17 C 72/2024

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro 68 703 Kč / úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 23 304 Kč ve lhůtě 6 měsíců od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 45 399 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 55 358,51 Kč od 29. 4. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 24,12 % ročně z částky 47 712,09 Kč od 19. 4. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku v částce 304 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku číslo účtu 3703-226341/0710, VS 1711007224.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 68 703 Kč s příslušenstvím (47 712,09 Kč jistina úvěru, dlužný úrok přirostlý ke dni zesplatnění 7 646,42 Kč, 13 344,49 Kč smluvní pokuta k 9. 11. 2023, dále úrok 24,12 % ročně z jistiny od 19. 4. 2023, zákonné úroky z prodlení ze součtu jistiny a přirostlých úroků od 29. 4. 2023) z titulu smlouvy o úvěru [číslo] podepsané žalovanou 25. 1. 2022, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) poskytla žalované úvěr ve výši 50 000 Kč. Poskytnutý úvěr měla žalovaná vrátit ve formě 48 měsíčních splátek po 3 337 Kč spolu s úrokem 64,60 % ročně, celkem mělo být zaplaceno 140 544 Kč. Žalovaná zaplatila celkem částku 26 696 Kč (splátky 3 337 Kč 14. 3., 13. 4., 12. 5. 4. 7., 14. 7., 6. 9., 10. 11. 16. 11. 2022), zesplatnění uplynutím 65 dnů prodlení se splácením došlo k 18. 4. 2023. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům:a) Z hodnocení klienta z 25. 1. 2022 (18:14 hodin) vyplývalo, že žalobkyně zjišťovala u žalované informace o jejích příjmech (15 260 Kč čistého měsíčně ze zaměstnání), výdajích (pouze informace o životním minimu 3 860 Kč a informace o nákladech na bydlení 2 603 Kč) s tím, že zaměstnání žalované bylo na dobu neurčitou u Flora centrum Mráz s. r. o.; žalovaná měla maturitu a bydlel v bytě státním / obecním. Výše příjmu a zaměstnání byly ověřovány z výplatních lístků za 11, 12/2021 (13 269 Kč čistého a 17 252 Kč čistého) a z potvrzení o příjmu od zaměstnavatele za poslední 3 měsíce (15 534 Kč čistého měsíčně). Výsledek lustrace žalované v registru SOLUS byl negativní k 25. 1. 2022 (č.l. 17); výpis z NRKI k 25. 1. 2022 měl skóre 215 (tedy pásmo nízkého skóre s nejvyšším rizikem v případě poskytnutí, rozmezí 166 – 315).b) Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru z 25. 1. 2022 soud zjistil, že žalovaná požádala (v 18:14 hodin) právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru 50 000 Kč a podle akceptační doložky na smlouvě z 26. 1. 2022 (v 7:17) byla žádost právním předchůdce žalobkyně akceptována. Právní předchůdkyně žalobkyně měla žalované poskytnout uvedenou částku, kterou měla žalovaná vrátit v 48 splátkách po 3 337 Kč včetně úroku a pojištění (úrok byl ve výši 64,6 % ročně, RPSN 87,61 %, pojištění 409 Kč měsíčně) s tím, že měla být celkem vrácena částka 140 544 Kč. Úroky byly limitovány 120 % celkové částky, kterou má žalovaná podle smlouvy zaplatit. K zajištění (utvrzení) dluhu žalované byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení (499 Kč za každou dlužnou splátku s délkou prodlení přesahující 30 dnů; maximálně 2.999 Kč za každý kalendářní rok; 200 Kč za každé prodlení s úhradou splátky v délce 15 dnů). Při prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů dojde automaticky k zesplatnění úvěru. Zesplatněním se součástí jistiny stávala dosud nezaplacená jistina, úroky a smluvní pokuty a náklady nákladů. Pokud nová jistina (vzniklá zesplatněním) nebyla uhrazena v den zesplatnění, vznikala povinnost k úhradě smluvní pokuty 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Výše smluvních pokut neměla přesáhnout 50 % celkové částky, která měla být podle úvěrové smlouvy zaplacena (nejvýše 200.000 Kč). Účastníci ujednali poplatky za předčasné zesplatnění úvěru (0,5 %, popř. 1 % z předčasně uhrazené částky, a to podle míry předčasnosti). Smlouva měla být uzavřena tak, že žalovaný bude žalobkyní písemně vyrozuměna o akceptaci svého návrhu na uzavření smlouvy. Uvedeným podmínkám odpovídal předsmluvní formulář. Přistoupení k pojištění upravovala příloha č. 1 k návrhu.c) Z Databáze časových řad ARAD vyplývala průměrná sazba nových úvěrů v lednu 2022 ve výši 5,74 % p.a.d) Z dokladu o vyplacení úvěru z 26. 1. 2022 soud zjistil, že žalované byla uvedeného dne převedena částka 50 000 Kč na účet uvedený ve smlouvě jako účet žalované.e) Z transakční historie soud zjistil, že žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně 26 696 Kč (poslední splátku 16. 11. 2022).f) Z oznámení z 18. 4. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované zesplatnění dluhu podle smlouvy (pro prodlení delší 65 dnů).g) Ze společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek z 2. 10. 2023 a oznámení o postoupení pohledávky z 10. 10. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni (oznámení bylo odesláno žalované poštou 10. 10. 2023).h) Předžalobní upomínkou ze dne 20. 11. 2023 má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby (podle podacího archu byl dopis odeslán 20. 11. 2023).

4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

6. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

7. Podle § 110 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

8. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázal dluh splácet splátkami stanovenými ve smlouvě, a to včetně úroku (a platby za pojištění). Žalovaná své povinnosti podle smlouvy řádně neplnil a uhradila pouze 26 696 Kč.

9. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované. Ověřila pouze její příjmy, nikoli již výdaje (§ 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.). Ověření poměrů žalované bylo důležité i proto, že a) žalovaná bydlela sama a v souvislosti s jejím bydlením byly uváděny minimální náklady, které nemohly postačovat pro zajištění jakéhokoli bydlení (tím méně zmiňovaného a blíže nespecifikovaného nájemního), b) skórovací systém NBRKI navíc vyhodnotil skóre žalované jako rizikové (v nejrizikovějším pásmu a to ještě při dolní hranici pásma), c) byla poskytnuta částka, která výrazně převyšoval čisté měsíční příjmy (více než 3x) a i celková zaplacená částka byla v poměru k čistému příjmu vysoká (blížila se ročnímu příjmu žalované). I když žalovaná osm splátek z celkových 48 uhradila, již od čtvrté splátky měla obtíže se včasným splácením. Žalobkyně tedy nepřiléhavě známým poměrům žalované se spokojila s pouhým ověřením příjmu žalované (ostatně po krátkou dobu předcházející poskytnutí) a lustrací žalované ve dvou úvěrových registrech (částečně s varovným výsledkem). Pokud tedy nebyly poměry žalované verifikovány (např. předložením výpisu z účtu), nebo zohledněním obvyklé částky nákladů na bydlení (z údajů Českého statistického úřadu), nebyl postup právní předchůdkyně takový, aby se mohla ujistit o pravděpodobném splacení úvěru žalovanou. Za této situace je smlouva o úvěru neplatná podle § 87 odst. 1 věta první a druhá z. č. 257/2016 Sb. (odpovídá § 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 věta první občanského zákoníku) a poskytnutá plnění je třeba vypořádat podle třetí věci citovaného ustanovení.

10. Protože soud neměl k dispozici aktualizované údaje o poměrech žalované za účelem stanovení přiměřené lhůty pro zaplacení dluhu na rozdílu úvěrované částky a částky vrácené – 23 304 Kč – soud vyšel z posledních známým poměrů a určil lhůtu pro zaplacení dluhu (splatnost dluhu) na 6 měsíců od právní moci rozsudku (zohlednil přitom dobu, která uplynula od splatnosti dluhu, které si žalovaná nepochybně musela být vědoma). Soud v souvislosti s vypořádáním dluhu odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu z 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (www.nsoud.cz)

11. Protože požadavek na úhradu dalších částek nad rámec rozdílu poskytnuté částky a částky vrácené nebyl v souladu s právem, soud jej zamítl (výrok II.).

12. Aniž by to bylo pro rozhodnutí soudu nezbytné, soud poukazuje na důsledky sjednání úroku více než 10x převyšující průměrnou úrokovou sazbu nových úvěrů (§ 110 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb.). Na důsledcích aplikace § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. to sice nic nemění, pouze lze konstatovat, že ani řádný postup právního předchůdce žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti by neumožňoval přisouzení příslušenství v podobě vymezené žalobou a dále přisouzení smluvní pokuty.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla z větší části neúspěšná (s přihlédnutím k požadovaným a nepřiznaným úrokům), avšak žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

14. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 304 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.