17 C 26/2021

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 10.386 Kč / úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3.300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3.300 Kč od 20. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky úroku 4.086 Kč, částky smluvní pokuty 3.000 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 3.300 Kč od 31. 5. 2018 do 19. 1. 2021.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu v částce 200 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 10.386 Kč s přísl. (3.300 Kč jistina, 3.000 Kč smluvní pokuta, 1.386 Kč jako poplatek za poskytnutí úvěru a 2.700 Kč poplatky za prodlení) z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru ze dne 27. 11. 2015 č. B0002970227196409, která byla uzavřena právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], [IČO] a žalovaným ohledně poskytnutí částky 3.300 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“).

4. Z rámcové smlouvy o úvěru ze dne 24. 11. 2015 [číslo] současně smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ohledně úvěru 12.000 Kč na dobu 5 dnů při bezúročnosti (RSPN 32 728 556,8 %) za poplatek 2.280 Kč (jako účet žalovaného byl uveden účet pod bodem 4. odůvodnění). V rámci smlouvy bylo dohodnuto opakované poskytování úvěru za sjednaných smluvních podmínek. V případě prodlení dlužníka se splněním platební povinnosti podle smlouvy byl úvěrující oprávněn požadovat po úvěrovaném též smluvní pokuty a poplatky. Smluvní pokuta za nesplacení úvěru a poplatku činila 3.000 Kč. Za nesplacení úvěru včas byly sjednány upomínací náklady pro částku mezi 3.000 Kč a 4.000 Kč od 300 Kč za 5 dnů do 600 Kč za 60 dnů. Ze sazebníku za poskytnutí půjčky vyplývalo, že při úvěru na 28 dnů činil poplatek za poskytnutí 42 % z jistiny a poplatek za prodlení 47 % z poskytnuté částky.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. B00029702271966409 k výše uvedené rámcové smlouvě soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se dohodl s žalovaným na poskytnutí úvěru 3.300 Kč dne 27. 11. 2017 se splatností do 25. 12. 2015 bezúročně s poplatkem 1.386 Kč (RPSN 9 564,7 %). Smlouva odkazovala na podmínky rámcové smlouvy (pokud jde o sankce) a obsahovala tabulku poplatků za prodlení (podle výše poskytnuté částky). Smlouva m.j. odkazovala na přílohy: rozhodčí smlouvu, všeobecné obchodní podmínky, ceník úvěrujícího a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.

6. Z Obchodních podmínek pro spotřebitelský úvěr či úvěr poskytovaný bezhotovostní formou (31 stran) soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně popisovala postup při registraci zájemce o poskytnutí úvěru a pro komunikaci zákazníka s právním předchůdcem žalobkyně.

7. Z výpisu z účtu z 27. 11. soud zjistil, že na účet [bankovní účet] byla odeslána platba 3.300 Kč.

8. Z formuláře poskytnutého úvěru KICREP [číslo] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému pod č. B0002970227196409 úvěr 3.300 Kč dne 27. 11. 2015 do 25. 12. 2015 za poplatek 1.386 Kč. Žalobkyně evidovala dluh 3.000 Kč na smluvní pokutě a 2.700 Kč na poplatcích za prodlení.

9. Z Projektu vnitrostátní fúze sloučením společností [právnická osoba], [IČO] a [právnická osoba], [IČO] z 24. 11. 2016 a z výpisu z obchodního rejstříku ohledně původního věřitele soud zjistil, že [právnická osoba] měl zaniknout sloučením s [právnická osoba] jako nástupnickou společností. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 30. 5. 2018 a oznámení o postoupení pohledávky z 12. 7. 2018 (včetně dokladu o odeslání dopisu poštou) soud zjistil, že [právnická osoba], [IČO] (nástupce původního věřitele) oznámila žalovanému postoupení pohledávky z předmětné smlouvy na žalobkyni.

10. Z dopisu z 11. 1. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k dobrovolnému splnění dluhu před podáním žaloby; dopis byl dle knihy odeslané pošty odeslán 12. 1. 2021.

11. Zjištění učiněná z listin předložených žalobkyní pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé.

12. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

14. Podle § [číslo] k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

15. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

17. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému úvěr ve výši 3.300 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr zaplatit jednorázově, a to včetně poplatku ve výši 1.386 Kč. Žalovaný svou povinnost vyplývající ze smlouvy nesplnil, ničeho neuhradil. Pohledávky, jež jsou předmětem tohoto řízení, byly na žalobkyni platně postoupeny, poté co práva a povinnosti za smlouvy přešly v rámci fúze sloučením dle § 178 odst. 2 občanského zákoníku a shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku.

18. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Ujednání smlouvy o úvěru však musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

19. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady [číslo] ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady [číslo] s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává).

20. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na [webová adresa]). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

21. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované smlouvy o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran (nevyváženost vzájemných práv a povinností). RPSN dle smlouvy činí 9 564,7 %, smlouva obsahuje matoucí údaje o ceně za úvěr (zdůrazňuje, že jde o bezúročný úvěr, ač výše poplatku za poskytnutí úvěru pro 28 dnů činí 42 % z jistiny), smlouva je formulována převážně odkazem na rámcovou smlouva (která však sama byla založena na poskytnutí jiného krátkodobého úvěru), aniž by bylo zřejmé, jaká práva a povinnosti jsou obecné a jaké se upínají k jednotlivým úvěrům, výše poplatků za prodlení v řádech dnů činí minimálně 9 % a opakuje se až do prodlení po dobu 60 dnů, úvěrovaného stíhá povinnost k úhradě smluvní pokuty ve výši 91 % z poskytnuté částky při minimálním prodlení. Důsledkem kombinace sankcí je, že za krátkou dobu přesáhne dluh třínásobek poskytnuté částky. Jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku. Navíc nelze hovořit o tom, že by informace byly úvěrovému poskytnuty jednoznačným způsobem (rozpor mezi zdůrazňováním bezúročnosti a vysokou výší poplatku a nejednoznačný odkaz na rámcovou úvěrovou smlouvu).

22. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku. Protože žalovaný ničeho neuhradil, ale byla mu poskytnuta částka 3.300 Kč, musel soud vypořádat účastníky poskytnutá plnění podle neplatné smlouvy a rozhodnout o vrácení poskytnuté částky 3.300 Kč. Soud žalobě vyhověl i ohledně zákonného úroku z prodlení z přiznané částky v souladu s § 1970 občanského zákoníku. Za výzvu k plnění dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku lze považovat předžalobní výzvu.

23. Převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly (§ 142 odst. 2 o.s.ř.), a proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

24. Podle položky 2 bod 2., položky 1 bod 1. písm. a) Sazebníku, § 4 písm. j) z. č. 549/1991 Sb. bylo rozhodnuto o doměření soudního poplatku za žalobu v částce 200 Kč (minimální poplatek při nevydání elektronického platebního rozkazu činí 1.000 Kč).