17 C 70/2022

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem údaje o zástupci pro 30.355 Kč / příspěvek do garančního fondu

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30.355 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 6.565 Kč od 29. 3. 2020 do zaplacení ve výši 10 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 7.930 Kč od 7. 7. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 7.995 Kč od 12. 11. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 7.865 Kč od 14. 1. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, k rukám zástupkyně žalobkyně, náhradu nákladů řízení v částce 9 801,74 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 30.355 Kč jako příspěvku žalovaného za nepojištěné vozidlo registrační značka za dobu od 20. 2. 2019 do 31. 5. 2020 (ohledně uvedeného vozidla nebyla uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem) včetně poplatků spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvky ve výši 4x 300 Kč. Pokud jde o pravomoc soudů České republiky, pak žalovaný je stále zapsán jako vlastník a provozovatel motorového vozidla a není žádný poznatek, že by území České republiky fakticky opustil. Žalobkyně vychází z údajů v EMV, podle které je žalovaný vlastníkem předmětného motorového vozidla a nemá jinou možnost, než se pokoušet doručovat žalovanému na adresu, která byla zjištěna tímto sama způsobem (před zahájením řízení ani neměla informace o tom, že žalovaný má ukončení pobyt na území České republiky).

2. Žalovaný prostřednictví svého opatrovníka namítal, že by žalobkyně měla prokazovat, že předmětné vozidla stále existuje a dále namítal, že s ohledem na postup žalobkyně při doručování výzev nedošlo k učinění výzvy žalovanému včas (v zákonné lhůtě), a tak nelze nárok žalobkyni přiznat. Pokud jde o pravomoc soudů České republiky, pak žalovaný nemá na jejím území legální pobyt, a tedy nelze vycházet z jeho pobytu v České republice (soudy České republiky nejsou pravomocné o žalobě rozhodovat).

3. Soud ve věci rozhodl dle § 115a z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání.

4. Z lustrace žalovaného v ISZR dne 21. 4. 2022 soud zjistil, že žalovaný se naposledy zdržoval (byl evidován k pobytu) na adrese uvedené v záhlaví rozsudku (do 15. 12. 2014). Ze zprávy Policie z 1. 7. 2022 vyplynulo, že nejsou žádné poznatky o aktuálním pobytu žalovaného na území České republiky).

5. Ze zprávy Magistrátu města Karlovy Vary z 6. 5. 2022 soud zjistil, že v době od 20. 2. 2019 do 31. 5. 2022 byl žalovaný evidován jako vlastník předmětného motorového vozidla (ostatně je evidován v tomto postavení dosud. Ze zjištěných údajů o vozidle (z evidence motorových vozidel) z 7. 2. 2020, z 18. 4. 2020, z 24. 8. 2020, z 23. 10. 2020 soud zjistil shodné informace.

6. Z výzev z 12. 2. 2020, 22. 4. 2020, 28. 8. 2020 a 29. 10. 2020 a dokladů České pošty a.s. o nakládání s doporučenými dopisy uvedených podacích čísel soud zjistil, že žalobkyně odesílala žalovanému dopisy (výzvy) na adresu ulice a číslo a dopisy se nepodařilo žalovanému doručit, protože na uvedené adrese nebydlel (byl tam neznámý).

7. Z dalších upomínek a II. upomínek ve vztahu k žalovanému soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti, protože uvedené další upomínání nemá pro posouzení důvodnosti nároku žádný význam.

8. Žalobkyně upomínala prostřednictvím své zástupkyně žalovaného o zaplacení příspěvku na poslední známou adresu žalovaného o zaplacení dluhů (za každé ze čtyř období nepojištění zvlášť) před podáním žaloby.

9. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný byl v předmětném období osobou zapsanou v evidenci motorových vozidel jako vlastník a provozovatel výše uvedeného motorového vozidla (osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně). Žalovaný nezajistil pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem uvedeného vozidla dle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Žalovaný (jako cizinec, státní občan Vietnamské socialistické republiky) zde neměl v uvedeném období hlášen pobyt a z obsahu spisu nevyplývalo, že by území České republiky opustil. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě příspěvku za dobu nepojištění odpovědnosti a nákladů na mimosoudní uplatnění dopisy ze dne 12. 2. 2020, 22. 4. 2020, 28. 8. 2020 a 29. 10. 2020, a to na poslední známou adresu (zásilky nebyly doručeny s ohledem na to, že žalovaný byl zjištěn jako„ neznámý“. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného opět vyzývala k dobrovolnému splnění povinnosti.

10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2 z. č. 91/2012 Sb. zákon se použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Pokud jde o pravomoc soudů České republiky, pak dvoustranná úmluva s Vietnamskou socialistickou republikou, publikovaná jako vyhl. č. 98/1984 Sb., neobsahuje ustanovení o pravomoci a rozhodném právu ve věcech příspěvku do garančního fondu. Podle čl. 4 bod 1. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU), číslo z 12. 12. 2012 (dále jen„ Brusel I bis“) nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Podle čl. 7 bod. 2 osoba Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události.

11. Žalovaný sice měl na území České republiky prokazatelně bydliště (v souladu s hlášením k pobytu do roku 2014), poté již nebylo zjištěno, zda a jak se změnilo. Je dále otázka, zda závazek žalovaného, který vznikl porušením povinnosti dle § 1 odst. 2 z. č. 168/1999 Sb., je závazkem podřaditelným pod deliktní, nebo kvazideliktní odpovědnost, protože nejde o vznik majetkové újmy, popř. ochuzení, ale o zákonnou sankci za porušení povinnosti. Podle § 6 odst. 1 z. č. 91/2012 Sb. pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Jestliže tedy není založena mezinárodní soudní příslušnost dle čl. 7 bod 2. Brusel I bis (a zřejmě není), byť s náhradou potencionálních škod má předmětný závazek souvislost, pak lze dovodit pravomoc soudů České republiky právě dle § 6 odst. 1 z.č. 91/2012 Sb., konkrétně s odkazem na § 86 odst. 1 o.s.ř., protože automobil, ke kterému se nárok žalobkyně vztahuje pravděpodobně stále existuje, a tedy lze předpokládat, že by nárok z tohoto řízení byl uspokojitelný právě z předmětného motorového vozidla (jeho prodeje). obec, kde se motorové vozidlo nachází, je sice nejasné, tedy v zásadě chybní podmínky pro stanovení místní příslušnosti, bylo by však zbytečné (i s ohledem na nedostatek námitek účastníků), předkládat věc Nejvyššímu soudu (§ 11 odst. 3 o.s.ř.) k určení místně příslušného soudu, protože k věci má nepochybně nejužší vztah podepsaný soud.

12. Rozhodné právo pak je právem České republiky, protože podle čl. 4 bod 1. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 (dále jen„ Řím II“) nestanoví-li toto nařízení jinak, je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti. Podle čl. 4 bod 3. Řím II vyplývá-li ze všech okolností případu, že je civilní delikt zjevně úžeji spojen s jinou zemí, než je země uvedená v odstavci 1 nebo 2, použije se právo této jiné země. Zjevně užší vztah k jiné zemi by mohl být založen zejména na již existujícím vztahu mezi stranami, jakým může být například smlouva, který úzce souvisí s daným civilním deliktem. Porušení povinnost žalovaným lze podřazovat pod civilní delikt. I když nelze hovořit o vzniku škody ve smyslu čl. 4 bod 3. Řím II, je delikt (důsledek porušení zákonné povinnosti žalovaného) spojen nejúžeji s Českou republikou.

13. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené.

14. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle § 4 odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb. výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Podle § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb. povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. Podle § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu.

15. Podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb. denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně ve výši 65 Kč. Podle § 2a citované vyhlášky výše nákladů obec kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč.

16. Soud vycházel z toho, že žalobkyně učinila povinnosti dle § 4 odst. 6, odst. 7 z. č. 168/1999 Sb. zadost, protože výzvu učinila na poslední známou adresu bydliště žalovaného. Účelem zákona je, aby se osoba povinné mohla o výzvě žalobkyně dozvědět, účelem není, aby osoba neznámého pobytu odvrátila plnění své povinnosti dle § 1 odst. 2 z. č. 168/1999 Sb. tím, že není dostupná na evidované adrese (popř. jako cizinec ani žádnou evidovanou adresu nemá). Výzvy se tak dostaly do dispoziční sféry žalovaného (mohl se s nimi seznámit, pokud by se o doručování pošty na poslední známou adresu zajímal - § 570 odst. 1, § 573 z. č. 89/2012 Sb.).

17. Protože žalobkyně včas vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobkyně s ohledem na nepojištění odpovědnost za škodu způsobenou předmětným motorovým vozidlem žalovaného (s ohledem na domněnku v § 4 odst. 2 písm. a), b) zákona č. 168/1999 Sb. je žalovaného třeba považovat za vlastníka a provozovatele předmětného vozidla; není povinností žalobkyně prokazovat vlastnické právo žalovaného k předmětnému vozidlu; obdobně není třeba prokazovat existenci motorového vozidla, protože jeho evidence implikuje jeho existenci, ledaže žalovaný prokáže opak, popř. jinak v řízení tento opak vyjde najevo) a protože výzva měla náležitosti dle § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb., má žalobkyně právo na příspěvek (65 Kč/den) a náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (300 Kč) dle § 4 odst. 1, odst. 3, odst. 4, odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb., § 2 odst. 1 písm. h), § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.

18. Podle § 1970 z.č. 89/2012 Sb. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Žalovanou částku sleduje též povinnost k úhradě úroku z prodlení v návaznosti na uplatnění práva žalobkyní ve výše uvedených dopisech.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9.801,74 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.215 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30.355 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 2.340 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 5. 9. 2022 náhrada 2 656,48 Kč za 284 ujetých km v částce 1.856,48 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 237/2022 Sb. při průměrné spotřebě 3,9 l číslo km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 237/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7.096,48 Kč ve výši 1.490,26 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.