17 C 297/2024

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] pro 28 800 Kč / úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 000 Kč ve formě splátek ve výši 1 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 7 200 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z 25 200 Kč od 20. 1. 2024 do zaplacení a částky 3 600 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu v částce 288 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku na účet [číslo] [variabilní symbol].

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 25 200 Kč a smluvní pokuty 3 600 Kč podle smlouvy o úvěru z 16. 6. 2023 [číslo]. Před uzavřením úvěrové smlouvy (spotřebitelského charakteru) žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného (lustrací v databázích a zkoumáním informací v žádosti žalovaného o úvěr). V souladu s úvěrovou smlouvou žalobkyně žalovanému na jeho žádost poskytla úvěrový rámec ve výši 20.000 Kč. Dne 16. 6. 2023 poskytla žalobkyně žalovanému částku 15 000 Kč a dne 13. 7. 2023 částku 3 000 Kč s tím, že žalovaný měl podle smlouvy měsíčně splácet alespoň úrok (40 % měsíčně z jistiny) do 16. dne v každém měsíci. Žalovaný svůj dluh nesplácel, a proto žalobkyně rozhodla o zesplatnění úvěru k 19. 1. 2024 a požadovala též zaplacení částky smluvní pokuty 0,1 % denně z (dlužné) částky 18 000 Kč od 20. 1. 2024 do 7. 8. 2024 (ve výši 3 600 Kč).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože žalovaný se vůči žalobním tvrzením nevymezil, soud považoval žalobní tvrzení za sporná a provedl k nim důkazy označené v žalobě.

4. Z žádosti o spotřebitelský úvěr (bez data) [číslo] soud zjistil, že žalovaný elektronicky požádal o úvěr (za dále uvedených podmínek). Uvedl své kontaktní údaje, identifikační údaje a podle žádosti byl svobodný, bydlel sám v pronajatém domě, byl zaměstnán s příjmem 34 802 Kč měsíčně a s výdaji (souhrnně) 19 000 Kč měsíčně; žalovaný nebyl v exekuci nebo insolvenci. Žalovaný poskytl žalobkyni výpisy ze svého účtu (v EUR) za březen, duben a květen 2023; z výpisů vyplývaly příjmy žalovaného ze zaměstnání (popř. od osoby označené jako zaměstnavatel žalovaného); výdaje žalovaného z výpisu zřejmé (identifikovatelné) nebyly s výjimkou občasných výdajů na nákupy a na pohonné hmoty a dále splácení 100 EUR měsíčně finančnímu úřadu; z výpisu bylo zřejmé, že žalovaný má příjmy a výdaje zcela vyrovnány a že na účtu jsou evidovány pohledávky banky po splatnosti. Žalovaný k žádosti připojil kopii svého občanského průkazu. Výsledky lustrací v databázích ISIR, [příjmení], [příjmení], NRKI a BRKI zřejmé z podkladů pro zkoumání úvěruschopnosti nebyly (pouze v žádosti u položky u exekuce a insolvence bylo uvedeno„ ne“). Z informací o účtech žalovaného (pro období od ledna do června 2023), které bylo žalobkyní získáno před poskytnutím úvěru, soud zjistil, že žalovaný byl od 24. 1. 2023 do 13. 6. 2023 majitelem výše uvedeného účtu v EUR. Dále byl žalovaný majitelem účtu v Kč, ze kterého vyplývaly náklady na plyn, internet (200 Kč a 300 Kč měsíčně), splacení zápůjčky [právnická osoba] částkou 18 430 Kč a čerpání zápůjčky od téže 15 000 Kč dne 12. 6. 2023, dále převzetí zápůjčky od [právnická osoba] v částce 15 000 Kč dne 10. 5. 2023 a dále čerpání téže částky dne 14. 4. 2023 a úhrada poplatku 499 Kč po splatnosti závazku vůči bance.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] z 24. 1. 2023 (a návrhu této smlouvy) soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným uvedenou smlouvu prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (na webových stránkách www.rerum.cz). Žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr (úvěrový limit) ve výši 20.000 Kč za úrok ve výši 40 % měsíčně na dobu do splacení úvěru. RPSN mělo činit 5 511,45 %. Žalovaný měl vrátit úvěr ve splátkách k 23. dni v měsíci minimálně ve výši přirostlého úroku (za uplynulé, tj. měsíční období). Jistina mohla být splacena kdykoliv v době trvání smlouvy. Úvěr se stával splatným, pokud žalovaný byl v prodlení po dobu dvou kalendářních měsíců. Účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž by byl žalovaný v prodlení.

6. Z potvrzení o provedení transakce z 16. 6. 2023 a z 13. 7. 2023 soud zjistil, že žalobkyně poskytla na účet žalovaného (podle smlouvy) částky 15 000 Kč a 3 000 Kč.

7. Ze zesplatnění spotřebitelského úvěru [číslo] z 16. 1. 2023 soud zjistil, že žalobkyně mínila upozornit žalovaného na zesplatnění úvěru k 16. 1. 2023 (pro porušení platební povinnosti) a uplatňovala pohledávku k uvedenému datu ve výši 51 961 Kč. Nebylo prokázáno odeslání uvedeného dopisu, popř. jeho doručení, žalovanému.

8. Z výzvy z 7. 8. 2024 soud zjistil, že žalobkyně požadovala na žalovaném zaplacení před podáním žaloby zaplacení částky 57 137,48 Kč (součet pohledávek žalobkyně ze smlouvy). Z podacího lístku soud zjistil, že předžalobní výzva byla odeslána poštou žalovanému 7. 8. 2024.

9. Soud skutková zjištění výše převzal za svůj skutkový závěr ve věcí.

10. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytnula žalovanému revolvingový úvěr s rámcem ve výši 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto úvěr splácet minimálně měsíčním přírůstkem příslušenství sjednaného úvěru. Žalovaný čerpal částku 18 000 Kč.

15. Před sjednáním úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak se úvěrujícímu ukládá podle § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. Žalobkyně vycházela z informací od žalovaného (včetně identifikace zdroje a výše příjmu) a výpisů z účtu. I když z výpisu z účtu je možné zjistit informace o příjmech a výdajích žalovaného, nevyplývá z něj, za jakých podmínek žalovaný byl zaměstnán (zda v pracovním poměru a zda na dobu neurčitou) a jaké byly jeho výdaje (zejména v souvislosti s bydlením a případným splácením dluhů). Žalobkyně sice poukazovala na lustrace v přístupných registrech, z žádosti o úvěr vyplývalo jen ověření rejstříku hledaných osob, exekucí a insolvencí. Z výpisů z účtu vyplývá, že žalovaný opakovaně přebíral peníze z krátkodobých úvěrů (ani by z předložených listin bylo zřejmé, jaký byl stav jeho závazků ke dni poskytnutí úvěru); dále z výpisu z účtu vyplývala platba pokuty finančnímu úřadu a též bance (v souvislosti s prodlením). S přihlédnutí k rizikovému chování žalovaného (přebírání krátkodobých úvěrů, dluhy vůči finanční správě a bance) měla žalobkyně před poskytnutím úvěru jeho příjmy a výdaje ověřit, minimálně nahlédnutím do úvěrových registrů (nebo alespoň ověřením dluhového zatížení žalovaného) a ověřením zaměstnání žalovaného. Pokud tak neučinila, porušila své povinnosti podle § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb., a tedy smlouva je dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. (§ 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku) neplatná se způsobem vypořádání, které je speciální k ustanovení o vypořádání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (podle občanského zákoníku).

16. Je pravda, že žalovaný byl pasivní, a tedy nejsou k dispozici informace o okolnostech významných pro stanovení podmínek vrácení jistiny dluhu (§ 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.). Soud vyšel z posledního známého příjmu žalovaného a určil splátku ve výši, která by umožňovala úhradu i dalších závazků žalovaného. Je třeba připomenout, že úprava splatnosti dluhu je (speciální k § 160 odst. 1 o. s. ř.) má sankční charakter (v důsledku porušení povinností podle zákona o spotřebitelském úvěru).

17. Soud poukazuje na sjednanou výši úroku, která i při závěru o oddělitelnosti ujednání o úroku povede k aplikaci § 110 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. (výše úroku je totiž zcela excesivní při srovnání s databází časových řad - úvěrových obchodů ARAD na www.cnb.cz). Soud se však s ohledem na důvod neplatnosti dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. (a § 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku) již důsledky ujednání nepřiměřeného úroku nezabýval (pro nadbytečnost).

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, přestože žalobkyně měla v jistině nároku převážný úspěch; s přihlédnutím k nedůvodnému požadavku na úrok z prodlení je úspěch i neúspěch účastníků shodný.

19. Soud rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek za žalobu v částce 288 Kč dle § 4 odst. 1 písm. j) z. č. 549/1991 Sb. (položky 2 bod 2., položky 1 bod 1. písm. b/ Sazebníku).