17 C 316/2024

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] pro výživné na zletilé dítě

I. Soud mění rozsudek Okresního soudu v Tachově ze dne 28. 3. 2019, č. j. 13 P 193/2016-253, kterým byla naposledy stanovena částka výživného pro žalobkyni ve výši 1 500 Kč měsíčně s účinností od 1. 4. 2019, tak, že žalovaný je povinen platit žalobkyni na její výživu částku 3 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 20. dne v měsíci předem s účinností od 1. 1. 2025, na účet číslo [bankovní účet].

II. Nedoplatek výživného v částce 3 000 Kč za dobu od 1. 1. 2025 do 28. 2. 2025 je žalovaný povinen zaplatit ve lhůtě 3 dnů od doručení rozsudku na účet číslo [bankovní účet].

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zvýšení výživného z částky 1 500 Kč, o které bylo naposledy rozhodnuto rozsudkem citovaným ve výroku I. tohoto rozsudku, na částku 3 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 1. 2025. Žalobkyně tvrdila, že rodiče žalobkyně byli manželé, jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Sokolově 16. 8. 2006, č. j. 11 C 101/2006-13; rozsudek nabyl právní moci 12. 8. 2006 O výživném pro žalobkyni bylo naposledy rozhodnuto již zmiňovaným rozsudkem, kterým byla schválena dohoda rodičů ve smyslu, že žalovaný se zavázal platit na výživu žalobkyně částku 1 500 Kč měsíčně se splatností k 20. dni v měsíci s účinností od 1. 4. 2019. V roce 2024 kvůli dalšímu studiu žalobkyně vznikly mezi účastníky rozpory, které vedly k tomu, že žalovaný na výzvu žalobkyni nic neposkytl. Žalobkyně není výdělečně činná, studuje na Střední škole Bor v řádném denním studiu v 1. ročníku dvouleté nástavby. Žalobkyně je nemajetná a nemůže si s ohledem na studium opatřovat finanční prostředky na živobytí svou prací. Matka žalobkyně pracuje a má příjem ze zaměstnání, stará se o veškeré životní potřeby žalobkyně, vč. bydlení, nákladů na studiu, stravu i kapesné. Žalobkyně nemá o poměrech žalovaného žádné informace, má pouze k dispozici rozsudek, kterým bylo naposledy rozhodnuto o výživném. S ohledem na časový odstup od poslední úpravy výživného a s ohledem na to, že s dosažením 18 let věku, vynakládala žalobkyně řadu výdajů, např. náklady na získání řidičského průkazu, na nástavbové studium ale i na koníčky, vzdělávací kurzy, pohonné hmoty, kosmetiku a věci potřebné do školy vč. vybavení pro profesi je částka 3 000 Kč od ledna 2025 přiměřená.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soudu se nepodařilo zjistit místo jeho faktického pobytu. Žalovaný má evidovaný trvalý pobyt na adrese ohlašovny v Nejdku. Soud se pokoušel zjistit i jeho další možné adresy u příbuzných v okrese Sokolov, avšak žalovanému se na žádnou z těchto adres doručit nepodařilo. Žalovaného se nepodařilo ani jinak kontaktovat., právnická osoba, ohledem na pasivitu žalovaného se nepodařilo vymezit případné nesporné skutečnosti. Soud považoval za sporné poměry žalobkyně vč. jejího studia, poměry matky žalobkyně jako osoby, která je rovněž povinná výživou vůči žalobkyni, a konečně poměry žalovaného. Účelem vymezení sporných skutečností a dokazování bylo, zda od poslední úpravy výživného došlo ke změně poměrů, která odůvodňuje změnu výše výživného.

4. Z rodného listu žalobkyně (č. l. 3 p. v.) soud zjistil, že rodiče žalobkyně jsou [celé jméno žalovaného], tedy žalovaný a dále [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Z rozsudku o rozvod manželství z 26. 7. 2006, č.j. 11 C 101/2005-13, který vydal Okresní soud v Sokolově, soud zjistil, že manželství rodičů žalobkyně bylo rozvedeno. Podle doložky právní moci na tomto rozhodnutí nabylo toto rozhodnutí právní moci 16. 8. 2006. Jednou z příčin rozvratu manželství byla též skutečnost, že manžel se dětem ani manželce nevěnuje.

5. Z rozsudku Okresního soudu v Tachově z 28. 3. 2019, č.j. 13 P 193/2016-253 soud zjistil, že soud schválil dohodu rodičů o vyživovací povinnosti žalovaného k žalobkyni, tehdy ještě nezletilé, tak, že výživné na výživu žalobkyně bylo stanoveno ve výši 1 500 Kč měsíčně se splatností k 20. dni v měsíci od 1. 4. 2019, čímž byl změně rozsudek Okresního soudu v Sokolově z 12. 7. 2006, č.j. 13 P 47/2006-40 ohledně výživného pro nezletilou (žalobkyni). Rozsudek nabyl právní moci 16. 4. 2019. Z rozsudku vyplývalo, že žalobkyně chodila do 7. třídy základní školy, měla náklady spojené se školní docházkou, dále náklady na obědy 1 000 Kč měsíčně. Matka žalobkyně byla od června 2016 vdaná, její manžel pracoval jako automechanik v SRN s příjmem 1 300 EUR. Rodina pobírala příspěvek německého státu Kindergeld na všechny děti, rodina bydlela v bytě ve vlastnictví manžela matky žalobkyně s náklady vč. hypotéky 12 000 Kč měsíčně. Matka žalobkyně pracovala jako dělnice s čistým měsíčním příjmem 22 933 Kč, jiný příjem neměla. Vlastnila pozemek, automobil a splácela půjčku na pořízení zahrady 1 700 Kč měsíčně, dále pak na spotřebiče 3 000 Kč a na auto 3 000 Kč měsíčně. Žalovaný byl rozvedený, měl další dvě děti: [jméno] a [jméno] a ve věku 3 a 1,5 roku v péči babičky. Dětem přispíval dary přes jejich matku, výživné neplatil. Měl práci jako dělník společnosti [právnická osoba] v [obec] s předpokládaným příjmem 13 000 Kč čistého měsíčně. Žalovaný bydlel v [obec], neměl žádný majetek a měl dluh cca 500 000 Kč. S dětmi, které měl s matkou žalobkyně, se nestýkal. Na výživné měl dluh 25 000 Kč měsíčně.

6. Z potvrzení o studiu z 18. 9. 2024 soud zjistil že [ulice] škola [obec], [ulice a číslo], [IČO] potvrdila, že žalobkyně studuje ve školním roce 2024 2025 třídu 1ID.

7. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že studuje uvedenou střední školu v prvním ročníku dvouleté nástavby. Se studiem má spojené náklady, které však není schopna odhadnout. Pokud jde o náklady na dojíždění do školy, jezdí osobním automobilem s odhadovanými náklady 2 000 Kč měsíčně (je to časově i nákladově výhodnější, než je dojíždění prostředky veřejné hromadné dopravy). Žalobkyně bydlí u své matky [jméno] [celé jméno žalobkyně] v nájemním bytě s výší nájemného 6 005 Kč měsíčně a s dalšími náklady ve výši zálohových plateb 830 Kč/plyn, 3 280 Kč/elektř, 1 500 Kč/voda a dále náklady 2x 500 Kč za splácení vysokých nedoplatků nákladů na média za dobu minulou (celková výše nedoplatku je cca 20 000 Kč). V nájemním bytě spolu s matkou žalobkyně bydlí její manžel a dále mladší polorodá sestra žalobkyně. Žalobkyně neměla žádný příjem, vlastnila automobil r. v. 2001, byla nemajetná, matka žalobkyně i její manžel byli zaměstnáni s příjmem. Matka žalobkyně vynakládala částku 3 000 Kč měsíčně za paušální náklady na telekomunikační služby sobě, sestře a žalobkyni. Žalobkyně zaplatila po dosažení 18 let věku 20 500 Kč za řidičský průkaz. Žalobkyně má zvýšené náklady spojené s antikoncepcí a dále pak se zdravotními obtížemi spojenými s onemocněním nervů ruky. Žalovaný se s žalobkyní nestýká a na její výživu nic neplatí. Manžel matky má dceru, ta nebydlí s rodinou ve společné domácnosti, platí na výživné a náklady spojené s jejím pobytem 1x za 14 dní.

8. Z potvrzení o příjmů matky od Vodáren a kanalizací Karlovy Vary a.s., soud zjistil, že matka žalobkyně měla za rok 2024 příjem z čisté mzdy ve výši 382 905 Kč a dále z vedlejší pracovní činnosti od téhož zaměstnavatele za stejné období 54 750 Kč.

9. Ze zprávy věznice (ve věci zdejšího soudu) zn. 2 TP 82/2023 z 3. 7. 2023 soud zjistil, že žalovaný má základní vzdělání, je trvale hlášen na adrese úředního pobytu v [obec], jako kontaktní adresu uváděl adresu sestry [jméno] [příjmení] s tím, že v případě podmíněného propuštění by měl bydlet u své matky [jméno] [příjmení] na adrese [ulice a číslo] [obec].

10. Ze zprávy Lepší práce s.r.o. (č. l. 22) soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán. Pracovní poměr ukončil k 2. 5. 2024 a pobyt žalovaného a jeho další zaměstnavatel nejsou známy. Ze zprávy o výdělku od téhož (č. l. 30) soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán v měsíci únoru 2024 až květnu 2024 s tím, že v únoru 2024 odpracoval dva dny a měl příjem 1 076 Kč čistého, v měsíci březnu 2023 odpracoval 20 dnů s příjmem 20 476 Kč, jeden den nebyl odpracován, v dubnu 2024 odpracoval 5 dnů, 17 dnů neodpracoval, příjem byl 5 442 Kč, v měsíci květnu 2024 neodpracoval žádný den, čistá mzda byla 556 Kč. Ze zprávy [právnická osoba] z 15. 1. 2015 soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán od 15. 4. 2019 do 31. 5. 2019. Jeho výdělek za duben 2019 byl 7 023 Kč a za měsíc květen 2019 12 257 Kč čistého.

11. Ze zprávy o evidenci vězněných osob soud zjistil, že žalovaný byl vězněn v období od 16. 4. 2011 do 29. 8. 2011, od 20. 7. 2018 do 16. 10. 2018 a od 23. 4. 2021 do 26. 1. 2024.

12. Z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 18. 5. 2022, č. j. 0 P 74/2021-331 soud zjistil, že k návrhu , právnická osoba, , Krajské pobočky v Karlových Varech bylo žalovanému jako otci nezl. [jméno] [příjmení], [datum narození] a [jméno] [příjmení], [datum narození] rozhodnuto o povinnosti žalovaného platit na výživu každé z těchto uvedených dětí 1 500 Kč měsíčně do 20. dne v měsíci předem k rukám , právnická osoba, , Krajské pobočky v Karlových Varech s účinností od 1. 7. 2021. Pokud jde nedoplatek výživného, pak bylo uloženo otci, aby dluh 15 000 Kč na každé z dětí uhradil v měsíčních splátkách po 500 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek. Z obsahu rozsudku vyplývalo, že uvedené nezl. děti byly svěřeny do pěstounské péče navrhovatelky [jméno] [příjmení], mateřské babičky. Z tohoto důvodu pak , právnická osoba, požadoval, aby rodičům dětí byla uložena povinnost platit výživné k jeho rukám. Otec byl v uvedenou dobu ve VTOS, byť nebyl pracovně zařazen a neměl žádné příjmy, byl svobodný a dosáhl základního vzdělání. Potvrdil, že výživné nezletilým dětem Procházkovým nikdy nehradil a s dětmi se nestýkal. Byl nemajetný a měl dluhy ve výši 500 000 Kč. Před nástupem do věznice pracoval příležitostně, brigádně. Z rozsudku Krajského soudu v Plzni z 18. 10. 2022, č. j. 11 Co 133/2022-354 soud zjistil, že bylo rozhodnuto o změně uvedeného rozhodnutí soudu I. stupně v části týkající se vyživovací povinnosti matky nezl. dětí. Ze zprávy pěstounky [jméno] [příjmení] vyplývalo, že má v pěstounské péči [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a dále [jméno] [příjmení] s tím, že pěstounka neměla o otci dětí, žalovaném, žádné informace.

13. Soud uvedená skutková zjištění převzal za svůj skutkový závěr ve věci.

14. Soud dospěl k právnímu závěru: Podle § 910 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen„ o. z“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 810 odst. 2 o. z. vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

15. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle § 913 odst. 2 o. z. při hodnocení schopnosti, možnosti a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti, nebo majetkového prospěchu, popř. zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se případně i k péči o rodinnou domácnost.

16. Podle § 914 o. z. je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich v poměru jejich majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních.

17. Podle § 915 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů, toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

18. Podle § 921 o. z. výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak, nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

19. Podle § 923 odst. 1 o.z. změní-lis e poměry může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.

20. Soud vyšel z prokázaných skutečností, tedy že žalobkyně je studentkou střední školy, připravuje se na budoucí povolání a z tohoto důvodu není schopna se sama živit (§ 911 o. z.). Žalovaný je otcem žalobkyně a tedy má vůči ní vyživovací povinnost (§ 910 odst. 1, odst. 2 o. z,), a to v zásadě ve shodné životní úrovni, jako je životní úroveň povinného rodiče (§ 915 odst. 1 o. z).

21. Vůči žalobkyni jsou výživou povinné primárně dvě osoby, rodiče, a tedy jsou osobami společně povinnými ve smyslu § 914 o. z. Při dokazování soud zjistil, že potřeby žalobkyně v plném rozsahu hradí ze svých příjmů matka žalobkyně. I když příjem otce se nepodařilo zjistit, resp. podařilo se zjistit příjem (naposledy) v první polovině roku 2024, soud má za prokázané, že žalovaný je při svém základní vzdělání schopen dosahovat výdělku cca 25 000 Kč čistého měsíčně. To je zřejmé z příjmu za měsíc březen 2024, ve kterém žalovaný odpracoval téměř všechny pracovní dny a měl příjem 23 000 Kč čistého měsíčně. I když se soudu nepodařilo zjistit, jestli žalovaný pracuje, ustanovení § 913 odst. 2 o. z. zajišťuje, že žalovaný je povinen vyživovací povinnost plnit, i když (z vlastního rozhodnutí) není výdělečně činný, a to v rozsahu, v jakém je schopen dosahovat přiměřeného výdělku.

22. Soud si je vědom toho, že žalovaný byl opakovaně vězněn, m. j. i v době poslední výdělečné činnosti, to však nemůže být překážkou pro stanovení výživného, protože ve věznici byl žalovaný z důvodů svého zaviněného jednání; je tedy třeba výživné stanovovat ve výši, která by odpovídala (zejména) možnostem a schopnostem žalovaného. V tomto ohledu má soud k dispozici alespoň dostatečné údaje pro stanovení pravděpodobného výdělku na částku 25 000 Kč čistého měsíčně.

23. Žalovaný má nepochybně více vyživovacích povinností s tím, že na výživu pro tyto dvě mladší děti je povinen platit celkem 3 000 Kč měsíčně. Soud vyšel z doporučující tabulky Ministerstva spravedlnosti pro stanovení výživného s tím, že při třech vyživovacích povinnostech je obvyklá výše výživného pro zletilou osobu, která se vzdělává na střední škole, popř. ve vyšším stupni vzdělávání 16 % z příjmu povinné osoby. Tomu by odpovídala (maximální) částka 4 000 Kč měsíčně, což by současně respektovalo pevnou spodní hranici, která by měla zůstat osobě výživou povinné.

24. Dalším důvodem, pro který bylo návrhu žalobkyně vyhověno je delší době od posledního rozhodnutí o výživném, které zahrnovalo i období zvýšené inflace; poslední zvýšení výživného se odehrálo před téměř pěti lety, kdy žalobkyně byla ve zcela jiné životní situaci. Navštěvovala ještě základní školu, v současné době studuje střední školu mimo místo svého bydliště s odpovídajícími náklady. Žalovaný nad to se s žalobkyní nestýká, nijak jí na výživu nepřispívá. I když jsou majetkové poměry matky žalobkyně lepší než majetkové poměry otce, matka také nepochybně přispívá vyšší částkou na uspokojování životních potřeb žalobkyně. Je nasnadě stanovit výživné tak, aby žalovaný se alespoň částečným způsobem na výživě žalobkyně též podílel.

25. Vzhledem k tomu, že jsou splněny důvody pro změnu výživného pro změnu poměrů ve smyslu ust. § 723 odst. 1 o. z., § 163 z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) s tím, že uvedené ustanovení o. z. pochopitelně platí i pro zletilou osobu, rozhodl soud o změně posledního rozsudku o výživném s tím, že stanovil též povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni nedoplatek výživného, a to přiměřené lhůtě od doručení rozsudku. Soud by při stanovení výše výživného vázán rozsahem uplatněného nároku.

26. Pokud se stane splatným od doby vyhlášení rozhodnutí do doby doručení rozhodnutí žalovanému některá částka výživného, popř. měla by se stát splatnou, ale rozhodnutí se stane vykonatelným až následně, stává se tato částka výživného vykonatelnou nejbližší následující den splatnosti běžného výživného.

27. Žalobkyně se práva na náhradu nákladů řízení vzdala, ač byla ve věci úspěšná, tudíž nepřísluší tedy žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.).