17 C 66/2022

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 45.388 Kč / zápůjčky

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12.300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 12.300 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení a částku 3.728 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 3.278 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, to vše ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 29.360 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1.473,93 Kč, s úrokem ve výši 3.144,04 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 31.723,12 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020, s úrokem ve výši 21,27 % p.a. z částky 20.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 19,52 % p.a. z částky 11.723,12 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 45.388 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze smluv o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 2. 2018, [číslo] (dále jen: první smlouva“; týkala se zaplacení částky 30.100 Kč s přísl.) a ze dne 4. 12. 2017 [číslo] (dále jen:„ druhá smlouva“; týkala se zaplacení částky 10.272 Kč s přísl.). První smlouvou právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) poskytnul žalované zápůjčku ve výši 20.000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit ve formě 78 týdenních splátek po 485 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru (zápůjčky) ve výši 3.400 Kč, administrativním poplatkem 4.000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 10.400 Kč. Žalovaná uhradila na dluh částku 7.700 Kč. Druhou smlouvou právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) poskytnul žalované zápůjčku ve výši 14.000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit ve formě 60 týdenních splátek po 426 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru (zápůjčky) ve výši 2.800 Kč, administrativním poplatkem v částce 2.800 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 5.600 Kč. Žalovaná uhradila na dluh částku 10.272 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2021 na žalobkyni. Na předžalobní výzvu ze dne 30. 4. 2020 žalovaná nereagovala. Před uzavřením obou smluv žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované.

2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.

3. První smlouvou má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o zápůjčce. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované částku ve výši 20.000 Kč, žalovaná měla vrátit zápůjčku ve formě 78 týdenních splátek po 485 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 17.800 Kč. Pro případ prodlení žalované vzniklo právo na úhradu celé nesplacené jistiny zápůjčky (po uplynutí třicetidenní dodatečné lhůty ke splnění dluhu; právo odstoupit následovalo po uplynutí dodatečné devadesátidenní lhůty), na smluvní pokutu 0,1 % denně z prodlené částky, náhradu nákladů v souvislosti s prodlením ve výši 250 Kč na jednu upomínku a 500 Kč za jedno osobní upozornění a 2.000 Kč za vymáhání prostřednictvím oddělení vymáhání pohledávek.

4. V souvislosti s první úvěrovou smlouvou byla zkoumána úvěruschopnost žalované s tím, že zkoumání bylo uvedeno v Kartě zákazníka / Žádosti o zápůjčku z 19. 2. 2018. Totožnost žalované byla ověřena dle platného občanského průkazu. Žalovaná bydlela jako nájemník pod adresou [adresa žalované] (na ubytovně) od [číslo]. Žalovaná byla zaměstnána u [jméno] [jméno] (úklid po zednických pracích) vždy na dobu 1 roku k 1.

11. Telefonicky měla být tato informace ověřena u zaměstnavatele. V době zkoumání úvěruschopnosti již žalovaná měla u zapůjčitele zápůjčku, kterou splácela ve splátkách po 1.800 Kč měsíčně. Žalovaná měla čistý měsíční příjem ve výši 8.600 Kč měsíčně, dále pobírala (nespecifikovaný) další příjem ve výši 3.230 Kč (státní podporu) a dále 5.422 Kč jako výživné / alimenty, příjmy z pronájmu atd. Výdaje byly tvořeny náklady na bydlení 3.200 Kč měsíčně, osobními výdaji 5.520 Kč měsíčně a splátkou úvěru 1.800 Kč měsíčně; celkem příjmy 17.252 Kč a výdaje 10.500 Kč. Žalovaná měla doložit svoje příjmy„ složenkami“.

5. Druhou smlouvou má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o zápůjčce. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované částku ve výši 14.000 Kč, žalovaná měla vrátit dluh ve formě 60 týdenních splátek po 426 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 11.200 Kč.

6. V souvislosti s druhou smlouvou byla zkoumána úvěruschopnost žalované s tím, že zkoumání bylo uvedeno v Kartě zákazníka / Žádosti o zápůjčku z 4. 12. 2017. Totožnost žalované byla ověřena dle platného občanského průkazu. Žalovaná bydlela jako nájemník pod adresou [adresa žalované] (na ubytovně) od [číslo]. Žalovaná byla zaměstnána u [jméno] [jméno] (úklid po zednických pracích). Telefonicky měla být tato informace ověřena u zaměstnavatele. V době zkoumání úvěruschopnosti již žalovaná měla u zapůjčitele zápůjčku. Žalovaná měla čistý měsíční příjem ve výši 8.800 Kč měsíčně, dále pobírala 10.452 Kč jako výživné / alimenty, příjmy z pronájmu atd. Výdaje byly tvořeny náklady na bydlení 5.800 Kč měsíčně, osobními výdaji 3.500 Kč měsíčně a splátkou úvěru 800 Kč měsíčně; celkem příjmy 19.252 Kč a výdaje 10.100 Kč. Žalovaná měla doložit svoje příjmy potvrzením o příjmu od zaměstnavatele a„ složenkami“.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2021 a oznámením o postoupení pohledávky z 29. 11. 2019 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, na žalobkyni, oznámením o postoupení pohledávky, že právní předchůdce žalobkyně oznámil postoupení pohledávek žalované.

8. Z přehledu údajů k zápůjčce (včetně poskytnutých splátek) soud zjistil, že žalobkyně poskytla na první smlouvu částku 7.700 Kč a na druhou částku 10.272 Kč.

9. Předžalobní upomínkou ze dne 30. 4. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby. Z podacího lístku z 1. 5. 2020 soud zjistil, že žalobkyně (prostřednictvím svého zástupce) odeslala upomínku dne 1. 5. 2020 poštou žalované.

10. Z Databáze časových řad [příjmení] za dobu od 6/ 2017 do 6/ 2018 soud zjistil, že průměrné úrokové sazby za úvěry poskytované bankami (spotřebitelům) činily pro období 1 – 5 let (při fixaci sazby 8,03 % - 8,95 % p.a.).

11. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

13. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

14. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

15. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

17. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byly dne 19. 2. 2018 a dne 4. 12. 2017 uzavřeny smlouvy o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované finanční prostředky ve výši 20.000 Kč a 14.000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tyto zápůjčky splácet týdenními splátkami stanovenými v obou smlouvách, a to včetně poplatku za poskytnutí. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smluv řádně neplnila a uhradila částku 7.700 Kč na první ze smluv a částku 10.272 Kč na druhou ze smluv. Pohledávky, jež jsou předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni platně postoupena shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku.

18. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Posuzování úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy a další ujednání smlouvy o poplatku za poskytnutí zápůjček musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele.

19. Právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. Příjmová stránka byla zkoumána dostatečně (včetně doložení výše příjmů žalovanou), výdajová stránka však zkoumána nebyla (např. nebyly ověřeny výdaje na bydlení, které se pro případ nájmu jeví být nepřiměřeně nízké); s prohlášením žalované se nelze spokojit (ostatně mezi prosincem 2017 a únorem 2018 došlo k výraznému poklesu tvrzených nákladů). S ohledem na nedostatek ověřených údajů o výdajích žalované nelze považovat poskytnutí úvěrů právním předchůdcem žalobkyně za souladné se zákonem. Za zmínku stojí též skutečnost, že obě zápůjčky sloužily ve své části k úhradě předcházejících dluhů z poskytnutí finančních prostředků a že žalované byla další zápůjčka (v částce 20.000 Kč) poskytnuta dříve, než splatila zápůjčku ve výši 14.000 Kč; žalovaná měla mimo to malý příjem (z pracovního poměru na dobu určitou), jinak byla závislá na státní podpoře (pravděpodobně vázané na uspokojení konkrétních životních potřeb). V souladu s posouzením důsledků porušení povinností věřitelem při zkoumání úvěruschopnosti v rozsudku Soudního dvora (EU – druhého senátu) z 5. března 2020 ve věci C [číslo], OPR- [právnická osoba] proti GK soud posoudil úvěrové smlouvy jako neplatné již z tohoto důvodu (§ 580 odst. 1, § 588 věta první občanského zákoníku).

20. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

21. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává).

22. Dále tedy soud zvažoval, zda smlouvy o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na [webová adresa]). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

23. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaných smluv o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může výrazně převyšovat částku poskytnutou. Za situace, kdy celkové náklady spotřebitelského úvěru činí u prvního 89 % a u druhého úvěru 80 % z poskytnuté jistiny úvěru (s odhlédnutím od pojištění), RPSN činí u prvé smlouvy 157,95 %, popř. u druhé 215,65 % (odměna věřitele za poskytnutí peněz je násobně vyšší, než byla výše obvyklých úroků, jak je v rozhodném období poskytovaly banky), byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky, snadné zesplatnění (již při minimálním prodlení), paušální náklady za vymáhání v minimální výši 250 Kč (popř. 500 Kč a 2.000 Kč) a kdy jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy, je zřejmé, že smlouva je nevyvážená a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku, je třeba obě smlouvy vyhodnotit jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku.

24. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2993 občanského zákoníku. Protože žalovaná uhradila na první ze smluv pouze částku 7.700 Kč a na druhou částku 10.272 Kč, přísluší žalobkyni právo na náhradu částky 12.300 Kč a 3.728 Kč včetně úroku z prodlení z přiznané částky v souladu s § 1970 občanského zákoníku, přičemž splatnost byla stanovena dle předžalobní výzvy k plnění. Ve zbývající části soud žalobu zamítl jako nedůvodnou z důvodů shora uvedených.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že ji účastníkům nepřiznal, neboť žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.