17 C 75/2021

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 20.520 Kč / úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11.640 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11.640 Kč od 28. 2. 2021 do zaplacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 8.880 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 12.000 Kč od 7. 12. 2019 do 27. 2. 2021, z částky 360 Kč od 28. 2. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 12.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2.299,62 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6.831,36 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 205 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 20.520 Kč z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o půjčce ze dne 14. 6. 2016 číslo která byla uzavřena se společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), přičemž pohledávky za žalovanou byly na žalobkyni postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019.

2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.

3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).

4. Z karty zákazníka – hodnocení bonity k žádosti o úvěr z 13. 6. 2016 soud zjistil, že žalovaná bydlí v nájemním bytě a sdílí společnou domácnost s partnerem jméno příjmení, je evidována na Úřadu práce České republiky (mateřská dovolená). Příjem žalované ze sociálních dávek činil 12.989 Kč, příjem z dalších zdrojů byl 20.000 Kč, partner souhlasil s použitím tohoto dalšího příjmu. Výdaje činily 21.782 Kč. Při zkoumání úvěruschopnosti byly předloženy výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva, výměr podpory a dále složenky.

5. Smlouvou o půjčce ze dne 14. 6. 2016 číslo má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 12.000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit ve formě 58 týdenních splátek po 360 Kč včetně poplatku ve výši 8.880 Kč (2.400 Kč poplatek za administrativní činnost, 1.380 Kč úrok, 4.800 Kč poplatek za hotovostní inkaso splátek), RPSN byla vyjádřena částkou 75,72 %. Ze smluvních podmínek vyplývalo, že pro případ prodlení žalované vzniká úvěrujícímu právo požadovat vrácení celého dluhu v plné výši.

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, na žalobkyni, oznámením o postoupení pohledávky, že právní předchůdce žalobkyně oznámil postoupení pohledávek žalované (odeslala ho žalobkyně poštou dne 7. 1. 2020, jak je zřejmé z podacího lístku).

7. Předžalobní upomínkou z 22. 2. 2021, odevzdanou k poštovní přepravě dne 23. 2. 2020, má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.

8. Soud přihlédl k tvrzením žalobkyně o úhradě ze strany žalované ve výši 360 Kč.

9. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

11. Podle § číslo k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

12. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

13. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

15. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 14. 6. 2016 uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované finanční prostředky ve výši 12.000 Kč a žalovaná se zavázala tyto úvěr splácet týdenními splátkami stanovenými smlouvou, a to včetně smluvního úroku a poplatků. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smluv řádně neplnila a uhradila pouze 360 Kč. Pohledávka, jež byla předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni platně postoupena shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku.

16. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o smluvním úroku a poplatku musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

17. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady číslo ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady číslo s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává).

18. Nejprve soud zvažoval, zda smlouvy o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na webová adresa). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

19. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaných smluv o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může výrazně převyšovat částku poskytnutou. Soud zohlednil při svých úvahách, že údaj uváděný žalobní ve smluvních podmínkách o výši RPSN neodpovídá skutečnosti, neboť podle § 10 odst. 1, odst. 2 z.č. 145/2010 Sb. mají být zohledněny všechny náklady na úvěr, s výjimkou nákladů v návaznosti na zřízení fakultativního (běžného či úvěrového) účtu. S ohledem na uvedené měly být všechny dohodnuté poplatky být součástí výpočtu nákladů na úvěr, a proto RPSN ve skutečnosti činí 195,06 % (dle http://kalkulacky.idnes.cz/cr_spotrebitelsky-uver-rpsn.php), přičemž tato skutečnost má výrazné důsledky pro posouzení vyváženost smluvních práv a povinností a pro závěr o případné zjevné nespravedlnosti sjednaného závazku. Za situace, kdy RPSN činí 195 %, celkové náklady spotřebitelského úvěru činí 74 % poskytnuté jistiny úvěru cca roční době splatnosti, úvěr (v celém rozsahu včetně poplatků se měl být na požádání právního předchůdce žalobkyně uhrazen při sebemenším prodlení žalované a jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku, je třeba smlouvu vyhodnotit jako neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku.

20. Soud přihlédl ke srovnání podmínek úvěrování právního předchůdce žalobkyně, jak byly hodnoceny v článku na stránkách Člověka v tísni, o. p. s. webová adresa. Podle uvedeného srovnání 42 úvěrových společností (včetně bank jako právnická osoba, právnická osoba, ČSOB, Komerční banka) patří právní předchůdce žalobkyně do nejhorší třetiny (30. pořadí) vysokými náklady na prodlení (38. místo). Z přehledu úroků Databáze časových řad příjmení ohledně průměrných (bankovních) úroků za rok 2016 soud zjistil maximální úroky u bank za úročené úvěry z kreditních karet ve výši 23,62 % ročně – 24,18 % ročně. Z uvedené je zřejmé, že podmínky právního předchůdce žalobkyně jsou vůči žalované nespravedlivé, protože vedou k nežádoucímu následku, že požadavek na vrácení dluhu je násobkem poskytnuté částky. Zajisté lze očekávat, že úroky, které bude požadovat nebankovní poskytovatel, bude vyšší než bankovní úvěry. Rozdíl v nákladech na bankovní a nebankovní úvěr by neměl přesahovat výši dvojnásobku sazeb na nejdražší druhu bankovních úvěrů (z kreditních karet).

21. Úvěruschopnost byla žalobkyní zkoumána a lze ji v zásadě považovat za dostatečnou ve smyslu § 9 odst. 1 z. č. 145/2010 Sb. V této souvislosti je snad nasnadě uvést, že právní předchůdce žalobkyně poskytl úvěr osobě, která byla závislá na sociálních dávkách a u které počítal s příjmem druha (ten dával souhlas s použitím svého příjmu ke splácení). Je zřejmé, že úvěr měl být ve prospěch domácnosti žalované, ne pouze k jejímu osobnímu prospěchu. Je pak otázka, zda v souvislosti s poskytnutím úvěru žalované, u níž příjmy nepokrývaly náklady na živobytí, bylo poskytnutí úvěru skutečně uvážené (pokud úvěr mohl být poskytnut právě partnerovi, který měl stabilní příjem ze zaměstnání). Soud však přisvědčil přesvědčení žalobkyně, že ujištění obou dospělých členů domácnosti je v souvislosti se zkoumáním pravděpodobnosti vrácení úvěru (a v kontextu posuzované věci) dostatečné.

22. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2993 občanského zákoníku. Protože žalovaná uhradila pouze částku 360 Kč, přísluší žalobkyni právo na náhradu částky 11.640 Kč včetně úroku z prodlení z přiznané částky v souladu s § 1970 občanského zákoníku, přičemž splatnost byla stanovena dle výzvy k plnění 22. 2. 2021. Ve zbytku požadavku žalobkyně na vrácení další části jistiny (poplatků) a úroků soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť ve věci úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly.

24. Podle § 4 písm. j) z. č. 549/1991 Sb., položky 2 bod 2., položky 1 bod 1 písm. a) Sazebníku soud doměřil žalobkyni nedoplatek soudního poplatku za žalobu (elektronický platební rozkaz nebyl vydán). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalobkyně a žalovaná povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, můžou se oprávněné osoby domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.