17 C 62/2026

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 201 600 Kč / úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 201 600 Kč s úrokem ve výši 35 034,18 Kč, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 200 000 Kč od 16. 12. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 5 264,02 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 201 600 Kč od 16. 12. 2025 do zaplacení ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni, k rukám zástupce žalobkyně, náhradu nákladů řízení v částce 57 490,40 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 201 600 Kč (200 000 Kč jistina, 600 Kč náklady na vymáhání na prodlení s úhradou splátek v 7 a 9/2025 a 1 000 Kč smluvní pokuty za prodlením se zaplacením splátek v 8 a 9/2025) s příslušenstvím s tím, že žalobkyně se žalovanou uzavřely Smlouvu o revolvingovém úvěru z 21. 11. 2022 č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně žalované poskytla úvěrový limit v částce 200 000 Kč (postupně navyšovaný), žalovaná neprováděla splácení v souladu se smlouvou, a proto došlo k 23. 9. 2025 k zesplatnění. Celkem byla čerpána částka 305 333,51 Kč a vrácena částka 218 502 Kč.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila skutková tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti při jednání soudu dne 4. 5. 2026 a dále v podání ze dne 18. 5. 2026. Žalobkyně ověřovala informace o úvěruschopnosti od žalované m. j. vyžádáním výpisu z účtu žalované (za dobu tří měsíců) a byla ověřována též dluhová delikvence žalované (a její dluhové zatížení); příjem žalované byl ověřen na částku 23 000 Kč (právě z výpisu z účtu), byly kontrolovány i výdaje žalované, aniž by bylo zjištěno cokoli mimořádného. Ze zprávy NRKI bylo ověřeno, že hradí na splátky úvěru 2 702 Kč měsíčně, čerpala kontokorentní úvěr s platbami poplatku 100 Kč měsíčně a v minulosti neměla problémy s úhradou pěti závazků. Žalovaná od 12/2022 do 5/2025 své povinnosti vůči žalobkyni plnila. Z registrů SOLUS, NRKI, CEE a ISIR žádné negativní skutečnosti nevyplynuly. Úvěrový limit žalované byl z původní výše 70 000 Kč postupně navyšován (a to opakovaně) s tím, že před odsouhlasením navýšení úvěrového limitu došlo ke zkoumání aktuálního příjmu žalované; celkem došlo ke změně 16x (z toho jednou šlo o snížení úvěrového rámce), od 11. 1. 2025 byl úvěrový rámec ve výši 200 000 Kč (z předchozí výše 177 000 Kč k 27. 12. 2024). Navýšení úvěrového rámce 23. 11. 2022, 3. 13. 2022, 5. 12. 2022, 7. 12. 2022 a 8. 12. 2022 (až na výši 130 000 Kč) vycházelo ze informací zjištěných při sjednávání úvěru. Před zvýšením úvěrového rámce 20. 3. 2023 na 150 000 Kč žalobkyně vyžádala od žalované výpis z účtu za 2/2023 s informací o příjmu žalované ze zaměstnání (od téhož zaměstnavatele), nebyly zjištěny žádné negativní informace (z výdajové stránky výpisu); výdaje na splátky činily 3 013 Kč. V souvislosti s navýšením úvěrového rámce 4. 5. 2023 (na 164 000 Kč) vycházela žalobkyně ze známých skutečností (výše měsíčních splátek byla zjištěna ve výši 3 006 Kč), obdobně bylo postupováno (podle známých informací u předchozího navýšení) u změn 15. 5. 2023, 18. 5. 2023 a 19. 5. 2023 (na částku 200 000 Kč), 6. 2. 2024 došlo ke snížení limitu na 130 000 Kč. Před navýšením rámce na 140 000 Kč 9. 9. 2024 si žalobkyně vyžádala výplatní pásku za 7/2024, byl zjištěn příjem 23 177 Kč a byly aktualizovány informace o výdajích žalované (splátky 4 855 Kč měsíčně na úvěry). Při navýšení rámce 19. 12. 2024 (na 164 000 Kč) si žalobkyně vyžádala výplatní pásku za 11/2024, ze které byl ověřen příjem žalované na 26 734 Kč měsíčně a byly aktualizovány (od žalované a statistickým modelem) informace o nákladech žalované (včetně splátek úvěrů); ze stejných údajů žalobkyně vycházela při navýšení 27. 12. 2024 (na 177 000 Kč). K poslednímu navýšení došlo 11. 1. 2025 (na 200 000 Kč) na základě stejných informací jako při posledním navýšení (při aktualizaci informací od žalované a prostřednictvím statistického modelu). Před navýšením úvěrového rámce došlo k lustracím žalované v SOLUS, NRKI, CEE a ISIR (v SOLUSu nebyl nalezen závazek po splatnosti, v NRKI bylo pozitivní hodnocení a CEE a ISIR byla žalovaná bez záznamu). Navýšení úvěrového rámce byla sjednána dodatky úvěrové smlouvy (prostřednictvím prostředků komunikace na dálku).

3. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.

4. Z karty klienta z 15. 12. 2025 soud zjistil, že žalobkyně zaznamenala informace v souvislosti s posuzováním podmínek pro uzavření úvěrové smlouvy s žalovanou 21. 11. 2022 (lustrace interních registrů, lustrace NRKI, lustrace neplatných dokladů, SOLUS, CEE) s tím, že žalobkyně zaznamenala příjem žalované 23 000 Kč ze zaměstnání, příjem ostatních členů domácnosti 15 000 Kč (nespecifikovaný) a výdaje domácnosti 11 500 Kč. Z ověření bonity (bez data) vyplývalo, že žalobkyně posuzuje úvěruschopnost tak, že pracuje se statistickým modelem a informacemi od žalované (klienta) – žalovaná uváděla výši příjmu 23 000 Kč, příjem dalších členů domácnosti 15 000 Kč a splátky jiným společnostem 2 702 Kč. Dále byly provedeny dotazy na úvěrové registry NRKI a ISIR.

5. Z úvěrových zpráv (z prosince 2024, srpna 2024, dubna 2023, února 2023, listopadu 2022) soud zjistil, že žalobkyně ověřovala dluhové zatížení a dluhovou delikvenci žalované před uzavřením úvěrové smlouvy a dále v souvislosti s navyšováním úvěrového rámce. Dluhová delikvence žalované nebyla (v rozhodné době) zjištěna s tím, že objem částek (úvěrů) ke splacení narostl z 321 530 Kč na 561 027 Kč v prosinci 2024), výše splátek z 2 702 Kč v listopadu 2022 na 4 592 Kč + 4 753 Kč v prosinci 2024. Ze skenu občanského průkazu žalované soud zjistil, že žalovaná se při uzavření smlouvy prokazovala svým občanským průkazem.

6. Z výplatní pásky žalované 11/2024 soud zjistil, že žalovaná měla příjem od , právnická osoba, 26 734 Kč, z výplatní pásky 7/2024 příjem 23 177 Kč.

7. Z přehledu pohybů na účtech žalované soud zjistil, že na běžném účtu žalované za dobu od 22. 8. 2022 do 21. 11. 2022 byly zřejmé příjmy ze zaměstnání žalované od , Anonymizováno, ve výši 20 646 Kč (15. 11. 2022, předcházející měsíce uvedený příjem žalované neplynul), dále vyplývala splátka úvěru , právnická osoba, ve výši 2 702 Kč, jinak z účtu nevyplývaly výdaje za bydlení, popř. další významné pravidelné i nepravidelné výdaje (pouze běžné výdaje). Z výpisu ze spořícího účtu nevyplývalo nic podstatného. Z výpisu z účtu žalované za 2/2023 soud zjistil, že žalovaná měla příjem od zaměstnavatele 21 916 Kč, jinak se z příjmů a výdajů žalované nepodařilo nic dalšího zjistit.

8. Z flexibilní půjčky – revolvingového úvěru č. , hodnota, z 21. 11. 2021 soud zjistil, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřeli smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru s limitem 70 000 Kč s tím, že ve smlouvě byl uveden údaj o příjmu žalované jako zaměstnance 23 000 Kč a příjmu další členů domácnosti 15 000 Kč. Účastníci ujednali o aktuální výši úroku 27,90 Kč, výši minimální splátky 3,061 % z úvěrového rámce (2 143 Kč měsíčně). Smlouva obsahovala postup při navyšování (snižování) úvěrového rámce, o poplatcích v souvislosti s upomínáním, o smluvních pokutách (500 Kč za prodlení se splátkou) a o podmínkách odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně pro případ prodlení se zaplacením dvou a více splátek, popř. jedné splátky po dobu delší tří měsíců (ve úvěrových podmínkách, na které smlouva odkazovala; ty obsahovaly i podrobný postup při navyšování úvěrového rámce).

9. Z dodatků k předmětné úvěrové smlouvě soud zjistil navyšování úvěrového rámce podle tvrzení žalobkyně na základě dohody účastníků (předtím vždy žalobkyně poskytla žalované informace o parametrech změny). Ze znaleckého posudku z 22. 8. 2024 soud zjistil, že uchování klientských dat a dat o službách žalobkyně jsou evidovány důvěryhodným způsobem (a ohledem na časová razítka odolným proti následným změnám). Z dohledání informací o činnosti klienta a z dohledání informací – navýšení úvěrového rámce Flexibilní půjčky soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný se dohodli na (opakovaném) navýšení úvěrového rámce s tím, že žalovaná prostřednictvím komunikace na dálku vyslovila se změnou smlouvy souhlas.

10. Z opisu výpisu proplacení předmětné smlouvy soud zjistil, že žalovaná čerpala částku 305 333,51 Kč. Totéž vyplývalo z výpisu čerpání, splátek a úhrad, z kterého též vyplynuly úhrady žalované a účtování poplatků a úroků podle smlouvy.

11. Z dopisu z 9. 9. 2025 a poštovního podacího archu z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila úvěr s ohledem na prodlení žalované se splácením dluhu.

12. Z předžalobní výzvy z 30. 10. 2025 a poštovního podacího archu z 31. 10. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k dobrovolnému splnění dluhu před podáním žaloby.

13. Soud uvedená skutková zjištění převzal za svůj skutkový závěr ve věci.

14. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 občanského zákoníku zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

16. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

17. Mezi žalobkyní a žalované (žalobkyně coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Žalované byl poskytnut úvěrový rámec původně ve výši 70 000 Kč, který byl postupně navýšen (dodatky k úvěrové smlouvě) na částku 200 000 Kč. Žalovaná čerpala úvěr, realizovala též jeho splácení, avšak dostala se do prodlení se splácením (smlouvou předvídaným způsobem), proto žalobkyně důvodně odstoupila od úvěrové smlouvy dopisem ze dne (§ 2001 občanského zákoníku), ke dni zesplatnění činila ve výši 201 600 Kč.

18. Před uzavřením smlouvy a před uzavřením dodatků (pokud došlo k uplynutí času od předchozího posuzování) žalobkyně řádně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného dle § 85 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru. Zkoumání před uzavřením úvěrové smlouvy lze považovat za dostatečné zejména s přihlédnutím k následné délce plnění smluvní povinností (ověření příjmu, ověření výdajů a dluhové angažovanosti žalované). Řádné bylo v zásadě i zkoumání úvěruschopnosti před uzavřením dodatku smlouvy ohledně navýšení úvěrového limitu; určitou pochybnost lze mít ohledně navyšování limitů přelomu let 2024 a 2025 za situace, kdy výše dluhu žalované byla téměř dvojnásobná oproti doby uzavření smlouvy a převyšovala dvouletý příjem žalované při splátkách blížících se polovině příjmu žalované. S přihlédnutím k dosavadnímu plnění smluvní povinností však i tento postup nelze považovat za rozporný s § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.

19. Soud se zabýval též existencí nepřiměřených smluvních ujednání v úvěrové smlouvě (a jejích dodatcích) ve smyslu § 1813 občanského zákoníku. Zjištěné podmínky poskytnutí a vrácení úvěru nebyly nepřiměřené, ani v souvislosti se sankcemi při nesplácení nebylo možné uzavřít, že jde o sankce nepřiměřené. Soud tak dospěl k závěru, že smluvní ujednání se na vztah mezi účastníky použijí v plném rozsahu.

20. Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky (ani po odstoupení od úvěrové smlouvy žalobkyní) nevrátila, uložil jí tuto povinnost soud rozsudkem, včetně práva na úroky, úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku) a smluvní pokuty (§ 2048 občanského zákoníku).

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 57 490,40 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 064 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 201 600 Kč sestávající z částky 9 140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 4 570 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 4. 5. 2026 náhrada 7 058,27 Kč za 670 ujetých km v částce 4 958,27 Kč (34,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,4 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 14 × 30 minut v částce 2 100 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 40 848,27 Kč ve výši 8 578,14 Kč. Pokud jde o podání žalobkyně z 18. 5. 2026, pak soud vycházel z toho, že žalobkyně měla zde uvedená tvrzení uvést již v žalobě, a tedy nelze náklad spojený s tímto podáním vyhodnotit jako účelně vynaložený.