17 C 43/2025

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] pro 30 875 Kč / úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 5 875 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30 875 Kč od 2. 6. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu v částce 308 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku na účet [číslo] [variabilní symbol].

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 30 875 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 15. 1. 2024 (ve znění dodatků č. 1 až č. 6) mezi společností [právnická osoba] a žalovaným s tím, že pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023. Na výzvu soudu doplnila svá tvrzení v podání ze dne 27. 4. 2025 tak, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána též v dlužnických registrech (SOLUS? SNCB a CBCB), dále lustrací CEE, ISIR, NRKI, BRKI a úvěrovou historií, aniž by žalobkyně disponovala výsledky uvedených lustrací.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání se nedostavil.

3. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru [číslo] dodatky ke smlouvě o úvěru č. 1 - 6, kterými bylo zjištěno, že dne 15. 1. 2024 byla mezi společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále je„ původní věřitel“) a žalovaným uzavřena uvedená úvěrová smlouva, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému dne 15. 1. 2024 finanční prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaný se je zavázal původnímu věřiteli vrátit spolu s úrokem ve výši 279,83 % ročně (1 380 Kč) do 30 dnů, RPSN činila 1141,, právnická osoba, případ prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Dne 22. 1. 2024 byl uzavřen Dodatek č. 1 k úvěrové smlouvě, na základě kterého došlo k navýšení úvěru na částku 22 000 Kč, úrok činil 255,06 % ročně (4 612 Kč), ostatní podmínky zůstaly nezměněny. Dne 5. 2. 2024 byl uzavřen Dodatek č. 2 k úvěrové smlouvě, na základě kterého došlo k navýšení úvěru na částku 25 000 Kč, úrok činil 245,77 % (5 050 Kč), RPSN 1721,80 %. Dne 15. 3. 2024, dne 20. 2. 2024, dne 26. 2. 2024 a dne 2. 4. 2024 byly uzavřeny dodatky č. 3 – 6, kterými docházelo k prodloužení doby splatnosti na 28. 4. 2024 (RPSN 2708,20 %, úroková sazba 70,89 %).

4. Z výpisů z běžného účtu žalobkyně soud zjistil, že dne 5. 12. 2023 původní věřitel přijal od žalovaného verifikační platbu 0,01 Kč, dne 15. 1. 2024 poskytl na uvedený účet žalovaného částku 6 000 Kč, dne 22. 1. 2024 částku 16 000 Kč, dne 5. 2. 2024 částku 3000 Kč.

5. Předžalobní výzvou ze dne 1. 6. 2024 soud zjistil, že původní věřitel vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě zesplatněného dluhu (v částce 30 975 Kč). Dopisem ze 15. 11. 2024 žalobkyně vyzývala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu a dopisem z téhož dne původní věřitel vyrozuměl žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni; z podacího lístku z 15. 11. 2024 vyplývalo odeslání dopisů z 15. 11. 2024 na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Postoupení pohledávky bylo prokazováno též zmiňovanou smlouvou a seznamem postoupených pohledávek.

6. Uvedená skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci.

7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla za použití prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku. Podle uvedené smlouvy původní věřitel poskytl žalovanému částku 25 000 Kč, kterou žalovaný nevrátil. Původní věřitel postoupil pohledávku na žalobkyni podle § 1879 občanského zákoníku.

12. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru. V daném případě žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů).

13. Úvěruschopnost žalovaného sice žalobkyně podle svých tvrzení měla posuzovat, není schopna to však prokázat (pouhé prohlášení žalovaného v úvěrové smlouvě týkající se jeho dluhového zatížení není s ohledem na úpravu povinností věřitele dostatečné). Protože žalobkyně neprokázala zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, vycházel soud z toho, že žalobkyně porušila § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.

14. Podle neplatné smlouvy (§ 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., § 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 věta první občanského zákoníku) jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku). Z. č. 257/2016 Sb. obsahuje k obecné úpravě vypořádání plnění podle neplatné smlouvy zvláštní ustanovení v § 87 odst. 1 věta třetí jako soukromoprávní sankce poskytovatelům úvěrů s nepřiměřenými podmínkami (uvedeným vztahem a jeho důsledky se zabýval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí z 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru (25 000 Kč) bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí. Žalovaný netvrdil a neprokazoval své majetkové poměry, a proto soud stanovil splatnost dluhu v zákonné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 z. č. 99/1963 Sb., dále jen „o. s. ř.“).

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Úspěch obou účastníků byl stejný (s přihlédnutí k požadavku žalobkyně na úhradu úroků z prodlení na dobu neurčitou).

16. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni podle § 4 odst. 1 písm. j) z. č. 549/1991 Sb. doplatek soudního poplatku ve výši 308 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků.