17 C 52/2023

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zvýšení výživného a o vzájemné žalobě o snížení výživného

I. Soud mění rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 11. 4. 2017, č.j. 0 P 24/2014-145, pokud jím byla stanovena povinnost žalované platit na výživu žalobkyně částku 1.000 Kč měsíčně s účinností od 1. 3. 2017 tak, že žalovaná je povinna platit žalobkyni na její výživu zvýšenou částku 1.500 Kč měsíčně, vždy do každého 15. dne v měsíci předem, k rukám žalobkyně, s účinností od 1. 4. 2023.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované dalšího zvýšení výživného nad částku 1.500 Kč až na 5.000 Kč měsíčně od 1. 4. 2023 do budoucnosti.

III. Nedoplatek zvýšeného výživného v částce 3.000 Kč za dobu od 1. 4. 2023 do 30. 9. 2023 je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě 3 měsíců od právní moci rozsudku.

IV. Vzájemná žaloba žalované, kterou se domáhala na žalobkyni snížení výživného stanoveného rozsudkem uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku na částku 100 Kč měsíčně od 28. 3. 2023 do budoucnosti, se zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě a vzájemné žalobě.

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zvýšení výživného. Žalobkyně je zletilou dcerou žalované, naposledy o vyživovací povinnosti bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech z 11. 4. 2017, č.j. 0 P 24/2014-145. Uvedeným rozhodnutím byla vyživovací povinnost stanovena na částku 1.000 Kč měsíčně s účinností od 1. 3. 2017. Žalobkyně uplatňovala změnu poměrů na své straně. Uvedla, že v době podání žaloby navštěvovala Střední odborné učiliště stravování a služeb [obec], sídlem [adresa]. Její otec, u kterého bydlí, byl zaměstnán, jeho manželka, která rovněž sdílí s otcem společnou domácnost, je rovněž zaměstnána. Spolu se žalobkyní bydlí ve společné domácnosti ještě dva plnorodí sourozenci a dcera manželky otce. Žalobkyně argumentovala, že s ohledem na své náklady (životní i studijní) by výživné mělo být zvýšeno na částku 5.000 Kč měsíčně od 1. 4. 2023 s tím, že od 1. 9. 2023 lze předpokládat, že žalobkyně bude pokračovat ve studiu na Hotelové škole [obec], p.o.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Domnívala se, že nejsou splněny podmínky pro zvýšení výživného vzhledem k tomu, že žalovaná je dlouhodobě nezaměstnaná a má v péči dvě nezletilé děti. Žalovaná se vzájemnou žalobou domáhala snížení výživného s účinností od podání žaloby, tedy od 28. 3. 2023 na částku 100 Kč měsíčně. Uvedla, že žalovaná je závislá na sociálních dávkách. Výživné, které dostává na dvě nezletilé děti ve své péči, je určeno pro tyto nezletilé.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila, jednání soudu se však neúčastnila. Pokud žalovaná žádala o odročení jednání, které bylo nařízeno na 25. 9. 2023, soud žádost vnímal jako obstrukční. Důvody, pro které jednání nebylo odročeno, byly obsaženy v usnesení zdejšího soudu z 20. 9. 2023, č.j. 17 C 52/2023-124. Protože žalovaná se na žádné jednání soudu nedostavila, ač se dostavit mohla, soud rozhodl o žalobě a vzájemné žalobě na základě tvrzení, které účastníci ve věci učinili a na základě důkazů, které byly v řízení provedeny. Výslech žalované proveden být nemohl, s ohledem na neúčast žalované na jednání soudu (žalovaná ostatně svůj výslech nenavrhovala).

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně je zletilou dcerou žalované. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že o výživném pro žalobkyni bylo naposledy rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech z 11. 4. 2017, č.j. 0 P 24/2014-145. Z uvedeného rozhodnutí (a dále návrhu z 15. 3. 2017 a protokolu o jednání z 11. 4. 2017 v uvedené věci) vyplývalo, že výživné bylo stanoveno na částku 1.000 Kč měsíčně s účinností od 1. 3. 2017 s tím, že poměry účastníků a otce žalobkyně byly uvedeny v odůvodnění rozsudku, konkrétně byly uvedeny na str. 2 a 3 rozsudku. Žalobkyně byla v 6. ročníku základní školy, otec byl zaměstnán a měl příjem 22.654 Kč čistého, měl v péči tři nezletilé děti, společné děti otce žalobkyně a žalované. Otec žalobkyně bydlel rovněž s manželkou, jejíž příjem ze zaměstnání byl 13.000 Kč čistého měsíčně a 4.000 Kč měsíčně musela platit na výživu dětí mimo svou péči. V uvedené době měla matka žalobkyně příjem 10.833 Kč čistého měsíčně ze zaměstnání a měla pouze tři vyživovací povinnosti k dětem, které byly v péči otce žalobkyně.

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně do konce školního roku 2022 2023 navštěvovala Střední odbornou školu stravování a služeb. Uvedená skutečnost byla potvrzována též výslechem žalobkyně a dále vysvědčením o závěrečné zkoušce z 19. 6. 2023 (č.l. 105), které bylo vystaveno Střední školou stravování a služeb [obec], příspěvkovou organizací, školní vzdělávací program kuchař, kuchařka odpovídal délce studia 3 roky; totéž potvrzoval výuční list (č.l. 107) s tím, že vzdělávání bylo ukončeno 19. 6. 2023.

6. Mezi účastníky bylo sporné, že žalobkyně byla přijata ke vzdělávání na Hotelové škole Mariánské lázně, p. o., což bylo prokazováno rozhodnutím uvedené školy z 2. 5. 2023, zn. HS [číslo] 2023. Vzdělávání bylo v oboru [číslo] gastronomie (č.l. 100).

7. Mezi účastníky byly sporné příjmy a výdaje žalobkyně a dále její potřeby. Žalobkyně uvedené skutečnosti popsala v písemném podání z 4. 5. 2023 (č.l. 48). Uvedené skutečnosti pak byly potvrzovány výpovědí žalobkyně v pozici účastníka řízení. V souvislosti se studiem žalobkyně musela pořizovat učebnice a sešity s náklady v řádech tisíců, dále, s ohledem na distanční výuku v 1. ročníku, musel být pořízen tablet pro online výuku za částku 4.000 Kč. V souvislosti s praktickou výukou muselo být koupeno ošacení a další pomůcky s nákladem 6.000 Kč, studium bylo spojeno s dojížděním denně s aktuálními náklady 1.000 Kč měsíčně. Náklady na MHD činily 300 Kč měsíčně. Náklady na stravování, snídaně a obědy činily 500 Kč měsíčně. Žalobkyně se snažila přispět na náklady spojené s jejím živobytím brigádní prací, a to po ukončení 9. třídy. Původně prací v [právnická osoba] po dobu 2 měsíců s příjmem 9.000 Kč měsíčně, následně brigádní prací v době studia na SOU s příjmem 5 – 6.000 Kč čistého měsíčně. V době studia na SOU pak dále brigádně pracovala v Domově seniorů ve [část obce] s příjmem 9 – 10.000 Kč čistého měsíčně v případě pracovního výkonu mimo dobu školní docházky (o prázdninách), pokud bylo pracováno o víkendech, pak s příjmem 4 - 5.000 Kč čistého měsíčně. Náklady spojené s dojížděním do [obec] budou činit na trase [obec] – [obec] částku 9 – 11 Kč, na trase [obec] – [obec a číslo] – 43 Kč. Žalobkyně má náklady spojené se zdravotním stavem, trpí atopickým ekzémem, což vyžaduje nákup léčivých mastí. Dále žalobkyně bere antikoncepci 590 Kč na 3 měsíce a měla náklady spojené s ošetřením zubním lékařem pro zanedbání péče o žalobkyni žalovanou s náklady na ošetření předních zubů 20.000 Kč. Žalobkyně se žalovanou nejsou v kontaktu, žalovaná o žalobkyni zájem neprojevuje; tato skutečnost nebyla ani žalovanou sporována.

8. Ze zprávy Úřadu práce České republiky z 29. 8. 2023 (č.l. 114) vyplynulo, že žalobkyně pobírá přídavek na dítě 1.380 Kč – 1.580 Kč měsíčně a dále náhradní výživné v částce 1.000 Kč měsíčně. Z výpovědi žalobkyně vyplývalo, že žalobkyně bydlí se svým otcem, jeho manželkou, se svými dvěma nezletilými sourozenci a s nezletilou dcerou manželky otce v bytě 2+1 pod adresou [obec a číslo].

9. Mezi účastníky byly sporné poměry otce žalobkyně. Ze zpráv o výdělku otce žalobkyně od [právnická osoba] (č.l. 46 a 89) vyplýval čistý průměrný měsíční výdělek 31.918,40 Kč v období od října 2022 do července 2023. Z výpovědi žalobkyně pak vyplývalo, že otec má v péči kromě žalobkyně též dva nezletilé sourozence žalobkyně, které mají rodiče otce žalobkyně a žalovanou. Ze stejného rozsudku, kterým byla naposledy stanovena vyživovací povinnost žalované k žalobkyni, soud zjistil, že bylo rozhodováno též o výživném pro nezletilé sourozence žalobkyně, a to pro nezletilého [jméno], narozeného 1. 3. 2009 v částce 900 Kč měsíčně a pro nezletilého [jméno], narozeného 19. 8. 2013 v částce 900 Kč měsíčně, v obou dvou případech s účinností od 1. 3. 2017. Poměry rodičů žalobkyně pak byly zjišťovány souhrnně pro úpravu výživného pro všechny tři děti.

10. Z protokolu o provedení důkazu mimo jednání ve věci sp. zn. 0 P 24/2014 dne 24. 8. 2023 ohledně nezletilého [jméno] [příjmení] a nezletilého [jméno] [příjmení] soud zjistil, že byl vyslechnut v řízení o zvýšení výživného pro uvedené nezletilé děti otec žalobkyně, který v rámci řízení o zvýšení výživného pro uvedené nezletilé děti informoval, že nezletilý [jméno] je žák 9. třídy základní školy, zdravý, chodí do školy v [obec], učí se výborně, od září bude hrát fotbal za TJ [obec] Nezletilý nechce být v kontaktu s matkou. Náklady má spojené s dojížděním, 150 Kč týdně, na jídlo 500 – 600 Kč, týdně, náklady na telefon 300 Kč měsíčně. Nezletilý [jméno] je žákem 4. třídy základní školy, je zdravý, chodí na obědy, měsíčně jsou náklady 1.000 Kč, dále má náklady na dojíždění 150 Kč týdně. Nezletilý [jméno] chodí do družiny s nákladem 150 Kč půlročně. Na nezletilou [jméno] [příjmení] platí otec [jméno] 2.000 Kč měsíčně. Otec žalobkyně má dvě půjčky, platí celkem 11.000 Kč měsíčně. Vzal si půjčku na rekonstrukci bytu, ve kterém rodina bydlí, je vlastníkem bytu ve kterém rodina bydlí a též vlastníkem automobilu Chevrolet r.v. 2010. Matka matky (babička) děti navštěvuje na Vánoce, když mají narozeniny, na Velikonoce, vždy jim něco přiveze. Náklady na bydlení otce žalobkyně činí na elektřinu 4.000 Kč měsíčně, 4.000 Kč měsíčně fond oprav a nájem. Dále se platí pojistka na auto čtvrtletně 3.000 Kč, rodinná pojistka 3.900 Kč měsíčně vč. dětí. Je to pojistka se spořením.

11. Ze zprávy Úřadu práce České republiky z 1. 9. 2023 (č.l. 117) soud zjistil, že [jméno] [příjmení], otec žalobkyně, pobírá na nezletilého [jméno] [příjmení] od ledna 2023 dosud částku 1.470 Kč jako přídavek na dítě, dále náhradní výživné od ledna do června 2023 částku 900 Kč měsíčně, stejné částky pobírá na nezletilého [jméno] [příjmení].

12. Mezi účastníky byly sporné poměry žalované. Z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech z 24. 2. 2020, č.j. 0 Nc 7433/2019-69 (č.l. 14) vyplynulo, že nezletilý [jméno] [příjmení] [datum narození] i nezletilý [jméno] [příjmení], [datum narození], děti žalované a [jméno] [příjmení], [datum narození], byly svěřeny do péče matky a otci bylo stanoveno výživné 2.500 Kč měsíčně pro každé z uvedených dětí s účinností od právní moci uvedeného rozsudku. Rozsudek nabyl právní moci 18. 3. 2020. Z rozsudku dále vyplývalo, že matka o nezletilé děti pečuje, otec na výživu nepřispíval, matka měla dále další tři vyživovací povinnosti. Nezletilé děti žili s matkou (žalovanou) od října 2019. Žalovaná v té době pobírala rodičovský příspěvek 7.600 Kč měsíčně, otec [jméno] a [jméno] [příjmení] pracoval jako podnikatel v Německu s měsíčním výdělkem cca 30.000 Kč čistého. Jako měsíční náklady uváděl náklady na bydlení 6.000 Kč měsíčně a dále náklady na ubytovnu 135 Eur měsíčně. Z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech z 7. 4. 2021, č.j. 0 P 98/2020-170 (č.l. 16) vyplynulo, že nad výchovou nezletilého [jméno] [příjmení] a nezletilého [jméno] [příjmení] byl stanoven dohled s tím, že matce bylo zakázáno požívání alkoholických nápojů. Rozsudek nabyl právní moci 19. 5. 2021. Rozsudek vycházel z toho, že v roce 2020 docházelo k opakovanému zneužívání alkoholických nápojů žalovanou s tím, že ve dvou případech bylo zjištěno, že matka nebyla schopna zajistit péči o nezletilé děti. Nezletilé děti byly předávány otcovskému dědečkovi. Kromě uvedených dvou případů žalované byla opilost matky řešena ze strany Policie ještě ve dvou dalších případech. V době rozhodování soudu sice další případy opilosti žalované nebyly zjištěny, žalovaná se však vyhnula ověření v testovacím centru, že nepožívá alkoholické nápoje. Ze zprávy Úřadu práce České republiky z 24. 4. 2023 (č.l. 19) vyplynulo, že žalovaná je od 3. 10. 2022 v evidenci u Úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, podpora v nezaměstnanosti jí byla vyplácena od 3. 10. 2022 do 2. 3. 2023, tedy na uvedené měsíce připadala částka 4.014,33 Kč měsíčně. Žalovaná uvedla a doložila pro Úřad práce nejvyšší ukončené vzdělání základní a praktickou školu. V říjnu, listopadu 2022 a v únoru 2023 byly předány informace o možném, zaměstnání. V jednom z uvedených případů se žalovaná nedostavila. Ze zprávy Úřadu práce České republiky z 26. 4. 2023 (č.l. 22) soud zjistil, že v roce 2022 žalovaná nepobírala žádné dávky pomoci v hmotné nouzi. Ze zprávy Úřadu práce České republiky z 26. 4. 2023 (č.l. 24) soud zjistil volná pracovní místa pro žalovanou odpovídající nejvyššímu dosaženému vzdělání žalované s tím, že v nabídce pracovních míst byla i nabídka pracovních míst v jednosměnných provozech. Odměna v uvedených pracovních místech činila 10.500 Kč až 24.000 Kč měsíčně.

13. Z rozhodnutí Úřadu práce České republiky z 28. 4. 2023 (č.l. 44) soud zjistil, že žalovaná nepobírá příspěvek na péči ani příspěvek na mobilitu. Z pracovní rekomandace vystavené MUDr. [jméno] [jméno] dne 30. 5. 2023 (č.l. 56) soud zjistil, že žalovaná není schopna vykonávat práce ve stresu, fyzicky těžké, v nepříznivých klimatických podmínkách, v úkole, na páse, kde jsou kladeny vysoké nároky na soustředění bez individuálního odpočinku, není schopna práce ve směnném provozu. Je schopna vykonávat práce v suchu, teple a v ranní směně.

14. Z potvrzení o přijetí žádosti o poskytnutí informací a poskytnutí informací o nepojistných sociálních dávkách z 5. 6. 2023 (č.l. 57) bylo zjištěno pouze to, že žalovaná požádala o přiznání dávek pomoci v hmotné nouzi. Z oznámení Úřadu práce České republiky o podpoře v nezaměstnanosti z 13. 10. 2022, č.j. KVA 2176/2022-B (č.l. 58) soud zjistil pouze skutečnosti již vyplývající ze zprávy Úřadu práce České republiky o evidenci žalované v evidenci uchazečů o zaměstnání a dále o výši vyplacených dávek podpory v nezaměstnanosti. Z oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory Úřadu práce České republiky z 2. 6. 2023 (č.l. 59) soud zjistil, že došlo ke zvýšení příspěvku na bydlení s účinností od 1. 4. 2023 z částky 7.432 Kč měsíčně na 9.236 Kč měsíčně. Úřad práce pak vycházel z průměrného čistého měsíčního příjmu rodiny: za 1. čtvrtletí roku 2023 v částce 10.882 Kč za první tři kalendářní měsíce roku 2023 činila úhrada nájemného 8.610 Kč měsíčně a úhrada dalších nákladů 3.890 Kč měsíčně. Z protokolu Úřadu práce České republiky (č.l. 61) soud nezjistil žádné skutečnosti, vyplynulo z něj pouze to, že žalovaná žádá o přiznání dávek pomoci v hmotné nouzi.

15. Z nájemní smlouvy z 26. 11. 2022 (č.l. 62) a z rozpisu plateb bytu platného od 1. 1. 2023 (č.l. 65) soud zjistil, že žalovaná má uzavřenou smlouvo o nájmu bytu na dobu od prosince 2022 do 30. 5. 2023 s výší nájemného 8.000 Kč měsíčně a výší záloh na služby 4.500 Kč měsíčně. Z rozpisu plateb pak vyplývala výše částek za užívání bytu celkem 12.500 Kč sestávajících z nájemného 8.610 Kč, společných služeb 620 Kč, elektrické energie 700 Kč, studené a teplé vody 620 Kč + 750 Kč a tepla 1.200 Kč, vše měsíčně splatné k 15. dni v měsíci. Z rodných listů nezletilého [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] vyplývalo, že se jedná o děti rodičů žalované, jako matky a [jméno] [příjmení], jako otce.

16. Ze zprávy Úřadu práce České republiky z 22. 8. 2023 soud zjistil, že žalovaná pobírá dávky pomoci v hmotné nouzi a to příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení, a to od června 2023 do současné doby s tím, že poštovní poukázkou byly poukázány částky doplatku na bydlení 1834 Kč v červnu 2023 a dále v červnu, červenci a srpnu 2023 dávky příspěvku na živobytí 2.728 Kč, 866 Kč a 2.728 Kč Celkem byly vyplaceny částky ve výši 8.156 Kč, což představovalo částku 2.719 Kč měsíčně (v uvedeném období).

17. Z podacího lístku poštovní poukázky typu C (čl. 62) vyplývalo, že žalovaná uhradila žalobkyni 100 Kč s tím, že částka byla poukázána 25. 5. 2023, a dále k rukám otce žalobkyně 200 Kč měsíčně, částka poukázána 25. 5. 2023. Žalobkyně pak v rámci svého výslechu potvrdila, že uvedené částky byly žalovanou skutečně poukázány a otcem žalobkyně a žalobkyní převzaty.

18. K poslední úpravě výživného došlo téměř před 6 lety. V té době byly poměry dotčených osob, tzn. žalobkyně, žalované i otce žalobkyně výrazně odlišné. Potřeby žalobkyně se zvýšily způsobem popsaným zejména v jejím účastnickém výslechu. Rovněž poměry žalované se změnily, protože jí přibyly dvě vyživovací povinnosti k nezletilým dětem a dále, po rodičovské dovolené je v evidenci uchazečů o zaměstnání, ač jsou k dispozici vhodná volná pracovní místa i s přihlédnutím k jejím zdravotním omezením. Poměry otce žalobkyně soud zmínil v tom smyslu, že došlo ke zvýšení jeho příjmů a dále do jeho domácnosti přibyla jedna nezletilá osoba. Otec žalobkyně spolu se žalobkyní nese převážnou část nákladů spojených s výživou žalobkyně.

19. Soud převzal výše uvedená dílčí skutková tvrzení (včetně nesporných skutečností) za svůj skutkový závěr ve věci.

20. Soud dospěl k právnímu závěru: Podle § 910 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 odst. 1 o.z., pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle § 913 odst. 2 o.z., při hodnocení, schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje a k míře v jaké tak činí; přihlédne se popř. i k péči o rodinnou domácnost.

21. Podle § 914 o.z., je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich v poměru jejich majetkových poměrů, schopností a možností, k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních. Podle § 915 odst. 1 o.z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů, toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

22. Podle § 922 odst. 1 o.z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpětně od tohoto dne. Podle § 923 odst. 1 o.z, změní-li se poměry může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.

23. Rodiče mají vůči dětem, které nejsou schopny samy se živit, vyživovací povinnost (§ 910 odst. 1, § 911 o.z.). Je zřejmé, že výživné je stanoveno vždy s výhradou změny poměrů, a tedy k návrhu zletilého dítěte (§ 922 odst. 1 o.z.) lze rozhodnout o změně rozhodnutí o úpravě výživného (zákon výslovně hovoří jen o nezletilých dětech v § 923 odst. 2 o.z., ale uvedené pravidlo je vztahováno na všechna rozhodnutí o vyživovací povinnosti s výhradou podání návrhu na změnu).

24. Z provedených důkazů je zřejmé, že v poměrech žalobkyně i v poměrech žalované došlo ke změně poměrů. K návrhu účastníků je tak nutné vyhodnotit podmínky pro úpravu výše výživného (§ 913 odst. 1, odst. 2, § 914, § 915 odst. 1 o.z.). Poměry jsou změněny i na straně otce žalobkyně jako další osobě povinné výživou žalobkyně.

25. Pokud jde o žalobkyni, pak v době posledního rozhodnutí byla žákyní 6. třídy základní školy v roce 2017, v současné době (a i posledních třech letech) studuje střední školu mimo místo svého bydliště (je tedy potřebná ve smyslu § 911 o.z.). Je zřejmé, že v současné době má žalobkyně potřeby zletilé osoby (odpovídající navíc potřebě dojíždění v souvislosti s brigádní prací a studiem). S ohledem na nedostatečné plnění vyživovací povinnosti žalovanou si však musí ve volném čase přivydělávat brigádní činnosti i na školní pomůcky. Výživné pro žalobkyni je za žalovanou plněno státem (jako náhradní výživné).

26. Pokud jde o poměry žalované, pak ty se změnily v tom smyslu, že žalovaná má další dvě vyživovací povinnosti k nezletilým dětem, nemá zaměstnání a je závislá na sociálních dávkách. V roce 2017 měla zaměstnání a příjem z něho ve výši 10.833 Kč měsíčně. Příjem žalované do značné míry je nahrazen příjmy od Úřadu práce České republiky, a to z podpory v nezaměstnanosti po dobu říjen 2022 – leden 2023 ve výši 4.014,33 Kč měsíčně, dále pak příjem z příspěvku na bydlení 7.432 Kč měsíčně do 31. 3. 2023 a 9.236 Kč měsíčně od 1. 4. 2023. Dále v období červen až srpen 2023 žalovaná obdržela dávky pomoci v hmotné nouzi 2.719 Kč měsíčně. Součet příjmů žalované v jednotlivých obdobích dosahoval 11.500 Kč měsíčně do 1/ 2023, 9.236 Kč měsíčně od 2/ 2023 do 5/ 2023 a po přiznání dávek v hmotné nouzi 12.000 Kč měsíčně od 6/ 2023 (vždy s odhlédnutím od příjmů dětí v péči žalované). Soud si je však vědom výše nákladů na bydlení (k zajištění úhrady je určena většina poskytovaných dávek).

27. Soud však uvažoval o tom, zda žalovaná, ač evidována u Úřadu práce České republiky, projevila dostatečnou snahu získat práci v rámci které z mnohých pracovních pozic, které by přes zdravotní omezení žalované vyhovovaly, tzn. jednosměnný provoz a práce přiměřená vzdělání a možnostem žalované i s ohledem na péči o dvě nezletilé děti. Žalovaná přes příslib snahy získat práci tuto snahu pro dobu po zahájení řízení nevysvětlila, popřípadě nedoložila (předcházející nabídky jsou z doby před zahájením řízení a jejich využití je sporné). Výživné žalovaná žalobkyni (byť alespoň symbolickou částkou) neplní (s jedinou výjimkou prokázanou v tomto řízení, zaplacení částky 100 Kč). I z opatrovnických rozhodnutí jsou zřejmé nedostatky při plnění povinností žalované ve vztahu ke svěřeným dětem. I tato okolnost vedle neplnění výživného ovlivňuje hodnocení opravdovosti snahy žalované o získání zaměstnání. Soud dovodil z provedených důkazů, že žalovaná se bez vážného důvodu vzdala možnosti zaměstnání (oproti stavu závislosti na sociálních dávkách), které by pravděpodobně přineslo pravděpodobný příjem 18.000 Kč měsíčně (částky, která je nejčastěji u vhodných pracovních pozic zmiňována, byť dosažitelná je i jak částka nižší, tak vyšší). Námitky žalované, které se týkaly časté nemocnosti dětí v její péči, nebylo možné v průběhu řízení ověřit (výslechem žalované nebo lékařskými zprávy, které by byly vyžádány se souhlasem žalované); jejich vyhodnocení by bylo možné až na základě docházky žalované na konkrétní pracovní pozici.

28. V souvislosti s úvahou o výši výživného je třeba přihlédnout též k tomu, že tíhu nákladů na výživu žalobkyně dlouhodobě nese její otec. Tomu se sice zvýšily příjmy od doby poslední úpravy výživného, do jeho domácnosti však přibyla další osoba, byť k té nemá vyživovací povinnost. Otec zajišťuje převážnou část potřeb žalobkyně s tím, že žalovaná se s žalobkyní nestýká (a nijak se na její výživě nepodílí). Je však pravda, že žalobkyně o kontakt se žalovanou nestojí. Významné je i to, že otec žalobkyně nese náklady na výživu dalších dvou sourozenců žalobkyně (stát hradí v roce 2023 náhradní výživné v poslední stanovené výši).

29. Soud zvažoval míru odůvodněných potřeb žalobkyně (která je ostatně nemajetná) a možnosti, schopnosti a majetkové poměry rodičů žalobkyně (§ 913 odst. 1, § 914 o.z.) i s přihlédnutím k tomu, že výživou jsou žalobkyni povinováni oba rodiče. Soud uzavřel, že požadovaná částka zvýšení výživného odpovídá potřebám žalobkyně. Otec žalobkyně svou vyživovací povinnost plní v dostatečném rozsahu (za vše vypovídá úhrada nákladu na zubní ošetření) a dobrovolně. Přisouzení požadovaného výživného vůči žalované však předpokládá, že svůj podíl na plnění vyživovací povinnosti je žalovaná (povinná) objektivně schopna plnit. Pokud jde o pravděpodobný příjem žalované (18.000 Kč), soud uvažoval při stanovení výživného nejprve tzv. dílovou metodu určení výživného (dělba příjmu povinného na tři díly pro něj a po dílu pro vyživované osoby). Na žalobkyni by připadala 1/8 z pravděpodobného příjmu žalované, tedy částka 2.250 Kč měsíčně. Aplikace doporučující tabulky pro určení vyživovací povinnosti zpracované Ministerstvem spravedlnosti (dostupné na portálu [webová adresa]), pak lze při pěti vyživovacích povinnostech uvažovat o procentuálním podílu vyživované osoby na příjmu žalované ve výši 12 %, tedy o částce 2.160 Kč měsíčně. S ohledem na limitaci, která je inkorporována do tabulky, by 50 % z tohoto pravděpodobného příjmu mělo být vyhrazeno pro osobu povinnou, tedy pro žalovanou by měla být určena částka 9.000 Kč. Pokud soud uvažuje o dětech, které jsou v péči žalované, pak by na ně mělo připadnout celkem 16 % z uvedeného příjmu, na sourozence žalobkyně 10 a 12 % z příjmu, u žalobkyně by bylo možné uvažovat o 14 % z příjmu žalované, to by však soud vycházel z modelové situace při čtyřech vyživovacích povinnostech žalované. Pokud je pět vyživovaných osob, pak je třeba modifikovat procentuální podíly na 2x 7 % + 9 % + 17 % + 12 %.

30. Z uvedených úvah je zřejmé, že požadované zvýšení výživného na 5.000 Kč měsíčně není reálné, a to právě s ohledem na vyživovacích povinností žalované a s ohledem omezené možnosti žalované spojené s jejím zdravotním stavem, s péčí o dvě malé nezletilé děti a jejím základním vzděláním (souhrn uvedených faktorů přece jen možnosti žalované limituje). Soud tedy uvažoval o výživném pro žalobkyni v nižší výši, než jsou částky vypočtené z doporučující tabulky a dílové metody. Výsledná částka odpovídá možnostem, schopnostem a majetkovým poměrům žalované (ostatně i žalovaná je podle obsahu spisu nemajetná) a je tak oproti vypočtené částce o cca 1/3 nižší. Soud považuje za splněné veškeré podmínky pro zvýšení výživného, a to od doby, kterou určila žalobkyně, tedy od 1. 4. 2023, a proto rozhodl o změně posledního rozhodnutí, které vyživovací vztah účastníků upravovalo. Soud dále rozhodl o vyčíslení nedoplatku (zvýšeného) výživného za dobu od změny výše výživného do doby rozhodnutí (s přihlédnutím ke splatnosti běžného výživného) a zamítnutí žaloby v částce převyšující částku 1.500 Kč.

31. Protože soud uzavřel, že jsou splněny podmínky pro vyhovění žalobě, byť pouze částečně, nemohla být se vzájemnou žalobou na snížení výživného žalovaná úspěšná.

32. Soud rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě a vzájemné žalobě, a to vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve věci méně úspěšná, než žalovaná pokud jde o řízení o žalobě (§ 142 odst. 2 z.č. 99/1963 Sb., dále jen „o.s.ř.“). Naopak žalovaná nebyla úspěšná v řízení o vzájemné žalobě (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Soud přihlédl rovněž k tomu, že žalobkyně sice měla spojeny určité náklady s účastí na soudním řízení, jedná se však o řízení o vyživovací povinnosti mezi rodiči a dětmi, kdy bude důvod pro přiznání náhrady nákladů řízení dán spíše výjimečně.