17 C 333/2025

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 137 166,52 Kč / úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 98 000 Kč s úrokem ve výši 1 212,33 Kč, s úrokem ve výši 3,75 % ročně z částky 100 000 Kč od 23. 6. 2025 do 20. 8. 2025, z částky 98 000 Kč od 21. 8. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 100 000 Kč od 24. 6. 2025 do 20. 8. 2025, z částky 98 000 Kč od 21. 8. 2025 do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 37 954 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 19 539 Kč od 24. 6. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 69,1 % ročně z částky 100 000 Kč od 24. 6. 2025 do 15. 7. 2025, ve výši 8,25 % ročně z částky 100 000 Kč od 16. 7. 2025 do zaplacení, ve výši 3,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 21. 8. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni, k rukám zástupkyně žalobkyně, náhradu nákladů řízení v částce 12 588,21 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 137 166,52 Kč s příslušenstvím (116 141,76 Kč nová jistina úvěru včetně přirostlého úroku 18 141,76 Kč, 998 Kč smluvní pokuta dle bod 6.

1. úvěrové smlouvy, 400 Kč náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. smlouvy, 19 627,52 Kč smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy) z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , podepsané žalovaným 25. 2. 2025, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 100 000 Kč. Poskytnutý úvěr měla žalovaná vrátit ve formě 48 měsíčních splátek po 6 452 Kč spolu s úrokem 72,85 % ročně, celkem mělo být zaplaceno 309 696 Kč. Žalovaná uhradila 2 000 Kč dne 20. 8. 2025 (po zesplatnění dluhu). Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud vycházel z toho, že právně významné skutečnosti jsou mezi účastníky sporné.

3. Soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Mezi účastníky bylo sporné, že žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované (totožnost žalované byla ověřována z občanského průkazu – č. l. 26, 27) a zjištěné údaje zaznamenala do Hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, (č. l. 22). Žalovaná byla zaměstnána u , právnická osoba, na dobu neurčitou s pravidelným čistým měsíčním příjmem 24 743 Kč (zaměstnání a výše příjmu byly ověřováno z potvrzení o příjmu zaměstnavatele z 21. 2. 2025, č. l. 25; výše příjmu a to, že žalovaná je majitelkou účtu, na který měly být peníze poukázány, bylo ověřeno z historie pohybů – běžný účet, č. l. 23), její výdaje byly ohodnoceny na životní minimum 4 860 Kč, náklady na bydlení činily podle prohlášení žalované 4 621 Kč (aniž by to bylo ověřováno). Žalovaná bydlela sama, ve vlastním (aniž by tato skutečnost byla ověřována). Výsledek lustrace žalované v registru SOLUS byl negativní k 3. 2. 2025 (č. l. 32); výpis z NRKI k 3. 2. 2025 obsahoval údaj o dvou žádostech o úvěr, částce ke splacení 12 784 Kč a částce nevyčerpaných limitů 1 000 Kč. Žalobkyně informovala žalovanou před uzavřením smlouvy předsmluvním formulářem (č. l. 18) o podmínkách projednávaného úvěru. Z prohlášení klienta soud z 25. 2. 2025 (č. l. 28) soud zjistil, že žalovaná prohlašovala (bezprostředně před podpisem žádosti o úvěr), že v souvislosti s vyjednáváním úvěru uvedla úplné a pravdivé údaje a byla informována o podmínkách spotřebitelského úvěru.

4. Z informací o klientovi (č. l. 38) vyplývalo, že žalobkyně si zaznamenala osobní a kontaktní údaje o žalované ve zvláštním datovém souboru.

5. Z důkazu o odeslání 1 Kč na účet žalované z 21. 2. 2025 (č. l. 38 p. v.) soud zjistil, že žalobkyně ověřovala identitu žalované (jako žadatele o úvěr) zaplacením 1 Kč na účet žalované (včetně údaji o kódu, který byl žalované přidělen). Informace o vyplacení 1 Kč (č. l. 39) byla SMS zprávou žalobkyní zaslána na mobilní telefon žalované s požadavkem na zaslání kódu z textové zprávy platby na účet žalované. Z Důkazu o přijetí SMS (pro vyplacení), č. l. 39 p. v. soud zjistil, že žalovaná vyslovila SMS zprávou s uvedením kódu souhlas s podmínkami úvěrové smlouvy (a souvisejících listin).

6. Mezi účastníky bylo sporné uzavření smlouvy o úvěru: Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru z 25. 2. 2025 soud zjistil, že žalovaná požádala žalobkyni (jako osobu oprávněnou poskytovat nebankovní spotřebitelské úvěry – č. l. 31) o poskytnutí úvěru 100 000 Kč a podle akceptační doložky na smlouvě z 25. 2. 2025 byla žádost žalobkyní akceptována (to vyplývalo též z oznámení o schválení z 26. 2. 2025, č. l. 10 a dodejky z 6. 3. 2025, č. l. 15). Žalobkyně měla žalované poskytnout uvedenou částku, kterou měla žalovaná vrátit v 48 splátkách po 6 452 Kč včetně úroku ve výši 72,85 % ročně (RPSN stejná) s tím, že měla být celkem vrácena částka 309 696 Kč. Úroky byly limitovány 120 % celkové částky, kterou má žalovaná podle smlouvy zaplatit. K zajištění (utvrzení) dluhu žalované byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení (499 Kč za každou dlužnou splátku s délkou prodlení přesahující 30 dnů; maximálně 2.999 Kč za každý kalendářní rok; 200 Kč za každé prodlení s úhradou splátky v délce 15 dnů). Při prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů dojde automaticky k zesplatnění úvěru (s povinností věřitele předtím ve třicetidenní lhůtě dlužníka ke splnění dluhu vyzvat). Zesplatněním se součástí jistiny stávala dosud nezaplacená jistina, úroky a smluvní pokuty a náklady nákladů. Pokud nová jistina (vzniklá zesplatněním) nebyla uhrazena v den zesplatnění, vznikala povinnost k úhradě smluvní pokuty 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Výše smluvních pokut neměla přesáhnout 50 % celkové částky, která měla být podle úvěrové smlouvy zaplacena (nejvýše 200.000 Kč). Účastníci ujednali poplatky za předčasné zesplatnění úvěru (0,5 %, popř. 1 % z předčasně uhrazené částky, a to podle míry předčasnosti). Smlouva měla být uzavřena tak, že žalovaný bude žalobkyní písemně vyrozuměna o akceptaci svého návrhu na uzavření smlouvy. Z dodatku č. 1 z 25. 2. 2025 (k uvedenému návrhu), č. l. 35, a komentáře k němu, č. l. 37 vyplýval postup při uzavírání úvěrových smluv prostřednictvím prostředků komunikace na dálku.

7. Z Databáze časových řad ARAD (č. l. 52) vyplývala průměrná sazba spotřebitelských úvěrů v jednotlivých měsících 2025 4,43 – 4,60 % p. a. (spotřebitelské úvěry na 1 – 5 let maximálně 9,27 % ročně).

8. Mezi účastníky nebylo sporné vyplacení úvěru, to vyplývalo i z dokladu o vyplacení úvěru z 1. 10. 2019 (č. l. 30), ze kterého soud zjistil, že žalované byla uvedeného dne převedena částka 100 000 Kč na účet uvedený ve smlouvě jako účet žalované.

9. Z karty klienta (č. l. 13) soud zjistil, že žalovaná uhradila částku 2 000 Kč dne 20. 08. 2025.

10. Z oznámení z 22. 6. 2025 (č. l. 14) soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované zesplatnění dluhu podle smlouvy (pro prodlení delší 65 dnů); doklad o odeslání oznámení však nebyl žalobkyní předložen. Z výzev z 16. 6. 2026 a 19. 5. 2025 (č. l. 16, 17) vyplývalo, že žalobkyně měla v úmyslu urgovat žalovanou o zaplacení dluhu; doklady o doručení nebyly k dispozici. Soud pak v této souvislosti nepovažoval doplnění dokazování za nezbytné, protože podmínky zesplatnění dluhu vyplývaly přímo ze smlouvy (která vázala zesplatnění dluhu na délku prodlení).

11. Předžalobní upomínkou ze dne 18. 11. 2025 (č. l. 12) má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby (podle podacího archu, č. l. 33 byl dopis odeslán 18. 11. 2025).

12. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

15. Podle § 110 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

16. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 100 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala dluh splácet splátkami stanovenými ve smlouvě, a to včetně úroku. Žalovaná své povinnosti řádně neplnila a uhradila pouze 2 000 Kč (po splatnosti úvěru).

17. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované. Ověřila zejména její příjmy, dále však též dluhovou delikvenci žalované (§ 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.). Osvědčený příjem žalované byl natolik vysoký, aby pokryl obvyklé náklady na bydlení a živobytí. Současně z výpisu z NRKI a SOLUS nevyplývala nepřiměřená dluhová zátěž a dluhová delikvence žalované. I když nelze považovat za správné akceptování pouhých tvrzení žalované o jejích výdajích, lze příjem považovat za dostatečný pro pokrytí obvyklých nákladů žalované i v případě splácení úvěru. Výsledkem ověřování úvěruschopnosti je (v zásadě správný) závěr o pravděpodobnosti vrácení poskytnutého úvěru.

18. Žalobkyně má nepochybně (vždy) právo (minimálně) na vrácení (nesplacené části) jistiny. Další ujednání smlouvy musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

19. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebitele, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaná se tohoto ujednání nedovolává).

20. Soud uvažoval, zda ujednání smlouvy o úvěru jsou v souladu s dobrými mravy a dále zda jsou v případě negativního závěru nežádoucí ujednání oddělitelné od ostatních (§ 576 občanského zákoníku). Ujednání úroku je v zásadě oddělitelné od ujednání (jiných, zejména sankčních) ustanovení (poplatky, smluvní pokuty, přirůstání k jistině úvěru). Sjednaná úroková sazba v nominální výši převyšuje obvyklou úrokovou sazbu (spotřebitelských úvěrů s obdobnou lhůtou splatnosti a vyjádřenou v nominální sazbě) 7x (což odporuje soudní praxi, která připouští jako obvykle maximální výši těchto úroků do trojnásobku průměrné úrokové sazby srovnatelných úvěrů). Pro takový případ (excesivního rozdílu) je na místě vyhodnotit ujednání o úroku jako neplatné dle § 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 věta první občanského zákoníku jako rozporné s dobrými mravy. Proto dochází k vypořádání práv a povinností účastníků z úvěrové smlouvy ustanovení § 110 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. a žalobkyni přísluší pouze úhrada jistiny (se zohledněním poskytnutých splátek v konkrétních termínech) a úroku ve výši reposazby ode dne poskytnutí úvěru do zaplacení (ten byl nejprve kapitalizován za dobu od poskytnutí úvěru do zesplatnění ve výši odpovídající repo sazbě, posléze přiznán v téže denní výši z dlužné jistiny do zaplacení); od ostatních smluvních ujednání o plněních ve prospěch věřitele je třeba odhlédnout (neaplikují se; tedy ani není třeba uvažovat o jejich ne/přiměřenosti).V souladu s § 1970 občanského zákoníku přísluší žalobkyni též právo na úrok z prodlení z jistiny dluhu od data následujícího po zesplatnění dluhu do zaplacení. Výrokem II. tohoto rozsudku byl požadavek žalobkyně na úhrady dalších nároků nad rámec zůstatku jistiny, sníženého úroku a úroku z prodlení byl ve zbytku zamítnut.

21. Podle § 160 odst. 1 z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) soud rozhodl o zaplacení dluhu v obvyklé pariční (procesní) lhůtě.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla z větší části úspěšná, proto jí přísluší poměrná náhrada nákladů řízení v částce 12 588,21 Kč, přičemž tato částka představuje 42,9 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 71,45 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 28,55 %; soud uvažoval poměr částky jistiny přisouzené a požadované). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 859 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5., § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 137 166,52 Kč sestávající z částky 6 620 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 3 310 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada podle § 13 odst. 5, § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t. v celkové částce 681,94 Kč (náhrada za cestu motorovým vozidlem 381,94 Kč při sazbě základní náhrady 5,90 Kč/km, ceně nafty 34,10 Kč/l, průměrné spotřebě 10,7 l/100 km a délce cesty na trase Sokolov – Karlovy Vary a zpět 40 km; náhrada za ztrátu času 300 Kč za dvě půlhodiny) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 581,94 Kč ve výši 3 902,21 Kč.