17 C 50/2026

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Anonymizováno Anonymizováno pro 16 270 Kč / úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 270 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 270 Kč od 16. 7. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, k rukám zástupkyně žalobkyně, náhradu nákladů řízení v částce 1 745,30 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudní po poplatku za žalobu v částce 200 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku na účet č. 3703-226341/0710, variabilní symbol 1711005026.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 16 270 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 18. 4. 2024 mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitel“) a žalovaným s tím, že pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 11. 2025 (z původního věřitele na , právnická osoba, ., IČO , IČO, ) a smlouvou o postoupení pohledávek z 6. 11. 2025 (z , právnická osoba, . na žalobkyni). Žalovaný uhradil podle smlouvy pouze 1 000 Kč. Na výzvu soudu doplnila svá tvrzení v podání ze dne 2. 4. 2026 tak, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána též v registrech SOLUS, CEE, ISIR, NRKI, BRKI, aniž by žalobkyně disponovala výsledky uvedených lustrací; žalobkyně zohledňovala též tvrzené příjmy a výdaje žalovaného.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru z 18. 4. 2024, č. , hodnota, soud zjistil, že Prostřednictvím prostředků komunikace na dálku původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 18. 4. 2024 smlouvu o úvěru ohledně poskytnutí úvěrového limitu 17 270 Kč na dobu neurčitou při úroku 457,50 % (a nulovým úrokem po dobu prvních třiceti dnů); žalovaný měl splácet 10 % z čerpané částky a dále úroky a penále, nejméně 500 Kč. Z kopie občanského průkazu vyplývalo, že žalovaný v souvislosti s uzavírám úvěrové smlouvy předložil svůj občanský průkaz (jeho scan).

4. Z potvrzení o provedené platbě z 18. 4. 2024 soud zjistil, že žalovaný čerpal 17 270 Kč; podle tvrzení žalobkyně uhradil původnímu věřiteli pouze částku 1 000 Kč.

5. Dopisem (e-mailem) ze dne 15. 7. 2024 původní věřitel oznámil žalovanému zesplatnění dluhu pro prodlení.

6. Z předložených listin vyplývalo, že výše uvedenými smlouvami o postoupení pohledávek došlo k postoupení pohledávky ze smlouvy na žalobkyni. Před podáním žalobkyně vyzývala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu.

7. Soud uvedené skutečnosti převzal za svůj skutkový závěr ve věci.

8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla za použití prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku. Podle uvedené smlouvy původní věřitel poskytl žalovanému částku 17 270 Kč, žalovaný smluvní povinnosti nesplnil a zaplatil pouze částku 1 000 Kč. Původní věřitel postoupil pohledávku (prostřednictvím další osoby) na žalobkyni podle § 1879 občanského zákoníku.

13. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru. V daném případě původní věřitel neposuzoval řádně úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů).

14. Úvěruschopnost žalovaného sice původní věřitel podle tvrzení žalobkyně měl posuzovat, není schopna to však prokázat. Protože žalobkyně neprokázala zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, vycházel soud z toho, že původní věřitel porušil § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.

15. Podle neplatné smlouvy (§ 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., § 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 věta první občanského zákoníku) jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku). Z. č. 257/2016 Sb. obsahuje k obecné úpravě vypořádání plnění podle neplatné smlouvy zvláštní ustanovení v § 87 odst. 1 věta třetí jako soukromoprávní sankce poskytovatelům úvěrů s nepřiměřenými podmínkami (uvedeným vztahem a jeho důsledky se zabýval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí z 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru (17 270 Kč sníženou o úhrady ve výši 1 000 Kč) bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí. Žalovaný netvrdil a neprokazoval své majetkové poměry, a proto soud stanovil splatnost dluhu v délce odpovídající procesní zákonné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 z. č. 99/1963 Sb., dále jen „o. s. ř.“).

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 745,30 Kč, přičemž tato částka představuje 62 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 19 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 270 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu svá práva z postoupených pohledávek v řádech tisíců věcí, z toho jsou asi ½ nalézací řízení. Žalobkyně sice neuplatňuje pouze práva z úvěrových smluv původního věřitele, srovnání uplatňovaných nároků (žalob) vede k závěru, že žalobkyně sestavuje žaloby za pomoci výpočetní techniky s minimalizací odborného a administrativního vkladu; tomu odpovídá závěr o formulářovém charakteru žaloby (a o snížené výši odměny a náhradě hotových výdajů).

17. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni podle § 4 odst. 1 písm. j) z. č. 549/1991 Sb. doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč dle položky č. 2 bodu 2., ve spojení s položkou 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků.