17 C 48/2026

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: AvaFin Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 58 850 Kč / úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky smluvní pokuty 17 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 40 000 Kč od 23. 10. 2024 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 1 450 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, k rukám zástupkyně žalobkyně, částečnou náhradu nákladů řízení v částce 6 016,61 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu v částce 589 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku na účet č. 3703-226341/0710, VS 1711004826.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení 58 850 Kč (40 000 Kč jistina, 17 400 Kč smluvní pokuta a 1 450 Kč náklady spojené s uplatněním pohledávky) z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru ze dne 20. 7. 2024. Touto smlouvou žalobkyně poskytnula žalovanému (po prověření jeho úvěruschopnosti) spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč, žalovaný měl vrátit tento úvěr ve formě měsíčních splátek ve výši úroku 40 % p. m. z úvěru přirostlého za uplynulé období (období od poslední platby úroku). Žalovaný se zavázala vrátit poskytnutý úvěr včetně smluvního úroku, při prodlení také smluvní pokuty. Žalovaný ničeho neuhradil.

2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.

3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

4. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, provedl soud pouze důkazy předloženými žalobkyní a podle § 157 odst. 4 o. s. ř. pokládá soud na základě důkazů (listin) předložených žalobkyní za skutkový závěr ve věci samé, následující skutečnosti:A) Ze scanů dokladů žalovaného soud zjistil, že žalobkyni žalovaný předložil scany svého občanského průkazu a svého evropského průkazu zdravotního pojištění. Z lustrace žalovaného v Accuity Database Check CZ nevyplynula jeho evidence, v databázi CRIF byl evidován jako vlastník platební karty, dále v Telco CZ jako majitel t. č. se skóre 763, jeho doklad nebyl evidován jako neplatný, v databázi Lendonu žalovaný nebyl, nebyl evidován na www.justice.cz (insolvenčním rejstříku), v centrálním registru exekucí a v registru Solus. V Kontomatiku byl žalovaný ověřen jako vlastník účtu a byly získány informace o operacích na účtu žalovaného od 2. 6. 2023 do 19. 7. 2024, které však žalobkyní nebyly konkrétním způsobem vyhodnoceny; z výpisu z účtu vyplývalo, že žalovaný realizuje internetové sázení a internetové hraní v částkách v řádech desetitisíců; z výpisu z spořícího účtu od nic podstatného nevyplývalo; žalovaný byl dále identifikován jako vlastník druhého běžného účtu a za dobu od 15. 2. 2024 do 17. 7. 2024 byl zjištěn měsíční příjem od , Anonymizováno, , právnická osoba, v částkách od 30 000 Kč do 35 000 Kč; pravidelné výdaje (za bydlení atd.) nebylo možné identifikovat. Žalobkyně předložila prezentaci postupu při posuzování žádostí klientů o poskytnutí úvěru, včetně ověřování totožnosti klienta.B) Smlouvou o úvěru ze dne 20. 7. 2024 má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně poskytnula žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, žalovaný měl vrátit úvěr ve formě měsíčních splátek ve výši úroku z úvěru přirostlého za uplynulé období (období od poslední platby úroku) ve výši 40 % p. m. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr včetně smluvního úroku, při prodlení také zaplacení smluvní pokuty. Z dopisu bez data soud zjistil, že žalobkyně měla oznámit žalovanému schválení úvěru z 20. 7. 2024 (aniž by byly předloženy doklady o doručení). Z potvrzení o provedené platbě z 20. 7. 2024 však vyplynulo, že žalobkyně převedla na účet žalovaného (podle smlouvy) částku 40 000 Kč (podle smlouvy).C) Z oznámení o zesplatnění úvěru z 22. 10. 2024 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru podle výše uvedené úvěrové smlouvy. Z přehledu odeslané pošty vyplynulo, že žalobkyně dopis odeslala žalovanému poštou.D) Předžalobní upomínkou z 28. 1. 2025 má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby. Z podacího archu z 12. 2. 2025 vyplývalo odeslání dopisu žalovanému.E) Z Databáze ČNB ARAD soud zjistil, že úroková sazba spotřebitelských úvěrů pro domácnosti činily v roce 2024 (při neurčení lhůty splatnosti) 8,51 % p. a. až 9,23 % p. a.

5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

8. Podle § 110 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

9. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 40 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal dluh splácet splátkami stanovenými ve smlouvě, a to včetně úroku. Žalovaný své povinnosti řádně neplnil a neuhradil žalobkyni nic.

10. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Ověřila jeho příjmy a výdaje vyžádáním výpisu z účtu (§ 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.), zabývala se též dluhovou zátěží žalovaného; žalobkyně však nevyhodnotila zjištěné informace o příjmech a výdajích (alespoň z předložených listin to nevyplývá). Osvědčený příjem žalovaného však byl natolik vysoký (přes vysoké výdaje na sázení), že by pokryl obvyklé náklady na bydlení a živobytí i pro případ převzetí úvěru a jeho splácení. I když nelze považovat za správné pouze vyžádání informací (bez jejich zřejmého vyhodnocení), lze příjem považovat za dostatečný pro pokrytí obvyklých nákladů žalovaného i v případě splácení úvěru. Výsledkem ověřování úvěruschopnosti je (v zásadě správný) závěr o pravděpodobnosti vrácení poskytnutého úvěru.

11. Žalobkyně má nepochybně (vždy) právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o poplatku za poskytnutí zápůjček musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

12. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává).

13. Nejprve soud zvažoval, zda ujednání smlouvy o úvěru jsou v souladu s dobrými mravy a dále zda jsou v případě negativního závěru nežádoucí ujednání oddělitelné od ostatních (§ 576 občanského zákoníku). Ujednání úroku je v zásadě oddělitelné od ujednání sankčních ustanovení (poplatky, smluvní pokuty, přirůstání k jistině úvěru). Sjednaná úroková sazba v nominální výši převyšuje obvyklou úrokovou sazbu (spotřebitelských úvěrů bez zohlednění doby splácení a vyjádřenou v nominální sazbě) 50x. Pro takový případ (excesivního rozdílu) je na místě vyhodnotit ujednání o úroku jako neplatné dle § 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 věta první občanského zákoníku jako rozporné s dobrými mravy. Proto dochází k vypořádání práv a povinností účastníků z úvěrové smlouvy ustanovení § 110 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. a žalobkyni přísluší pouze úhrada jistiny (se zohledněním případných splátek v konkrétních termínech) a úroku ve výši reposazby ode dne poskytnutí úvěru do zaplacení (pokud však byl požadován, což v tomto případě nebyl); od ostatních smluvních ujednání o plněních ve prospěch věřitele je třeba odhlédnout (neaplikují se). V souladu s § 1970 občanského zákoníku přísluší žalobkyni též právo na úrok z prodlení z jistiny dluhu od data následujícího po zesplatnění dluhu do zaplacení. Výrokem II. tedy požadavek žalobkyně nad rámec zůstatku jistiny sníženého úroku a úroku z prodlení byl ve zbytku zamítnut.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 016,61 Kč, přičemž tato částka představuje 36 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 68 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 943 Kč (včetně doměřeného soudního poplatku dle výroku IV.) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 58 850 Kč sestávající z částky 3 460 Kč za jeden úkon právní služby realizovaný před podáním návrhu ve věci a z částky 3 460 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci včetně paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 380 Kč ve výši 2 389,80 Kč.

15. Soud podle § 4 odst. 1písm. j) z. č. 549/1991 Sb. a položky 2 bod 2., položky 1 bod 1. písm. a) Sazebníku doměřil žalobkyni soudní poplatek za žalobu (doplatek činí 589 Kč).