17 C 51/2022

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 2.580 Kč / úvěr

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 2.580 Kč s úroky ve výši 750,21 Kč, se zákonnými úroky z prodlení ve výši 265,55 Kč, s úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1.987,09 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 1.987,09 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 2.580 Kč s příslušenstvím (1.987,09 Kč jistina, 592,91 Kč služby) jako zůstatku dluhu ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru z 5. 5. 2017 [číslo] která byla uzavřena společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným, přičemž pohledávky za žalovaným byly na žalobkyni postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019.

2. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů.

3. Soud dospěl ke skutkovému závěru: A) Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 25. 3. 2017 [číslo] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 7.000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit ve formě 58 týdenních splátek po 210 Kč včetně poplatku ve výši 5.180 Kč (1.400 Kč poplatek za administrativní činnost, 980 Kč úrok, 2.800 Kč poplatek za hotovostní inkaso splátek), RPSN byla vyjádřena 195 %. Žalovaný podpisem smlouvy potvrzoval převzetí částky 7.000 Kč na základě uvedené smlouvy. Podle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně částku 9.600 Kč. B) Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, jak je zřejmé z karty zákazníka / žádost o zápůjčku z 25. 3. 2017. Žalovaný žil v bytě jako nájemce s partnerkou, neměl vyživovací povinnost. Jeho zaměstnavatelem byl Secus Dienstleistung, Chemnitz (pracoval jako dělník od [číslo]), zaměstnání bylo telefonicky ověřeno. Žalovaný měl příjem 9.450 Kč, další příjem (výživné, příjmy z pronájmu atd.) byl 6.000 Kč, jeho výdaj na bydlení byl 6.500 Kč, další osobní výdaje 4.000 Kč měsíčně, použitelný příjem činil 4.950 Kč. Příjem žalovaného byl ověřen z výplatních pásek, bankovních výpisů a z pracovní smlouvy. C) Oznámením o postoupení pohledávky z 29. 11. 2019 s podacím lístkem z 13. 12. 2019 a smlouvou o postoupení pohledávky z 29, 11, 2019 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně oznámil postoupení pohledávek žalovanému. D) Předžalobní upomínkou z 30. 4. 2020, odevzdanou k poštovní přepravě podle podacího lístku dne 30. 4. 2020, má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby a stanovila lhůtu k úhradě dluhu do 7. 5. 2020. Podle podacího lístku byla výzva odeslána dne 1. 5. 2020. E) Přehledem parametrů půjčky má soud za prokázané, že žalovaný uhradil částku 9.600 Kč.

4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o zápůjčce přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

5. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

6. Podle § [číslo] k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

7. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

10. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla 19. 8. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku, na jejichž základě právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému v hotovosti finanční prostředky ve výši 7.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto úvěr splácet týdenními splátkami stanovenými smlouvami, a to včetně smluvního úroku a poplatků. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně nesplnil a uhradil pouze 9.600 Kč. Pohledávku, jež je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni platně postoupena shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku.

11. Právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost dostatečně ve smyslu § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. Informace od žalovaného byly ověřeny listinami (předloženými žalovaným).

12. Ujednání smlouvy o smluvním úroku a poplatku musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

13. Pokud jde o posouzení vyváženosti smluvních podmínek, pak základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaná se tohoto ujednání nedovolává).

14. Soud zvažoval, zda smlouvy o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na [webová adresa]). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

15. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaných smluv o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může výrazně převyšovat částku poskytnutou. Soud zohlednil při svých úvahách, že RPSN dle smlouvy činí 195 %, celkové náklady spotřebitelského úvěru činí 74 % poskytnuté jistiny úvěru při (o něco delší než) roční době splatnosti a jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku, je třeba smlouvu vyhodnotit jako neplatnou dle § 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku (pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku).

16. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2993 občanského zákoníku. Protože žalovaný uhradil částku 9.600 Kč, ale byla mu poskytnuta částka 7.000 Kč, bylo právnímu předchůdci žalobkyně již plnění (podle neplatné smlouvy) vráceno, a tedy požadavek žalobkyně není důvodný.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.