17 C 70/2022

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem údaje o zástupci pro 30.355 Kč / příspěvek do garančního fondu

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30.355 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 6.565 Kč od 29. 3. 2020 do zaplacení ve výši 10 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 7.930 Kč od 7. 7. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 7.995 Kč od 12. 11. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 7.865 Kč od 14. 1. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, k rukám zástupkyně žalobkyně, náhradu nákladů řízení v částce 9 801,74 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 30.355 Kč jako příspěvku žalovaného za nepojištěné vozidlo [registrační značka] za dobu od 20. 2. 2019 do 31. 5. 2020 (ohledně uvedeného vozidla nebyla uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem) včetně poplatků spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvky ve výši 4x 300 Kč. Pokud jde o pravomoc soudů České republiky, pak žalovaný je stále zapsán jako vlastník a provozovatel motorového vozidla a není žádný poznatek, že by území České republiky fakticky opustil. Žalobkyně vychází z údajů v EMV, podle které je žalovaný vlastníkem předmětného motorového vozidla a nemá jinou možnost, než se pokoušet doručovat žalovanému na adresu, která byla zjištěna tímto sama způsobem (před zahájením řízení ani neměla informace o tom, že žalovaný má ukončení pobyt na území České republiky).

2. Žalovaný prostřednictví svého opatrovníka namítal, že by žalobkyně měla prokazovat, že předmětné vozidla stále existuje a dále namítal, že s ohledem na postup žalobkyně při doručování výzev nedošlo k učinění výzvy žalovanému včas (v zákonné lhůtě), a tak nelze nárok žalobkyni přiznat. Pokud jde o pravomoc soudů České republiky, pak žalovaný nemá na jejím území legální pobyt, a tedy nelze vycházet z jeho pobytu v České republice (soudy České republiky nejsou pravomocné o žalobě rozhodovat).

3. Soud ve věci rozhodl dle § 115a z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání.

4. Z lustrace žalovaného v ISZR dne 21. 4. 2022 soud zjistil, že žalovaný se naposledy zdržoval (byl evidován k pobytu) na adrese uvedené v záhlaví rozsudku (do 15. 12. 2014). Ze zprávy Policie z 1. 7. 2022 vyplynulo, že nejsou žádné poznatky o aktuálním pobytu žalovaného na území České republiky).

5. Ze zprávy Magistrátu města Karlovy Vary z 6. 5. 2022 soud zjistil, že v době od 20. 2. 2019 do 31. 5. 2022 byl žalovaný evidován jako vlastník předmětného motorového vozidla (ostatně je evidován v tomto postavení dosud. Ze zjištěných údajů o vozidle (z evidence motorových vozidel) z 7. 2. 2020, z 18. 4. 2020, z 24. 8. 2020, z 23. 10. 2020 soud zjistil shodné informace.

6. Z výzev z 12. 2. 2020, 22. 4. 2020, 28. 8. 2020 a 29. 10. 2020 a dokladů České pošty a.s. o nakládání s doporučenými dopisy uvedených podacích čísel soud zjistil, že žalobkyně odesílala žalovanému dopisy (výzvy) na adresu [ulice a číslo] a dopisy se nepodařilo žalovanému doručit, protože na uvedené adrese nebydlel (byl tam neznámý).

7. Z dalších upomínek a II. upomínek ve vztahu k žalovanému soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti, protože uvedené další upomínání nemá pro posouzení důvodnosti nároku žádný význam.

8. Žalobkyně upomínala prostřednictvím své zástupkyně žalovaného o zaplacení příspěvku na poslední známou adresu žalovaného o zaplacení dluhů (za každé ze čtyř období nepojištění zvlášť) před podáním žaloby.

9. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný byl v předmětném období osobou zapsanou v evidenci motorových vozidel jako vlastník a provozovatel výše uvedeného motorového vozidla (osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně). Žalovaný nezajistil pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem uvedeného vozidla dle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Žalovaný (jako cizinec, státní občan Vietnamské socialistické republiky) zde neměl v uvedeném období hlášen pobyt a z obsahu spisu nevyplývalo, že by území České republiky opustil. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě příspěvku za dobu nepojištění odpovědnosti a nákladů na mimosoudní uplatnění dopisy ze dne 12. 2. 2020, 22. 4. 2020, 28. 8. 2020 a 29. 10. 2020, a to na poslední známou adresu (zásilky nebyly doručeny s ohledem na to, že žalovaný byl zjištěn jako„ neznámý“. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného opět vyzývala k dobrovolnému splnění povinnosti.

10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2 z. č. 91/2012 Sb. zákon se použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Pokud jde o pravomoc soudů České republiky, pak dvoustranná úmluva s Vietnamskou socialistickou republikou, publikovaná jako vyhl. č. 98/1984 Sb., neobsahuje ustanovení o pravomoci a rozhodném právu ve věcech příspěvku do garančního fondu. Podle čl. 4 bod 1. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU), [číslo] z 12. 12. 2012 (dále jen„ Brusel I bis“) nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Podle čl. 7 bod. 2 osoba Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události.

11. Žalovaný sice měl na území České republiky prokazatelně bydliště (v souladu s hlášením k pobytu do roku 2014), poté již nebylo zjištěno, zda a jak se změnilo. Je dále otázka, zda závazek žalovaného, který vznikl porušením povinnosti dle § 1 odst. 2 z. č. 168/1999 Sb., je závazkem podřaditelným pod deliktní, nebo kvazideliktní odpovědnost, protože nejde o vznik majetkové újmy, popř. ochuzení, ale o zákonnou sankci za porušení povinnosti. Podle § 6 odst. 1 z. č. 91/2012 Sb. pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Jestliže tedy není založena mezinárodní soudní příslušnost dle čl. 7 bod 2. Brusel I bis (a zřejmě není), byť s náhradou potencionálních škod má předmětný závazek souvislost, pak lze dovodit pravomoc soudů České republiky právě dle § 6 odst. 1 z.č. 91/2012 Sb., konkrétně s odkazem na § 86 odst. 1 o.s.ř., protože automobil, ke kterému se nárok žalobkyně vztahuje pravděpodobně stále existuje, a tedy lze předpokládat, že by nárok z tohoto řízení byl uspokojitelný právě z předmětného motorového vozidla (jeho prodeje). [obec], kde se motorové vozidlo nachází, je sice nejasné, tedy v zásadě chybní podmínky pro stanovení místní příslušnosti, bylo by však zbytečné (i s ohledem na nedostatek námitek účastníků), předkládat věc Nejvyššímu soudu (§ 11 odst. 3 o.s.ř.) k určení místně příslušného soudu, protože k věci má nepochybně nejužší vztah podepsaný soud.

12. Rozhodné právo pak je právem České republiky, protože podle čl. 4 bod 1. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 (dále jen„ Řím II“) nestanoví-li toto nařízení jinak, je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti. Podle čl. 4 bod 3. Řím II vyplývá-li ze všech okolností případu, že je civilní delikt zjevně úžeji spojen s jinou zemí, než je země uvedená v odstavci 1 nebo 2, použije se právo této jiné země. Zjevně užší vztah k jiné zemi by mohl být založen zejména na již existujícím vztahu mezi stranami, jakým může být například smlouva, který úzce souvisí s daným civilním deliktem. Porušení povinnost žalovaným lze podřazovat pod civilní delikt. I když nelze hovořit o vzniku škody ve smyslu čl. 4 bod 3. Řím II, je delikt (důsledek porušení zákonné povinnosti žalovaného) spojen nejúžeji s Českou republikou.

13. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené.

14. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle § 4 odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb. výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Podle § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb. povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. Podle § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu.

15. Podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb. denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně ve výši 65 Kč. Podle § 2a citované vyhlášky výše nákladů [obec] kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč.

16. Soud vycházel z toho, že žalobkyně učinila povinnosti dle § 4 odst. 6, odst. 7 z. č. 168/1999 Sb. zadost, protože výzvu učinila na poslední známou adresu bydliště žalovaného. Účelem zákona je, aby se osoba povinné mohla o výzvě žalobkyně dozvědět, účelem není, aby osoba neznámého pobytu odvrátila plnění své povinnosti dle § 1 odst. 2 z. č. 168/1999 Sb. tím, že není dostupná na evidované adrese (popř. jako cizinec ani žádnou evidovanou adresu nemá). Výzvy se tak dostaly do dispoziční sféry žalovaného (mohl se s nimi seznámit, pokud by se o doručování pošty na poslední známou adresu zajímal - § 570 odst. 1, § 573 z. č. 89/2012 Sb.).

17. Protože žalobkyně včas vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobkyně s ohledem na nepojištění odpovědnost za škodu způsobenou předmětným motorovým vozidlem žalovaného (s ohledem na domněnku v § 4 odst. 2 písm. a), b) zákona č. 168/1999 Sb. je žalovaného třeba považovat za vlastníka a provozovatele předmětného vozidla; není povinností žalobkyně prokazovat vlastnické právo žalovaného k předmětnému vozidlu; obdobně není třeba prokazovat existenci motorového vozidla, protože jeho evidence implikuje jeho existenci, ledaže žalovaný prokáže opak, popř. jinak v řízení tento opak vyjde najevo) a protože výzva měla náležitosti dle § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb., má žalobkyně právo na příspěvek (65 Kč/den) a náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (300 Kč) dle § 4 odst. 1, odst. 3, odst. 4, odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb., § 2 odst. 1 písm. h), § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.

18. Podle § 1970 z.č. 89/2012 Sb. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Žalovanou částku sleduje též povinnost k úhradě úroku z prodlení v návaznosti na uplatnění práva žalobkyní ve výše uvedených dopisech.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9.801,74 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.215 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30.355 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 2.340 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 5. 9. 2022 náhrada 2 656,48 Kč za 284 ujetých km v částce 1.856,48 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 237/2022 Sb. při průměrné spotřebě 3,9 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 237/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7.096,48 Kč ve výši 1.490,26 Kč.