17 C 77/2022

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 10.626 Kč / úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9.000 Kč od 26. 2. 2022 do zaplacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 9.000 Kč od 11. 12. 2021 do 25. 2. 2022, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce 4.132,63 Kč, a nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 256 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu v částce 200 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 10.626 Kč s přísl. (9.000 Kč jistina, 1.626 Kč smluvní pokuta) a 256 Kč náklady spojené s uplatněním pohledávky z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru ze dne 26. 1. 2016 [číslo] která byla uzavřena právním předchůdcem žalobkyně [příjmení] [jméno], [IČO] a žalovaným ohledně poskytnutí částky 9.000 Kč. Na žalobkyni byla pohledávka postoupena smlouvou z 29. 3. 2021. Podáním z 12. 5. 2022 žalobkyně sdělila, že doklady o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje; současně vzala žalobu částečně zpět ohledně smluvní pokuty 1.629 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 2.203 Kč.

2. Usnesením z 13. 5. 2022, č.j. 17 C 77/2021-15 bylo rozhodnuto o částečném zastavení řízení pro částečné zpětvzetí žaloby žalobkyní (ohledně kapitalizovaného úroku a smluvní pokuty).

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o.s.ř.“).

4. Soud dospěl ke skutkovému závěru: Smlouvou o úvěru ze dne 26. 1. 2016 [číslo] právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ohledně částky 9.000 Kč na dobu 30 dnů při úroku 2.070 Kč (úrok 279,83 %, při RSPN 1 141,20 %) s možností prodloužení za poplatek dle sazebníku. Účastníci dohodli smluvní pokutu 0,25 % denně z jistiny za každý den prodlení a poplatek 300 Kč za písemnou upomínku, 15 % z dlužné částky při uzavření splátkového kalendáře. Žalovaný obdržel převodem na svůj účet částku 9.000 Kč po podpisu smlouvy (jak z výpisu z účtu právního předchůdce žalobkyně z 11. 12. 2013 a 27. 1. 2016 vyplývá). Původní věřitel postoupil pohledávku na žalobkyni smlouvou z 8. 12. 2021 a postoupení pohledávky oznámil žalovanému. Žalovaný byl dle tvrzení žalobkyně upomínán o uhrazení dluhu (byly předkládány kopie dopisů a výpis z vnitřního systému původního věřitele), teprve výzva z 1. 2. 2022 byla prokazatelně (doloženě knihou odeslané pošty) odeslána žalovanému s výzvou k úhradě do 25. 2. 2022.

5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

7. Podle § [číslo] k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

8. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

10. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Žalobkyně netvrdila zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobkyně (neměla doklady o jeho zkoumání k dispozici). Již proto je smlouva neplatná dle § 9 odst. 1 z. č. 145/2010 Sb. (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy).

11. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Ujednání smlouvy o úvěru soud podrobil též zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

12. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává).

13. Soud zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na [webová adresa]). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

14. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované smlouvy o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být nepřiměřená částce poskytnuté. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran (nevyváženost vzájemných práv a povinností). RPSN dle smlouvy činí 1 141,2 %, úrok 279,83 % p.a., jsou ujednány výrazné sankce za upomínání 300 Kč, smluvní pokuta téměř 100 % ročně. Důsledkem kombinace sankcí je, že krátkodobý úvěr (na dobu 30 dnů) za krátkou dobu výrazně přesáhne (může přesáhnout) poskytnutou částku. Jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 věta první občanského zákoníku.

15. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku. Protože žalovaný ničeho neuhradil, ale byla mu poskytnuta částka 9.000 Kč, musel soud vypořádat účastníky poskytnutá plnění podle neplatné smlouvy a rozhodnout o vrácení poskytnuté částky 9.000 Kč. Soud žalobě vyhověl i ohledně zákonného úroku z prodlení z přiznané částky v souladu s § 1970 občanského zákoníku. Za výzvu k plnění dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku lze považovat až zmíněnou výzvu zástupce žalobkyně. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení za dobu předcházející lhůtě podle výzvy žalobkyně (prokazatelně odeslané žalované) a na náklady spojené s vymáháním pohledávky nebyl soudem shledán důvodným (obyčejný dopis z 1. 2. 2022 nebyl součástí listin, na které žalobkyně odkazovala, pouze doporučený dopis zástupce žalobkyně, jehož odeslání mohlo být spojeno s předžalobní výzvou, a pokus o osobní kontaktování žalovaného nebyl s ohledem na výši dluhu přiměřený).

16. Účastníci měli stejný úspěch a věci, a proto nikdo z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).

17. Podle položky 2 bod 2., položky 1 bod 1. písm. a) Sazebníku, § 4 písm. j/ z. č. 549/1991 Sb. bylo rozhodnuto o doměření soudního poplatku za žalobu v částce 200 Kč (minimální poplatek při nevydání elektronického platebního rozkazu činí 1.000 Kč).