17 C 77/2026

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 62 916 Kč / zápůjčka

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 254 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 61 662 Kč s úrokem z prodlení ve výši 3 399,68 Kč a 4 855,72 Kč, s úrokem ve výši 4 147,85 Kč a 5 862,71 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 22 586,14 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a z částky 30 399,71 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu v částce 629 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku na účet č. 3703-226341/0710, variabilní symbol 1711007726.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení dluhu a) ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve výši 27 615 Kč s přísl. podle Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ; smlouva byla uzavřena právním předchůdcem žalobkyně (, právnická osoba, , IČ: , IČO, , sídlem , adresa, ) jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem dne 17. 8. 2021; právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl částku 50 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal právnímu předchůdci vrátit včetně poplatku 28 667 Kč, který sestával z úroku 22 523 Kč a částky za zpracování ve výši 1 500 Kč ve formě měsíčních splátek ve výši 2 186 Kč (36 splátek; poslední splátka činila pouze 2 157 Kč); žalovaný uhradil částku 50 306 Kč; b) ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve výši 35 301 Kč s přísl. podle Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ; smlouva byla uzavřena právním předchůdcem žalobkyně (jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem dne 22. 7. 2021; právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl částku 72 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal právnímu předchůdci vrátit včetně poplatku 31 933 Kč, který sestával z úroku 32 433 Kč a částky za zpracování ve výši 1 500 Kč ve formě měsíčních splátek ve výši 2 943 Kč (36 splátek; poslední splátka činila pouze 2 928 Kč); žalovaný uhradil částku 70 746 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Právní předchůdce žalobkyně zjišťoval úvěruschopnost žalovaného v případě úvěrové smlouvy z 17. 8. 2021 tak, že přijal sdělení žalovaného (zaznamenané v Zákaznické kartě – žádosti o spotřebitelský úvěr z 17. 8. 2021) o výši jeho příjmu 10 831 Kč a výši dalších čistých příjmů domácnosti žalovaného 15 900 Kč (aniž by bylo zřejmé, o jaké příjmy se jedná, protože počet zdrojů příjmu žadatele byl uveden jeden); jako náklady byla zohledněna (blíže nespecifikovaná) částka 3 500 Kč. Podle karty byl předložen výměr důchodu z 4. 1. 2021. Žalovaný podle svého vyjádření byl vlastníkem svého bydliště, byl ženatý, byl vlastníkem auta, neměl mít úvěr u jiné společnosti a neměl kreditní kartu, měl bankovní účet.

4. Právní předchůdce žalobkyně zjišťoval úvěruschopnost žalovaného v případě druhé úvěrové smlouvy z 22. 7. 2021 tak, že přijal sdělení žalovaného (zaznamenané v Zákaznické kartě – žádosti o spotřebitelský úvěr z 22. 7. 2021) o výši jeho příjmu 10 831 Kč a výši dalších čistých příjmů domácnosti žalovaného 14 500 Kč (aniž by bylo zřejmé, o jaké příjmy jde, protože počet zdrojů příjmu žadatele byl uveden jeden); jako náklady byla zohledněna (blíže nespecifikovaná) částka 3 500 Kč. Podle karty byly předložen výměr důchodu z 4. 1. 2021. Žalovaný podle svého vyjádření byl vlastníkem svého bydliště, byl ženatý, vlastníkem automobilu, neměl mít úvěr u jiné společnosti a neměl kreditní kartu, měl bankovní účet. K Zákaznické kartě bylo připojeno oznámení ČSSZ o výši důchodu z 4. 1. 2021 na částku 10 831 Kč.

5. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 17. 8. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 50 000 Kč a žalovaný se ji zavázal vrátit ve formě třiceti šesti měsíčních splátek po 2 186 Kč, včetně úroku ve výši 22 523 a poplatku za zápůjčku 1 500 Kč (RPSN 31,33 %). Smlouva odkazovala na smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem částku 50 306 Kč. Z částky 50 000 Kč měla být částka 26 026 Kč uhrazena na smlouvu uzavřenou s právním předchůdcem žalobkyně č. , hodnota, .

6. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 7. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 72 000 Kč a žalovaný se ji zavázal vrátit ve formě třiceti šesti měsíčních splátek po 2 943 Kč (poslední splátka činila 2 928 Kč), včetně úroku ve výši 32 433 Kč a poplatku za zápůjčku 1 500 Kč (RPSN 30,71 %). Smlouva odkazovala na smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem částku 70 746 Kč. Z částky 72 000 Kč měla být částka 37 062 Kč uhrazena na smlouvu uzavřenou s právním předchůdcem žalobkyně č. , hodnota, .

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 21. 10. 2025 a dopisu ze dne 21. 10. 2025 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému postoupení pohledávek na žalobkyni. Z připojeného podacího lístku soud zjistil, že oznámení bylo poštou žalovanému odesláno 21. 11. 2023.

8. Z předžalobní upomínky a dokladu o jejího odeslání soud zjistil, že žalobkyně upomínala žalovaného o dobrovolné splnění dluhu.

9. Soud za svůj skutkový závěr ve věci převzal výše uvedená skutková zjištění.

10. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2023 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ve znění účinném do 31. 12. 2023 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 29. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli postupně dvě smlouvy zápůjčce (na částky 72 000 Kč a 50 000 Kč) podle § 2390 o. z. Nejprve soud posuzoval zkoumání úvěruschopnosti žalovaného podle smluv o zápůjčkách, které byla žalovaným uzavřeny a podle kterých původní věřitel poskytl žalovanému plnění. Původní věřitel ani v jednom z případů neposuzoval řádně úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů).

14. Úvěruschopnost původní věřitel posuzoval, spokojil se pouze s ověřením (velmi nízkého) příjmu žalovaného z důchodového pojištění; neověřil ani druhý z příjmů (domácnosti) žalovaného. Původní věřitel nezkoumal (prakticky) vůbec výdajovou stránku rozpočtu žalovaného a spokojil se s prohlášením o výši nákladů 3 500 Kč; v Zákaznických kartách není ani informace o závazcích žalovaného vůči právnímu předchůdci žalobkyně (které byly zčásti uhrazeny z poskytnuté částky zápůjčky). Žalobkyně neuváděla nic o kontrole dlužnické historie žalovaného (v některém z dlužnických registrů), a tedy nelze mít za prokázanou tuto aktivitu (jinak o potencionálních věřitelů obvyklou). I když žalovaný na obě zápůjčky hradil (zaplatil v obou případech částky odpovídající částkám poskytnutým), nelze ze samotného plnění povinností dlužníkem dovodit řádnou zkoumání úvěruschopnosti; splátka úvěrů dosahovala téměř poloviny příjmu žalovaného (47 % z příjmu) a i s ohledem na to nelze považovat za překvapivé, že žalovaný nebyl schopen úvěr v plné výši uhradit.

15. Podle neplatné smlouvy (§ 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., § 580 odst. 1, § 588 věta první občanského zákoníku; dle soudní praxe šlo i do 29. 5. 2022 o neplatnost absolutní) jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku). Z. č. 257/2016 Sb. obsahuje k obecné úpravě vypořádání plnění podle neplatné smlouvy zvláštní ustanovení v § 87 odst. 1 věta třetí jako soukromoprávní sankce poskytovatelům úvěrů s nepřiměřenými podmínkami (uvedeným vztahem a jeho důsledky se zabýval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí z 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Na žalobkyni práva a povinnosti z (neplatné) smlouvy přešla dle § 1879 občanského zákoníku (smlouvou o postoupení pohledávek). Žalobkyně jako nástupce poskytovatele úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru (0 Kč Kč ze smlouvy týkající se částky 50 000 Kč a 1 254 Kč ze smlouvy týkající se částky 72 000 Kč) bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí. Žalovaný netvrdil a neprokazoval své majetkové poměry, a proto soud stanovil splatnost dluhu (nedoplatku jistiny úvěru v původní výši 72 000 Kč) v souladu s procesní lhůtou (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Ohledně dalších nároků žalobkyně (doplatky obou závazků vycházející z platnosti smluv) včetně požadavku na úrok z prodlení.

16. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud rozhodl o nákladech řízení. Zcela převážně úspěšný žalovaný neměl žádné náklady, a tak soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

17. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 629 Kč dle položky č. 2 bodu 2. ve spojení s položkou 1 bodem 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků (§ 4 odst. 1 písm. j/ z. č. 549/1991 Sb.).