17 C 226/2025

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] pro 33 388 Kč / úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení 20 388 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 1 993,01 Kč, kapitalizovaného úroku 1 033,87 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 635,03 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 8 % ročně z částky 13 974,23 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soud v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 360 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku na účet č. 3703-226341/0710, variabilní symbol 1711022625.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 33 388 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 16. 7. 2023, na základě které právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) poskytnul žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Poskytnutý úvěr měl žalovaný vrátit ve formě čtrnácti měsíčních splátek po 1 992 Kč spolu s poplatky 12 888 Kč (úrokem 761 Kč, úhradou za uzavření smlouvy 7 350 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu 2 077 Kč, poplatkem za inkaso 2 700 Kč). Žalovaný uhradil 2 000 Kč dne 17. 7. 2003. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 na žalobkyni.

2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.

3. Soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Právní předchůdce žalobkyně zjišťoval úvěruschopnost žalovaného a zjištěné údaje zaznamenala do žádosti o spotřebitelský úvěr z 16. 7. 2023. Žalovaný byl zaměstnaný (což bylo ověřeno) od 12. 4. 2023 do 19. 4. 2024, neměl sjednaný rezidenční úvěr. K doložení svého příjmu předložil žalovaný výplatní pásky pracovní smlouvu a potvrzení od zaměstnavatele. Jako příjem ze mzdy uvedl částku 40 028 Kč, jako výdaje částku 7 500 Kč na bydlení, 4 860 Kč na dopravu, jídlo, osobní náklady, 14 264 Kč na srážky ze mzdy. Žalovaný byl svobodný, bydlel u příbuzných, neměl vyživované děti, předložil občanský průkaz. Z písemných pokynů zaměstnavatele žalovaného ManpowerGroup s.r.o. soud zjistil, že žalovanému bylo určeno, že bude pracovat u ŠKODA AUTO a.s. (v Mladé Boleslavy). Ze mzdových lístků za 4 – 6/2023 soud zjistil, že žalovaný měl čistý příjem (vyplaceno méně s ohledem na srážky) 36 017 Kč (24 632 Kč), 40 940 Kč (30 029 Kč), 43 127 Kč (22 602 Kč). Z dohody o srážkách ze mzdy nevyplývalo nic podstatného, z čestného prohlášení z 16. 7. 2023 vyplývalo, že žalovaný bydlí u bratra a platí mu za to 7 500 Kč měsíčně. Informace od žalovaného (o příjmech a výdajích) nebyly kromě příjmu ze zaměstnání (podle obsahu zákaznické karty) právním předchůdce žalobkyně ověřovány.

4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 16. 7. 2023 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 15 000 Kč. Účastníci sjednali úrok, odměnu za poskytnutí, částku za zpracování a částku za hotovostní inkaso (vizte výše): celkem měla být zaplacena částka 27 788 Kč. Jako RPSN bylo uvedeno 272,44 %. Ve smluvních podmínkách byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky a 500 Kč za prodlení s jednotlivou splátkou, poplatky za upomínání a vymáhání 250 Kč až 1 500 Kč a právo žalobkyně na zesplatnění úvěru v případě prodlení s jakoukoli částkou po písemné výzvě se lhůtou 30 dnů.

5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. a 12. 3. 2025 a oznámením o postoupení pohledávky z 2. 4. 2025 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

6. Předžalobní upomínkou ze dne 17. 7. 2025 má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby, a to ve lhůtě do 1. 8. 2025 (podle podacího lístku byl dopis odeslán žalovanému).

7. Z přehledu splátek žalované soud zjistil, že žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně částku 2 000 Kč.

8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

12. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 16. 7. 2023 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal dluh splácet splátkami stanovenými ve smlouvě, a to včetně poplatku za poskytnutí úvěru. Žalovaný své povinnosti řádně neplnil a uhradil pouze 2 000 Kč. Pohledávka, jež byla předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni platně postoupena shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku.

13. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, aniž by však (relevantní) informace od žalovaného ověřovala ve smyslu § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. (vyjma ověření zaměstnání žalovaného, výše mzdy a prohlášení žalovaného o výši nákladů na bydlení). Podstatné je, že žalobkyně nebyla schopna prokázat zkoumání poměrů žalovaného v dlužnických registrech. Žalovaný odváděl ze svého příjmu vysoké srážky, která mohly odpovídat závazkům ve vysoké výši; před poskytnutím úvěru bylo nezbytné ověřit úvěrovou delikvenci a tak dospět k odůvodněnému závěru o pravděpodobnosti vrácení úvěru. Žalobkyně navíc prakticky neověřovala výdaje žalovaného. Prohlášení žalovaného o výši nákladů na bydlení nebylo vyhodnoceno ve vztahu k obvyklým nákladům na bydlení (s ohledem na tvrzený nestabilní status žalovaného jako spolubydlící osoby). Příjem žalovaného byl skutečně nadprůměrný, s ohledem na předpokládané závazky však před poskytnutím úvěru bylo nezbytné poměry žalovaného dále ověřit. Žalobkyně tvrdila předložení výpisu z účtu (k ověření výdajů žalovaného), aniž by to však ze žádosti o úvěr vyplývalo (a současně žalobkyně byla schopna takový výpis předložit).

14. I když má soud výhrady též k vyváženosti smlouvy (zejména s ohledem na porovnání výše odměny právního předchůdce žalobkyně za poskytnutí peněz a obvyklé výše úroků ze spotřebitelských úvěrů v době poskytnutí úvěru), nebylo potřebné s ohledem na neplatnosti smlouvy tyto okolnosti (které by vedly též k neplatnosti smlouvy) zkoumat.

15. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 občanského zákoníku. Protože žalovaný uhradil na dluh pouze částku 2 000 Kč, přísluší žalobkyni právo na náhradu částky 13 000 Kč, přičemž splatnost byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (s ohledem na nedostatek tvrzení žalovaného o podmínkách pro vrácení dluhu). Ve zbytku požadavku žalobkyně soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (§ 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb.).

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla z větší části neúspěšná (s přihlédnutím k požadovaným a nepřiznaným úrokům), avšak žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

17. O doplatku soudního poplatku za žalobu bylo rozhodnuto podle § 4 písm. j) z. č. 549/1991 Sb. a podle položky 2 bod 2., položky 1 bod 1. písm. a) Sazebníku.