17 C 69/2026

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: Credivo Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 21 277,18 Kč / úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala žalované zaplacení částky 12 277,18 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 344,10 Kč od 3. 10. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu v částce 148 Kč ve lhůtě tří dnů do právní moci rozsudku na účet č. 3703-226341/0710, variabilní symbol 1711006926.

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 21 277,18 Kč s příslušenstvím (sestávající z jistiny 9 000 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 179,10 Kč, smluvního úroku 11 474,91 Kč a poplatku za službu Presto 165 Kč) z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o spotřebitelském (revolvingovém) úvěru č. , hodnota, ze dne 3. 6. 2025 s úvěrovým rámcem do výše 12 700 Kč, která byla uzavřena distančním způsobem. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla (a i opakovaně) žalované úvěr ve výši 12 700 Kč, žalovaná měla vrátit úvěr nejpozději do 25. 11. 2026. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr v denních splátkách ve výši určené všeobecnými obchodními podmínkami spolu s úrokem ve výši 1,066 % denně. Žalobkyně si ověřovala úvěruschopnost žalované nahlédnutím do veřejně přístupných registrů, dále vyšla z informací žalované o jejích příjmech a výdajích. Účastníci dále sjednali poplatek 1,99 % z čerpané částky za vyplacení každé tranše úvěru a poplatek za službu „Presto“ ve výši 165 Kč za expresní vyplacení každé tranše. Pro případ prodlení žalované se zaplacením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení. Pro prodlení žalované žalobkyně vypověděla smlouvu dopisem ze dne 2. 10. 2025. Dopisem ze dne 28. 1. 2026 žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě žalované částky. Podle smlouvy nebyla žalovanou zaplacena žádná částka.

2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.

3. Z autorizace ověření totožnosti vyplývalo, že totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím služby BankID Bankovní identity, a.s. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované (bez data) soud zjistil, že žalovaná žila v domácnosti sama, měla vlastní příjem. Žalovaná měla vynakládat na splátky půjčky 2 600 Kč, na bydlení 5 500 Kč, další nezbytné výdaje činily 400 Kč, zbytné 1 500 Kč. Výše měsíčního příjmu činila 18 000 Kč čistého. Vypočtené minimální výdaje činily 9 360 Kč. Z identifikovaných příjmů (za dobu od 23. 11. 2024 do 2. 6. 2025) soud zjistil objem příjmů, které však nebyly žádným způsobem rozlišeny a vyhodnoceny. Z výpisu z aplikace Kontomatik soud zjistil, že žalovaná měla čtyři účty u ČSOB a.s., z toho tři měly počáteční a konečný zůstatek 0 Kč. Z účtu , IBAN, (operací od 6/2024 do 6/2025) soud zjistil, že žalovaná vynakládá částky na sázení v řádech tisíců Kč, dále docházelo k opakovaným převodům z účtu a na účet s různými fyzickými osobami v řádech tisíců (některé s popisem „alíky“); dále z výpisu vyplývalo vynakládání částky 14 900 Kč měsíčně v souvislosti s nájmem bytu (, adresa, ), v prosinci 2024 a v lednu a únoru 2025 byla žalované vyplácena podpora v nezaměstnanosti (při rekvalifikaci), v červenci až listopadu 2024 byly žalované vypláceny částky z titulu zaměstnání žalované v zahraničí (od 880 Kč do 44 500 Kč).

4. Žalobkyně k výzvě soudu tvrdila s odkazem na výpis z účtu žalované, že disponuje ověřeným příjmem 13 533 Kč čistého měsíčně, dále tvrdila (aniž by to prokazovala předložením listin) prověření Centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, Registru neplatných dokladů, Registru TelcoScore, Společnosti pro informační databáze, a.s., Registru hledaných osob, Registru politicky aktivních osob, Katastrálního rejstříku pro platnost adresy a Registru „sankčních seznamů“.

5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 3. 6. 2025 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru za použití prostředků komunikace na dálku. Touto smlouvou žalobkyně poskytnula žalované úvěrový rámec ve výši 12 700 Kč, který měla žalovaná vrátit v případě čerpání nejpozději do 25. 11. 2026. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr v denních splátkách ve výši určené všeobecnými obchodními podmínkami spolu s úrokem ve výši 1,066 % denně a poplatkem 1,99 % z každé čerpané částky (tranše úvěru). Účastníci sjednali poplatek za službu Presto ve výši 165 Kč za každé expresní vyplacení tranše. Pro případ prodlení žalované se zaplacením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení. RPSN činí dle smlouvy 2 019,13 %. Výše denních splátek vyplývala z předpisu denních splátek. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně vyplatila na účet žalované částku 9 000 Kč 3. 6. 2025.

6. Z e-mailového dopisu ze dne 10. 2. 2026 soud zjistil, že žalobkyně rozhodla o splatnosti úvěru pro prodlení žalované se splácením po dobu 91 dnů.

7. Z předžalobní upomínky ze dne 28. 1. 2026 soud zjistil, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.

8. Uvedená skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci.

9. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu na zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Mezi účastníky byla za použití prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku. Podle uvedené smlouvy žalobkyně poskytla žalované částku podle smlouvy 9 000 Kč. Žalovaná nevrátila podle smlouvy nic.

14. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru. V daném případě žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů).

15. Úvěruschopnost žalované žalobkyně sice posuzovala, avšak informace zjištěné od žalované nekonfrontovala s údaji zjištěnými z výpisu z účtu; nezajímala se o zdroj (a trvalost) příjmu žalované a dále její sklon vynakládat (v poměru k příjmu) nepřiměřené částky za sázení. Pokud žalovaná vynakládala na bydlení (alespoň podle výpisu) částku přesahující identifikovaný příjem a pokud žalobkyně nijak nevyhodnotila vztah žalované k sázení (za současného nedostatku ověření dluhové historie žalované), nelze zkoumání (a hodnocení) úvěruschopnosti žalované považovat za dostatečné. Chybné vyhodnocení vyplývá i z toho, že žalovaná neuhradila žalobkyni žádnou částku.

16. Podle neplatné smlouvy (§ 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., § 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 věta první občanského zákoníku) jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku). Z. č. 257/2016 Sb. obsahuje k obecné úpravě vypořádání plnění podle neplatné smlouvy zvláštní ustanovení v § 87 odst. 1 věta třetí jako soukromoprávní sankce poskytovatelům úvěrů s nepřiměřenými podmínkami (uvedeným vztahem a jeho důsledky se zabýval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí z 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru (9 000 Kč) bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí. Žalovaná netvrdila a neprokazovala své majetkové poměry, a proto soud stanovil splatnost dluhu shodnou s procesní pariční lhůtou (§ 160 odst. 1 z. č. 99/1963 Sb., dále jen „o. s. ř.“).

17. Soud se pro nadbytečnost nezabýval, zda smlouva neobsahovala nepřiměřená smluvní ujednání (protože by to na soudním rozhodnutí nemohlo nic změnit).

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla z větší části neúspěšná (s přihlédnutím k požadovaným a nepřiznaným úrokům), avšak žalované žádné náklady řízení nevznikly.

19. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni podle § 4 odst. 1 písm. j) z. č. 549/1991 Sb. doplatek soudního poplatku ve výši 148 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků.