17 C 52/2025

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Ondřeje Doubka a přísedících Ivety Marešové a Jany Gutwirtové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro 99 238 Kč / náhrada škody

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 99 238 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 99 238 Kč od 1. 10. 2024 do zaplacení ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni, k rukám zástupce žalobkyně, náhradu nákladů řízení v částce 20 846,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 99 238 Kč jako náhrady škody podle dohody o náhradě škody způsobené zaměstnancem, která byla uzavřena žalobkyní jako zaměstnavatelem a žalovanou jako zaměstnancem dne 31. 5. 2024. Žalovaná uvedenou dohodou uznala svůj závazek uhradit žalobkyni částku 99 238 Kč jako škodu způsobenou žalobkyni zaviněným znehodnocením 10 928 kusů sadebního materiálu (v hodnotě 115 836,80 Kč). Uznaná částka škody odpovídala čtyřapůlnásobku průměrného výdělku žalované rozhodného pro dobu vzniku škody.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Místo jejího faktického pobytu se soudu (přes šetření na známých adresách) nepodařilo zjistit.

3. Podle § 115 z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci rozhodl o žalobě bez nařízení.

4. Z dohody o náhradě škody způsobené zaměstnancem z 31. 5. 2024 soud zjistil, že žalovaná byla zaměstnancem žalobkyně podle pracovní smlouvy z 2. 4. 2024. Žalovaná měla svým zaviněným jednáním znehodnotit sadební materiál v hodnotě 115 836,80 Kč. Žalovaná uznala, že za škodu do výše čtyřapůlnásobku rozhodného průměrného výdělku odpovídá. Uznala svůj dluh co do důvodu a výše a zavázala se dluhu uhradit do 30. 9. 2024. Za žalobkyně podepsal dohody Ing. [jméno] [příjmení] jako prokurista žalobkyně (jak vyplývalo z výpisu z obchodního rejstříku ohledně žalobkyně).

5. Z výzvy z 25. 11. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu před podáním žaloby. Z poštovního podacího archu z 23. 11. 2024 soud zjistil, že uvedený dopis byl podán k poštovní přepravě a odeslán na adresu trvalého pobytu žalované (uvedenou jako bydliště žalované v dohodě).

6. Uvedená skutková zjištění soud převzal za svůj závěr ve věci.

7. Soud dospěl k právnímu závěru: Podle § 250 odst. 1 z. č. 262/2006 Sb. (dále jen„ z. pr.“) zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Podle § 257 odst. 1 z. pr. zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. Podle § 257 odst. 2 věty první z. pr. výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu.

8. Podle § 263odst. 2 z. pr. uzavřel-li zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodu o způsobu náhrady škody, je její součástí výše náhrady škody požadované zaměstnavatelem, jestliže svoji povinnost nahradit škodu zaměstnanec uznal. Dohoda podle věty první musí být uzavřena písemně.

9. Podle § 4 z. pr. pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.

10. Podle § 2053 z. č. 2053 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; nesjednají-li strany výši úroku z prolení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. S ohledem na uznání dluhu žalovanou jako zaměstnancem žalobkyně (na základě pracovní smlouvy), má žalobkyně právo na úhradu škody v uznané výši (má se za to, že dluh v době uznání trval; v řízení nevyšlo najevo, že by do rozhodnutí soudu dluh zanikl). Kromě částky skutečné škody má žalobkyně v souladu s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení (v souladu s prodlením žalované se splněním závazku, jak vyplývá z dohody z 31. 5. 2024).

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 846,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 970 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 99 238 Kč sestávající z částky 5 100 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení a sepsání žaloby) a z částky 2 550 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (prostá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024 a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 650 Kč ve výši 2 866,50 Kč.