17 C 85/2026

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: Credivo Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 17 827,88 Kč / úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 972,14 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 9 796,31 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 8 115,97 Kč od 23. 8. 2025 do zaplacení a částky 59,43 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu v částce 200 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku na účet č. 3703-226341/0710, variabilní symbol 1711008526.

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 17 827,88 Kč s příslušenstvím (sestávající z jistiny 7 972,14 Kč, smluvního úroku 9 652,48 Kč a poplatku za vyplacení tranší úvěru 143,83 Kč a dále smluvní pokuty 59,43 Kč) z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o spotřebitelském (revolvingovém) úvěru č. , hodnota, ze dne 27. 2. 2025 s úvěrovým rámcem do výše 46 300 Kč, která byla uzavřena distančním způsobem. Na základě této smlouvy žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši 8 000 Kč, žalovaná měla vrátit úvěr do 21. 8. 2026. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr v denních splátkách ve výši určené všeobecnými obchodními podmínkami spolu s úrokem ve výši 1,016 % denně. Žalobkyně si ověřovala úvěruschopnost žalované nahlédnutím do veřejně přístupných registrů, dále vyšla z informací žalované o jejích příjmech a výdajích. Pro případ prodlení žalované se zaplacením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení. Pro prodlení žalované žalobkyně vypověděla smlouvu dopisem ze dne 22. 8. 2025. Dopisem ze dne 14. 12. 2025 žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě žalované částky. Na jistinu byla zaplacena částka 27,86 Kč.

2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.

3. Z autorizace ověření totožnosti vyplývalo, že totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím služby BankID , právnická osoba, . Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované bez data soud zjistil, že žalovaná žila v domácnosti s další osobou, obě osoby měly příjem. Žalovaná měla vynakládat (měsíčně) na splátky půjček 10 000 Kč, na bydlení 500 Kč, další nezbytné výdaje činily 0 Kč, zbytné 800 Kč. Výše měsíčního příjmu činila 35 200 Kč čistého (uváděná výše příjmu činila 25 000 Kč čistého měsíčně). Vypočtené minimální výdaje činily 9 630 Kč. V příloze bylo prohlášení o existenci ověřeného čistého měsíčního příjmu 35 200 Kč. Žalobkyně odkazovala na písemné postupy při zkoumání úvěruschopnosti (ze kterých žádná zjištění nebyla učiněna).

4. Žalobkyně z výzvě soudu tvrdila s odkazem na výpis z účtu žalované, že žalovaná disponuje ověřeným příjmem 25 000 Kč čistého měsíčně (tedy odlišný údaj od informací zaznamenaných o zkoumání úvěruschopnosti žalované), dále tvrdila (aniž by to prokazovala předložením listin) prověření Centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, Registru neplatných dokladů, Registru TelcoScore, , právnická osoba, ., Registru hledaných osob, Registru politicky aktivních osob, Katastrálního rejstříku pro platnost adresy a Registru „sankčních seznamů.

5. Z výpisu z účtu žalované od 27. 2. 2024 do 26. 2. 2025, soud zjistil, že žalované chodily na tento účet částky od , Jméno žalované, (pravděpodobně jiného účtu žalované) a byla odepisovány částky v řádech tisíců s textem „prorozvoz“. Na účtu byla evidována řada příchozích plateb, výběrů a vkladů bez možnosti jen z výpisu účel pohybů vyhodnotit. Z uvedených výpisů nevyplýval čistý měsíční příjem v prezentované výši (ověřeného zjištění věřitele).

6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 27. 2. 2025 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru za použití prostředků komunikace na dálku. Touto smlouvou žalobkyně poskytnula žalované úvěrový rámec ve výši 46 300 Kč, který měla žalovaná vrátit nejpozději do 21. 8. 2026. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr v denních splátkách ve výši určené všeobecnými obchodními podmínkami spolu s úrokem ve výši 1,016 % denně a poplatkem 1,99 % z každé čerpané částky. Pro případ prodlení žalované se zaplacením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení. RPSN činí dle smlouvy 1 759,13 %. Výše denních splátek vyplývala z předpisu denních splátek.

7. Z předžalobní upomínky ze dne 14. 12. 2025 soud zjistil, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby. Z potvrzení z 16. 12. 2025 vyplývalo odeslání uvedeného dopisu žalované.

8. Uvedená skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci.

9. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Mezi účastníky byla za použití prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku. Podle uvedené smlouvě žalobkyně poskytla žalované částku podle smlouvy ve výši 8 000 Kč. Žalovaná vrátila podle smlouvy (na jistinu) částku celkem 27,86 Kč dne 22. 4. 2025.

14. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru. V daném případě žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů).

15. Úvěruschopnost žalované žalobkyně sice posuzovala, avšak z předloženého výpisu z účtu ani příjmy, ani výdaje žalované nevyplývají (pravděpodobně se nejednalo o účet určený k příjmu výdělku a k úhradě podstatných závazků). Žalobkyně se spojila s ujištěním, že žalovaná má určitý příjem (ač z výpisu nevyplývá) a že má určité dluhové zatížení a minimální náklady na bydlení. To však nelze považovat za odpovídající zákonu. Pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti žalované je úvěrová smlouva neplatná.

16. Podle neplatné smlouvy (§ 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., § 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 věta první občanského zákoníku) jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku). Z. č. 257/2016 Sb. obsahuje k obecné úpravě vypořádání plnění podle neplatné smlouvy zvláštní ustanovení v § 87 odst. 1 věta třetí jako soukromoprávní sankce poskytovatelům úvěrů s nepřiměřenými podmínkami (uvedeným vztahem a jeho důsledky se zabýval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí z 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru (7 972,14 Kč, se zohledněním platby uváděné žalobkyní) bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí. Žalovaná netvrdila a neprokazovala své majetkové poměry, a proto soud stanovil hmotněprávní splatnost dluhu shodně se zákonnou (procesní) pariční lhůtou (§ 160 odst. 1 z. č. 99/1963 Sb., dále jen „o. s. ř.“).

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla z větší části neúspěšná (s přihlédnutím k požadovaným a nepřiznaným úrokům), avšak žalované žádné náklady řízení nevznikly.

18. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni podle § 4 odst. 1 písm. j) z. č. 549/1991 Sb. doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč dle položky č. , hodnota, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků.