17 C 26/2024

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro 19 600 Kč / úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 700 Kč od 15. 10. 2023 do zaplacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 9 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 000 Kč od 2. 6. 2023 do 14. 10. 2023, úrokem z prodlení ve výši 1 500 Kč, úrokem ve výši 20,94 % ročně z částky 12 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, úrokem ve výši 2 094 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu v částce 200 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku na účet [číslo] [variabilní symbol].

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 19 600 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti z 11. 6. 2021 [číslo] která byla uzavřena se společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), přičemž pohledávky za žalovanou byly na žalobkyni postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023. Žalobkyně tvrdila zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy.

2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.

3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů.

4. Soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním:A) Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované na základě požadavku žalované na poskytnutí částky 12 000 Kč (v hotovosti). Žalovaná bydlela jako nájemce a partnerka pod adresou [adresa]. [příjmení] se o nezaopatřené dítě. Jejím příjmem byl rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč (vyplácený Úřadem práce České republiky od 1/2021). Výdaje žalované činily částku 1 500 Kč jako výdaje na bydlení (podíl na celkových nákladech, další spolubydlící osoby byly druh a tchýně) a dále osobní výdaje 4 500 Kč. Žalobkyně předložila doklad o přiznání podpory, složenky o příjmu a nájemní smlouvu.B) Smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti z 11. 6. 2021 [číslo] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit ve formě 60 týdenních splátek po 365 Kč včetně poplatku ve výši 9 190 Kč (4.800 Kč odměna za hotovostní inkaso splátek, 2 400 Kč úrok, 300 Kč poplatek za pojištění, 2 400 Kč administrativní poplatek), RPSN byla vyjádřena jako 215,38 %. Podle doplňujících ustanovení o spotřebitelském úvěru byly s prodlením žalované spojeny poplatky 400 Kč za písemnou upomínku, 1 000 Kč za osobní upomínku, 2 000 Kč za předání inkasní společnosti. Podmínky upomínek byly omezeny minimální výší dluhu a dále četností zasílání. V případě prodlení žalované se mohl věřitel domáhat zesplatnění dluhu (za podmínky poskytnutí dodatečné lhůty 30 dnů k úhradě dluhu) a smluvní pokuty 0,1 % denně. Ze zařazení žalované do pojistného programu vyplývalo pojištění žalované v souvislosti s úvěrem.C) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023, oznámením o postoupení pohledávky z 23. 6. 2023 a podacím lístkem má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, jež tvoří předmět tohoto řízení, na žalobkyni, a oznámil postoupení pohledávek žalované.D) Předžalobní upomínkou z 29. 9. 2023, odevzdanou k poštovní přepravě dne 2. 10. 2023, má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.E) Soud přihlédl k tvrzením žalobkyně, jež jsou v její neprospěch, s tím, že žalovaná uhradila na částku 2 300 Kč.

5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 cit. zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

8. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

9. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

12. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované finanční prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto úvěr splácet týdenními splátkami stanovenými smlouvami, a to včetně smluvního úroku a poplatků. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smluv řádně neplnila a uhradila pouze částku 2 300 Kč. Pohledávky, jež jsou předmětem tohoto řízení, byly na žalobkyni platně postoupeny shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku.

13. Právní předchůdce žalobkyně zkoumal v souladu s § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. úvěruschopnost žalované. I když její příjmy byly nízké, došlo k ověření těchto příjmů a hlavní části výdajů (s přihlédnutí k vyššímu počtu spolubydlících osob). Soud s ohledem na výši poskytnutého úvěru a výši splátky považoval zkoumání za dostačující (zajišťující pravděpodobnost vrácení poskytnuté částky). V tomto ohledu nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy v rozporu se zákonem.

14. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o smluvním úroku a poplatku musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

15. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává).

16. Nejprve soud zvažoval, zda smlouvy o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

17. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaných smluv o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky v posuzované věci se vyznačují řadou shod s modelovými případy, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může výrazně převyšovat částku poskytnutou. RPSN převyšuje 200 %, celkové náklady spotřebitelského úvěru činí 77 % poskytnuté jistiny úvěru při třináctiměsíční době splatnosti, smlouva obsahuje benevolentní podmínky pro odstoupení věřitele od smlouvy (při jakémkoliv prodlení úvěrované) a paušální poplatky v souvislosti s upomínáním a vymáháním jsou velmi vysoké (od 400 Kč do 2 000 Kč), a tedy lze dovodit, že postavení smluvních stran je výrazně nevyvážené ve prospěch úvěrujícího. Protože jednotlivá ujednání posuzované smlouvy směřují k navyšování poskytnuté částky, není na místě hodnotit oddělitelnost jednotlivých ujednání od celku (právě pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti), není též možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku Smlouva byla vyhodnocena jako neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 věta první občanského zákoníku.

18. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 občanského zákoníku. Protože žalovaná uhradila částku 2 300 Kč, ale byla jí poskytnuta částka 12 000 Kč, vyhověl soud žalobě co do rozdílu těchto plnění, tj. co do částky 9 700 Kč včetně úroku z prodlení z přiznané částky v souladu s § 1970 občanského zákoníku, přičemž splatnost byla stanovena dle předžalobní výzvy k plnění. Ve zbývajícím rozsahu žalobu ohledně tohoto nároku zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť ve věci úspěšnějšímu žalované žádné náklady nevznikly.

20. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni podle § odst. 1 písm. j) z. č. 549/1991 Sb. doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč dle položky č. 2 bodu 2., ve spojení s položkou 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků.