17 C 47/2022

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 14.200 Kč / půjčka

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14.200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14.200 Kč od 4. 11. 2021 do zaplacení, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 16.666,82 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 14.200 Kč od 19. 12. 2020 do 3. 11. 2021.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení dluhu v částce 14.200 Kč s přísl. (zůstatek jistiny půjčky) podle Smlouvy o půjčce [číslo] která byla uzavřena právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [obec a číslo]) jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem dne 11. 2. 2006. Právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl částku 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal právnímu předchůdci vrátit částku 23.985 Kč (včetně poplatku 8.985 Kč) ve formě týdenních splátek ve výši 615 Kč (39 splátek). Žalovaný uhradil částku 800 Kč, kterou právní předchůdce žalobkyně započetl na jistinu. Žalobkyně požadovala úhradu bezdůvodného obohacení (rozdílu mezi poskytnutou a vrácenou částkou) a úroku z prodlení z jistiny od data splatnosti poslední splátky dluhu podle smlouvy.

2. Ze Smlouvy o půjčce ze dne 10. 2. 2006 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli smlouvu o půjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému zápůjčku v částce 15.000 Kč a žalovaný se ji zavázal vrátit ve formě třiceti devíti týdenních splátek po 615 Kč, včetně poplatku za zápůjčku 8.985 Kč (ve skladbě uvedené v žalobě). Smlouva odkazovala na smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Ze smluvních podmínek k uvedené smlouvě soud zjistil, že věřitel seznámil dlužníka s výší sazby RPSN 276,9 % (při 39 splátkách), dále byla ujednáno právo věřitele na zesplatnění celého dluh v případě prodlení dlužníka se zaplacením splátky.

3. Ze zákaznické karty z 9. 2. 2006 soud zjistil, že žalobkyně zkoumala podmínky pro splácení dluhu (příjmy a výdaje žalovaného) a uvedené skutečnosti ověřovala (rozdíl mezi příjmy a výdaji domácnosti 12.086 Kč).

4. Z dopisu ze dne 6. 1. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni. Z připojeného podacího lístku soud zjistil, že oznámení bylo poštou žalovanému odesláno 1. 2. 2021. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně pohledávku postoupil na žalobkyni.

5. Z předžalobní upomínky ze dne 19. 10. 2021 soud zjistil, že žalobkyně upomínala žalovaného o dobrovolné splnění dluhu. Z podacího lístku vyplynulo, že upomínka byla odeslána k poštovní přepravě dne 20. 10. 2021.

6. Soud za svůj skutkový závěr ve věci převzal výše uvedená skutková zjištění.

7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům (podle § 3028 odst. 4 o.z. 2012 soud postupoval podle hmotněprávní úpravy účinné do 31. 12. 2013): Podle § 657 z. č. 40/1964 Sb. (dále jen „o.z. 1964“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 o.z. 1964 při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

8. Podle § 55 odst. 1 o.z. 1964 smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Podle § 55 odst. 2 o.z. ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. Podle § 56 odst. 1 o.z. 1964 spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

9. Podle § 3 odst. 1 o.z. 1964 výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Podle § 39 o.z. 1964 neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

10. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou (právní předchůdce žalobkyně coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 52 o.z. 1964) byla uzavřena spotřebitelská smlouva o půjčce podle § 657 o. z. 1964 Smlouva o půjčce (a její jednotlivá ujednání) musí být zkoumána s ohledem na ochranu spotřebitele a rozhodovací praxi Ústavního soudu. S ohledem na postoupení pohledávky na žalobkyně dle § 524 odst. 1, odst. 2 o.z. 1964 soud považoval žalobkyni za aktivně legitimovanou.

11. Z ujednání ve smlouvě je zřejmé, že tato ujednání vyvolávají značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Pokud soud uvažoval, že účastníci sjednali (kromě dalšího) souhrnný poplatek 8.985 Kč (59,90 % z celkové poskytnuté částky), tedy náklady RPSN činí 276,9 % a dále týdenní splácení dluhu, vůči dlužníku velmi přísné podmínky zesplatnění dluhu a rozhodčí doložku, nelze považovat (byť se ne všech ujednání žalobkyně dovolává) smlouvu (jako celek) za souladnou s dobrými mravy. Pokud účastníci ujednali tak vysokou odměnu za poskytnutí finančních prostředků, že RPSN dosahuje téměř 300 % a současně podmínky splácení jednostranně výhodné pro věřitele, jde o zjevnou nespravedlnost ujednání smlouvy o půjčce vůči žalované (dlužníkovi), kterému nelze poskytnout právní ochranu dle § 3 odst. 1 o.z. 1964, byť má jinak přednost posouzení jednotlivých ujednání jako neplatných dle § 55 odst. 2 o.z. 1964. V tomto případě je nastavení práv a povinností účastníků smlouvy natolik nevyvážené, že smlouva jako celek neobstojí (§ 3 odst. 1, § 39 o.z. 1964). Soud odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu, která se zabývala zjevnou nespravedlností ujednání smluv o zápůjčce a úvěru: nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 [webová adresa]).

12. Podle § 451 odst. 1 o.z. 1964 kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle § 451 odst. 2 o. z. 1964 bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle § 457 o. z. 1964 je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

13. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru má žalobkyně právo na vrácení rozdílu mezi částkou poskytnutou (15.000 Kč) a částkou žalovanou vrácenou (800 Kč): tedy částky 14.200 Kč.

14. Žalobkyně požaduje po žalované placení zákonného úroku z prodlení z bezdůvodného obohacení. Protože zákon splatnost bezdůvodného obohacení nestanoví, řídí se § 563 o. z. 1964 (den následující po uplynutí lhůty podle výzvy věřitele v předžalobní výzvě). Výše se řídí ustanovením § 517 odst. 2 o.z. 1964 ve spojení s § 1 nař. vl. č. 142/1994 Sb. v návaznosti na výzvu obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky. Žalobkyně se nemůže dovolávat splatnosti dluhu podle neplatné smlouvy (ujednání o splatnosti účastníky neváže).

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Převážně úspěšné žalované (zejména s přihlédnutím k příslušenství pohledávky) žádné náklady řízení nevznikly.