel též z § 586 odst. 1 občanského zákoníku; žalovaný (prostřednictvím svého opatrovníka) tuto neplatnost v řízení výslovně namítl, a bylo proto možno z tohoto důvodu vyvodit odpovídající právní následky.

20. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru. Úvěr smí poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 84 odst. 2 téhož zákona je poskytovatel povinen informace za účelem posouzení úvěruschopnosti ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, a je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Podle § 94 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen spotřebiteli náležitě vysvětlit předsmluvní informace tak, aby byl spotřebitel schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.

22. Zákon přitom ani pro distanční sjednávání spotřebitelského úvěru tuto povinnost neoslabuje; podle § 100 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru se při použití prostředků komunikace na dálku mění pouze pravidla pro okamžik poskytnutí některých předsmluvních informací, nikoli požadavek řádného posouzení úvěruschopnosti.

23. V poměrech této věci soud uzavřel, že žalobkyně nastavila proces uzavírání smlouvy a ověřování úvěruschopnosti tak, že sice mohl postačovat ke zjištění (některých) pro uzavření smlouvy podstatných ekonomických údajů, nikoli však k ověření, zda žalovaný vůbec disponuje takovými rozpoznávacími a ovládacími schopnostmi, aby byl schopen význam úvěrového závazku pochopit a odpovědně jej přijmout. Jestliže žalobkyně zvolila výlučně distanční model bez osobního kontaktu a bez takových pojistek, které by umožňovaly zachytit zjevnou duševní indispozici žadatele, nese důsledky tohoto nastavení sama. Požadavek, aby vycházela ze spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, nelze vyložit tak, že postačí pouze formální zjištění identity, příjmu či bankovní historie, jestliže okolnosti případu současně ukazují na zásadní pochybnost o schopnosti spotřebitele porozumět samotnému právnímu jednání.

24. Soud nad rámec uvedeného podotýká, že zákon neukládá poskytovateli povinnost provádět samostatné medicínské či psychiatrické vyšetření spotřebitele. Ukládá mu však povinnost pracovat pouze s takovými informacemi a ověřovacími postupy, které jsou v konkrétní situaci spolehlivé, dostatečné a přiměřené, a spotřebiteli náležitě vysvětlit povahu a důsledky úvěru. Je-li úvěr sjednáván bez osobního kontaktu, musí poskytovatel tomuto režimu přizpůsobit i kontrolní mechanismy. Nestačí přitom jen ověřit, že z určitého zařízení, telefonu či bankovního účtu byla technicky provedena autorizace. Je třeba zohlednit i riziko, že za spotřebitele fakticky jedná nebo mu odpovědi podsouvá třetí osoba, která sleduje vlastní prospěch z úvěru. V takovém případě totiž formálně správně proběhlá komunikace ještě nevypovídá o tom, že úvěrovaný skutečně samostatně projevil vůli a porozuměl významu závazku. Prakticky může jít zejména o povinný synchronní audio-vizuální kontakt s pracovníkem poskytovatele před uzavřením smlouvy, při němž je spotřebitel vyzván, aby byl po určitou dobu v záběru sám a reagoval bezprostředně na individuálně kladené dotazy, kladení otázek, které nelze bezpečně zodpovědět pouhým „ano/ne“ a které vyžadují, aby spotřebitel vlastními slovy vysvětlil, jakou částku dostane, kolik a dokdy bude splácet a co se stane při neplnění, průběžné ověřování spontánnosti a samostatnosti odpovědí, včetně sledování prodlev, opakovaného otáčení mimo kameru, nápadně naučených či mechanicky opakovaných formulací nebo zjevného reagování na pokyny třetí osoby mimo záběr, požadavek, aby spotřebitel provedl některé jednoduché úkony samostatně v reálném čase podle instrukce pracovníka poskytovatele, čímž se ověří, zda skutečně komunikuje on sám a zda rozumí průběhu jednání, zákaz dokončení smlouvy, pokud je při komunikaci přítomna jiná osoba, která za spotřebitele odpovídá, zjevně jej vede nebo na něj působí, aniž je její role transparentně vyjasněna, eskalační pravidla, podle nichž se při pochybnostech proces zastaví a bez osobního nebo jinak zesíleného ověření se smlouva neuzavře, vyloučení plně automatizovaného dokončení smlouvy tam, kde komunikace vykazuje znaky neporozumění, nesamostatnosti nebo možné manipulace třetí osobou.

25. Za situace, kdy žalobkyně neprokázala (a ani netvrdila) takový způsob ověření pravděpodobnosti vrácení uvažované úvěrové částky, který by byl přiměřený dané situaci a způsobilý odhalit zásadní deficit žalovaného v oblasti chápání obsahu a důsledků smlouvy, nelze mít povinnost řádného posouzení úvěruschopnosti za splněnou. Soud v této souvislosti přihlédl i k tomu, že v distančním režimu nevyvstává pouze otázka, zda spotřebitel formálně odpověděl na ověřovací dotazy, ale i otázka, zda tak činil skutečně sám, svobodně a s porozuměním, anebo zda za něj fakticky jednala či mu odpovědi určovala jiná osoba sledující vlastní prospěch z úvěru. Jestliže žalobkyně nastavila proces tak, že nebylo možno rozumně vyloučit takovou „pomoc“ či manipulaci třetí osobou, nemůže být samotná technická autorizace nebo formální správnost odpovědí považována za dostatečný podklad pro závěr o řádném posouzení úvěruschopnosti. Riziko, že při absenci osobního kontaktu zůstane neodhaleno, kdo ve skutečnosti vůli utváří a kdo z úvěru fakticky těží, nese žalobkyně jako profesionální poskytovatel, nikoli žalovaný jako spotřebitel.

26. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná a soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je v takovém případě povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Bez významu není ani velmi nízký příjem žalovaného a nedostatečná podrobnost osvědčení dluhové delikvence žalovaného (ta nebyla z předložených podkladů zřejmá), bonita žalovaného byla ostatně výrazně nízká.

27. Soud konstatuje, že i z tohoto samostatného důvodu je smlouva neplatná. Žalobkyně totiž neprokázala, že by před uzavřením smlouvy získala a ověřila dostatečné a spolehlivé podklady, z nichž by bylo možno učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Naopak bylo prokázáno, že žalovaný vzhledem ke svému duševnímu stavu nebyl schopen řádně porozumět obsahu závazku, natož odpovědně posoudit své dlouhodobé platební zatížení. Soud proto uzavírá, že žalobkyně poskytla úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru; smlouva je tedy neplatná i podle § 87 odst. 1 tohoto zákona.

28. Je-li smlouva neplatná, nemůže být nárok na zaplacení částky 24 225 Kč přiznán jako nárok ze smlouvy. Žalobkyně totiž v řízení uplatnila pohledávku jako pohledávku ze smluvního závazku, jenž však platně nevznikl; byť je pravda, že žalobkyně požaduje pouze částku odpovídající uvažovanému bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného (nevrácenou část poskytnuté částky). Podle § 2991 občanského zákoníku musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 občanského zákoníku platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

29. Je-li úvěrová smlouva neplatná, typicky proto, že dlužník při jejím uzavření jednal v duševní poruše, která jej činila neschopným právně jednat, použije se § 581 občanského zákoníku a vypořádání se řídí bezdůvodným obohacením podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 28 Cdo 929/2021 výslovně dovodil, že duševní porucha sama o sobě neznamená, že obohacený nemusí nic vracet, bezdůvodné obohacení je objektivní stav, a tedy není rozhodující, že osoba nabývající obohacení podle smlouvy smlouvě nerozuměla; to je významné pro neplatnost smlouvy, ne samo o sobě pro zánik restituční povinnosti.

30. Vrácení (vydání) obohacení lze výjimečně odepřít nebo korigovat, ale jen podle konkrétních okolností, které obohacení žalovaného prakticky negují. Již zmiňované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 929/2021 zároveň uzavírá, že u osob s psychosociálním postižením nelze postupovat mechanicky a vždy rozhodnout o vydání plnění formálně poskytnutého úvěrovanému. Soud musí zohlednit obecné korektivy soukromého práva, zejména dobré mravy ve smyslu § 2 odst. 3 občanského zákoníku, ochranu slabší smluvní strany a zákaz, aby někdo utrpěl nedůvodnou újmu pro nedostatek rozumu ve smyslu § 3 odst. 2 písm. c) občanského zákoníku, poctivost v právním styku ve smyslu § 6 občanského zákoníku, zákaz zjevného zneužití práva ve smyslu § 8 občanského zákoníku. Ústavní soud v nálezu z 7. 9. 2021, sp. zn. II. ÚS 1292/21 dodal, že soud se s námitkou rozporu výkonu práva s dobrými mravy musí řádně vypořádat; opomenutí je vadou z hlediska práva na spravedlivý proces.

31. Nárok úvěrujícího na vrácení plnění lze reálně oslabit nebo i odepřít zejména tehdy, pokud se prokáže např.: že úvěrující věděl nebo musel vědět, že úvěrovaný pro svou duševní poruchu není schopen smysluplně právně jednat, že úvěrující jeho stav využil, popř. uzavřel smlouvu zjevně nepoctivě, že šlo o zvlášť zranitelnou osobu a přiznání nároku by pro ni znamenalo nedůvodnou újmu, že prostředky fakticky neužil ve svůj prospěch, ale stal se jen nástrojem třetích osob, které jeho stav zneužily, nebo že výkon práva na vrácení jistiny je za konkrétních okolností v rozporu s dobrými mravy nebo představuje zneužití práva.

32. Naopak pouhá skutečnost, že rozhodnutí o omezení svéprávnosti osoby, u které se uvažuje o obohacení, bylo vydáno až později (po uzavření smlouvy a poskytnutí plnění), sama nebrání závěru, že už v době uzavření smlouvy tu byla duševní porucha podle § 581 občanského zákoníku. U spotřebitelského úvěru musí poskytovatel předem důkladně posoudit úvěruschopnost podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Poruší-li tuto povinnost v intenzitě dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, pak smlouva je neplatná, spotřebitel vrací jen jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. To tedy vede spíše k omezení a zmírnění restituční povinnosti než automaticky k úplnému odepření.

33. Soud považuje za významné, že z provedeného dokazování vyplynulo, že se poskytnuté peněžní prostředky nedostaly do majetkové sféry žalovaného. Bylo zjištěno, že bankovní účet vedený na jméno žalovaného byl fakticky založen a užíván jméno FO (který v rámci vyšetřování důvodnosti oznámení žalovaného uvedené skutečnosti přiznal a vysvětloval souhlasem žalovaného), který měl mít k tomuto účtu výlučný přístup a který s prostředky na účtu fakticky disponoval. To je potvrzováno skladbou příjmů a výdajů na účtu, včetně lokace jejich vzniku, které odpovídají pobytu a pohybu jméno FO (nikoli žalovaného, který je s ohledem na své schopnosti vázán na místo své bydliště a trasy, které má vyzkoušené). Sama skutečnost, že účet byl formálně veden na žalovaného, ještě bez dalšího neprokazuje, že žalovaný získal majetkový prospěch odpovídající poskytnutému plnění. Pro posouzení bezdůvodného obohacení je rozhodující, kdo plnění skutečně přijal a kdo z něj měl reálný majetkový prospěch, nikoli pouze to, na čí jméno byl účet evidován.

34. Protože v řízení bylo prokázáno, že žalovaný neměl k předmětnému účtu skutečný přístup, že mohl s připsanými prostředky disponovat, anebo že mu byly tyto prostředky či jejich část prokazatelně předány (aniž by dostačoval neurčitý a obecný poukaz jméno FO na to, že žalovanému finanční prostředky z převzatých závazků poskytoval), nelze učinit spolehlivý závěr, že se bezdůvodně obohatil právě žalovaný. Za této důkazní situace nelze přenášet na žalovaného tíži toho, že žalobkyně poskytla plnění způsobem, při němž nebylo bezpečně ověřeno, komu budou prostředky fakticky dostupné a kdo s nimi bude ve skutečnosti nakládat. I z tohoto důvodu by žaloba nemohla být úspěšná v rozsahu, v němž předpokládá, že obohacení vzniklo na straně žalovaného.

35. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 17. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2505/2019 plnění na účet třetí osoby určený jako platební místo nelze bez dalšího pokládat za bezdůvodné obohacení majitele účtu. Rozhodující je, komu plnění materiálně směřovalo. Rozsudek Nejvyššího soudu z 10. 5. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1094/2023 a usnesení Nejvyššího soudu z 12. 10. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4279/2016 navazují na tento závěr tak, že plnění na účet třetí osoby jako platební místo samo o sobě nezakládá bezdůvodné obohacení majitele účtu. Rozsudek Nejvyššího soudu z 29. 3. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2939/2020 uvedené skutečnosti potvrzuje ustálenost tohoto závěru i v kontextu zápůjčky.

36. Soud uzavírá, že smlouva o spotřebitelském úvěru z 29. 3. 2023 je neplatná jednak podle § 581 občanského zákoníku, neboť žalovaný při jejím uzavření jednal v duševní poruše, která jej činila neschopným právně jednat, a jednak dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného způsobem, který by odpovídal zákonným požadavkům na důkladnost, spolehlivost a přiměřenost. Závěr o vyplacení částky na účet fakticky ovládaný třetí osobou (tedy ne žalovaným jako osobou stiženou duševní poruchou), nemůže vést k závěru o oprávněnosti nároku žalobkyně na plnění poskytnutého podle neplatné smlouvy, protože žalovaný se na úkor žalobkyně neobohatil. Proto sodu žalobu o zaplacení částky 24 225 Kč s příslušenstvím zamítl.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 131,57 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 225 Kč sestávající z částky 2 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada (včetně ztráty času) v celkové výši 723,20 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 27. 4. 2026 náhrada 361,60 Kč, a to a) za 24 ujetých km v částce 211,60 Kč (34,7 Kč/l dle vyhl. č. 573/2025 Sb. při průměrné spotřebě 8,4 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a dále b) náhradu za ztrátu času v trvání 1 × 30 minut v částce 150 Kč podle § 14 a. t.; v souvislosti s cestou realizovanou dne 29. 5. 2026 náhrada 361,60 Kč, s to za 24 ujetých km v částce 211,60 Kč (34,7 Kč/l dle vyhl. č. 573/2025 Sb. při průměrné spotřebě 8,4/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a b) náhradu za ztrátu času v trvání 1 × 30 minut v částce 150 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 373,20 Kč ve výši 1 758,37 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou jí tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalovaný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo zahájení exekučního řízení u soudního exekutora.