17 C 26/2025

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] 2. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované] pro 140 046,41 Kč / úvěr

I. Žalovaní 1., 2., jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 140 046,41 Kč,kapitalizovaný úrok ve výši 333 233,32 Kč od 29. 12. 2007 do 3. 12. 2024, úrok 14,9 % ročně z částky 137 546,41 Kč od 4. 12. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 191 683,51 Kč od 29. 12. 2007 do 3. 12. 2024, zákonný úrok z prodlení z částky 140 046,41 Kč od 4. 12. 2024 do 31. 12. 2024 ve výši 11,75% ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 140 046,41 Kč od 1. 1. 2025 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaní 1., 2. jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně, náhradu nákladů řízení v částce 44 298 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaných zaplacení částky 140 046,41 Kč s příslušenstvím podle smlouvy o úvěru ze dne 28. 12. 2007, reg. č.. [číslo], která byla uzavřena právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], [IČO]. Podle uvedené smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovaným částku 150 000 Kč, která měla být žalovanými vrácena i s úrokem ve výši 14,9 % ročně v 71 měsíčních splátkách ve výši 3 192 Kč žalovaní své povinnosti neplnili a uhradili na jistiny od 28. 12. 2007, kdy byl úvěr poskytnut, do 21. 10. 2009 částku 12 453,59 Kč. Dluh činil ke ze zesplatnění částku 137 546,41 Kč na jistině, 20 517,05 Kč na úroku 2 500 Kč na poplatcích za upomínky splnění splátky v prodlení (5x 500 Kč) a 9 466,99 Kč na úroku z prodlení.. Vzhledem k tomu, že žalovaní neplnili své povinnosti podle úvěrové smlouvy, došlo k zesplatnění úvěru k 8. 4. 2009. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla původně uplatněna v souladu s rozhodčí doložkou v podmínkách pro rozhodčí řízení s tím, že v rozhodčím řízení byl vydán rozhodčí nález rozhodce JUDr. [jméno] [příjmení] dne 8. 4. 2010, pod sp. zn. K [číslo]. Následně pak podle uvedeného rozhodčího nálezu byla vedena exekuce u Exekutorského úřadu Praha – východ pod sp zn. 081 EX 42976/10. Oprávněná souhlasila se zastavením exekuce 16. 1. 2025, v exekuční řízení byla vymožena částka 2 336,29 Kč, započtená ve výši 691 Kč na částečnou úhradu zákonného úroku z prodlení a ve výši 1 645,29 Kč na částečnou úhradu úroku z úvěru. Žalobkyně uplatnila bez zbytečného odkladu soudní řízení k vymožení předmětné pohledávky u zdejšího soudu.

2. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku společnosti [právnická osoba], [IČO] smlouvou o postoupení pohledávek z 12. 9. 2016. Uvedená společnost uzavřela 12. 9. 2016 se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, jejíž součástí byl dodatek č. 1 a příloha č. 1 k dodatku č. 1, v nichž byla specifikována předmětná pohledávka. Žalobkyně pro účely soudního řízení vyčíslila výši jednotlivých složek nároku k 3. 12. 2024; tedy na jistině 137 546,41 Kč, na poplatcích 2 500 Kč, na úroku z úvěru 333 233,32 Kč a na úroku z prodlení k témuž datu 191 683,51 Kč.

3. Žalovaný 1. se žalobou nesouhlasil. Konkrétně namítal promlčení dluhu s tím, že nárok žalobkyně je uplatňován s téměř patnáctiletým zpožděním od doby, kdy došlo k promlčení předmětného nároku. Exekuční řízení, které bylo vedeno u JUDr. [jméno] [příjmení] pod sp. zn. 081 EX 42976/10, dosud nebylo ukončeno, protože žalovaný 1. není informován o tom, že by o zastavení exekuce bylo rozhodnuto. Žalobkyně měla možnost exekuční řízení, které vycházelo z nicotného rozhodčího nálezu vyplývajícího ho z nezákonné rozhodčí doložky, v průběhu patnácti let zastavit a svůj nárok žalovat standardní cestou u soudu. Protože ke krokům k ukončení exekuce došlo až po patnácti letech v důsledku návrhu povinného na zastavení exekuce, měl by být nárok žalobkyně je promlčen. Ústavní soud vysvětlil nový náhled na praxi týkající se rozhodčích nálezů z neplatných rozhodčích doložek, a tedy měla žalobkyně jako odpovědný věřitel reagovat uplatněním pohledávky standardní cestou u soudu. Žalovaný 1. zpochybňoval praxi žalobkyně jako věřitele, která v řízení vymáhá prakticky pětinásobek původní poskytnuté částky. Žalovaný 1. navrhoval, aby žaloba byla zamítnuta.

4. Žalovaná 2. se k žalobě nevyjádřila a soudního řízení se žádnými úkony neúčastnila.

5. Žalobkyně doplnila právní argumentaci týkající se vznesené námitky promlčení tak, že z nálezu Ústavního soudu z 17. 7. 2019, sp. zn. I. ÚS 1091/19 vyplývá, že pokud věřitelé uplatňují rozhodčí doložku před 11. 5. 2011, tedy před sjednocením soudní praxe usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 19845/2010, které dovodilo neplatnost rozhodčích doložek bez přímého označení rozhodce, pak nemůže dojít k promlčení jejich práva. Žalobkyně uplatňovala, že rozhodčí nález byl v rozhodčím řízení vydán a exekuční řízení bylo zahájeno před uvedeným rozhodným datem. Dále žalobkyně poukazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu z 30. 9. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4460/2014, že nejde o překážku věci rozhodnuté, jestliže o stejné věci týkající se stejného předmětu řízení a týchž osob bylo již rozhodnuto rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem, jenž však k vydání takového rozhodčího nálezu neměl pravomoc.

6. Žalovaný 1. v doplňujícím podání uváděl, že žalobkyně od vydání nálezu vyčkávala dalších téměř šest, let, aniž by učinila kroky zastavení exekuce a že žalovaný 1. z finančních prostředků původního věřitele nijak neprofitoval (byly určeny pro jinou osobu). Žalovaný se řadu let se pohybuje na pokraji bezdomovectví a je dlouhodobým klientem Armády spásy.

7. Žalovaná 2. byly v řízení zcela pasivní. Soud vycházel ze stanoviska žalovaného 1. k rozsahu sporných skutkových a právních otázek, prováděl však všechny relevantní důkazy týkající se ověření skutku podstatného pro rozhodnutí soudu. Při jednání soudu dne 28. 4. 2025 bylo mezi žalobkyní a žalovaným nesporné, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanými byla uzavřena smlouva o úvěru z 28. 12. 2007 za podmínek vyplývajících z uvedené smlouvy (včetně ujednání o úroku, poplatcích, způsobu splácení a zesplatnění), což bylo ostatně potvrzováno úvěrovou smlouvou z uvedeného data. Součástí úvěrových podmínek byly též Všeobecné obchodní podmínky a Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele s tím, že na druhém místě uvedené úvěrové podmínky obsahovaly rozhodčí doložku určující, že rozhodčí řízení povede rozhodce určený [právnická osoba], [IČO]; tyto úvěrové podmínky obsahovaly též ujednání právního předchůdce žalobkyně a žalovaným o právu věřitele odstoupit od smlouvy a zesplatnit dluh, pokud dojde k prodlení žalovaných jako dlužníků. Mezi účastníky (žalobkyní a žalovaným) nebylo sporné ani to, že na žádost žalovaných došlo právním předchůdcem žalobkyně k vyplacení částky 150 000 Kč, což bylo potvrzováno interním účetní dokladem na tuto částku. Sporné rovněž nebylo ani to, jakým způsobem byl dlužníky úvěr splácen, což bylo potvrzováno též historickým výpisem z úvěrového účtu; z něho vyplývalo nejenom čerpání úvěru, ale též postup při jeho splácení a dále nárůst úroků a úroků z prodlení, popř. poplatků.

8. Zesplatnění pohledávky vyplývalo z výzvy k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky z 27. 3. 2009 vč. dokladů o doručení.

9. Sporné nebylo ani to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil předmětnou pohledávku smlouvou z 12. 9. 2016 nejprve na [právnická osoba], dále pak [právnická osoba] postoupila smlouvou z 12. 9. 2016 pohledávku na žalobkyni. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovaným oznamováno dopisem z 26. 9. 2016.

10. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 39 Nc 20872/2010 (obsahujícího spis rozhodčího řízení) vyplývalo, že právní předchůdce žalobkyně se domáhal na žalovaných 1. a 2. žalobou z 11. 12. 2009 přisouzení pohledávky vyplývající z úvěrové smlouvy. V tomto rozhodčím řízení [právnická osoba] určila JUDr. , jméno FO, jako rozhodce, který byl oprávněn spor mezi účastníky projednat a rozhodnout. Z rozhodčího nálezu z 8. 4. 2010 vč. dokladů o doručení vyplývalo, že v rozhodčím řízení bylo o předmětné pohledávce podle úvěrové smlouvy (totožné s pohledávkou uplatňovanou v tomto řízení) rozhodcem rozhodnuto rozhodčím nálezem, který byl uplatněn jako exekuční titul v označeném exekučním řízení. Rozhodčí nález byl účastníkům rozhodčího řízení doručen.

11. Ze spisu Okresního soudu v Sokolově sp. zn. 30 EXE 3343/2010 soud zjistil, že na základě návrhu právního předchůdce žalobkyně z 16. 11. 2010 bylo usnesením z 29. 10. 2010 rozhodnuto o nařízení exekuce podle uvedeného rozhodčího nálezu s tím, že usnesení nabylo právní moci. Ze spisu dále vyplývalo, že povinný navrhl zastavení exekuce podáním, které je založeno na č. l. 27 spisu. Usnesením Okresního soudu v Sokolově z 22. 11. 2024, č. j. 30 EXE 3343/2020-60 bylo rozhodnuto o odkladu exekuce do doby pravomocného skončení řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce. Usnesení o odkladu nabylo právní moci 22. 12. 2024. Z usnesení soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha – východ z 14. 2. 2025 vyplývalo, že soudní exekutor rozhodl o zastavení exekuce s ohledem na souhlas oprávněné s tím, že usnesení nabylo právní moci 19. 3. 2025.

12. Z předžalobní upomínky z 3. 12. 23024 s potvrzením o odeslání soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalované k dobrovolnému splnění dluhu před podání žaloby.

13. Soud uvedená skutková zjištění převzal za svůj skutkový závěr ve věci.

14. Soud dospěl k právnímu závěru: Podle § 3028 odst. 3 z. č. 89/2012 Sb. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé vč. práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem po době nabytí jeho účinnosti.

15. Soud tedy postupoval podle právních předpisů účinných v době uzavření smlouvy. Podle § 497 z. č., 513/1991 Sb. (dále jen „obch. z.“) smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 3269 odst. 1 obch. z. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku, nebo jeho části a není-li smluvena sazba úroku z prodlení, je dlužník povinen platit nezaplacené částky úroku z prodlení určené ve smlouvě, nebo určené předpisy práva občanského.

16. Podle § 387 odst. 1 obch. z. právo se promlčí uplynutím promlčení doby stanovené zákonem. Podle § 387 odst. 2 obch. z. promlčení podléhají všechna práva ze závazkových vztahů s výjimkou práva vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou. Podle § 388 odst. 1 obch. z. promlčením právo na plnění povinnosti druhé strany nezaniká, nemůže však být přiznáno nebo uznáno soudem, jestliže povinná osoba namítne promlčení po uplynutí promlčení doby.

17. Podle § 391 odst. 1 obch. z. u práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného. Podle § 394 odst. 1 obch. z. u práv jež vznikají odstoupením od smlouvy běží promlčecí doba ode dne, kdy oprávněný od smlouvy odstoupil.

18. Podle § 397 obch. Z. nestanoví-li zákon pro jednotlivý práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky. Podle § 402 obch. z. promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakkoli právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení. Podle § 403 odst. 1 obch. z. promlčecí doba přestává běžet, jestliže věřitel zahání na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí. Podle § 408 odst. 1 obch. z. bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákon skončí promlčecí doba nepoději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Námitku promlčecí však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty.

19. Právní předchůdce žalobkyně jak věřitel (úvěrující) a žalovaní 1., 2. jako dlužníci (úvěrovaní) uzavřeli platnou úvěrovou smlouvu dle § 497 obch. z. Žalovaní měli podle smlouvy, poté co čerpali částku 150 000 Kč, dluh právnímu předchůdci žalobkyně vrátit i s úroky. Vzhledem k tomu, že dluh ujednaným způsobem nevrátili a vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobkyně od úvěrové smlouvy v souladu s úvěrovými podmínkami odstoupil (§ 344 obch. z.), měl právní předchůdce žalobkyně právo na vrácení dluhu (§ 349 odst. 1, § 351 odst. 1, odst. 2 obch. z.); to ani nebylo žalovaným sporováno. Pohledávka byla v souladu s § 524 odst. 1, odst. 2 z. č. 40/1964 Sb. postoupena na žalobkyni a žalobkyně je aktivně legitimována k uplatnění práv ze smlouvy vůči žalovaným.

20. Právní předchůdce žalobkyně s odstupem osmi měsíců po zesplatnění dluhu (k zesplatnění došlo k 8. 4. 2009, rozhodčí řízení bylo zahájeno 11. 12. 2009 a ukončeno právní mocí a vykonatelností rozhodčího nálezu k 24. 6. 2010) od smlouvy uplatnil v souladu s úvěrovými podmínkami svůj nárok v rozhodčím řízení. Exekuční řízení bylo k vynucení povinnosti podle rozhodčího nálezu zahájeno 16. 11. 2010, tedy rovněž před rozhodným datem 11. 5. 2011; pravomocně bylo ukončeno 19. 3. 2025 (po zahájení řízení před soudem v této věci k 17. 1. 2025). V souladu s již zmiňovanou judikaturou (usnesením Nejvyššího soudu z 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, publikovaného na www.nsoud.cz, stejně jako další citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu) je zřejmé, že rozhodčí řízení nemohlo vést k vydání způsobilého exekučního titulu, jelikož rozhodčí doložka byla považována za neplatnou a výsledek takového rozhodčího řízení nemohl být vykonatelný v rámci exekučního řízení. Ze zmiňovaném nálezu Ústavního soudu z 17. 7. 20219, sp. zn. I. ÚS 1091/19 (publikovaného na www.usoud.cz) však vyplývá, že judikaturní přelom poskytuje ochranu věřiteli: pokud před tímto judikaturním přelomem (k 11. 5. 2011) uplatnil svá práva v takovém rozhodčím řízení, považuje se doba trvání rozhodčího řízení (ve smyslu § 403 odst. 1 obch. z., § 14 odst. 1 z. č. 216/1994 Sb.) i doba případného navazujícího exekučního či vykonávacího řízení za dobu, po kterou se promlčecí doba ve smyslu § 402 obch. z., § 403 odst. 1 obch. z. stavěla. Tato argumentace byla převzala Nejvyšším soudem v dalších věcech (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 30. 5. 2024, sp.zn. 29 ICdo 70/2022).

21. Ve věci tedy šlo pouze o posouzení, zda od doby odstoupení od smlouvy (splatnosti pohledávky žalobkyně) došlo k promlčení předmětné pohledávky. S ohledem na provedené dokazování a z něho vyplývající skutková zjištění je zřejmé, že od zesplatnění pohledávky do doby uplatnění žaloby u soudu nedošlo k uplynutí čtyřleté promlčecí doby. Promlčecí doba začala běžet 9. 4. 2009, stavěla se od 11. 12. 2009 do 24. 6. 2010, běžela od 25. 6. 2010 do 15. 11. 2010 a od 16. 11. 2010 se opět stavěla (až do současné doby s ohledem na zahájení soudního řízení před právní mocí usnesení soudního exekutora o zastavení exekuce). Uplynula sice již doba deseti let od doby, kdy poprvé začala běžet (§ 408 odst. 1 obch. z.), avšak od 16. 11. 2010 do současné doby kontinuálně probíhalo soudní řízení týkající se uvedené pohledávky žalobkyně, a tedy tuto námitku není možné vůči žalobkyni uplatnit.

22. Pokud jde o námitku žalovaného 1., že žalobkyně jako odpovědný věřitel měla dosáhnout zastavení exekuce dříve, platí totéž pro povinného 1. I ten mohl kdykoliv po ustálení judikatury navrhnout, aby exekuční řízení bylo zastaveno. Soudní judikatura se ustálila na tom, že pokračování v exekučním řízení (za situace neplatné rozhodčí doložky), které bylo zahájeno před 11. 5. 2011, není protiprávní (a jsou s ním spojeny účinky stavění promlčecí doby).

23. Pokud jde o další námitku žalovaného 1), že neměl z poskytnutí úvěru žádný prospěch, pak jeho (v řízení neprokazovaná) dohoda s třetí osobou o využití poskytnutých úvěrových prostředků nemůže jít k tíži věřitele.

24. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v soudním řízení neuplatňovala promlčenou pohledávku, nelze považovat za relevantní další námitku žalovaného 1., že je nepřiměřené, aby věřitel uplatňoval pohledávku v násobku původně poskytnuté částky. Lze souhlasit s tím, že díky nárůstu příslušenství pohledávka žalobkyně výrazným způsobem narostla oproti původně poskytnuté částce. Nelze však odhlédnout od toho, že peněžní prostředky byly poskytnuty již v roce 2007 a že nárůst úvěrové pohledávky je dán uplynutím velmi dlouhé doby od poskytnutí peněžních prostředků do uplatnění pohledávky v řízení před soudem. Bylo i v moci žalovaných, aby se snažili úvěrovou pohledávku uhradit dobrovolně (a snížit základ pro výpočet běžícího příslušenství).

25. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná přísluší ji právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 1 z. č. 99/1963 Sb. Náklady řízení v částce 44 298 Kč sestávají ze soudního poplatku 5 602 Kč, dále ze čtyř úkonů právní služby po 6 740 Kč dle § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písmeno a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.“) za převzetí zastoupení, sepsání žaloby, písemné vyjádření ve věci a účast na jednání soudu dne 28. 4. 2025, dále za jeden úkon právní služby po 3 370 Kč dle § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 2 písm. h) a. t. za prostou výzvu k plnění, ze dvou paušálních náhrad hotových výdajů advokáta ve výši po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024 a dále za tři paušální náhrady po 450 Kč dle téhož ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2025 a dále na DPH z odměny a hotových výdajů podle § 137 odst. 3 písm. a) z. č. 99/1963 Sb. ve výši 6 716 Kč.