17 C 58/2025

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená obecnou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] pro zvýšení výživného pro zletilé dítě

I. Soud mění rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 14. 12. 2009, č. j. 14 P 58/2009-82, kterým byla naposledy stanovena vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni na částku 800 Kč měsíčně s účinností od 1. 6. 2009 tak, že žalovaný je povinen platit žalobkyni na její výživu zvýšenou částku 3 000 Kč měsíčně splatnou vždy do každého 20. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně s účinností od 1. 11. 2024., jméno FO, . Nedoplatek zvýšeného výživného v částce 24 200 Kč za dobu od 1. 11. 2024 do 30. 9. 2025 je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně, až do úplného zaplacení dluhu, spolu s běžným výživným počínaje prvním měsícem následujícím po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

III. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zvýšení výživného nad částku 3 000 Kč měsíčně tak, že výše výživného by měla činit 5 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 11. 2024 do budoucnosti.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zvýšení výživného na částku 5 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 11. 2024. Uváděla, že žalovaný je jejím otcem a že o jeho vyživovací povinnosti vůči žalobkyni bylo naposledy rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Sokolově z 14. 12. 2009, č. j. 14 P 58/2019-82 s účinností od 1. 6. 2009 na částku 800 Kč měsíčně. Žalobkyně v době podání žaloby studuje střední školu (4. ročník) a její potřeby se od doby posledního rozhodnutí výrazně zvýšily, navíc žalovaný svou vyživovací povinnost plní pouze občas, o žalobkyni se nezajímá, nestýká se s ní, potřeby žalobkyně uspokojuje i její matka. V průběhu řízení žalobkyně zahájila studium na vysoké škole v zahraničí a tím došlo s účinností od srpna 2025 k dalšímu výraznému zvýšení potřeb žalobkyně.

2. Žalovaný souhlasil s návrhem žalobkyně ohledně zvýšení na částku 50 EUR, potvrzoval, že se s žalobkyní nestýká. Žalovaný poukazoval na své (neuspokojivé) poměry, tedy že je dlouhodobě bez zaměstnání, má příjem pouze ze sociálních dávek, má zdravotní obtíže a má vyživovací povinnost k dalšímu dítěti.

3. Soud se zabýval mezinárodní soudní příslušnosti s ohledem na to, že žalovaný je statním občanem Slovenské republiky a bydlí v zahraničí, tedy na Slovensku. S ohledem na čl. 3 písm. b) Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností byla dána mezinárodní soudní příslušnost českých soudů. Soud tedy věc projednal a ve věci rozhodl. Rozhodné právo se určuje Haagským protokolem ze dne 23. listopadu 2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti; podle čl. 3 odst. 1 uvedeného protokolu je rozhodným právem právo české.

4. Soud provedl důkazy označené účastníky: Pokud jde o poslední úpravu vyživovací povinnosti žalovaného k žalobkyni, soud z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze 14. 12. 2009, č. j. 14 P 58/2009-82 zjistil, že byla schválena dohoda rodičů žalobkyně, tedy [jméno] [příjmení] [jméno] (aktuálně je její jméno [jméno] [příjmení]) a žalovaného o svěření žalobkyně, tehdy nezletilé, do péče matky a o povinnosti žalovaného hradit na výživu žalobkyně 800 Kč měsíčně s účinností od 1. 6. 2009. Z rozsudku vyplývalo, že v době rozhodování žila matka žalobkyně sama s nezletilou, byla zaměstnána s příjmem 11 000 Kč čistého měsíčně, do 8. 10. 2009 byla na rodičovské dovolené. Žalobkyně chodila do mateřské školy, neměla zdravotní problémy, musela však dodržovat dietu s ohledem na žlučové kameny. Žalovaný neplatil výživné na žalobkyni pravidelně, nepracoval, byl v evidenci Úřadu práce v Dolnom Kubíně a pobíral dávky v hmotné nouzi 62 EUR (první výplata měla být 22. 12. 2009). Z rozsudku dále vyplývalo, že žalovaný matku žalobkyně opakovaně fyzicky a slovně napadal. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že uvedené rozhodnutí nabylo právní moci.

5. Pokud jde o poměry žalobkyně a její matky, byly provedeny následující důkazy: Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] (matky žalobkyně) soud zjistil, že žalobkyně studovala do roku 2025 čtyři roky na střední škole v Plzni, kde bydlela na internátě. Náklady na docházku do školy a dojíždění činily 5 000 Kč měsíčně. Maturitu žalobkyně složila na konci května 2024, byla přijata ke studiu vysoké školy v Nizozemí, s čímž byly spojeny náklady: vstupní poplatek 15 000 Kč, náklady na stěhování žalobkyně do zahraničí, částka 260 EUR (7 000 Kč) měsíčně školné, náklady na bydlení a školní pomůcky. Předpokládaná doba studia žalobkyně je čtyři roky v bakalářském studijním programu. Žalobkyně má zdravotní omezení a s tím spojené náklady, protože trpí dědičným onemocněním sleziny a žlučníku (musela se z tohoto důvodu podrobit operaci v roce 2019 a v roce 2021. Se zdravotním stavem bylo spojeno dojíždění do zdravotnických zařízeních. Žalobkyně do svého odjezdu ke studiu v zahraničí žila ve společné domácnosti se svědkyní, jejím manželem, polorodou třináctiletou sestrou a maminkou svědkyně (babičkou žalobkyně). Svědkyně měla příjem 25 000 Kč až 26 000 Kč čistého měsíčně, manžel svědkyně měl příjem v zahraničí 1 400 EUR měsíčně a sestra žalobkyně chodila do ZŠ v Ostrově do 8. třídy. Svědkyně měla též vyživovací povinnost ke své matce, která má jako ukrajinská občanka příjem pouze cca 3 600 Kč měsíčně. Náklady rodiny na bydlení jsou cca 10 000 Kč až 15 000 Kč měsíčně.

6. Z potvrzení (č. l. 73) vyplývalo, že žalobkyně je od 1. 9. 2025 do 31. 8. 2026 studentem Saxion University of Applied Sciences v Nizozemí (a to jako student bakalářského studijního programu v prezenční formě studia). Z informace uvedené vysoké školy (č. l. 71) vyplývalo, že náklady na školné činí 2 601 EUR pro akademický rok 2025 - 2026. Z nájemní smlouvy (č. l. 73) vyplývalo, že měsíční náklady na bydlení žalované v Nizozemí činí 433 EUR.

7. Z mzdových výměrů týkající se matky žalobkyně (č. l. 79 a násl.) soud zjistil, že s účinností od 14. 10. 2024 byla základní mzda stanovena na 21 500 Kč, s účinností od 1. 5. 2025 23 500 Kč, s účinností od 1. 8. 2025 24 500 Kč měsíčně.

8. Pokud jde o poměry žalovaného, byly provedeny tyto důkazy: Z výslechu žalovaného soud zjistil, že se se žalobkyní dlouhodobě nestýká. Žalovaný žije se svou družkou v domě, jehož je spoluvlastníkem, a má vyživovací povinnost ke (spolužijícímu) čtyřletému dítěti [jméno]. Kromě žalovaného spoluvlastní dům a související pozemky též dva sourozenci žalovaného (každý ze spoluvlastníků má podíl 1/3); žalovaný vlastní další pozemky. Družka žalovaného je invalidní důchodce, pobírá již 30 let invalidní důchod. Náklady žalovaného spojené s bydlením jsou 40 EUR měsíčně na elektřinu, 15 EUR na vodné a stočné, 20 EUR na internet, 20 EUR na telekomunikační služby, 30 EUR na odvoz komunálního odpadu. Dále žalovaný má vyživovací povinnost na syna ([jméno]) ve výši 100 EUR a dluh vůči sociální pojišťovně 900 EUR a zdravotní pojišťovně 1 500 EUR (dluhy žalovaný splácí). Žalovaný je vyučený elektromechanik, aktuálně je vedený na úřadu práce s podporou 120 EUR měsíčně. V minulosti realizoval veřejně prospěšné (aktivizační) práce pro obec Malatiná a dále podnikal jako dřevorubec cca 7 let. Žalovaný nepracuje, od 6/ 2024 do 3/ 2025 byl účasten na aktivizačních pracích, poté ale s ohledem na konfliktní vztahy s družkou a nejistotu neobnovil své podnikání, o kterém uvažoval; přes zimu nemohl sehnat práci. Měl přislíbené práce pro obec, ale na jaře 2025 nakonec k jeho zaměstnání nedošlo. Žalovaný si přivydělává brigádní prací, s družkou mají spojené výdaje na dojíždění z důvodu zdravotní péče o syna. Žalovaný je zdravý, nemá slezinu a s tím jsou spojená zdravotní omezení.

9. Z rozsudku Okresného súdu Dolný Kubín z 18. 5. 2022, č. j. 10P/13/2022-27 (s právní mocí dnem 16. 6. 2022, č. l. 19) soud zjistil, že bylo rozhodnuto o schválení dohody rodičů nezletilého [jméno] [jméno], [datum narození], tedy [jméno] [příjmení] a žalovaného, o svěření nezletilého do péče matky a o povinnosti žalovaného (otce) platit na výživu nezletilého výživné ve výši 100 EUR měsíčně s účinností od 1. 2. 2022. Z rozsudku nevyplývaly tehdejší poměry rodičů [jméno] [jméno]. Z trestného rozkazu Okresného súdu Námestoho z 11. 2. 2025, č. j. 6T/85/2024-210, který předložil žalovaný, soud zjistil, že žalovaný byl uznán vinným, že neplnil od 1. 6. 2024 do doby vydání trestního příkazu svou vyživovací povinnosti vůči [jméno] [jméno], přestože pobíral dávky v hmotné nouzi a přestože neměl žádná omezení pro výkon práce.

10. Z poštovních poukázek – podacích lístků (č. l. 22) vyplývalo, že v září 2024 uhradil žalovaný zdravotní pojišťovně 117,98 EUR, v listopadu 2024 zdravotní pojišťovně 31,47 EUR a v únoru 2025 vodárně 6 , právnická osoba, předběžné výše náklady na vodné a stočné (č. l. 25) vyplynulo, že od 6/ 2024 má být hrazeno 6 EUR měsíčně. Z dokladu , jméno FO, . (č. l. 27, 27 p. v.) vyplývalo, že záloha žalovaného na dodávku elektřiny v únoru a březnu 2025 činila 34 EUR měsíčně.

11. Z potvrzení Úřadu práce, sociálnych věcí a rodiny Dolný Kubín o pobírání dávky v hmotné nouzi za rok 2024 (č. l. 32) soud zjistil, že žalovaný pobíral od 3/ 2024 do 6/ 2024 267 EUR měsíčně, od 7/ 2024 do 12/ 2024 180 EUR měsíčně. Z potvrzení téhož za rok 2025 (č. l. 34) vyplývalo, že v 1/ 2025, 2/ 2025 byly žalovanému vyplaceny částky 272 , právnická osoba, potvrzení téhož (č. l. 33) soud zjistil, že žalovaný byl opakovaně v evidenci úřadu práce, naposledy pak od 1. 12. 2024 do doby vystavení potvrzení (24. 3. 2025). Z potvrzení téhož (č. l. 35) vyplývalo, že žalovaný pobírá k 24. 3. 2025 dávky v hmotné nouzi.

12. Z lékařské zprávy z 19. 3. 2025 (č. l. 26) vyplývalo, že žalovaný byl hospitalizován do 5. 3. 2025 v nemocnici (antibiotická léčba) a dále byl v péči odborného lékaře urologa s (další) antibiotickou léčbou.

13. Uvedená dílčí skutková zjištění z provedených důkazů soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci.

14. Soud dospěl k právním závěrům: Podle § 910 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle § 913 odst. 2 o. z. při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a v míře, v jaké tak činí; přihlédne se případně i k péči o rodinnou domácnost.

15. Podle § 914 o. z. je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každého z nich v poměru jejich majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních.

16. Podle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů, toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

17. Podle § 163 o. s. ř. z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) je soud oprávněn rozhodnout o změně rozsudku, který se týká vyživovací povinností, pokud dojde ke změně poměrů na straně oprávněného nebo povinného. V předmětné věci nebylo rozhodnuto o změně rozsahu hrazení výživného po velmi dlouhou dobu šestnácti let. Poslední úprava výživného pro žalobkyni byla realizována v době, kdy jí byly tři roky a chodila do mateřské školy. Je zřejmé, že potřeby žalobkyně jsou ovlivňovány plynutím času, dochází zvyšování jejích potřeb s rostoucím věkem a jejím studiem mimo místo svého bydliště (jak na střední škole do května 2025, tak v zahraničí od srpna 2025). Přestože žalobkyně se žalovaným zahraniční studium nekonzultovala, je zřejmé, že žalobkyně má právo ve studiu na vysoké škole pokračovat, a tedy minimálně v rozsahu obvyklých nákladů na tuzemské studium. Potřebám žalobkyně (a jejím zjištěným nákladům na studium) odpovídá požadovaná částka 5 000 Kč (což však nepokrývá 50 % předpokládaných nákladů na studium od 9/ 2025), ale je třeba se zabývat též možnostmi, schopnostmi a majetkovými poměry žalovaného (a porovnáním těchto poměrů s poměry další osoby výživou povinné: matky žalobkyně). Požadavek na zvýšení výživného od listopadu 2024 je oprávněný s tím, že s ohledem na zvýšené náklady pravidelně spojené s koncem středoškolského studia by měla být výše výživného stejná jako v době studia na vysoké škole (v obou případech má být studováno mimo bydliště žalobkyně).

18. Žalovaný je sice aktuálně osobou sociálně potřebnou, avšak z předloženého rozhodnutí trestního soudu je zřejmé, že nevyužívá své schopnosti k nalezení odpovídající práce a k získání odpovídajícího příjmu. Žalovaný dále v roce 2022 (v souvislosti s rozhodováním o výživném pro své mladší dítě) připustil, že je schopen hradit na výrazně mladší dítě částku 100 EUR měsíčně. Ostatně v některých měsících doložené (nebo předpokládané) výdaje (bez nákladů na oblečení a jídlo) dosahovaly výše příjmů žalovaného (žalovaný však netvrdil úplné výdaje v roce 2024 a v roce 2025, pouze je jmenoval bez určení, zda jsou skutečně hrazeny každý měsíc).

19. Z doporučujících tabulek , právnická osoba, ) pro určování výše výživného dětí vyplývá, že by z příjmu žalovaného při vyživování dvou dětí mělo být na výživu žalobkyně hrazeno přibližně 16 % z čistého příjmu (byť je třeba uvažovat též s nezabavitelnou částkou, která v roce 2025 v České republice dosahuje téměř částky 20 000 Kč), popřípadě z čistého příjmu, který je (byl by) schopen dosahovat. Na své mladší dítě pak by měl žalovaný hradit přibližně 10 % ze svého příjmu, popřípadě hypotetického příjmu. Rozsah vyživovací povinnosti k mladšímu dítěti (jak jej žalovaný ve svém stanovisku k žalobě uplatňoval) odpovídá minimálně částce 2 000 Kč měsíčně (k dohodě o této výši mezi rodiči dítěte došlo v roce 2022, v době, kdy výživné žalovaného vůči žalobkyni činilo podle rozhodnutí soudu 800 Kč měsíčně), byť aktuálně bydlí žalovaný ve společné domácnosti s ním, a tedy stanovené výživné fakticky není zřejmě hrazeno, tudíž ohledně staršího dítěte musí být v možnostech žalovaného hradit částku významně vyšší.

20. Současná zdravotní omezení žalovaného nesvědčí pro to, že by žalovaný byl výraznějším způsobem limitován v získání práce. Navíc žalovaný bydlí ve společné domácnosti s příjemkyní invalidního důchodu, což mu umožňuje podělit se o náklady na živobytí. Žalovaný je dále spoluvlastníkem rodinného domu a vlastníkem pozemků, a tedy má další zdroje (majetek); v krajním případě lze po žalovaném spravedlivě požadovat, aby prostředky pro splnění vyživovací povinnosti, pokud nevynaloží aktivitu k získání práce, získal prodejem majetku.

21. Aktuální výše minimální mzdy na Slovenku činí částku 816 EUR (a v příštím roce bude činit 915 EUR). Žalovaný má zkušenosti s podnikáním a je schopen v současné době získávat prostředky pro své potřeby (a splácení svých dluhů) brigádní prací. Protože žalovaný žádné vážné důvody pro závislost na dávkách pomoci v hmotné nouzi nesdělil, vycházel soud z předpokladu, že žalovaný je s ohledem na svoji praxi a zkušenosti schopen dosahovat příjmu vyššího, než je (aktuální výše) minimální mzdy, t. j. příjem by měl (a mohl) činit částku ve výši převyšující ekvivalent částky 20 000 Kč čistého měsíčně.

22. Soud uvážil i to, že žalovaný se o žalobkyni nezajímá, se žalobkyní se nestýkal a nestýká a zvyšující se potřeby žalobkyně nesla ze svého matka žalobkyně (a její manžel). Matka žalobkyně i nadále ponese větší část potřebných nákladů na studium (u jejího příjmu by byla„ tabulková částka 4 000 Kč měsíčně), na žalovaném však lze spravedlivě požadovat, aby se podílel výraznější částkou, než je aktuálně stanovená (a žalovaným nehrazená) částka 800 Kč měsíčně a její zvýšení na částku 50 EUR měsíčně. Soud stanovil částku výživného vůči žalobkyni na 3 000 Kč (cca 123 EUR podle kurzu ke dni vyhlášení rozsudku) měsíčně, což je částka, která je stanovená na dolní hranici rozmezí, které by připadalo pro uvažovaný příjem žalovaného a pro náklady na studium žalované v České republice mimo místo bydliště (ať již by šlo o střední nebo vysokou školu). Soud nerozlišoval mezi středoškolským a vysokoškolským studiem, protože náklady na absolvování posledního ročníku střední školy se budou blížit nákladům na studium vysokoškolské (byť takto konkrétně to žalobkyně netvrdila). Soud dále stanovil povinnost žalovaného uhradit nedoplatek zvýšeného výživného ve splátkách odpovídacích uvažovanému možnému příjmu žalovaného (pod ztrátou výhody splátek).

23. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se domáhala na žalovaném vyšší částky výživného, než byla nakonec přiznána, byl ve zbytku nárok žalobkyně zamítnut.

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Převážně úspěšné žalobkyni žádné náklady řízení nevznikly.