17 C 76/2022

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 54.748 Kč / zápůjčky

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8.488 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8.488 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 46.260 Kč, kapitalizovaných úroků 1.575,16 Kč a 2.159,74 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení 760,01 Kč a 969,24 Kč, zákonných úroků z prodlení z částky 17.111,03 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020, z částky 11.111,03 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, úroků ve výši 19,38 % ročně z částky 17.111,03 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení z částky 23.736,48 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020, z částky 21.248,48 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, úroků ve výši 21. 27 % ročně z částky 23.736,48 Kč od 20. 11. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 54.748 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze smluv o spotřebitelském úvěru ze dne 17. 4. 2018, [číslo] (dále jen: první smlouva“; týkala se zaplacení částky 22.000 Kč s přísl.) a ze dne 29. 12. 2017 [číslo] (dále jen:„ druhá smlouva“; týkala se zaplacení částky 32.748 Kč s přísl.). První smlouvou právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) poskytnul žalovanému zápůjčku ve výši 20.000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit ve formě 60 týdenních splátek po 600 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru (zápůjčky) ve výši 4.000 Kč, administrativním poplatkem 4.000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 8.000 Kč. Žalovaný uhradil na dluh částku 14.000 Kč. Druhou smlouvou právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) poskytnul žalovanému zápůjčku ve výši 34.000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit ve formě 78 týdenních splátek po 824 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru (zápůjčky) ve výši 5.780 Kč, administrativním poplatkem v částce 6.800 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 17.680 Kč. Žalovaný uhradil na dluh částku 31.512 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2021 na žalobkyni. Na předžalobní výzvu ze dne 30. 4. 2020 žalovaný nereagoval. Před uzavřením obou smluv žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.

2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.

3. První smlouvou má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému částku ve výši 20.000 Kč, žalovaný měl vrátit zápůjčku ve formě 60 týdenních splátek po 600 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 16.000 Kč. Pro případ prodlení žalovaného vzniklo právo na úhradu celé nesplacené jistiny zápůjčky (po uplynutí třicetidenní dodatečné lhůty ke splnění dluhu; právo odstoupit následovalo po uplynutí dodatečné devadesátidenní lhůty), na smluvní pokutu 0,1 % denně z prodlené částky, náhradu nákladů v souvislosti s prodlením ve výši 250 Kč na jednu upomínku a 500 Kč za jedno osobní upozornění a 2.000 Kč za vymáhání prostřednictvím oddělení vymáhání pohledávek. RPSN byla vyčíslena na 206,15 %. Žalovaný potvrdil převzetí částky v hotovosti při podpisu smlouvy.

4. V souvislosti s první úvěrovou smlouvou byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného s tím, že zkoumání bylo uvedeno v Kartě zákazníka / Žádosti o zápůjčku z 17. 4. 2018. Totožnost žalovaného byla ověřena dle platného občanského průkazu. Žalovaný bydlel jako nájemník pod adresou [adresa]) od [číslo] jako jiný rodinný příslušník. Žalovaný byl zaměstnán u [právnická osoba] jako montážní dělník od [číslo] s příjmem 16.300 Kč čistého měsíčně a s výdaji 10.500 Kč (3.000 Kč výdaje na bydlení, 4.000 Kč osobní výdaje a 3.500 Kč splátky zápůjčky). Žalovaný předložil k prokázání údajů doklad SIPO, bankovní výpisy (příjmy), výplatní pásky a pracovní smlouvu.

5. Druhou smlouvou má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému částku ve výši 34.000 Kč, žalovaný měl vrátit dluh ve formě 78 týdenních splátek po 824 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 30.260 Kč RPSN byla vyčíslena na 157,8 %. Žalovaný potvrdil převzetí částky v hotovosti při podpisu smlouvy.

6. V souvislosti s druhou smlouvou byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného s tím, že zkoumání bylo uvedeno v Kartě zákazníka / Žádosti o zápůjčku z 29. 12. 2017. Totožnost žalovaného byla ověřena dle platného občanského průkazu. Informace o bydlení a zaměstnání byly obdobné jako u výše uvedené zápůjčky. Navíc žalovaný předložil nájemní smlouvu. Příjem v té době činil 20.000 Kč a výdaje 7.200 Kč (včetně 200 Kč spoření).

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2021 a oznámením o postoupení pohledávky z 29. 11. 2019 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, na žalobkyni, oznámením o postoupení pohledávky, že právní předchůdce žalobkyně oznámil postoupení pohledávek žalované.

8. Z přehledu údajů k zápůjčce (včetně poskytnutých splátek) soud zjistil, že žalovaný uhradil na první smlouvu částku 14.000 Kč a na druhou částku 31.512 Kč.

9. Předžalobní upomínkou ze dne 30. 4. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby. Z podacího lístku z 1. 5. 2020 soud zjistil, že žalobkyně (prostřednictvím svého zástupce) odeslala upomínku dne 1. 5. 2020 poštou žalovanému.

10. Z Databáze časových řad [příjmení] za dobu od [číslo] do [číslo] soud zjistil, že průměrné úrokové sazby za úvěry poskytované bankami (spotřebitelům) činily pro období 1 – 5 let (při fixaci sazby 8,03 % - 8,95 % p.a.). Z článku [jméno] spotřebitelských úvěrů se mohou lišit až čtyřicetinásobně z 11. 12. 2018 [webová adresa]) soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně byl hodnocen jako průměrný poskytovatel (z 39 úvěrových společností); hodnotitel vycházel z hodnocení ceny, nákladů při prodlení a transparentnosti a komunikace.

11. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

13. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

14. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

16. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly dne 17. 4. 2018 a dne 29. 12. 2017 uzavřeny smlouvy o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému finanční prostředky ve výši 20.000 Kč a 34.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto zápůjčky splácet týdenními splátkami stanovenými v obou smlouvách, a to včetně poplatku za poskytnutí. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smluv řádně neplnil a uhradil částku 14.000 Kč na první ze smluv a částku 31.512 Kč na druhou ze smluv. Pohledávky, jež jsou předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni platně postoupena shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku.

17. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Posuzování úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy a další ujednání smlouvy o poplatku za poskytnutí zápůjček musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele.

18. Právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. Protože zkoumal příjmovou i výdajovou stránku a dospěl k odůvodněnému závěru, že žalovaný má pro splácení (obou) zápůjček dostatek prostředků, byly splněny povinnosti věřitele podle zákona před navázáním úvěrových vztahů.

19. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

20. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává).

21. Dále tedy soud zvažoval, zda smlouvy o zápůjčkách jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na [webová adresa]). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

22. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaných smluv o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může výrazně převyšovat částku poskytnutou. Za situace, kdy celkové náklady spotřebitelského úvěru činí u prvního 80 % a u druhého úvěru 89 % z poskytnuté jistiny úvěru (s odhlédnutím od pojištění), RPSN činí u prvé smlouvy 206,15 %, popř. u druhé 157,8 % (odměna věřitele za poskytnutí peněz je násobně vyšší, než byla výše obvyklých úroků, jak je v rozhodném období poskytovaly banky), byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky, snadné zesplatnění (již při minimálním prodlení), paušální náklady za vymáhání v minimální výši 250 Kč (popř. 500 Kč a 2.000 Kč) a kdy jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy, je zřejmé, že smlouva je nevyvážená a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku, je třeba obě smlouvy vyhodnotit jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 věta prvvní občanského zákoníku.

23. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2993 občanského zákoníku. Protože žalovaná uhradila na první ze smluv pouze částku 14.000 Kč a na druhou částku 31.512 Kč, přísluší žalobkyni právo na náhradu částky 6.000 Kč a 2.488 Kč včetně úroku z prodlení z přiznané částky v souladu s § 1970 občanského zákoníku, přičemž splatnost byla stanovena dle předžalobní výzvy k plnění. Ve zbývající části soud žalobu zamítl jako nedůvodnou z důvodů shora uvedených.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že ji účastníkům nepřiznal, neboť žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.